Růžové moře
Eva Vejmělková
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221059/mid_ruzove-more-3Mf-221059.jpg
3
51
51
Křehká milostná novela z Toskánska představuje první knihu bývalé herečky (kdo by neznal Píšťalku z Básníků či film Fontána pre Zuzanu?) a dnes i psycholožky Evy Vejmělkové. Inspiraci jí přinesly pobyty v milované Itálii i případ z psychologické praxe. Růžové moře je vším, co si přejete: je snové, letní, žhavé, nepostrádá italskou atmosféru a reálie. Přináší ovšem i promyšleně komponovaný příběh velké lásky, ženský, nikoli povrchní či sentimentální pohled do vztahu dvou lidí. Mladá žena Mia nachází útočiště v samotě toskánského domu. Jejími průvodci a jedinými přáteli se stávají pes a kočka. Mia se o své čtyřnohé důvěrníky stará a naslouchá jim...dialogy mezi ní a zvířata vypovídají o poctivém hledání odpovědí na otázky: kdo jsme? Proč tady jsme? Co je život a co smrt? Setkáme se se svými blízkými, kteří již odešli? Eva Vejmělková mile překvapila: její drobné dílo pracuje s náznakem, plasticky maluje charaktery postav, má dar nebrat se příliš vážně. Také metoda postupného, takřka detektivního odhalovaní děje svědčí o vyzrálosti jejího talentu.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc libila, prijemne oddechove cteni, na ktere jsem se pokazde tesila. A konec, ten me dostal!
Dekuju za tak krasnou knihu.
Pěkná oddechovka, krásně popsaný život a radovánky v Toskánsku, ale po přečtení je mi smutno. Kniha mi připomněla romány Paula Coelha nebo Malého prince.
Milé překvapení - kolik barev má moře ? Já myslím, že dost ....
A kouzelné romantické Toskánsko ...." toskánské ráno .....voní levandulí a dýchá větrem přes křídla motýlů ...."
A spousta filosofických úvah o hodnotě života, jeho časové omezenosti a vztahu k přírodě ....
O schopnosti prožít každý okamžik a naučit se naslouchat - lidem, přírodě i moři ....
.... ale mořská pěna smyje z písku všechny stopy bolesti ....
" zastavit čas ve vašem srdci.... prožívat přítomnost, to je umění života ...."
I mne to pěkně pohladilo ....
Tuhle útlou knížečku jsem začala číst kvůli čtenářské výzvě. Chvilku trvá, než se člověk dostane do děje. Ale je prostě super. A pro celý život si budu pamatovat
a snažit se ,,umět šťastnit". Děkuji p. Evě Vejmělkové.
spisovatelka je psycholog a napsala příběh z praxe...tak pokud si někdo myslí, že ona sama je schizofrenní, tak je to dobře napsané, vytáhla nás do příběhu...
Knihy s psychologickým zaměřením mám ráda, celkově téma psychologie mě zajímá. Tahle knížka pro mě ale byla strašná slátanina neuzemněná, vůbec to na mě nepůsobilo příjemně, jako že bych si představovala slunnou Itálii, tak možná že bych z toho chytla depku. Paní je sama v Itálii, mluví se zvířaty, otázka je jestli vůbec existují, spíš bych tipovala že je schizofrenička. Možná si to prolistuju a přečtu alespoň konec.
Při čtení jsem byla v tom opuštěném domě, cítila jsem vůni zahrad, pole....Viděl jsem růžové moře...závěr jsem na poprvé vůbec nedala, složitý, překvapivý asi jako sama nemoc schizofrenie!!! Krásná kniha.
Na mě novela zapůsobila velmi emotivně. Nemyslím si, že je příběh strohý, nudný nebo pro teenagerky. Naopak, knihu lépe pochopí vyzrálejší čtenářky, které mají v životě něco prožitého a jsou tedy otevřenější filozofickým otázkám a jak je v příběhu zmíněno, vidí krásu v maličkostech, třeba v popisu vůní Toskánska :-)
Nic moc knížka. Nezaujala mě. Ani jsem ji nedočetla. A taky mi vadily rádoby psychologické a intelektuální apod. fráze.
Celé mi to přišlo tak trochu vyumělkované. Jako by to byl strohý dortový korpus bez náplně, něco tomu prostě chybělo a nebylo to ono. V průběhu děje můžeme zaznamenat velké množství moralizujících a filozofických poznámek, které dávají najevo autorčinu studii psychologie. Valná většina reakcí postav mi však přišla naprosto přehnaná a jednoznačně odfláknutá, jako by se Eva Vejmělková vůbec nedokázala vcítit do jednotlivých situací. Mnohdy se mi také zdálo, že autorka se chtěla především dostat k několika málo situacím a všechno ostatní mezi nimi bez zájmu odbyla. Když už se rozhodla pro komunikaci člověka se psem a kocourem, mohla využít typické znaky chování pro tato zvířata, ale bohužel se tak nestalo a tak to celé postrádalo takový ten šmrnc. Za tu pointu na konci dávám jednu hvězdičku.
Nejdřív jsem z knihy byla rozpačitá, i když některé pasáže přímo sváděly k vypsání citátu. Ale závěr mě dostal - najednou to všechno dostalo ten správný rozměr a zacvaklo to do sebe. Závěr je fakt mistrný. Takže tím pádem i kniha rozhodně stojí za přečtení.
Méně je někdy více a tohle rčení platí o téhle knize. Jedním slovem úžasná ! Příběh krátký, ale osobitý, výstižný a ten překvapivý konec...moc hezké čtení :-)
Knížečka opravdu úžasná, lehoučká, úplně z ní cítím tu vůni Toskánska, tu lehkost léta, zapadající slunce nad mořem... Spokojenost s touto knihou =)
Příjemné lehké počteníčko ke kávičce a k odpočinku. :-) Tak se mi kniha zdála po celý čas čtení. Moc se mi líbily filozofické myšlenky. Měla jsem chuť je v knize podtrhávat. :-) S koncem se, ale vše zcela obrátilo. Z lehkého čtení se pro mne kniha proměnila v psychologický román. Zdání může klamat. Ne vše, co vypadá tak nádherné i nádherné je. Uronila jsem i slzy. Závěr dal knize úplně jiný rozměr. Vůbec jsem ho nečekala a velice mne překvapil. Kniha ve mne bude ještě dlouho doznívat. Určitě se mi velice líbila. Je z ní cítit duše psychologa. :-) Doporučuju.
Růžové moře
Náhodně jsem na knihu narazila, nejdřív jsem myslela, ze to bude nějaká letní romance. Pak jsem byla trochu zmatená a přiznám se, že jsem dočetla hlavně proto, abych se dozvěděla, jak se to vlastně s Kocourem a Pejsou má. Některé filozofické úvahy se mi líbily, některé mi přišly už trochu jako klišé. Příběh to mělo, to ano, přišlo mi to však chvílemi trochu odfláknuté. Pes a čokoláda? Vždyť je to pro něj jed. Láhev šampusu vytáhnout z kabelky? I když, co já vím, někdy a za určitých okolností je možné všechno.