Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295842/bmid_rvi-potichu-bracho-tIu-295842.png
5
615
615
Jeremiáš je jiný. Žije ve světě, který má svá přísná pravidla, ve světě, kde každý den v týdnu má jinou barvu a kde jsou krajíce chleba kulaté. Se světem, v němž žije maminka se sestrou, si příliš nerozumí, nevyzná se v něm. Ale nevadí mu to, má přece ten svůj. Ostatním sice občas připraví horkou chvilku, ale ani milující maminka, ani dvouvaječné dvojče na něj nedají dopustit. Hlavně aby jim Jeremyho nedali do ústavu, to by nepřežily. Ivona Březinová citlivě, ale s nezbytným nadhledem vypráví příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat. Knížka s výtečnými ilustracemi Tomáše Kučerovského dětem ukazuje, že s poruchou autistického spektra se dá žít a že nakonec je ze všeho nejdůležitější jako vždycky láska a dostatek porozumění.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem měla čtrnáct dní půjčenou z knihovny a furt se mi do ní nechtělo. Včera jsem ji při obědě otevřela a ještě ten den ji dorazila. A ona dorazila mě. Téměř celou dobu jsem měla slzy v očích a musím říct, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Sama s autismem zkušenost nemám, bohudíky, kromě pár filmů, a toto byl opravdu slušný nářez. Knize nemám co bych vytkla a při čtení mě tisíckrát napadlo, jak můžu být šťastná, že mám zdravé děti. Nikdy na knihu nezapomenu...
Autorka byla odvážná už jen tím, že začala psát o autismu. Vím tak nějak co je to autismus, jelikož s ním mám zkušenosti. Ale o tomhle problému jsem se chtěla dozvědět více, proto jsem po knize sáhla. Bohužel jsem po ní sáhla z doporučení nikoli z jejího obalu. ???? Obsah mě od začátku zaujal, ale ne tak abych na knihu pořád myslela. Trochu mě potom vadil stereotyp každého dne. Chápu že to tam být muselo, ale bylo to trochu nudné. Konec byl jinak úplně mega. Za malé nedostatky dávám 4*. Doporučuji pedagogům, dětem, rodičům, prarodičům.....
2 dvojčata, která žijí sama s mamkou, to mají velmi těžké, protože jedno z dvojčat je jiné než ostatní lidi. Všichni lidé jim říkají, ať ho dají do ústavu, ale oni nechtějí.
Tato kniha mě zaujala tím, jak se tato rodina srovnává s problémy jejich syna Jeremiáše.
U knížek Nejsem jako vy a Kluk z kostek, je tato knížka psaná jako podobné. A když jsem na ní narazila v knihovně, v části pro děti, tak se mi to moc nezdálo. Ale, proč né? Jsou situace, které nikdo nemůže ovlivnit a je dobře o nich informovat i děti.
Kniha o autistickém chlapci je psaná z pohledu sestry (dvojčete). Příběh je vyprávěn odlehčenou, často humornou, formou. Ale člověku mnohdy při smíchu vytrysknou slzy pláče.
Už je to sice dost dlouho, co jsem tuhle knihu přečetla, ale vzpomněla jsem si na ni a musím ji taky moc doporučit. Je to moc krásné čtení a každému bych ji doporučila (pořád si pamatuji na tu pokličku :D ).
Krásná kniha a příběh, který vyvolává mnoho emocí (bulila jsem snad i když jsem četla Doslov). Doporučuji všem. Opravdu zajímavé téma.
Velmi čtivě vykreslený příběh o lásce mateřské a sourozenecké a přesto, že je vyprávěný s nadhledem bezvadné čtrnáctileté holky, vnímáte plíživou bezvýchodnost, která s přibývajícím věkem postiženého Jeremiáše je stále aktuálnější.
"Řvi potichu, brácho"... tak tuto větu v knížce vyslovuje její hlavní hrdinka 14tiletá Pamela, která žije jen s maminkou a stejně starým bratrem, dvojčetem Jeremiášem. Jeremiáš má ale bohužel poruchu autistického spektra se silnou mentální retardací. Její a maminčin život není vůbec jednoduchý, naopak... je složitý i v jednoduchých, každodenních a běžných věcech. Neustále se řeší problémy s čím dál silnějším a nezvladatelnějším Jeremiášem. Žijí podle Jeremiášových pravidel a to je někdy hodně složité. Pamela chodí také do školy a zažívá první lásku. Trochu mi vadilo, že její první láska je... to už bylo trochu moc! V knížce je spousta témat k zamyšlení a to vážných a smutných témat. Přesto je napsáná vtipně a s lehkostí. Je určena pro děti od 10 let a je to znát. Neznamená to, že je špatná, ale potřeba s tím počítat. Měla jsem přečteno za jedno dopoledne.
Na tuto knihu mne nalákala Dana - natáčí knižní videa na YouTube. O knize velmi pěkně mluvila a tak jsem se rozhodl, že tuto knihu také vyzkouším. Kniha se mi líbila a ačkoliv je v knize uvedeno, že je určená pro čtenáře od 10 let, myslím si, že si knihu můžete přečíst kdokoliv, v jakémkoliv věku, pokud ho zajímá tématika autismu.
Určitě jsem si touto knihou rozšířil obzory a dozvěděl jsem se, proč autisté jednají tak, jak jednají. Dozvěděl jsem se také, že existuje různá škála autismu - od jednoduchých případů postižení po složitější. Pro nás "obyčejné" lidi je mnohdy jejich jednání nepochopitelné, z druhého hlediska zase autisté nerozumí nám.
Hlavní postavou je Jeremiáš, o něhož se stará jeho mamka a sestra Pamela. Obdivoval jsem je, s jakým odhodláním se mu věnovali, co vše pro něj udělali, aby se cítil co nejlépe. Ne všichni rodiče se takto chovají k postiženému dítěti.
V knize mne překvapila jedna událost, při které mne mrazilo, vyskytuje se v závěru. V závěru se vyskytuje ještě jedna událost, se kterou naprosto souhlasím.
Oceňuji také pěkné ilustrace.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Remík je moje bolavá pata. Kdybych ho neměla, necítila bych tu zvláštní bolest. Ale skákejte po světě radostí jen na jedné noze. Všechno má svý. A Remík je mojí součástí už od narození, vlastě ještě déle. Není to jenom můj bráška, je to dvojče, se kterým jsem, ať chci, nebo nechci, spojená. Už čtrnáct let.
Jestli mě něco v životě opravdu tíží, tak vědomí, že ty hrůzy prožíváš teď. Že jsem tě toho nedokázala ušetřit, protože jsem tě nemilovala víc než tvého bratra, že jsem vás měla ráda oba stejně.
Knížka, která vyvolává spoustu emocí, člověka nutí přemýšlet nad sebou samým - nejenom, jak by se zachoval v případě, že by sám měl postižené dítě, ale třeba i o tom, jestli on sám neodsoudil dítě, které se mu zdálo nevychované a ono přitom mělo jenom nějakou formu postižení. Jak v knížce říkala sama Pamela, kdyby neměla takového bratra, byla by jiná. Jsem přesvědčená, že péče o postižené osoby, přestože je emočně vyčerpávající, lidi posiluje. Nejenom fyzicky, ale i na charakteru. Tohle je jedna z těch knížek, na které se nikdy nedá zapomenout… Doporučuju všem!
Ivona Březinová citlivě a s nadhledem napsala příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat.
Pro mě úžasná knížka, kterou bych doporučila každému. Kniha mě velmi zasáhla. Skvěle a věrohodně napsaná.
Pěkně napsaná kniha, pro mládež dobře pojaté téma autismu. Krásné obrázky. Čte se sama.
Kniha je velmi pěkná, čte se rychle jediné co bych autorce vytkl je to že na začátku knihy mě "přehltila" postavami které se stanou významné až v pozdějších či posledních částí ( Soused, Šárka atd.).
Tuto knihu jsem začala číst z důvodu, že to byl úkol, část zápočtu do školy. Musela jsem si vybrat beletrii, kde hlavní hrdina bude mít nějaké postižení.
Musím říct, že já čtu neustále knihy, které vám drásají nervy. A tato dětská kniha mě rozložila mnohem víc, než jakýkoliv thriller.
Kniha se lehce četla a přitom vás vtáhla do děje tak moc, že jste nedokázali přestat.
Jediné co bych autorce vytkla jsou zdrobňování jmen. Pamela = Pamča. Vždy jsem z toho měla husí kůži.
Klobouk dolů autorce.Kniha se čte nádherně, je dost výstižná co se týče autismu.Opravdu velmi povedené dílo a jako třešnička, úžasné ilustrace. Více takových knih :-)
Ivona Březinová opět nezklamala! Obdivuji, jak dokázala mistrně popsat život chlapce trpícího autismem a co všechno péče o něj obnáší. Donutila mě se zamyslet nad tím, jaké mám vlastně štěstí, že jsem se s tímto postižením nenarodil.
Štítky knihy
autismus česká literatura Aspergerův syndrom Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
Knihu jsem přečetla jedním dechem, nicméně i přes nesmírně zajímavé téma, mě kniha trochu zklamala, ale je to kniha především pro mládež, takže z tohoto pohledu můžu vřele doporučit, i když já jsem čekala víc. Každopádně i tak dávám 4* za téma, které je mi svým způsobem hodně blízké.