S každou padající hvězdou
Susan Elizabeth McClelland , Sungdžu Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363669/bmid_s-kazdou-padajici-hvezdou-b7S-363669.jpg
5
139
139
Skutečný příběh mého přežití a útěku ze Severní Koreje S každou padající hvězdou je hutně podaná autobiografie severokorejského chlapce jménem Sungdžu, který se ve dvanácti letech musel naučit žít na ulici a postarat se o sebe. Aby vůbec přežil, vytvořil s několika dalšími dětmi gang, naučil se krást, prát se i žebrat. Sungdžu barvitě líčí svůj drsný příběh a popisuje, jaké to je, když si nedospělý kluk musí najednou vystačit se skupinkou „bratrů“ z ulice, hladovět a prožívat strach z věznění nebo i popravy. Naděje je často to jediné, čeho se dá držet. Tyto poutavé vzpomínky rozkrývají čtenáři odlišnou kulturu, kde mnohé z toho, co považujeme za samozřejmé, vůbec neexistuje. Severní Korea jako reálná a děsivá dystopie.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , JotaOriginální název:
Every Falling Star: The True Story of How I Survived and Escaped North Korea, 2016
více info...
Přidat komentář
Velmi emotivní a drsný příběh ze Severní Koreji očima malého chlapce, který je nucen se sám vyrovnat s životem ve vyhnanství.Nejvíce děsivé je,že se příběh neodehrává v dávné minulosti ,ale naopak v době nám velmi blízké.
Silné čtení. Ale co mě pokaždé praštilo do očí - letopočty. Stále jsem přemýšlela, co jsem tou dobou dělala já... a že jsem o nějaké Koree neměla ani páru. On se doslova rval o povadlou mrkev a já si chodila na obědy do jídelny a nedokázala si vybrat ze tří jídel... je to pár let zpátky, jak je možné, že tohle se děje? Není to jako číst o druhé světové a říkat si, že to bylo dlouho předtím, než jsem se narodila, tohle je aktuální, ale děje se to “dostatečně daleko”, tak se nás to vlastně “netýká”, nebo?
Beru to jako výpověď očitého svědka. Není to román, je to spíš autentický záznam života během několika strastiplných let, které prožil náš severokorejský chlapec. Z prominentního synka k pouličnímu gangu. Špína, nebezpečí, smrt. Poučná četba především pro ty, kteří obdivují bojovnici ze ekologii - švédskou Gretu. Té bych přála, aby si užila aspoň jeden týden v podmínkách, ve kterých museli žít ti chlapci. Aby si uvědomila, co je to SKUTEČNÁ ztráta dětství. Omlouvám se za ten oslí můstek, ale pod vlivem politické masáže jsem se mu neubránila.
Kniha je založena podle skutečné události, kde nám autor Sungdžu Lee popisuje jeho život v Severní Koreji, když byl chlapcem. Se psaním knihy mu pomohla autorka Susan Elizabeth McClelland. Jeho život nebyl vůbec jednoduchý. Aby se uživil, začal krást na různých tržnicích, přidával se do různých gangů, častokrát se dostal do různých rvaček, objevují se zde drogy apod. Byl to boj o přežití. Knihu určitě doporučuji, je vhodná pro mladší čtenáře i pro dospělé čtenáře. Knihu jsem si vybral z důvodu, že jsem ještě nečetl knihu, jejíž děj se odehrává v Severní Koreji. Častokrát ve zprávách slyšíme, co se v Severní Koreji děje a tato kniha nám může rozšířit obzory, poněvadž události, které jsou popisovány, jsou založeny na skutečnosti. Líbilo se mi, že na počátku knihy je kapitola s názvem STRUČNÉ DĚJINY KOREJE 20. STOLETÍ, která nám poskytne informace o historii tohoto státu. Podle tohoto stručného nástinu se čtenář rychle zorientuje v historii Koreje. Pro Severní Koreu je důležitý vůdce Kim Ir- Sen, bohyně Čilsong a dočteme se také o duchu Šan-Šin-Rjong-Nim. Tyto informace byly pro mě zcela nové.
Kniha byla čtivá, obsahuje v sobě hodně myšlenek, které jsem zapsal do tohoto komentáře. Kniha mne oslovila a při četbě jsem si říkal, že je neuvěřitelné, čím vším si musel chlapec Sungdžu projít, jakými útrapami musel projít, aby zůstal naživu. Líbilo se mi, že společně s dalšími chlapci založili skupinu, ve kterém si určili nějaká pravidla, která dodržovali. Tímto spojením jakoby se staly bratry, kteří si pomáhali ve všech situacích. Člověk si nedovede představit, kdyby měl hladovět několik dnů. Člověk nejí jeden den a je oslabený. V této knize hladoví náš hrdina i několik dnů a další děti, které byly na tom podobně jako náš hrdina! Některé události, které autor popisoval, byly otřesné, neuvěřitelné a zarážející a přišlo mi to hodně líto, že takovým podmínkám jsou vystaveny některé děti v Severní Koreji!!
Někdy mi některé scény rvaček a kradení potravin z tržiště připadaly podobné a opakující se, takže požitek z četby mírně poklesnul, nicméně jsem si pak uvědomil, že autor chtěl popsat všechny prožitky včetně rvaček, které prožil a které byly každý den na jeho programu. Přiznávám se, že v některých místech mi ukáply slzy. Je to silný příběh, který určitě stojí za přečtení.
Zaujala mne také korejská přísloví např. Pod lampou je největší tma. Zajímavá je také informace, že v Čosonu musí každý muž odsloužit deset let vojny a ženy sedm!!
Citáty z knihy, které mne oslovily:
… dobré skutky jsou základem velkého chrámu jmění a štěstí, kdežto chamtivost a ego jsou základem zmaru. Co se na takovém základu postaví, jednoho dne se zhroutí, ať se děje, co se děje.
Hluboko v nitru všichni víme, co se nám v životě přihodí. Prožíváme dny vlastně čekáním na to, až se to stane.
Morálka je krásná věc, jako píseň, kterou si člověk zpívá, když nikdy neměl hlad. Můžeš klidně kráčet po takové šlechetné cestě, Sungdžu. Ale jestli kvůli tomu umřeš, nikdo si neřekne, žes byl šlechetný člověk, ale žes byl blázen.
Tys mě, Mjongčule, naučil, že naděje se můžeme sami vzdát, ale nikdo nám ji nemůže vzít. A takys mě naučil, že právě naděje je to, co z nás dělá lidi. Naděje a láska.
Nejhorší co může člověk udělat někomu jinému, není to, že mu sebere domov, práci nebo rodiče. Já myslím, že nejhorší je, když někoho donutíš přestat věřit v něco vyššího, v nějaké dobro, v něco čistého, v nějaký důvod a smysl všeho - v naději možná. Nebo v boha.
Můj dědeček mi jednou říkal, že láska plane víc než jakákoli hvězda, tak jasně, že její světlo a žár jsou vidět a cítit ve všech koutech světa.
Když opravdu moc po něčem toužíš, musíš být upřímný. To představuje ta voda v misce. Zkus vyprázdnit mysl. Zbavit ji nečistých myšlenek. Buď upřímný a mluv pravdu.
Člověk nemůže čekat, že šance si ho sama najde. Musí vyrazit a popadnout ji sám.
Nesuď člověka, dokud jsi nešlapal životem v jeho botách.
Sonda do života v Severní Koreji. Je to drsný, surový příběh bez příkras, který člověka donutí uvědomit si, jak doležitá je svoboda, demokracie, solidarita a jaké důsledky má jejich absence.
Nelze ale napsat, že je kniha krásná, protože toto téma prostě krásné není, ale mohu říct, že je výborně napsaná a vyvolala ve mě osobně velkou spoustu protichůdných emocí.
Jako vše ze Severní Koreje, je i tohle neskutečně drsný příběh, zvlášť pokuď je opravdu pravdivý. Doporučuji.
Moje první kniha, kde jsem se trochu seznámil s životem obyčejných lidí žijících v Severní Korei mimo hlavní město. Je mi jasné, že to byl jen vhled očima dospívajícího muže a přesto zajímavý a drsný. Při četbě jsem se rozpomínal, co jsem dělal kolem roku 2000 a řešil svoje problémy a co se děje na druhém konci zeměkoule, kde je život podstatně jiný.
Neuvěřitelný příběh ze začátku vypadá jako sci-fi. Popisuje zemi, kde je město vyvolených, kteří žijí v blahobytu, a ostatní mimo město umírají hlady. Zní to jak kulisy nějakého dystopického příběhu z budoucnosti, ale je to krutá realita KLDR z doby před dvaceti lety (možná i dnes). Autor, kterému se podařilo emigrovat do Jižní Korey, ve své vzpomínkové knize popisuje bezútěšné dospívání v gangu pouličních zlodějů, kteří se mohli spolehnout jen sami na sebe , jinak by pomřeli hlady.
Jaké máme štěstí, že jsme se narodili v tomto koutě světa.
Jak říká sám autor v doslovu, kniha je určena hlavně pro dospívající čtenáře.
Velmi zajímavá kniha, ale možná vhodnější pro mladší čtenáře. Ačkoliv jsem se dozvěděla mnoho nových informací o KLDR mohlo jich býti o něco více, ale zas se musí počítat s tím, že se nejedná o literaturu faktu. Příběh Sungdžua Lee není jistě jediný, a tak je dobře, že jeho útěk a strastiplná cesta ze Severní Koreje byla zmapována a zvěčněna tímto dílem.
Podobně jako většina knih dotýkajících se druhé světové války patří, podle mého názoru, také novinka S každou padající hvězdou mezi literaturu, která by měla být doporučována mladým lidem na střední škole místo klasiky, která jim v náctiletém věku nic neřekne. Silné lidské osudy jsou tím, co má šanci lidi - mladé či staré - motivovat, inspirovat, co jim pomáhá uvědomit si, že skutečně mají být zač vděční. Jak jsem psala po dočtení knihy na Goodreads - sice se trochu neskromně považuju za člověka, který si uvědomuje, co všechno má a je za to vděčný, ale i tak jsem druhý den ráno koukala na tu svoji snídani s ještě větší pokorou.
Moje třetí kniha na téma život v Severní Koreji. Ty příběhy a zážitky jsou zkrátka masakr :-(
Mrazivý, bolestný, hrůzu nahánějící… takový je příběh Sungdžu Lee, kterému se podařilo ze Severní Koreje uniknout.
Proč čtu o největším bolševickém státě, ptali se mě.
Protože málokdo zná rozdíl mezi Severní a Jižní Koreou, málokdo ví, co jejich život obnáší, jak odlišná kultura tam byla a je a to, co všude jinde považujeme za normální, samozřejmost a jistotu, vůbec neexistuje. Protože nejde vidět jen tu hezkou část, není to jen černé, nebo bílé, není to záležitost pouze jejich země a politiky, nýbrž celé naší planety, a protože si myslím, že by se o to měl svět zajímat více, odpovídám já.
A jestli něco z toho nevíte, nebo si něco z toho myslíte, přečtěte si tuhle knihu, která vám to ukáže v opravdovém, leč dětském, o nic míň však krutém a devastujícím světle.
Nemůžete věřit nikomu, ani vlastní rodině, bojujete o vlastní místo na Zemi, ba co víc, o vlastní život, dítě, či dospělý, v dnešní době neuvěřitelné. A kvůli čemu? Tohle se musí změnit.