Sága rodu Forsytů
John Galsworthy
Rozsáhlá kronika, ličící osudy tří generací anglického patricijského rodu od roku 1886 až do počátku dvacátých let 20. století, vznikala téměř šestnáct let a kompletně byla poprvé vydána roku 1922. Její souhrnný název zvolil Galsworthy se zřetelným ironickým záměrem, protože slovo „sága“ vyvolává představu hrdinských činů, jimiž se Forsytové zrovna nevyznamenávají. Celé dílo se skládá se ze tří románů a dvou povídek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , OdeonOriginální název:
The Forsyte Saga, 1922
více info...
Přidat komentář
Krásně napsaná sága. Popis doby, ve které se příběhy několika generací odehrávají, byl neskutečný.
Duch viktoriánské Anglie očima příslušníků rozvětvené bohaté rodiny Forsytů. Z pevně propojené rodiny se postupem času oddělují a navzájem odcizují dvě větve, rozdělené v první části románu sporem kvůli ženě, který má neblahé dopady i na další generace, zdánlivě tak odlišné od té původní ...Na této zápletce autor rozvíjí své úvahy na téma vlastnění i vztahu ke kráse a na jedné z hlavních postav Soamesovi ukazuje, že ač je také člověkem hluboce lidským a citlivým, díky přebujelé potřebě vlastnit prohrává ... Kniha není pro čtenáře lačnící po dějové lince, je hodně popisná (a ty úžasně obrazné popisy se mi vlastně na knize líbily nejvíce) a spíše se snaží zachytit ducha té éry a tehdejší pevné "pilíře" společnosti, jimiž jsou majetní Forsyti typickými představiteli.
Po první kapitole jsem se zhrozil, kolik postav zde vystupuje a měl obavy, že v tom budu mít guláš. To se naštěstí nepotvrdilo. Autor se soustředí jen na pár klíčových hrdinů a hrdinek, takže děj je poměrně jednoduchý. Kniha se čte až na některé popisné části dobře. Dovedu si představit, že u britské čtenářské obce měl román úspěch, jelikož nastavuje zrcadlo jejich společnosti. To je českému čtenáři trošku vzdálenější, přesto i našinec se dokáže snadno přenést do minulosti a do Británie a děj si vychutnávat. Je zajímavé, jak rozsáhlý román je, i když vlastně dějově se tam toho odehrává hodně málo a přesto nenudí. Nejvíc se mi ovšem asi líbila první část se starým Jolyonem, kterého jsem si oblíbil. 70% a 4*, 20.11.2018.
Může odradit svou rozlehlostí a zdáním zatuchlého společenského románu. Děj se odehrává v rodině a je poutavý. Poutavější jsou ale propracované postavy, které nejen mluví a pohybují se, ale také uvažují a cítí - kromě Ireny, kterou hodnotí a luší ti ostatní. Hlavní Forsyte je Soames, který aktivně jedná, je v kontaktu se svými city, a se svým "stínem", nese za své činy odpovědnost, uvědomuje si své limity, vášně a pošetilosti a stává se tím jakýmsi záporákem v kontextu. Ostatní totiž spíš posedávají, hodnotí sherry, klobouky, vedou humorné klepy, zamilovávají se do prvního, koho spatří, obávají se o procenta, podléhají impulzům, básní, malují, cestují, trápí se a jezdí na koni a protože jich je hodně, co chvíli umírají. Lze nalézt i humor (teta Anna nebyla schopna přijmout od služky paruku a tak byl zavolán lékař, který konstatoval, že teta Anna v noci zemřela) Neshledal jsem na románě závady. Obavy, že je to jen scénář buržoasně kritického seriálu se naštěstí nenaplnily. Ostatně nemusela by to být kritika doby, ale obecně nesmyslného, zvykového, hmotně orientovaného a vprostřed předsudků a návyků blahobytně vystrašeného života.
Začátkem jsem se trochu prokousávala,ale zbytek knihy moc pěkný. Kdysi jsem viděla i seriál a knihu věrně kopíruje. Ač se autor hodně snažil Soamse zprozivit, stejně to byla má nejoblíbenější postava...
Tisíc let jsem váhala, než jsem se odhodlala k četbě této knihy, jež spočívala netknutá v knihovně mých rodičů. Odrazoval mě její objem, představa viktoriánské zatuchlosti, podivného oblečení a škrobených anglosaských postav. Dokonce jsem ani nepochopila, že slovo "sága" v názvu knihy bylo míněno s ironií. Velká chyba, jedná se o skvostné dílo s velmi dobře propracovanými hrdiny. Knihu jsem přečetla jedním dechem, nejraději jsem měla naprosto neoriginálně "mladého" Jolyona - jeho venkovské sídlo je pro mě dodnes ideálním místem k pobytu. Pro doplnění: rodiče knihu dosud nečetli, dostali ji darem. Mé přesvědčování nepomohlo, ještě jsem si u nich nevydobyla patřičný respekt coby arbiter culturae.
Ságu jsem četla už několikrát a znovu to byl skvělý zážitek. Autorovo líčení
" odcházení a loučení " postav je srdcervoucí. Nevím jak pro koho, ale pro mně byl kladnou postavou Soames a ne příliš sympatickou byla Irena a její Jolyonové.
Ufff...přečetl jsem...a přesto, že zpočátku jsem měl v postavách slušný chaos (a to už zhruba od strany 30 a dalších více jak 750 před sebou!), přesto, že jsem se musel na čtení velice soustředit, proto, že jakékoliv rozptýlení mě od děje okamžitě odvádělo a já nevěděl co čtu a přesto, že jsem očekával snad něco jako seriálové Panství Downton a to tahle kniha není, tak musím říct, že toho nakonec nelituji. No zpočátku to tak ale nevypadalo. Postupem času a s přibývajícími stránkami se mi přeci jen podařilo si v postavách udělat jakýs takýs pořádek a já začal pronikat do toho Forsytského příbuzenského a vztahového zašmodrchance. Možná se v budoucnu pustím i do toho dalšího pokračování. Lepší tři hvězdy.
Klasika, na kterou jsem se dlouho chystala a nezklamala, bavila, byla napínavá, zajímavá... Samozřejmě je to starší dílo, od dnešních knih se v mnohém liší, ale stojí za to ji přečíst.
Sága rodu Forsytů je bible pro všechny anglofilní fetišisty a vášnivé knihomoly. Megalomansky pojaté čtení, které obsahuje všechno po čem toužíte, zajímavé a charismatické postavy, intriky, zvraty, napjaté rodinné vztahy a to všechno v okouzlující době.
Nemůžu srovnávat knižní sérii s tou filmovou, protože jsem ji neviděla. Ale tahle knižní série stojí za přečtení. Spletité, zábavné, nečernobílé. Tyhle bichle si zamilujete už jen kvůli Galswortyho poutavému vypravěčskému stylu.
"Ak je vyššej strednej triede, vedno s ostatnými, súdené rozplynúť sa v beztvárnosti, tu, na týchto stránkach, leží zachovaná pod sklom, aby sa na ňu mohli dívať všetci, čo sa potulujú po rozsiahlom a zle usporiadanom múzeu Písomníctva. Tu odpočíva, konzervovaná vo vlastnej šťave: v Zmysle pre Majetok."
Je ťažké posudzovať Forsytovskú ságu ako celok, pretože jednotlivé časti, predovšetkým prvá od zvyšných dvoch, sa v mojich očiach dosť líšia. Prvý diel je skutočným obrazom doby a štúdiou (ne)slávnej anglickej vyššej strednej triedy. Zvyšné dva sú hlavne príbehom postáv a už menej príbehom Anglicka. Pocit, ktorý prevláda po dočítaní bezmála tisíc strán, sa teda týka prevažne druhej , väčšej polovice knihy. A to jest, že ide predovšetkým o staromódny vzťahový román (to nie je myslené v zlom), ktorý si najviac užijú milovníci rozsiahlych mnohogeneračných ság.
Ja som si najviac užil ten prvý diel, spolu s nádherným epilógom (medzihrou), ktorý skutočne pôsobil ako obraz končiacej sa éry a zároveň konfrontácia krásy (neuchopiteľná, nedá sa vlastniť) a hmotného majetku.
[audiokniha]
Poslouchala jsem audio už před léty a naprosto mě uchvátilo!! Možná jsem také jako dítě viděla kousek filmu, ale po střední škole jsem absolutně netušila, že je to takový poklad a to jsem vždy výuku literatury milovala a dost si z ní pamatovala. Tento poklad nám zřejmě socialistické školství utajilo:))
O to více poučné a zábavné nahlédnutí do viktoriánských časů. TipsyChipsy má nej komentář!! Špetka tohoto vybraného vychování a britského imperiálního sebevědomí by našim politikům tolik slušela :)))
Jako žena bych si trochu malých práv a cíl nepracovat také s chutí střihla:)))
Kniha nemá chybu, Nobelova cena v dobrých rukou.
7/7
Galsworthy dokázal do jednej veľkej rodiny pridať rôzne typy osobností. Niektoré sú typické obchodnícke typy, ako napr. Soames, niektorí doslova akoby sa do tejto rodiny ani nehodili (Jolyon). Do ich života vchádza Irena, pre jedného ako "majetok", ktorého sa musí zmocniť a udržať si ho a pre druhého ako životná láska. Do tochto trojuholnína zasahajú iní členovia rodiny (dobou sa meniaci) a ich osudy. Sklamanie, šťastie, smútok, napätie. Musím uznať, že kniha je priam stvorená na dlhé zimné večery a perfektne dokázala vykresliť psychológiu osôb a opísať ako sa menil život v Anglicku. Určite siahnem aj po pokračovaní
O titule som sa ako dievča dozvedela zo "zhudobnenej" Ságy rodu Forsytovcov v podaní Lasicu a Satinského. Mená Soames a Irena mi teda neboli neznáme. Seriál som nevidela, hoci istým dlho, predlho trvajúcim udalostiam sa v okolí zvyklo hovoriť, že sú "nekonečné ako seriál Sága rodu Forsytovcov". No najväčší podiel na mojom rozhodnutí prečítať si túto knihu mali kladné ódy na DK.
Avšak, aké sklamanie! Pred očami sa mi mihali nič nehovoriace strany (a že ich bolo!), plytké dialógy obklopené nezáživnými opismi, osudy rozvetvenej rodiny, z ktorých ani jeden ma nedokázal zaujať. Vecná a jednotvárna štýlová hladina textu ma často uspávala, na čítanie som sa vôbec netešila, keďže autorovi sa nepodarilo osloviť ma.
No... ak budem mať najbližšie chuť na "obrovskú sociologicko-psychologickú štúdiu", veru radšej siahnem po dielach Francúzov, Rusov, Nemcov či iných Galsworthyho krajanov. Galsworthy je na môj vkus príliš povrchný.
Moc krásné čtení, jako dítě jsem s rodiči sledovala černo-bílý seriál, ráda bych viděla ještě někdy ten novější, když už z toho mám rozum. Dějově se mi líbila více první část románu, život těch starých a starších Forsytů, s těmi mladými už to nebylo tak zajímavé, ale napjaté, zvlášť postava Fleur mi drásala nervy svými vlastnickými sklony jako u jejího otce Soamese. Jinak moc zdařilá sága - doporučuji k přečtení, kdo má rád rodinné ságy.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století přelom 19. a 20. století zfilmováno ságy zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
1972 | Moderní komedie |
2001 | Sága rodu Forsytů 1-3 |
1991 | Sága rodu Forsytů I. díl - Vlastník |
1956 | Venkovské sídlo |
1970 | Tmavý květ |
Mám rada ságy a toto je klasika. Odohráva sa vo viktoriánskom Anglicku, kde môžeme sledovať osudy jednotlivých členov Forsytovského rodu, ich pocity, vášne, charaktery, vzťah ku kráse... a hlavne túžbu vlastniť, a to nielen majetok. Rozhodnutia a správanie Forsytovcov mali nepriaznivý vplyv na ďalšie generácie a ich príbeh pokračuje v ďalšej časti....