Rudý odznak odvahy
Stephen Crane
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74976/bmid_rudy-odznak-odvahy-cGv-74976.jpg
4
48
48
Román Rudý odznak odvahy byl ve své době považován za úhelný kámen moderní románové tvorby a význačně ovlivnil americké autory od Hemingwaye až po Maltze. Craneův mistrný psychologický portrét mladého chlapce, který prochází svým prvním bojovým střetnutím ve válce Severu proti Jihu, vyvolal prudké útoky těch, kteří byli zvyklí na dobové sentimentalizující obrázky „hrdinství“ na poli válečném a nechápali, že v zcela otevřeném a pravdivém zpodobení válečného konfliktu a citových reakcí jeho účastníků se ukrývá rozhodný a hluboce humánní odsudek největšího zla, jež lidstvo poznalo, a že Craneův zdánlivý útok na vlastenectví je ve skutečnosti cestou za pravým smyslem jeho hodnot. Mnoho a mnoho by se dalo říci o Craneovi-umělci, o jeho odvážném stylu a skvělém malířském vidění, o citu pro lidový jazyk, o neobyčejně vyzrálém talentu čtyřiadvacetiletého autora. Předmluvu „Stephen Crane a počátek moderní literatury ve Spojených státech“ napsal Josef Škvorecký.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1958 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Red Badge of Courage, 1895
více info...
Přidat komentář
Jeden ze základních stavebních kamenů moderní americké literatury. Působí dost neskutečně, že ho autor napsal v pouhých 24 letech - a ještě před třicítkou umřel na tuberu.
Erasehead už tu knihu popsal dost přesvědčivě, já se samozřejmě ztotožním s uvedenou kvalitou Škvoreckého předmluvy a dvakrát podtrhnu um, s jakým autor až impresionisticky používá barev v popisu děje.
Leckomu bude vrtat hlavou, která bitva je v knize zobrazena. Je sice fiktivní, ale předobraz má v bitvě u Chancellorsville, což se dá odvodit nejen z Wikipedie, ale též ze stručné poznámky na straně 152 ("Na Rappahannocku je naprostý klid."), v níž autor uvedl název řeky, u níže se bitva v květnu 1863 odehrála. Bitvu vyhrál jižanský generál Lee, ale obě strany ji zaplatily těžkými ztrátami.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Svou syrovostí a neutěšeností mi to trochu připomínalo Durychovo Bloudění. Téma pro mě bylo příliš drásavé a nevím, zda bych příběh zvládla přečíst jako klasickou knihu.
Helou.
Jelikož je tu mnoho čtenářů mladší generace, musím Vás opět přivítat v Pálivé hodině dějepisu. Rudý odznak odvahy je o známém konfliktu, který vypukl v Americe před tisíci lety, nebo tak nějak. Tehdy se chlapi v hospodě nepohodli, jestli jsou lepší prsíčka nebo zadečky - klasické dilema horňáků a dolňáku bohužel vyeskalovalo v celonárodní konflikt, dnes známý jako Sever proti Jihu, a to kvůli jediné ženě, Scarlett Ó Háravé.
Kniha pak popisuje vyřazovací část turnaje, kdy se v hlavní roli představí mladý jinoch jménem Henry. Ten je po prvních výstřelech vyděšený víc než já, když mi přijde doplatek za plyn, a uteče do lesa. Tam se mu mozek navrátí z gatí opět do palice a změní se v kapitána Ameriku, kterej pak po zbytek knihy běhá skrz kulky a mrtvoly jako Robocop.
Války obecně jsou skvělá věc, protože bez nich bysme neměli dobrý knížky a filmy. Třeba takovýho Zachraňte vojína Ryana by nikdy nikdo nenatočil. Díky bohu za ně! Rudej odznak je taky dobrej, přestože se tam chvilkama děje pořád to samý dokola. Škoda, že tam nebyly nějaký tanky. Já vím, že tehdy ještě neexistovaly, ale i přesto je tam mohl Crane dopsat.
8/10
Henry jinoch je asi pěknej vocas, protože nemá nic lepšího na práci, než jako dobrovolník napochodovat do války. Nejdřív se nemůže dočkat a když už přijde bitva, tak vyměkne a snaží se zachránit si holou kůži. Ale po bitvě, když vidí ostatní buď mrtvý, nebo tuhý, tak je mu trapně, že na sobě nemá žádnej rudej odznak odvahy, čili díru po kulce, nebo jakýkoli jiný krvácející místo. Pak prochází bitvama a se svym kámošem se předháněj, kdo je větší šílenec.
Popisujou se tam bitvy a strkanice, Zmatky generálů a poručíků a Henry najednou zjistí, že už asi není žádný jinoch, ale že se docela otrkal v těch bitvách. Přišlo mi, že se to občas vleče a v postavách mám trošku zmatek, protože henry je jednou henry a pak je zase jinoch a ostatní jména tam moc nejsou.
Román je vyzdvihován jak kritiky, tak i čtenáři a já dokážu pochopit, proč tomu tak je. Autorův styl psaní je nezvyklý, kupodivu poetický jako kontrast k ději. Válka je zobrazena ve své syrovosti a bez příkras. Přesto všechno mě dílo neupoutalo, při četbě se mé myšlenky stále rozbíhaly a výsledný dojem je jen průměrný. 60%, 17.2.2018.
Že je válka svinstvo, to se asi shodneme všichni, ale odsoudit jí sakum prdum? To ne, to nedokážu, protože bych musel popřít jakoukoli snahu o zachování lidskosti. Kdo by za chvíli vládl tomuto světu? Bylo by to dobro?
Stephen Crane vypráví vcelku prostý příběh venkovského kluka, dobrovolníka v armádě Unie. Jeho první bitvu a všechno, co s tím souvisí - hluk a smrt, úmorná čekání a dlouhé pochody, zběsilý úprk při první srážce, výpady a protiútoky - sledujeme jeho očima a v jeho myšlenkách. Není to vyprávění o válce, jen o vojákovi. Čtenář se nedoví nic o strategii a cílech bojujících stran, není tu ani zmínka o rozmístění vojsk. Po celou dobu zůstáváme v hlavě mladého Henryho Fieldinga a dohlédneme jen tak daleko, jako on sám. A teprve když bitva skončí můžeme se svým hrdinou rekapitulovat, co jsme prožili:
"Chlapcovy myšlenky ještě chvíli vířily ve zmatku a nejistotě. Jeho mysl prodělávala sotva zřetelnou proměnu. Nějaký čas jí trvalo opustit myšlení osvojené v bitvě a vrátit se k obvyklému způsobu uvažování. Jeho mozek se postupně vynořil ze shluku mračen, až konečně byl zase schopen pozorněji pohlédnout sám na sebe i na své okolí.
Uvědomil si, že střelba, vlastní i nepřátelská, náleží minulosti. Pobýval v krajině podivných řvoucích zvratů a vyšel z ní ven. Navštívil místa kypící rudou krví a temnými vášněmi a vyvázl odtud. Jeho první myšlenkou bylo radostné uvědomění si této skutečnosti."
To bylo napsáno a publikováno na sklonku devatenáctého století a není divu, že Američané tuhle útlou knížku považují za základní kámen svojí moderní literatury.
Famózní a přitom zcela neznámé dílo, které v Česku vyšlo snad pouze jenom jednou a paradoxně někdy v šedesátých letech - s polopatickou předmluvou Danny Smiřického, tedy pardon Josefa Škvoreckého. Eraserhead napsal prakticky vše, co k vlastní knize lze říct a tak nezbývá, že na ní dokázal navázat až Remarque. Jinak k oné Škvoreckého předmluvě je třeba dodat, že kromě té (mírně řečeno) rozpačité reakce ze strany oficiálních míst (čímž mám na mysli všechny ty tehdejší americké publicisty, novináře a vůbec "tvůrce" oficiálních postojů, výkladů a hodnot) byla kniha bez přijata těmi, kteří měli zkušenost jaksi osobní a bezprostřední - veterány občanské války. Ti naopak nedokázali pochopit, že autor, který se narodil až po oné válce, byl schopen takhle přesně dokonale a hlavně realisticky vyjádřit jejich vlastní nejhlubší pocity, aniž by měl možnost se války zúčastnit.
Postavy v knize téměř nemají jména, nebo nejsou příliš používána, což přispívá k atmosféře té jejich obyčejnosti. Vyjadřuje to podle mě jejich postavení malých součástek velkého stroje, který se řítí dějinami.
Opravdu nechápu, proč tenhto román u nás nevychází pravidelně! Určitě jeden z nejlepších, nejduchaplnějších a nejrealističtějších válečných románů, co jsem četl. On totiž není o žádných vlastencích a hrdinech, bojujících ve válce, on je o obyčejných a normálních lidech, kteří se dostali do válečné vřavy a chovají se a přemýšlí přesně tak, jak by asi konala a přemýšlela většina z nás v podobné situaci. Tohle není žádné hrdinské pozlátko o lidech obstávajících v mezních situacích, tohle je prostě syrový realismus za nějž se není třeba stydět. Naprosto chápu, že ten román v USA neměli rádi a obviňovali ho z antivlastenectví. U mě to je jen další plus. Crane má skvělou vyprávěcí formu, bavila mě jeho (doslovná) barvitost výrazů a tu a tam mě doslova složil na lopatky výtěčně vybroušeným slovosledem. Ještě nikdy jsem to u knihy z této mé nejoblíbenější edice co kdy u nás vycházela v komentáři neudělal, ale tady to udělám z radostí - rozhodně stojí za to vyzvdvihnout skvěle napsaný úvod/medailonek z pera Josefa Škvoreckého. Výborná práce, která mě každým svým slovem lákala na čtení románu víc a více (až tak, že jsem pak byl trošičku zklamán, protože jsem čekal trošku více, ale to je detail). Hlavně tento úvod není, jako je tomu u mnohých ostatních v této edici, tolik zatížen dobovou propagandou, úplně naprosto v klidu obstojí i dnes.
Štítky knihy
americká literatura občanská válka rozhlasové zpracování válka Sever proti Jihu (1861-1865) válečné romány
Autorovy další knížky
| 1958 |  Rudý odznak odvahy |
| 1962 | Maggie, dítě ulice |
| 2001 |  Modrý hotel a jiné prózy |
| 2017 | Modrý hotel |
| 2022 | Otevřený člun |
Nevím jaký oslavný ódy na válku se pěly před vydáním tohohle svazku, když údajně kdysi vzbudil takový nadšený ohlas - prý to bylo dílko svým antimilitaristickým postojem revoluční - nicméně musím uznat, že to BYLO čtení poměrně působivé, i když na první pohled trochu roztřesené a zbrklé.
Jenže svým způsobem právě tenhle styl zběsilého pobíhání člověka dokázal přenést na zmatené bojiště, kde nevíte odkud přiletí kulka, furt se někam pochoduje, občas někoho obvazuje nebo se už jen zatlačej oči a hned zase je čas na pochod... chci říct na útok... tedy útěk... no to je vlastně skoro to samý... Hlavně fit fit... ať si ti tupí pěšáci neuvědomí "Co já tu vlastně dělám, vždyť je to celý nesmysl". A kdo by nám pak padal do toho tak krásně vymyšlenýho mlejnku na maso, žeano? Hlavně Za svobodu! Za krále! Za vlast! Za prachy! Teda za prachy ne, to nezní vznešeně...
Jo a taky ne že se někdo budete cukat nějakým trapným pacifismem, to bychom vás museli potrestat veřejným opovržením, bílejma brkama a kdo bude pořád dělat zagorku, tak možná i kulkou.