Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241950/bmid_rychlopalba-241950.jpg
4
750
750
Rychlopalba série
1. díl >
Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom? Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince? Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové... a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru. Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala. Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta. Ten policajt jsem já. A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý.... celý text
Přidat komentář
Má první kniha od autora,detektivka měla celkem spád,ale styl psaní mi moc nevyhovoval.Ještě mu dám šanci a přečtu si další díl.
Bohužel, u mě se žádné nadšení nekoná. Styl psaní mi příliš nesedl, spousta různých zkratek a věčné citování paragrafů mi dost překáželo. Určitě to není špatně napsané, ale můj šálek kávy to není.
Dobre pocteni..nikde se zbytecne nezdrzujete..slusne se to mota..trocha nasili..napeti.a.ceske ( policejni) zrucnosti...palec nahoru
Co dodat, když všechno podstatné je v doslovu Jiřího Pavlovského. Zatímco Holomráz mne navnadil, ale nenadchl, Asfalt mne dostal do kolen. A Rychlopalba, i když je to detektivka, nebo proto, že to je detektivka? mne utvrdila, že tu je autor drsné školy, který umí vyplnit volný čas (a donutí si ten čas vytvořit) a nutit čtenáře odkládat knihu jen na chvíli a odložit až na konec. Ten odkaz s Pavlem Vodsloňem, to už je jen třešinka na dortu pro příznivce Oty Finka. Paráda.
Odposloucháno jako audiokniha a na detektivku výborně zpracováno. Hodně hlášek a přímočarý děj, který udrží pozornost.
Dlouho mě žádný detektivní příběh nevzal a zároveň nepobavil tak, jako vyprávění pana Kopřivy. Hlavní hrdina není žádný super polda, Mirek Dušín ani "Mørck". Jen řadový pochůzkář, který má své zásady i chyby. Oproti americkým románům, kde bývá hlavní hrdina nejen krásný, vzdělaný a nikdy by nevystřelil ze zbraně, je toto příjemná změna. A my "lufťáci" oceníme autentičnost prostředí.
Skvělé. Hlavní hrdina je správný drsňák. Zajímavá zápletka. Drsná akce. Férový závěr. Oceňuji, že se autor nešťourá v hrdinově soukromí. Prostě to bere, jak to je. Četla jsem napřed druhý díl, oba jsou super. A ty hlášky: "Určitě to byl sportovec. A nekuřák. Možná i vegetarián. Začínalo mi být líto, že jsem ho nestřelil". Už aby vyšel třetí díl!
Bylo to fakt dobré. Jazyk, spád, hlášky, zápletka - všechno šlapalo jak hodinky Ani jsem si nemusela autora googlit, podle milionu indicií bylo hned jasné, že jsme stejná věková kategorie :) Pět hvězdiček dávám knížkám, které mi opravdu změnily život, což se téhle tak úplně nepodařilo, ale 4,5 * by si to zasloužilo. Těším se na druhý díl.
Jedna z mála knížek, u kterých si nejpozději kolem páté stránky v panice říkám - ach, už jenom 1193 (930, 2850...) stran do konce, bože, co si počnu???
Nesnáším srovnávání. Takže: mně to tedy připomíná Velinského. Bodejť, vždyť se taky v textu mihnul Pavel Vodsloň :). Ale tím to nebude. A taky doba je jiná, a všechno aktuálně přímočařejší a bezservítkovatější - a přesto: je to ta samá rychlopalná a setrvalá průtrž neuvěřitelných hlášek, kterou si může dovolit jen mozek přeštědře obdařený vším myslitelným autorsky použitelným, vč. kreativity v maximálním levelu. Což zároveň znamená, že je to bez oddechu, pauzírování a nafukování od začátku do konce tak poutavé, že se žebříček důležitosti obvyklých činností nekompromisně sesouvá v základech ve prospěch dočtení knihy.
Jednu droboulinkou připomínku bych přece měla: rozkrytí hrdinových problémů ve vztahu pomocí moudrých argumentů je - co se týče osoby argumentující a situace, za které se tak děje - , podle mě úsměvně nepravděpodobné...
Ale jestli chcete číst vážně dobrou recenzi, vřele doporučuju neuvěřitelně zajímavý doslov Jiřího Pavlovského. (A třešničkou na dortu je i autorovo Poděkování).
A já končím tím, že jsem Rychlopalbu objevila sice se značným zpožděním, ale zato v době, kdy vyšel zrovínka druhý díl, a tak nemusím čekat. Heč!!
Musím říct,že mě to fakt bavilo.Perfektní česká detektivka z českého prostředí.Žádná omáčka kolem,jen akce,další akce a k tomu dobré hlášky.Fajn zápletka,zajímavý konec.Stojí za přečtení,určitě si přečtu i Křížovou palbu.
Na české poměry hodně dobrá věc. Akce, hlášky, trocha kvalitní detekce. A hlavně: Kopřiva umí psát.
Štěpán Kopřiva změnil žánr a musím říct, že mu to sedlo. Rychlopalba je kvalitní kriminálka, která je plná vtipných hlášek (jak je u Kopřivy zvykem), má sympatického hrdinu i slušný příběh.
Já se bavil královsky a už teď se těším na druhý díl, který brzy vyjde.
Hodnocení: 9/10
Ač detektivky normálně nečtu a spíše se jim programově vyhýbám, tak se občas objeví nějaký titul, po jehož přečtení přece jen zatoužím. V tomto případě jsem rád, že jsem to udělal, protože styl vyprávění i celý koncept příběhumi tak nějak sedl do noty. Je to napsáno reálně, postavy vyznívají opravdově a zároveň je příběh prodchnutý povedeným černým humorem a nadhledem, takže to celé vlastně neberete příliš vážně a hlavně se bavíte skvělými dialogy a situacemi z běžného ubíjejícího života řadových policistů. Členové Policie ČR z toho vycházejí jako cyničtí zoufalci, které samolibě šikanuje jak byrokratický systém, tak bdělá veřejnost, která jejich činy a zásahy bedlivě sleduje a ihned aktivně hlásí a překrucuje veškeré činy a slova, které policisté provádějí. Prostě práce snů. :o)
Kniha, po jejímž dočtení začnete okamžitě zjišťovat, co dalšího autor napsal, protože chcete v jeho společnosti strávit co nejvíc času. Dokonale vykreslený hlavní hrdina, odlehčený styl psaní, množství popkulturních odkazů, neuvěřitelná znalost zbraní, střelby, aut, hry v šach i pražských reálií.
Jediné, co mi v knize chybělo, byl slovníček či přehled policejních zkratek, protože v té rychlosti, jakou jsem ji četla, jsem si prostě nenašla čas si je domýšlet natož googlit.
Nejsem moc velkým fandou detektivek, k Rychlopalbě jsem se pročetl přes Asfalt a Holomráz ale stačily 3 delší večery, kdy jsem ztratil pojem o čase a knížka byla u konce...můj osobáček.
Bavil mě humor hlavního "hrdiny", baví mě humor pana Kopřivy. Chvílema mi to přišlo jako rychlopalba sarkastickejch a černohumorovejch hlášek, které člověka nejednou rozesmějí. Příběh se přes občasné citace paragrafů a zákonů, kvanta pojmů a zkratek pro neznalé policejního prostředí čte úplně sám a člověk lehce přestane vnímat svět kolem sebe a naplno se ponoří do světa...eh..taky Vám nějak uniklo jméno hlavního protagonisty??...
Rychlopalba dělá čest svému názvu. Děj je rychlý, události se střídají v rychlém sledu a než se čtenář vzpamatuje, stojí na konci příběhu se stejně prázdným a zmateným pocitem, jako po výstřelu poslední kulky, kdy nastane jen ticho a podivný klid. Nejedná se o jednoduchou konzumní detektivku, ale o syrovou ukázku z prostředí, které vedle našich životů denně pulzuje a do kterého většina lidí nikdy nechce patřit...
Asi potřebuji víc takových knížek, ideální osvěžení. Drsné a zároveň humorné. Trochu Kulhánek :)
Štítky knihy
Praha policie manipulace (psychologie) české detektivky a krimi zmizení dětí
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
Kniha s dobrým dějem, výbornými dialogy, realistickými postavami, plná zvratů a nečekaných situací. Jste zahrnuti spoustou propracovaných detailů jako jsou citace paragrafů, detailní popisy zbraní, aut, počítačových her a autenticitu příběhu zvyšuje i dokonale zmáknutý místopis a znalost prostředí PČR. Příběh je tak hustě prošpikovaný hláškami, které jsou nejen vtipné, ale i inteligentní a neotřelé, že je to skutečná rychlopalba humoru, která má šmrnc a styl. Mám radost, že už vyšel druhý díl.
“Smrk? Ne, smrk to nebyl. Ten bych poznal. Měl by na sobě vánoční ozdoby."
“Změřila si mě pohledem nečitelným jako Vojničův rukopis.”
“Označil mě výrazem “romaneto”, které evokuje občana romské národnosti, čímž mě hrubě poškodil na občanských právech a způsobil mi závažné psychické trauma.”
“Určitě to byl sportovec. A nekuřák. Možná i vegetarián. Začínalo mi být líto, že jsem ho nestřelil.”