Samota
Natalio Grueso
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233777/bmid_samota-R1q-233777.jpg
4
102
102
Napínavá cesta do lidské duše, dobrodružství plné fantazie a citu, ve kterém se mísí touha, vděčnost, spravedlnost, humor a sny Stránkami tohoto kouzelného příběhu putují nezapomenutelné postavy, které se čtenáři zaryjí hluboko do srdce: okouzlující zloděj Bruno Labastide, muž, který lidem předepisuje knihy, mladý pašerák slov, lovec snů i krásná Japonka s medovýma očima, jež každou noc ze svého benátského apartmá pokouší osud. Tento magický román nás vezme na cestu kolem světa, z Paříže do Buenos Aires, z Benátek do Šanghaje, z Guatemaly do Bagdádu, a umožní nám účastnit se podivuhodného dobrodružství svých zvláštních postav, osamělých ztroskotanců, kteří však dokážou to nejkrásnější a nejušlechtilejší na světě — udělat jiné šťastnými.... celý text
Přidat komentář
Asi jsem tu knihu nějak nepochopila... Je pravda, že byla moc hezky napsaná, její jazyk byl hezký. Ale neví, co si myslet o ději. Podle mě měla kniha našlápnuto na moc pěkný příběh, kdyby se to nějak poskládalo ke konci (mám i nápady jak :-) ) , ale nic takového se nestalo - Přesně jak píše Alex.Barunka...
Kniha s krásnou obálkou a skvělým námětem na zpracování mě celkem zklamala. Prvních sto stran jsem si užívala a ke konci čekala opravdu nějakou pointu či překvapivý závěr, ale nic nepřišlo.
Kniha je podprůměrná, styl psaní skvělý. Je to škoda, autor si s příběhy mohl víc pohrát.
A tak pekne to začínalo... Samota má nápad, zaujímavú formu a úplne skvelé prechody z príbehu do príbehu. Vlastne celá sa skladá z príbehov. Z príbehov z osamelého života sympatického podvodníka - cestovateľa Bruna Labastideho a z ďalších drobných príbehov rôznych postavičiek krížom - krážom po svete.
Linka života hlavného hrdinu Bruna bola v knižke hlavným motívom, ostatné texty, ako keby ju mali dopĺňať. Nedá sa povedať, či šlo tiež o príhody, v ktorých hlavný hrdina vystupoval, alebo nie, nakoniec to nie je vôbec dôležité. Ich pojítkom mala zrejme byť tiež samota. A tu som sa zarazil prvý krát.
Nie že by sa ich hrdinovia nemohli cítiť osamelo, to nie, ale rozhodne z nich samota nevystupovala tak silno a nebola ani tak dôležitým osobnostným rysom, ako u Bruna. A ako som točil stránky ďalej a ďalej, samota sa v príbehu stávala čoraz menej zreteľnou, ale nie, že by smerovala k nejakému ukončeniu samoty, k nájdeniu niekoho, koho osamelý potrebuje, ona proste vyšumela.
A keď začal autor k záveru miešať do textu všetky stokrát prevarené klišé, násilný sentiment a akési coelhovské múdra, kým som sa dostať po poslednú stránku, ktorá sa žiaľ podľa očakávania niesla presne v tomto duchu, svoju príjemnú knižku mi dokázal navýsosť znechutiť. Vážne škoda...
Povídej, povídej pohádku.... už po přečtení prvních pár stran jsem byla lapena do magického víru slov... můj písmenkový fetiš je zcela uspokojen a plesal stránku po stránce... ještě teď jsem pohlcená atmosférou příběhů, kdy s téměř každou kapitolou se rozvíjí osud postavy z kapitoly předchozí či je nám vyprávěna smyšlená fantazie, která má skvostnou myšlenku... a to nejsem zastáncem povídek, jenže zde k sobě vyprávění naprosto sedlo... nerušilo...
Koho by nepotěšil nějaký ten předepisovatel knih, který by vám předepsal přesně tu knihu na to vaše tělo a duši... či kdo by leckdy neuvítal v dnešní době zpoplatnění slov, aby se jimi nedalo plýtvat a nepraskla vám z nich mnohdy hlava... a o lovci snů ani nemluvě... zkrátka jsem potěšena, okouzlena a mile překvapena!
Samota
Ze začátku jsem knížce nějak nemohla přijít na chuť, pak jsem si ale na autorův styl zvykla a nakonec to bylo docela příjemné čtení