Poselství růží
Leila Meacham
Růže ze Somersetu série
< 2. díl
Mimořádně oblíbená autorka stvořila nesmírně poutavý román, připomínající slavný Jih proti Severu Margaret Mitchellové. Její romantická rodová sága se odehrává v Texasu v letech 1914- 1985 a čte se jedním dechem. S vypravěčským mistrovstvím román líčí životní příběh Mary Toliverové, majitelky bavlníkových plantáží, a přibližuje životní osudy tří generací. -... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
Roses, 2010
více info...
Přidat komentář
Román pro ženy, který mě opravdu bavil. Autorka má nesporně vypravěčský talent, líbí se mi styl jakým je kniha psaná. Tak trochu romance, o chlup více drama, dohromady čtivá rodinná sága. Děj se odehrává ve slunném Texasu, na bavlníkové plantáži v letech 1914 - 1985. Nechybí zde napjaté rodinné vztahy, křivdy, láska, ambice, přátelství, závist, sobectví, obětavost a životní omyly. Určitě si s chutí přečtu i navazující díl.
Nejprve jsme četla Sen o Somersetu a tak nějak mě to "pokračování" nenadchlo. Asi kdybych knihy četla tak jak je autorka psala, tak se ke snu nikdy nedostanu a to by byla velká škoda. Kniha se pořád moc pekně čte, ale nějak jsem se s Mary nedokázala sžít a jako hrdinka mi byla velmi nesympatická a celkově opakující se motiv tragédíí a podobně nebylo nic převratného.
Knížku mě nabídla knihovnice, když jsem se jí ptala po dobře napsaném románu pro ženy. Knihovnice, jak jsem záhy zjistila, nevypadala příliš zkušeně, ale každopádně bylo na knize vidět, že se hodně půjčuje. Romány pro ženy mají různou kvalitu, proti dobře napsanému příběhu nic nenamítám. Ačkoli hlavní hrdinka hned v prvních kapitolách vzpomíná a rekapituluje svůj život, který již končí, není román smutným čtením.
Knížka je velmi dobře napsaná a četlo se to samo - oddechovka řekla bych, jen mě dvojice Mary a Percy / Rachel a Matt hrozně rozčilovali svojí zabedněností, jejich chování je často dost nelogické :-)))
Pro me uplne neznama autorka, zaujal me krasny obal. Pak jsem se zacetla a nemohla prestat. Jako prvni jsem cetla Poselstvi ruzi, i kdyz Sen o Somersetu vlastne tomuto dilu predchazi. Ale vubec to nevadilo. Nadherna saga. Dalsi kniha Dlouhe stiny ma sice podobny obal, ale nema s touto sagou pranic spolecneho. Je to moc hezka knizka, ktera mi trochu pripomina Ptaky v trni, ale je to nakonec docela pekna detektivka. Meachamovou ctu moc rada. Doporucuji.
Nevzpomínám si, že bych někdy v knize takhle opravdově nenáviděla některé postavy, ale Poselství růží ve mně tu nenávist probudilo. Dobří lidé tu trpí a ti zlí netrpí zas tak moc, jak by si zasloužili.
Četla jsem Poselství až po Snu o Somersetu, který mě nadchl a navnadil. A tahle kniha ho ještě předčila! Nemohla jsem se odtrhnout :)
Ale jó, knihu bych doporučila. Neurazí, nenadchne, sem tam musíte vyvrátit oči a říct si: „To je ale bad day zlato.“ Ke konci byl příběh zbytečně táhlý.
Vzhledem k tomu, že jsem od malička fanynka ptáků v trní a Scarlet, čtení příběhu pro mě nebylo otravné, ale ani překvapující.
Trochu jsem se lekla, když jsem zjistila, že kniha má další dva díly. Huh, naštěstí na sebe nenavazují a já se do dalších dílů zřejmě pouštět nebudu. Cesta Marry a Percyho mi stačila k nalazení příjemné romanticko-smutné atmošky na pláži :-)
Typická červená knihovna, děj by se dal shrnout do jedné věty, jejíž znění by v tomhle případě bylo "Ach jo, já nevím, mám se provdat za plantáž, nebo za muže???..." (moje rada: hoď si kostkou, náno)
Zvládla jsem to přesně na stranu 205. Na výrazy typu "shledával ji přitažlivou" (jak jinak), "nával zlosti ji přiměl se narovnat" (já taky první, co udělám, když se naštvu, je, že se narovnám) nebo "krém na odřená místečka po milování" (bez komentáře) jsem už holt příliš stará a náročná čtenářka. Au revoir.
Poutavý příběh, který mě vtáhl do děje a nepustil do poslední strany. Když jsem tuto knihu začala číst, moc jsem od ní neočekávala, ale velmi mile mě překvapila. Můžu jen doporučit. Za přečtení to rozhodně stojí :)
Díky vysokému hodnocení a velmi příznivým kritikám jsem se na knihu velmi těšila. Měla jsem chuť na něco romantického a pořádným příběhem o lásce, ale tohle prostě nic takového není. Hlavní postava Mary mi byla velmi sympatická a chápala jsem její rozhodnutí zůstat věrná své tradici, naopak jsem nechápala rozhodnutí Percyho, který se zachoval jako většina mužských - chci tě mít jenom pro sebe, budeš doma mi dělat manželku a vychovávat děti - velmi majetnické chování. Ale nebavilo mě, jak se to neustále točilo mezi mužem a plantáží. Dalším dílům už šanci nedám. Bohužel, autorka není pro mě.
Nádherný historický román se silným příběhem, jenž odhaluje dobu před 100 lety. Četla jsem jej jako první ze série a velmi mě uchvátil. :) Už se těším na další pokračování rodinné ságy.
Ráda čtu historické rodinné ságy, báječně si u nich odpočinu. V době, do které autorka zasadila svůj příběh tří generací, bylo velmi zavazující pokračovat v rodinné tradici a dodržet za jakoukoliv cenu poslední přání umírajícího .. Chápala jsem Mary, která od malička Somerset milovala, že tu vyčerpávající dřinu na bavlníkové plantáži upřednostnila i před láskou k Percymu. Bylo mi však líto, že jejich osudy dopadly jinak, než si oba vysnili... Ostatně zaťatost k rodinnému majetku Toliverů provází všechny tři díly autorky o Somersetu...
Lehce pomalý rozjezd, ale potom se už kniha četla dobře. Nelíbila se mi ale tolik jako Sen o Somersetu, který je tematicky zajímavější a rozhodně i víc strhující. Ale i tato kniha je prostoupená smutkem, což se mi nyní (po přečtení tří knih) zdá pro autorku příznačné. A jak je již uvedeno níže, také podle mého názoru byla v knize nejslabší poslední část s Rachel.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) druhá světová válka (1939–1945) 20. století USA (Spojené státy americké) prokletí válka ve Vietnamu (1959-1975) Texas bavlníkové plantáže prohibiceAutorovy další knížky
2012 | Poselství růží |
2013 | Dlouhé stíny |
2014 | Sen o Somersetu |
2021 | Vážka |
2017 | Ryanova pomoc |
Budu cynik. Je to čtivě napsaný příběh o hodných amerických milionářích. Velká láska pro mne nepochopitelně zničená kvůli nějaké bavlníkové plantáži a jakémsi "prokletí", které jsem stále nechápala. Nakonec mi sice bylo "polopatisticky" vysvětleno, ale už jsem z toho stálého opakování byla docela otrávená. A Mary mne svou umanutostí docela naštvala. Zkrátka, jako bezzemek nechápu ten chorobný vztah k půdě, který lidem zkazí celý život.