Růže pro Algernon
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366093/bmid_ruze-pro-algernon-Auf-366093.jpg
5
3243
3243
Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele. Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem četla, no před mnoha lety... Někdy zhruba tak na 30 stránce (přesně už nevím) jsem začala brečet - a nepřestala jsem až do konce. Ten příběh mi rozemlel srdce na cáry, a já brečela a brečela pro toho malého kluka, pro muže, kterým chtěl být a nebyl, pro toho, kým se stal, pro Algernon, pro všechny plané naděje, pro bolest v srdci těch nepochopených, i pro ty, kteří to pochopili... Nádherná kniha, ale tak bolestná, že nevím, jestli někdy budu mít odvahu, abych si ji přečetla znovu...
Přečetla jsem povídku během dvou dnů a jsem z ní totálně mimo. Nechápu jak jsem mohla tento příběh ignorovat takovou dobu a přečíst si to až teď.
Je to velice silný příběh, nebudu psát víc, všechno už bylo řečeno :) :)
Poetická kniha. Jen zdánlivě depresivní, se silným poselstvím, lehká, čtivá a zároveň nesmírně hluboká. Celou knihou se proplétá silná humanistická myšlenka. Víc nelze napsat bez zásadního prozrazení děje. Inteligence nesouvisí s tím, jak je člověk „dobrý“. Na to bychom neměli zapomínat. Kniha pomáhá si to uvědomit.
Milé překvapení ve formě lehké četby.
Autor si pohrál dobře se zápletkou a forma deníku byla velice dobrá varianta. Bylo pěkné sledovat změnu myšlení hlavního hrdiny a následně návrat zpět do předchozího období.
Skvelá kniha bez hluchých miest, no aj tak jej nemôžem dať plný počet. Verím, že v poviedkovom podaní by príbeh vyznel silnejšie, než v "rozťahanej" knižnej podobe. Príbeh ma až tak silno nezasiahol, ostal som na konci knihy emočne chladným. Asi som dopredu vedel, že to tak dopadne.
Ale len o Charlim a jeho príbehu kniha nie je. Je o živote samotnom. O tom, ako využijeme svoj čas a svoju "normálnosť" pre seba ale hlavne pre ľudí, ktorých máme radi. Každý človek v texte nájde časť seba. Na to, v akom roku kniha vznikla, je stále aktuálna a stále sa dobre číta.
Není-li čtenář dost trpělivý a pozorný, ztratíse hned na prvních stranách textu. Ale když má výdrž a čte dál, pročte se k nádhernému příběhu, který zamává s nejedním srdcem.
Nejprve jsem knihu léta ignorovala kvůli obalu. Po přečtení anotace a komentářů chvíli váhala, se strachem, že půjde o předvídatelnou "agitku", kterak jsou vědecké zásahy do lidského života nepřirozené a škodlivé. Zvědavost ale zvítězila.
Příběh se zajímavým námětem je velmi emocionálně zpracován. V krátké časové výseči, kdy inteligenční křivka Charlieho opíše prudký oblouk, formou deníkových záznamů popisuje především změny jeho vnímání a pocitů, proces rozpomínání a uvědomování, vše plasticky a představitelně.
Kniha, která navzdory některým svým nedostatkům a "dojímavosti" naštěstí nevnucuje čtenáři jednoznačné závěry a nabízí mnoho myšlenkových vrstev, pro různé čtenáře a různé časy přečtení. Mně, v tuto dobu při prvním čtení se nejvíc uhnízdila představa, jaký by asi byl Charlie, kdyby měl méně šílenou, vyrovnanější matku, jak by to ovlivnilo jeho nový život, vlastně zda by vůbec tak toužil po tom být chytřejší...
Skvělá fantasy! Žádní mimozemšťané, žádné nestvůry s osmi nohama či třemi ušima, žádní roboti... Jen člověk. Se všemi svými duhy i neduhy. Neotřelý a ve své době asi i zcela mimořádný nápad. A jakkoli příběhu dominuje krkolomný pohyb Charlyho na ose IQ zleva doprava a zase zpět, mnohem více než o chytrosti a zaostalosti se od Keese dozvídám o lidských slabostech, lidské ne-toleranci a především strachu. Strachu z jiných, lepších, chytřejších, vzdělanějších, bohatších aj. lidí vedoucí v reálu k celosvětovému tažení za politicky korektní rovnost. Equality. Zaklínadlo, které v posledních desetiletí pohřbívá odvahu a ambice jedněch, aby vítězila průměrnost těch druhých. Jak jinak by ale ti druzí mohli projevit svou lidskost? Příběh je ale také o štěstí, naději, očekáváních a iluzích. A deziluzích. Ano, a prozření. Charly to vše stihl v několika měsících života. My na to vše máme celý život. A ne nutně musí prozření přijít až v jeho závěru. I díky Charlymu.
[audiokniha]
Geniální. Poprvé jsem byla na divadle - Spolek Kašpar v Praze v Celetné. Poté po letech audiokniha. Měla jsem výhodu, že mi v prvním podání Jana Potměšila, který se v roli Charliho Gordona vrátil na prkna, co znamenají SVĚT. . . skoro unikla škatulka "sci-fi"! Protože to je něco, co skoro nečtu.
Je to přesně do písmenka tak, jak píše kousek výše Laura . . .
Nebo Marlowe dole :o) Nesmrtelná klasika lidskosti nebo společenských přešlapů o nichž píše třeba Rihatama výše nebo Las_T zatím nejvýše ;o)
Vděčnost za možnost přemýšlení!
6/5
Velmi zajímavá kniha, o jejíž obsahu jsem předem nevěděla a snad to bylo dobře. Ač opravdu neskutečný děj, chvílemi na mne působila realisticky a zkoušela jsem se vžít do pocitů hlavní postavy. Opravdu na mě udělala dojem.
Co lze ještě říci k tomuto literárnímu zázraku? Že to je geniální dílo? To už tady bylo mockrát řečeno. Že to čtenáře zasáhne tak, že na Charlieho příběh asi nikdy nezapomene? I to už tu bylo. A tak bych mohla asi dlouho pokračovat. Snad dodám jen to, že 8 měsíců života tohoto chlapce je popsáno s naprostou dokonalostí a že my všichni, sice za delší dobu, prožíváme něco obdobného, a že získání a poté opět postupná ztráta těžce nabytých vědomostí je vlastně údělem každého člověka. Nevím, jestli přesně tak to autor myslel, ale je to možné. V každém případě napsal příběh o tom, co je vlastně důležité pro to, aby byl člověk šťastný. Je to vysoké IQ, nebo jsou to přátelé, láska, vzpomínky, rodina......? Ale to všechno už tu taky bylo. Stačí tedy, když řeknu, že knihu všem doporučuji.
Nadčasový příběh, který se vás musí dotknout. Kdo je vlastně šťastnější, ten kdo ví, nebo kdo neví ? Kdo je víc opuštěnější, ten který chápe, nebo nechápe ? Kdo je vnímavější, ten který rozumí, nebo nerozumí ? A jaká je úměra mezi emoční a rozumovou inteligencí ? Takhle si předstvuji kvalitní literaturu. Se zaklapnutím poslední stránky to vlastně teprve začíná.
Jedna z knih, na které se nedá zapomenout. A také kniha, kterou - ač mne nadchla - asi nikdy nebudu číst znovu - je mi smutno a úzko, jen na ni pomyslím... Ale vřele doporučuji k přečtení!
Kniha, která mě dojala k slzám, která mě donutila přemýšlet, kam až můžou šílené vědecké experimenty s lidskými bytostmi a zvířaty dospět. Knihu jsem četla asi před rokem a stále ji mám v mysli, v srdci. DOPORUČUJI k přečtení všem vnímavým čtenářům.
Příběh o ztrátách způsobených získáváním a získáních způsobených ztrátami. Jinak knihu popsat nezvládnu. Celá myšlenka je dokonalá a dává smysl a naprosto chápu čtenářskou fascinaci i po tolika letech (věděla jsem, o co tam zhruba jde, ale s příběhem mám v téhle formě premiéru). Chápu, proč to je tak čtená kniha, ale...přestože jsem v ruce nedržela žádný bichlový materiál, v určitých momentech se nudila. Dost věcí se mi tam zdálo zbytečných, a kam bych se ráda podívala, autor přeskočil. To mě pouze utvrdilo v myšlence, že jsem si nejdřív měla přečíst původní povídku. No co, tak nakonec až potom. Třeba se sem vrátím a přidám hvězdu. Zatím čtyři, protože pět s klidným svědomím dát nemohu.
Jelikož pracuji s lidmi s mentálním hendikepem, byla jsem na knihu zvědavá. Uvědomuji si, jak jsou tito lidé sobečtí, přitom dobrosrdeční, nezákeřní, přitom vychytralí směrem ke svým výhodám... A taky si uvědomuji, že každý z nás je do jisté míry v něčem postižený... Nemají spíš být tyto "nedostatky" obohacením? Abych se vrátila k hlavnímu hrdinovi, u něj mě překvapilo, že byl víc sobecký, když byl inteligentní, až mě mrazilo, jak myslel jen na svoje "bolínko", žil v hrůze, co ho čeká - vždyť každého z nás nečeká v životě jen dobré věci a navíc jej nikdo nepřežijeme! Jako nechytrý byl daleko srdečnější, tam byl spíše problém přístup společnosti. Ráda jsem se s touto knihou seznámila.
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimenty
Skrýt reklamy
Nějakým způsobem jsem si zafixoval, že Růže pro Algernon jsou o něčem naprosto odlišném a pitomý přebal českého vydání tomu rozhodně nepomáhá.
Kniha je o hledání sebe sama, o zjišťování toho, co vůbec znamená být člověk a jestli má někdo právo rozhodovat, kdy je jedinec inteligentní a kdy ne.
I přesto (a nebo právě proto), že víte prakticky od začátku, jak příběh skončí, jde o velice silnou knihu a jediné, co bych oželel, byly některé vzpomínky do dětství.