Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500303/bmid_rvi-potichu-bracho-iMg-500303.jpg
5
636
636
Jeremiáš je jiný. Žije ve světě, který má svá přísná pravidla, ve světě, kde každý den v týdnu má jinou barvu a kde jsou krajíce chleba kulaté. Se světem, v němž žije maminka se sestrou, si příliš nerozumí, nevyzná se v něm. Ale nevadí mu to, má přece ten svůj. Ostatním sice občas připraví horkou chvilku, ale ani milující maminka, ani dvouvaječné dvojče na něj nedají dopustit. Hlavně aby jim Jeremyho nedali do ústavu, to by nepřežily. Kniha získala Zlatou stuhu 2017 a byla nominována na Magnesii Literu.... celý text
Přidat komentář
Nová kniha Ivony Březinové je jiná, lepší a propracovanější. Autorka si nebere servítky, postavám staví do cesty časté překážky a neustále překvapuje. A je v tom dobrá. Navíc vám přibližuje autismus v podobě sugestivního příběhu z města, takže se nenudíte a jen čtete a čtete. Popravdě, některé předchozí, ojedinělé knihy autorky mi přišly občas úsměvné, ale tohle je konečně trefa do černého, takže veškeré uznání a nešetřím chválou.
Tuto knihu mi doporučila osmiletá dcera (musím ale podotknout, že je určena o něco starším čtenářům). Otevřela jsem ji jen tak ze zvědavosti, nakonec přečetla na jeden zátah a ještě ke všemu přišla o deset minut později na schůzku, protože jsem to prostě MUSELA dočíst. Je opravdu těžké uvěřit, že autorka sama nemá žádnou osobní zkušenost se soužitím s osobou s autismem. Jako matku mě kniha hodně zasáhla. Určitě doporučuji dětem "podsunout", třeba pak pro ně bude snazší pochopit, že být jiný neznamená být horší.
Krásný dojemný příběh, který lidi citlivě informuje o autismu. Opravdu stojí za přečtení!
I když jsem knížku nejprve koupila svým dětem, nedalo mi to a nešla jsem spát, dokud jsem ji sama nedočetla. Akorát pak stejně moc usnout nejde, jak o tom pořád přemýšlíte..
Úžasné čtení!!!!
No páni! Tak tohle byla kniha, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Závažné téma v podání Ivony Březinové se četlo naprosto neuvěřitelně skvěle - bylo to vtipné a zároveň smutné, někdy beznadějné, někdy zase plné optimismu.
Je to pro mě nejlepší kniha, kterou jsem v tomto roce přečetla. A myslím si, že by si knihu měl přečíst naprosto každý. A vůbec se nedivím, že byla kniha nominována na Cenu Magnesia Litera. Přála bych jí, aby tu cenu i získala.
Mám tuto autorku moc ráda a toto je snad její nejlepší kniha. Přečetla jsem ji jedním dechem. Laik si neuvědomuje, jak různé formy a projevy autismus má. A velice názorně popisuje chování člověka s Aspergerovým syndromem. Knihu bych doporučila všem dětem i dospělým.
Tohle je prostě knížka, od které se člověk neodtrhne. Já sama ji přečetla za necelé dvě hodiny a musím přiznat, že se ve mně střídaly snad všechny pocit. Zasmála jsem se, ale také jsem měla slzy v očích. Tuhle knížku můžu jedině doporučit, protože se v řadách mých vrstevníků často setkávám s jedinci, kteří slovo "autista" používají, aniž by věděli co to znamená nebo obnáší.
Přestože je kniha určená dětem, je zajímavou i pro dospělého. Ivoně Březinové se podařilo nastínit na příběhu dvou dětí rozdíl v jednotlivých druzích PAS (poruch autistického spektra) - zatímco jedni mohou žít relativně plnohodnotný život, jiní jsou odkázáni 100% na pomoc ostatních. A život s nimi opravdu není procházka růžovým sadem.
Autismus a Asperger se něčím malinkým liší, takže je někdy těžké poznat co je co, ale tahle kniha to skvěle popisuje.
Je to psáno zajímavě, úryvky z pohledu hlavní hrdinky vždy doplňují vyprávění v situacích, kdy se to opravdu hodí.
Myslím ale, že kniha je pro mladší čtenáře 12-14 let, pro mě už to bylo moc "dětské." Ale námět opravdu hezký, ilustrace doplňující čtení jsou své a neobvyklé.
Já sama mám bratra s poruchou autistického spektra a po přečtení této knížky je procházka růžovým sadem s ním žít. Je o 2 roky starší, je mu 18 a má ohromnou sílu. Až teď si uvědomuju, jaké máme štěstí, že od nás otec neodešel - naopak nám dost pomáhá. Co je proti splachování věcí do záchodu, neustálé časové přesnosti, kvůli úplně banalitě lehké vysoptění k nepříčetnosti či opakování iritující činnosti, jejíž důvod se těžko zjišťuje oproti šahání do zásuvek či na žárovky, neustálé skákání, provokování, nutnost zavírat dveře či neumění zkrotit svojí horlivost? Vtipné ale je, že jak Jeremiáš tak i můj bratr se bojí psů.. Nudno dodat, že tato knížka je fikce. Přesto jsem si ale ještě víc uvědomila, jakého skvělého bratra mám :)
Vynikající kniha, moc dobře se četla. Paní Březinová popsala jak náročná je péče o dítě s nízkofunkčním autismem, věnuje se i zdravému sourozenci a popisuje jak nelehký je život s Aspergerovým syndromem, který je často zlehčován. Příběh se velice podobá skutečným osudům, odchodu otce od rodiny, vyčerpání matky s nepřetržité péče o dítě s autismem a problémům začlenění zdravého sourozence mezi vrstevníky. Mám dospělého syna s DA, většina knih mi již nepřináší žádné nové poznatky a nezaujme, ale tahle se mi moc líbila. Paní spisovatelko, klobouk dolů.
Velmi dobrá kniha pro dospívající i dospělé čtenáře. Hlavní hrdinka (15 let) má bratra nízkofunkčního autistu a její spolužák má aspergerův syndrom. Krásně zpracovaný příběh o pocitech sourozence a zoufalství matky těžce postiženého dítěte. A vedle toho asperger, který relativně zvládá normální život, ale stejně je spolužákům pro smích a učitelé z něj rostou. Kniha je spíše "naučná beletrie", hlavním cílem příběhu je vyprávět o autistech, ale přesto se krásně čte, přečetla jsem ji za večer, nemohla jsem se odtrhnout.
Pokud bych neznala knihu M. Drijverové Domov pro Marťany, http://www.databazeknih.cz/knihy/domov-pro-martany-41661 , řekla bych, skvělá kniha. Mimochodem, obě jsou skvělé - jedna se věnuje autismu, druhá Downovu syndromu. Jen v obou knihách jsou to sestry, které mají bratra s postižením, a to mi nějak nesedlo. Což je, samozřejmě, můj problém. Možná jsou hrdinkami dívky proto, že obě choroby postihují více chlapce než dívky. V každém případě, díky za oba příběhy a osvětu.
Kniha je určená dětským čtenářům, ale je přínosná všem, nejen těm , kdo se s autismem potýkají doma, ale hlavně těm, co o tom, co tito lidé a jejich blízcí prožívají mnoho nevědí. Já jsem si určitě zase rozšířila obzory, tušila jsem, že je to hodně těžké, ale že až tak, tak to jsem opravdu nevěděla.
Zajímavé byly i informace/ zpracované krásně do příběhu/ o životě těch, co mají Aspergerův syndrom.
P.S. A opět se potvrzuje jak někdy málo nasloucháme, jak snadno odsuzujeme, jak nechápeme...
Ano, kniha mne oslovila, a i když jsem už knih na tématiku autismu četla několik, i tak jsem se opět něco dozvěděla. Napsáno dobře :-)
Kniha je velmi přínosná. Budu ji doporučovat všem, kteří mají děti s autismem nebo Aspergerem. I při práci knihovnice se mi poznatky hodí.
Klobouk dolů před paní Březinovou. Vážím si toho, že píše knížky, které pomáhají s problémy.
Těžko uvěřit že spisovatelka nepsala podle vlastních zážitků. Skvěle napsáno, skvěle se kniha čte, nenásilně ukazuje každodenní problémy rodin s takto postiženými členy. Vtahuje do pocitů zúčastněných jako bychom příběh sami prožívali. Přečetla si ji i desetiletá dcera. Měla ji za dva dny přečtenou a moc se jí líbila. Je opravdu napsána pro každou generaci.
Jak málo si vážíme samozřejmých drobností.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
Knížku jsem koupila na společné čtení s dětmi... první den jsem se začetla tak, že jsem jí v noci musela dočíst. Propracovaná, napínavá, autentická. Tak opravdu život s autistickým člověkem může vypadat. Zařadila bych okamžitě do povinné četby p
ro všechny pedagogy a taky pro chytráky, kteří mluví o nevychovanosti autistů.