Rychlé šípy
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125561/rychle-sipy-125561.jpg
5
2214
2214
Úplné vydání všech komiksových příběhů slavných Rychlých šípů, které byly napsány a nakresleny. Napínavé a veselé příhody pětice chlapců - Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka a Rychlonožky - přitahovaly před desítkami let mladé čtenáře časopisů Mladý hlasatel a Vpřed. Rychlé šípy dávaly mnoho příkladů a rad v době, kdy bylo třeba (když praskal led, když zrály třešně, když o prázdninách hrozilo uštknutí zmijí, při nálezu nevybuchlé patrony apod.). Mají jistě co říci také dnešním školákům a rádi si nad nimi určitě zavzpomínají i rodiče. Uspořádal Vladimír Dobrovodský. Nakreslili Jan Fischer, Václav Junek, Bohumír Čermák a Marko Čermák.hezký a milý. S oblibou nosil červenou čapku - však také podle ní dostal jméno... Vedle něj je Jindra Hojer, čili ,,moje ublízané potěšení", jak mu Rychlonožka žertem říkával, protože měl vždy pečlivě na pěšinku učesané vlasy. Jemný, veselý chlapec, statečný a věrný, opovrhující násilím a nespravedlností... A konečně Rychlonožka. Samorost, smolař, legračník a vtipálek, zmatkář a strašpytel. Jeho prostořeké průpovídky a vtipy kdekoho rozchechtávaly a on jimi nešetřil ani v nejožehavějších situacích... To tedy jsou Rychlé šípy, chlapci stateční, veselí, odvážní, podnikaví. Však je po otevření knihy brzo poznáte... celý text
Přidat komentář
Přidávám se k nadšencům.. Asi od devíti let jsem je četla v jednom kuse. Kombinace výstižných barevných kreseb a skvělých nápadů na výpravy, kvalitního naplnění volného času, duch městských uliček... Vždy jsem se dostala "dovnitř komiksu" a byla tam s nimi. Pro mě zkrátka kouzelná záležitost!!! :-)
Pro mě srdeční záležitost... Zůstanu věrný napořád a nedám na tyhle modly dopustit. Čtu to dokola už 30 let... V dětském věku bych dal nevím co, kdyby mě vzali do klubu...:-) Vždy mě inspirovali k tomu být lepším, neříkám že se jim to povedlo, ale nesporný pozitivní vliv tam vždy byl a bude...
Kompletní vydání komiksových Rychlých Šípů. Jeden z těch naprosto zásadních českých komiksů o pěti chlapcích, vždy čestném vedoucím Mirkovi Dušínovi, Jarkovi Metelkovi, Jindrovi Hojerovi, Červenáčkovi a někdy trochu zbrklém Rychlonožkovi. Nechybí ani pes Bublina později nahrazen Kuliferdou. Ti všichni zažívají spoustu tajemných i legračních dobrodružství, loví bobříky, pomáhají ostatním, pořádají udatné výpravy, bojují s Bratrstvem kočičí pracky ve složení Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš, apod. Je pravda, že některé příběhy působí hodně naivně, některé jsou příliš nuceně poučující, ale pořád je v nich obrovská dávka humoru a dobrodružství. Já jsem tyhle komiksy v dětství hltal asi jako většina ostatních a myslím, že i v dnešní době leckteré dítě po přečtení několika dílů získá silnou potřebu vyrazit ven na průzkum okolních lesů, podniknout šiškovou válku, přihlásit se na tábor nebo založit klub Potápníků.
Rychlé šípy byli první knihou, kterou jsem si v knihovně jako dítě sama půjčila a taky přečetla. Zhtla jsem ty komiksy během týdne:-) Možná, že i pět hvězd je málo!
No to si snad dělají prdel ne? :) Věta která napadne asi každého puberťáka, který kdy Rychlé šípy četl, už posledních čtyřicet, možná padesát let. I přes to jak jsou Rychlé šípy naivní a občas se u nich musím hlasitě zasmát tak mě i dnes baví a dodnes si pamatuju jak mi je v mládí taťka četl :). A že mě bavily. Poctivých 80%.
Stará krásná komiksová klasika - musím říci, že tyto příběhy preferuji před asi o mnoho známější "Záhadou hlavolamu", ze které jsem vždy měla tak trochu strach... Je jasné, že některé příběhy jsou lepší než ty druhé, jako celek je však kniha na velmi vysoké úrovni, což už dávno prokázal zub času, který hodnotu těchto příběhu v žádném případě nesnížil. Já jsem jen důkaz další, mladé generace, kterou svět bodrých a čestných hochů, kterým nechybí smysl pro humor, okouzlil...
Jaká nádhera, že mám po otci Rychlé Šípy v nádherné svazkové verzi (ne časopisy, ale obrovskou knihu), kterou jsem ovšem někdy ke konci tisíciletí poničil (obálku) [HLUBOKÝ NÁDECH]....... mrkvovou pomázánkou. [HLUBOKÝ VÝDECH]. No mládí je mládí, naštěstí se tomu moc nestalo.
Tyto komiksy jsou klasika. Nejen nostalgie a vzpomínky (ovšem ty také), ale hlavně je to archetyp. Je to takový vzor, ke kterému se můžete stále vracet a Foglarovi se podařilo zachytit dokonalý morální vzor (Dušín) spolu s ostatními členy party (lidštější charaktery - snaha být čestný a dobrý, která občas nevyjde, což je přibližuje k nám, lidem). Každý z nich má určitou povahu a je jasně definovatelný, zapamatovatelný.
Skákal do vody a dělal, že se topí. Několikrát mu zkusili okolostojící pomoci, vždy se ukázalo, že to byl jen vtip. Potom se začal topit - ano, je to klišé, ale je to prapůvodce tohoto klišé, Foglar to zformoval - a nikdo mu nepomohl, protože si mysleli, že je to zase další vtip. A utopil se.
---A tak dále, těchto \"cautionary tales\" (něco jako morální poučení) je tady plná kniha + dobrodružství, objevování krásných pražských ulic (bylo by báječné v té době žít). Dokonce jsem i jednou zkoušel po domě hrát tu hru s papírky (poloúspěšně).
A jak krásně je to kreslené. Čermákovo už jsem tolik rád neměl, ale scénář, příběhy, ty zůstaly dobré stále.
Klasika, která zestárla tak moc, že je ještě lepší.
Všechny tyhle komiksy jsem přečetl několikrát dokola a neomrzí to ani po letech, prostě klasika.
Nyní už to není zrovna aktuální četba, ale přesto zajímavé dílo, právem patřící do "zlatého fondu české literatury".
Asi vrchol Foglarova díla trilogie s Rychlými šípy..... Kdyby každý chtěl být jako Mirek Dušín, svět by byl o něco krásnější :-)
Štítky knihy
zfilmováno komiksy rozhlasové zpracování chlapecké kluby Rychlé šípy Jaroslav Foglar, 1907-1999 Stínadla české komiksyAutorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Nemám moc co dodat. Taťka měl hromadu sešitů Rychlé šípy a já jsem je s nadšením přečetla a to nejednou. Dodnes si pamatuji, že " ovoce, zejména peckovité, v břiše nabobtná ", což na vlastní kůži poznal Jindra Hojer, který se nezřízeně nacpal třešněmi a myslím, že se pak dokonce i napil.