Šakal
Frederick Forsyth
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72271/sakal.jpg
5
1115
1115
Píše se rok 1963. V Paříži vrcholí velkolepá oslava Dne osvobození. Všechny zraky se obracejí k limuzíně, v níž přijíždí prezident Charles de Gaulle. Kromě několika policistů nikdo ze statisícového davu netuší, že přes ozbrojené speciální hlídky pronikl nenápadný muž, který se skrývá za jedním z přísně střežených oken a čeká na vhodný okamžik, aby prezidenta zastřelil. Podaří se policistům profesionálního zabijáka, najatého plukovníkem Rodinem, šéfem teroristické organizace OAS, objevit včas? Kdo má skutečný zájem na prezidentově smrti? Strhující, promyšlený a brilantně napsaný příběh, který byl rovněž úspěšně zfilmován, patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co Frederick Forsyth napsal – Den pro Šakala se ve svém žánru stal klasikou a vstoupil do dějin literatury jako určující a současně nepřekonatelný mezník ve vývoji politického thrilleru.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1976 , SmenaOriginální název:
The Day of the Jackal, 1971
více info...
Přidat komentář
Jedna z mých nejoblíbenějších knih a zároveň jeden z mých nejoblíbenějších filmů. K oběma se pravidelně a rád vracím. Už od mládí mě zajímalo vše, co se týkalo generála Charlese de Gaulla. Ani nevím přesně proč, ale je to prostě tak. Byl výraznou postavou nejen francouzských, ale i evropských dějin. Téměř vše, co jsem o něm četl, patřilo k literatuře faktu. Den pro šakala je sice román, ale za ta léta už k de Gaullovi neodmyslitelně patří. Kdo má rád knihy, které mají napětí a spád, nemůže necht tuto knihu bez povšimnutí.
Tato kniha je pochopitelně fenoménem, jen mi trochu vadilo, že nakonec nebyla odhalena skutečná totožnost vraha.
Skvělé čtení, vracím se k němu pravidelně už mnoho let a stále je stejně strhující.
Autor inspirován skutečnými historickými událostmi napsal smyšlený příběh o připravovaném atentátu na francouzského presidenta Charlese de Gaulla. Četla jsem ho jedním dechem. Strhující děj, dynamický popis událostí a zvláště psychologie chladného odosobněného profesionálního nájemného vraha pro kterého lidský život nic neznamená mě zaujala a mrazilo mě z toho až v konečcích prstů. Zcela jistě doporučuji a dávám pět hvězdiček.
Knihu jsem si přečetl až po několikerém shlédnutí filmu a až na pár výjimek je podoba více než zachovalá. Napínavé od začátku do konce.
Kowalowského mi bylo líto.
Jinak klasika, na které mi vadilo jen to, jak že je trochu moc popisná. Dnes by ji autor napsal akčnější. Ale určitě stojí za přečtení. Zajímalo by mě, jestli se aspoň zčásti zakládá na pravdě.
Ten film jsem shlédla snad třicetkrát, a přesto mě kniha zaujala a místy i opravdu překvapovala. Dějová linka se - až na pár nepodstatných detailů - naprosto shoduje s tím, jak byl příběh zfilmován. Ale to, co má kniha navíc a co mne nadchlo, je zasazení příběhu do zcela reálných dějinných a politických souvislostí včetně narážek na dobové politické skandály, zejména vysvětlení francouzsko-alžírskeho konfliktu, jeho příčin a dopadů, rovněž narážky na tradičně špatné francouzsko-britské vztahy (v příběhu mne pobavily četné - z reálu převzaté - zmínky o tom, jak nelibě nesla britská strana skutečnost, že Francouzi v 50. letech zablokovali vstup Británie do EHS - číst to dnes, chvíli po brexitu, kdy si zas Britové denně stěžují na to, jak jim Francouzi znesnadňují přejezd na kontinent a dělají hraniční kontroly - tomu říkam dějinné paradoxy!)
Jde o příběh nejvyšší literární kvality a co do obsahu - stálé aktuálnosti.
K tomu nelze moc co dodávat. Příběh je dobře napsaný a skvěle se četl. Ocenuji skvělou manipulaci autora, který vás skoro donutí fandit záporné postavě...
Šakal, který dal jméno všem osamělým atentátníkům, je pro mě praotcem politických thrillerů, prvním, který jsem četl.
Proč hledat další superlativy, jen řeknu, že jsem v závěru Šakalovi fandil. Ne snad, že bych neměl rád francouzského prezidenta, jen jsem měl pocit, že za ten dokonalý plán a námahu si zasloužil uspět! A myslím, že autor to viděl stejně!
Po dočtení této knihy, mohu pouze zkonstatovat, že se opravdu jedná o mistrovský kousek z pera Fredericka Forsytha. Politický thriller na základě historických faktů, od kterého se nedalo jen tak odtrhnout. Jen jsem se dlouho, opravdu dlouho nemohla při čtení rozhodnout, na čí straně vlastně jsem? A co je z mého pohledu to reálné dobro a co zlo...
Poslouchala jsem jako audioknihu, navíc v rámci Čtenářské výzvy. Zprvu jsem nebyla moc nadšená - politický thriller rozhodně není můj žánr. Ale příběh mě postupně vtahoval do sebe a já zjistila, že se těším na další a další epizody. Je znát, že se autor vyzná: stejně jako Šakal dokonale propracoval svůj útok na francouzského prezidenta, tak se i Forsyth zabýval sebemenšími detaily a celý příběh vyšperkoval do všech podrobností. Nebál se zabrousit do různých oborů lidské činnosti, kde prokázal své četné znalosti, ať už jde o auta, zbraně či jiné oblasti našeho konání. Nic nenechal náhodě, skvěle propracoval i psychologii postav - a vzniklo přinejmenším hodně pozoruhodné a čtivé dílo. Natolik čtivé, že dokonce i samotný hrdina, nájemný vrah, mi byl chvílemi sympatický a fandila jsem mu :-) Zajímavé je, že u některých postav autor odkrývá jejich myšlení, ale Šakal zůstává do poslední chvíle záhadný.
Šakal je skvěle vystupňovaný thriller se zajímavým tématem. Sice mu chvilku trvá než najde tu správnou notu, ale s každou další stránkou je příběh napínavější a napínavější. Má sice nedostatky v ději (protože snad ty jediné dvě chyby, které Šakal provedl, se mi zdály, vzhledem k jeho jinak bezchybném plánu, poněkud směšné), ale i tak je to bezesporu dílo, které může být považováno za klasiku svého žánru.
Na to, že to je Forsythova prvotina, kterou údajně napsal na jeden zátah a pak v níž nezměnil ani čárku, tak je ve opravdu veledílo, které zaslouží poklonu jeho talentu.
Moje další letní čtenářské zastavení patří Fredericku Forsythovi a jeho „Šakalovi“. Řekl bych, že je to takové typické pánské letní čtení, a to i dnes - po padesáti letech.
Jako čtenář jsem tohoto autora objevil před pěti lety a dosud jsem přečetl deset jeho knih. Nejsem přitom velký fanda tohoto žánru a jiné autory v podstatě nečtu. K Forsythovi jsem si našel cestu pro jeho spisovatelskou profesionalitu. Přestože jde o nenáročnou a oddychovou literaturu, díky autorovu přístupu přesahuje hranice žánru a dokonce i hranice beletrie a vždy lze část jeho knihy označit jako literaturu faktu. Vždy si najde dost prostoru, což ale na druhou stranu řadě čtenářů vadí, pro popis dobového kontextu a geopolitické komentáře a vysvětlivky. Mám respekt k tomu, jakou péči věnuje přípravě a věcné správnosti svých knih. Analýza situace mne v každé jeho knize nesmírně baví a zároveň poučuje. Např. jeho popis uspořádání islamistických, džihádistických a různých zločinných organizací, metody jejich náboru, motivace atd. dává čtenáři větší představu o tom, jak to tam chodí než akademické komentáře tzv. bezpečnostních expertů. Jeho dokumentaristický styl naplno vyniká v „Příběhu Biafry“, kterým debutoval. „Den pro Šakala“ – jeho první beletristické dílo - si matně vybavuji z velmi povedeného filmového zpracování, ale právě výše zmíněné atributy Forsythovy tvorby dělají z knihy něco více. I když to pro mne ještě není typický Forsyth – ten z přelomu tisíciletí – už v Šakalovi je patrná autorova preciznost a systematičnost.
Samozřejmě se člověk usmívá nad momenty, které jako by z oka vypadly z filmového Jamesa Bonda v podání Seana Conneryho, ale vzhledem ke stáří obou děl, je žádoucí přimhouřit oko.
Forsyth každou svoji knihou zrál jako víno.
Léto a dovolené ještě nekončí, a tak je pořád ještě čas nějakého Forsytha do kufru přibalit. A nemusí to udělat jen pánové…
Byl 22. srpen 1962 třetího roku vlády prezidenta Charlese De Gaullea, den, kdy měl zemřít. Legendární zfilmovanou verzi příběhu jsem viděla nejednou, tak jsem konečně sáhla i po knize. Typický Forsyth, detaily všeho druhu a spousta technických, osobnostních i geografických popisů. Nevím, jestli Forsythova pečlivá a věrná reflexe míst událostí (názvy ulic, hotelů a jejich popisy) plynou z jeho úsilí o maximální věrohodnost svých děl nebo z nedostatku fantazie, ale mně to vyhovuje. Taky jsem uvítala doslov překladatele, který skutečnou realitu kolem atentátů na de Gaullea podrobně objasňuje.
Jedno se ale Forsythovi moc nepodařilo. Ten prohnaný a na vše připravený Šakal udělal v samotném závěru největší akce svého života dle mého jednu neskutečně triviální chybu, která jej stála nejen vavřínový věnec ze stovek milionů dolarů. De Gaulle žil dlouho, takže od počátku je zřejmé (vzhledem k autorově věrnosti realitě), kdo v tomto duelu nakonec vyhrál, byť na straně prezidenta stál postarší, obtloustlý policajt před důchodem. Dost potměšilý osud Forsyth připravil pro svého Supermana, pro čtenáře mnohem sympatičtější postavu, než jak vykreslil představitele vlády a zákona. Přitom to nebyl žádný Robin Hood, ale nájemný vrah. Většinou přitom Forsyth vykresluje v těch nejlepších barvách muže na straně zákona.
Štítky knihy
zfilmováno Francie atentáty Charles de Gaulle, 1890–1970
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2005 | Ikona |
| 2014 | Seznam smrti |
Jedna z největších čtenářských lahůdek mého mládí, nádherně doplněná filmem z roku 1973 s charismatickým Edwardem Foxem v titulní roli. Od té doby jsem si oboje několikrát zopakoval, a s obrovskou chutí jsem si tuto báječnou knihu přečetl i nyní. Pět hvězd je málo.
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.