S pokorou a nadějí
Becky Chambers (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463518/bmid_s-pokorou-a-nadeji-pcN-463518.jpg
4
110
110
Sci-fi novela od autorky oceňované série Poutníci. Ke konci dvacátého prvního století učinili vědci průlom: prostřednictvím revoluční metody známé jako somaformace dokážou kosmonauti dlouhodobě přežít v nepřátelském prostředí mimo Zemi. Když už se lidé nemusí nechat omezovat křehkostí svých těl, jsou konečně schopni cestovat ke vzdáleným exoplanetám, o nichž se soudí, že se na nich skrývá život. Jeden z takových týmů tvoří i Ariadne O’Neillová a její tři kolegové. Vydávají se na misi, která má za úkol prozkoumat čtyři obyvatelné světy. Ale zatímco Ariadne cestuje tělesnými formami i časem, mění se i kultura na Zemi. Vzhledem k tomu, že domovská planeta na své vyslance možná už dávno zapomněla, začíná Ariadne zaznamenávat příběh zázraků a nebezpečí své mise v naději, že někdo doma mu snad bude naslouchat.... celý text
Literatura světová Novely Sci-fi
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
To Be Taught, if Fortunate, 2019
více info...
Přidat komentář
Jo, je to literatura. O něco takového se v rámci žánru pokouší třeba K. S. Robinson (na jeho Auroru jsem si nejednou vzpomněl). Ale u Chambersové nejde už vůbec o technologie, ale o pokládání hlubších otázek, když se díváme do hvězd. Několikrát jsem si při četbě vzpomněl taky na Lema. A ačkoli Chembersová nevěští Zemi (zase stejně jako K. S. Robinson) světlou budoucnost, přesto vás dostane optimismem a humanismem. Už se těším na Poutníky.
Wow. Tohle bylo skvělé čtení. Styl psaní mi ohromně sedl. Pozvolné tempo, a přitom mě to se zájmem táhlo na další stránku. Spousta zajímavých témat podaných tak akorát. Přitom je to docela útlounká knížečka... A prostě wow.
Určitě si od autorky chci přečíst další knížku. :)
S pokorou smekám před znalostmi Becky Chambersové. Skvěle napsaná sci-fi s přesahem do etické i ekologické roviny. Citlivé, poetické a zároveň velmi uvěřitelné.
Po přečtení Spasitele a Marťana od Andyho Weira mě tahle kniha trochu nudila. Neměla takový náboj. Některé popisy jsem přeskakovala.
Přesto je to dobrá kniha, jen Andy Weir je skvělý a vtipný a tohle je takové popisné a melodramatické.
Chambersovou prostě můžu. Není to tak komplexní jako Vesmířané, ale i tak je to fajn čtení.
Tahle útlá knížečka se na první pohled nezdá, nese v sobě mnohá důležitá poselství. Lásku k vědě a poznání, tuhle knihu beru jako lyrickoepickou ódu na ně. Dálepak je to další z katastrofických vizí, kdy to s námi a planetou nedopadne dobře. Knihy podobného rázu jsem již četla, ale nikdy jsem nepřemýšlela třeba nad vývojem cizí planety, kterou ovlivní člověk svou návštěvou. Za mě fajn scifi počteníčko na jedno odpoledne.
Milé počtení bez klasického scifi narativu. Žádná extrémní dramata, boje o přežití (i když snadné to samozřejmě také není),nebo boje všeobecně. Jen parta astronautů vědců, kteří s pokorou a nadějí zkoumají život na čtyřech vzdálených planetách.
Sci-fi, na které nemusíte být nutně čtenáři tohoto žánru, abyste ho dokázali ocenit.
Není to nic akčního, je to pozvolné vyprávění, bez velkých zvratů. Zaznamenává nadšení vědců z každého jejich objevu, jejich způsob přemýšlení nad narušením prostoru, který jim nepatří a který mají jen prozkoumat.
Místy jsem se trochu nudila u popisných pasáží, ale po většinu času jsem objevovala spoustu skvělých myšlenek, které mě nutily přemýšlet nad světem.
Je to óda na vědu, což je v době, kdy se věří víc hoaxům než vědcům pohlazení, které jsem potřebovala.
176 stran. 80 stran popis a úvahy o cestování kosmem téměř bez příběhu. 20 stran zápletka, že by? 75 stran vše upadá. Poslední strana moc hezká pointa.
Řada opravdu dobrých nápadů, nad kterými se člověk zamyslí a vše je tak krásně logické. Ale má smysl číst knížku kvůli poslední stránce?
Přečteno během jednoho dne, moc mě ta knížka nezaujala. Je citlivě napsaná, má sem tam trochu napětí, ale pro mne byly nudné vědecké popisy, autorka v závěru předpokládá, že je možná přeskočíte. Nebylo to špatné, mám ráda SF, ale taky to nebylo moje kafe.
Jsou knihy, na které po přečtení jen tak nezapomenete. tahle k nim rozhodně patří.
Tahle knížka má velmi výstižný název, jelikož celé čtení provází jak pokora, tak naděje do budoucna. Krátká novela mi opravdu zahrála do noty a nalákala mě i na další knihy od autorky, protože mi opravdu sedl styl psaní a poselství, které se kniha snažila sdělit.
Sledujeme cestu čtyř vesmírných cestovatelů, hlavně z pohledu inženýrky Ariadne. A sledujeme, jak postupně objevují čtyři různé planety a zkoumají život na nich. Moc se mi líbily popisy procesů, kterými byl prováděn výzkum a biochemické rozpravy, které se tam občas vyskytly (můj obor, takže to rozhodně potěšilo).
Obdivuji autorku za to, jak krásně dokázala zobrazit rozdíly oněch planet, jak co se týče jejich geografických a biologických vlastností, tak "vylepšení", které dostali naši průzkumníci, aby mohli na planetě přežít.
Knížku určitě doporučuju všem, kteří rádi objevují a dozvídají se při čtení něco nového. Kniha má docela pomalé tempo, takže zvládnete hezky všechno zpracovat a zamyslet se. Pokud však nemáte rádi dlouhé popisy a knížky s málo dialogy, tak pozor, přesně taková tahle knížka je. Ale dá vám naději, že to s lidstvem ještě není ztracené.
„Prosím, přečtěte si to,“ je první věta, kterou uvidíte, když otevřete krátkou novelku od Becky Chambers – S pokorou a nadějí. A já teď prosím i vás, přečtěte si to. Ať už sci-fi obvykle čtete nebo ne, dejte téhle krátké knížce šanci.
S Pokorou a nadějí je kniha, kterou začnete číst jako exploraci několika potenciálně obyvatelných planet, ale odejdete s pocitem, že jste vlastně přečetli necelých 200 stran dlouhý milostný dopis adresovaný vědě. Zvlášť v době, kdy nemůžete otevřít twitter nebo facebook, aniž by se na vás vysypaly antivax příspěvky a tuny konspiračních teorií, působí tahle novela jako pohlazení po duši pro každého, kdo onu naději pomalu ztrácí.
Chambers nechává svou skupinu vědců prozkoumávat neznámé planety, zaznamenávat lokální faunu a floru, zdůrazňuje potřebu nezasahovat do jejich prostředí a jen pozorovat. Stejně jako je proto odřízla od prostředí, ve kterém se fyzicky nachází, izoluje je i od Země, ze které se vypravili. Ačkoli posádce stále dochází zprávy z domova, politický vývoj není pro jejich každodenní život vůbec důležitý, jednak „novinky“ přicházejí s několikaletým zpožděním, ale také protože jich se dění na Zemi takřka nedotýká. Jejich jediným posláním je prostě bádat. Ve výsledku sledujete čtyři lidi, kteří se snaží jen objevovat nové, učit se nové, poznávat, klást otázky, zodpovídat je a hledat nové otázky, které si položit. Ať už se soustředíte na témata, kterých se dotýká, na postavy či na sloh, tahle kniha je jednoduše krásná.
Kniha je pomalejšího a mírnějšího rázu. Nečekejte, zde žádné boje ani žádná setkání s nebezpečnými zástupci cizích ras. V této knize jde o radost ze zkoumání něčeho nového. Posádka je tvořena z vědců a inženýrů, jež celý svůj dosavadní život zasvětili vědě a objevování. Autorka krásně popisuje tu část člověka, která je ukryta v každém z nás, člověka objevitele. My lidé jsme zvídává rasa, která touží neustále bádat, objevovat a posádka této výpravy netouží po ničem jiném.
Závěrem, kdo má rád komornější knihy nebo má rád bádání a objevování něčeho nového, ať už živého či smyslného, určitě při četbě této knihy bude vrnět blahem. Je to příjemná jednohubka se spoustou věcí k přemýšlení a sám jsem na sobě sledoval, že jsem se občas v myšlenkách vzdálil od knihy a přemýšlel o tom, co všechno může žít ve vzdáleném vesmíru.
Och. Krása.
Nechápu jak ve mně mohla takhle útlá kniha vyvolat tolik pocitů a myšlenek.
Je to óda na krásu vědy, poznání a objevů, ale zároveň ukazuji i její stinnou stránku, kdy vědci musí učinit nelehká rozhodnutí a věci se nevyvinou tak, jak plánovali.
Kouzelná záležitost. Tuto novelu jsem přečetla na jeden zátah poté, co jsem se do vyprávění opravdu ponořila, jelikož autorčin styl psaní mi neskutečně sedl.
Sci-fi není žánr, ke kterému bych zatím měla bůhvíjaký vztah, spíš ho pomalu objevuji. S pokorou a nadějí jsem ovšem měla po přečtení nadšených zahraničích recenzí vyhlídnuté už v originále, načež jsem tedy jásala při zjištění, že bude český překlad.
Tenhle příběh o kráse vědy a vědění mi učaroval. Na malém prostoru toho bylo mnoho... byť v tomto případě nečekejte příliš děje, stojí to spíš na výborných popisech.
Nelze jinak než doporučit!
Nadšeně jsem přečetl všechny čtyři předchozí knihy autorky, ale tohle mě fakt nechytlo. Dlouho mi trvalo se začíst, ale kousnul jsem se, ... a ... a nic. Chybí tomu děj, závěr nelogický. Popisy mimozemských živočichů zajímavé, praktické záležitosti kosmických letů super, ale celkově podprůměr. Ani příběh, ani myšlenka mě nezaujala.
Tentokráte pro mne Chambersová stvořila dílo na mě až moc dějově minimalistické. Jestli jejím cílem bylo vyvolat ve čtenáři dojem, který prožívají astronauté zcela odříznuti od zbytku lidstva, tak se jí to povedlo, ovšem takřka úplná absence děje mi zkrátka vadila. Text byl spíše zaměřen na pozorování a popis mimozemského života na jednotlivých exoplanetách - v tom mi kniha připomněla Lemův Solaris, k němuž jsem měl podobné výhrady. Od autorky se dočkáme i tradičního zdviženého prstu nad naší civilizací, to už ovšem patří k jejímu stylu. 60%
Autorovy další knížky
| 2017 |  Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu |
| 2018 | Dvě místa na slunci |
| 2019 | Zpráva o životě vesmířanů |
| 2021 | S pokorou a nadějí |
| 2022 | Žalm pro divostrojné |
„ . . . lehce se zatřásla.
Buňka se rozdělila na dvě.
Nemůžu říct, že bych zajásala,
řvala jsem. Jako lvice.
Tady to máme!“
Při čtení této „pohodovky“ jsem se musel smát. Já čekal agresivní, bojeschopné vetřelce, krev, zmar a beznaděj. Jo, to jsem se tedy hodně spletl. Tohle je přírodopisné výpravné sci-fi Čtyři planety, čtyři mírumilovná přistání, žádné napětí, všechno v klidu a pohodě. Dokonce i ty „krysy“ (šneci na plášti lodě) nechce posádka zabít, ale nakonec to byl asi jedinej masakr při této výpravě. Že se v pozadí neozývá planeta Země, je jen takový doplněk. A pokud přežijí jen lidé na této lodi, bude to konec všech nadějí.
Citát: Jednoho dne jsem vzhlédla od pracovního stolu, kde jsem právě označovala vzorky kamenů . . .
Například dvě lesby na lodi, takhle to Darwin vůbec nemyslel. Tohle není četba pro mne. To jsem se mohl podívat na Discovery, tam je víc napětí. Tady je jediné napětí, když se buňka zatřásla a rozdělila se na dvě. Pokud se věnujete vědě – ať už profesionálně, nebo je to pro vás koníček či jen prchavý zájem -, myslím, že tento skutek (čin těch buněk) vás nadchne stejně jako mě. Ještě sice nevíme to největší „PROČ“, ale rozhodně jsme se dostali o pořádný krok dál . . . Dalším příběhům paní spisovatelky se prozatím o pár parseků vyhnu.
Citát: Je těžké připisovat hodnotu objevům, když jste ještě neodhalili parametry reality.