Sametový Herodes
Libor Michalec
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284220/bmid_sametovy-herodes-QEg-284220.jpg
3
6
6
Byl jedním z nejlepších reportérů prvního českého luxusního magazínu o cestování, vzniklého po sametové revoluci z nadšení pár kamarádů. Navštívil přes čtyřicet zemí světa, oženil se se svou studentskou láskou, zrekonstruoval rodinný dům, stal se zástupcem šéfredaktora i otcem dvou dcer. Pak přišel pád. Měl podobu schizofrenie – Sametového Heroda škrtícího plyšovou prackou a nemilosrdně ničícího identitu, sny, plány a naděje. Dva pokusy o sebevraždu, ztrátu prestižní práce i kus sebe samého, pochyby o smyslu existence, zápas o udržení důstojnosti a rodiny, život na sinusoidě euforických vrcholků a propadů do nejhlubší deprese popisuje Libor Michalec s mrazivou věcností a bolestnou upřímností jazykem hovorovým a nic nezastírajícím. Syrovost výpovědi vybízí ke srovnání s hollywoodským zpracováním příběhu loni zesnulého amerického matematika Johna Forbese Nashe mladšího, držitele Nobelovy ceny za přínos k teorii her, rovněž bojujícího se schizofrenií (film o jeho osudu se jmenuje Čistá duše). Konfrontace s hýřivým bohatstvím autorova vnitřního světa a originalitou jeho myšlenek jako produktů chorého – podle našich měřítek – mozku pak může zvlášť kreativně založeného čtenáře upomenout na výrok z Matoušova evangelia: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.... celý text
Přidat komentář
Tolik zážitků a tak bohatý život má málokdo! Výborně popsané období před nemocí i v jejím průběhu, jen ty klopýtavé básničky jeho ženy to kazí.
Rozhodně zajímavá knížka psaná z pohledu schizofrenika. Občas jsem nevěděla, jestli píše o svých představách, nebo o skutečnosti, ale tak to s tou nemocí asi je.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Sametový Herodes |
| 2018 |  Pradědova válka - Dopisy z fronty (1914-1918) |
| 1998 | Docela normální zabiják |
| 1998 | Tenkrát na houpačce |
| 2005 | Rozhovory z přelomu tisíciletí |
Tak přesně takhle nemá vypadat knížka, která si dává za cíl pojednávat o závažné duševní nemoci. Tohle je z 90% prostě deníček, jakože zaparkoval jsem tady a tady, řekl jsem tohle a tohle, jeli jsme sem, potkal jsem se s tím a tím. Příšerně mě to nebavilo, souhlasím s kolegyní níže - prostě tohle je jedno velký špatný. Možná jako oddechovka, přečíst si prostě něčí žvásty, co a kdy dělal a tak, a něco málo o těch bludech třeba. Rozhodně nedoporučuji, je to nuda a snadno se v tom člověk ztrácí. Na téma schizofrenie je mnoho lepších a užitečnějších knih. Tady fakt nevím, co se tím básník snažil říci.