Sapiens: Stručné dějiny lidstva
Yuval Noah Harari
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447963/bmid_sapiens-strucne-dejiny-lidstva-iuF-447963.jpg
4
1255
1255
Dramatický je příběh bezvýznamného lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl celou planetu. Základní životní parametry člověka jsou určeny biologicky, ale poskytují úžasný prostor. Ne biologie, ale kultura (kolektivní víra) je klíčem k pochopení dramatického rozvoje lidstva. Jen ona umožňuje spolupráci velkého počtu lidí, kteří se navzájem neznají. Po první, kognitivní revoluci před 70 000 lety následovaly další překvapivé zlomy v dějinách – objev zemědělství, peněz, společenské mytologie, imperiální společnosti, kapitalistického úvěru a víry v budoucnost, objev vědy, techniky i genetického inženýrství. Zdá se, že dějiny mají směr – vždyť obchod a kapitalismus, věda a technika, planetární komunikace i geopolitické vědomí spojily svět do globální vesnice.... celý text
Literatura naučná Filozofie Historie
Vydáno:
2017
,
Leda
Originální název:
Sapiens: A Brief History of Humankind, 2011
více info...
Přidat komentář
Možná ještě výstižnější je název doslovu: Zvíře, které se stalo Bohem. Nebo ani ne tak stalo, jako se za něj téměř považuje. Nic jiného než zvířata jsme nebyli. Jak je možné, že jsme se jako lidstvo dostali až tam, kde jsme teď? A že to zas tak dlouho netrvalo? To se snaží autor vysvětlit na 508 stranách.
Úkol nadliský, autor musel nastudovat obrovskou spoustu materiálu. Seznam literatury, z níž čerpal, čítá dalších skoro 7 stran. Občas, zvlášť ve statích o počátcích vývoje lidstva, se mi jeho vysvětlení zdála až trochu dogmatická. Postupně, tak, jak jsme se dostávali do novodobější historie, mi mluvil z duše. Hlavně popisováním lidské rozpínavosti, agresivity, s jakou vybíjíme všechno okolo nás a ničíme přírodu, která nás živí. Brutalitou, s jakou chováme zvířata v klecích natlačená jedno na druhé bez trochy slitování, v domnění, že jsou to věci bez citu, a to jen pro uspokojení naší rozežranosti a rozmazlenosti.
A kam spějeme? Ano, tam. A dobře nám tak.
Ta kniha je prostě skvělá, úžasná i když její závěr nevyznívá zrovna optimisticky a čtenář by po jejím přečtení nemusel mít klidné spaní.
Autor vykládá vývoj lidstva a jeho zásadní etapy v nečekaných a překvapivých souvislostech. Překvapivých říkám proto, že jsem tak o nich nikdy nepřemýšlel a přitom mi přijdou velmi logické a v celém příběhu lidstva vlastně nevyhnutelné. Tímto přiznáním nejsem vůbec „traumatizován“ , asi není mnoho lidí, kteří by to neřekli stejně. Mimo jiné to ani není možné bez bez rozsáhlého studia pramenů (seznam použité literatury zabírá několika stran) a mimořádné schopnosti uvést „jednotlivosti“ do souvislostí a populárním způsobem rozvinout jejich průběh, nevyhnutelnost a dopady.
Při čtení jsem velmi často měl pocit, že některé pasáže musím ve svém komentáři posléze citovat...nelze, byl by tak obsáhlý, že by to nemělo smysl. Raději doporučím tuto knihu k přečtení. Rozhodně stojí to zato.
Nicméně můj komentář nebude stručný a neodolám, abych některé pasáže necitoval. Ale stejně se hodně krotím :-).
Kniha v žádném případě není suchým výkladem historie lidstva. Je to něco jako věčná otázka „Kdo jsme, odkud jdeme a kam“. Ne že by na to Harari dával vyčerpávající a jednoznačnou odpověď, takovou ambici snad ani nemá. Spíše naopak, nastoluje další otázky, dílčí, někdy docela znepokojivé. Zvláště v části IV. Vědecká revoluce, kdy se zamýšlí nad stavem současné společnosti z hlediska jejích znalostí, schopností, vývoje techniky a s tím vzniklých především etických problémů kolem jejich využívání.
Některé autorovy poznámky na koncích subkapitol vyvolávají docela tísnivé pocity -
"Zásadní a opravdu přelomový okamžik posledních pěti set let nastal v 5:29:45 ráno 16. července 1945, když američtí vědci odpálili první atomovou bombu v Alamogordu v Novém Mexiku. V tom okamžiku lidstvo získalo schopnost chod dějin nejen měnit, ale i zcela ukončit."
V kapitole Pax atomica čtenáře Harari trochu uklidňuje nepravděpodobností skutečně velké války, aby vzápětí na konci kapitoly, věrný svému stylu, napsal –" ...žijeme na prahu pekla i ráje a nervózně přešlapujeme u brány jednoho a předsálí druhého. Historie ještě nerozhodla, kde skončíme, a řada nečekaných náhod nás může vést tím i oním směrem."
Značná část je věnována filosofickým úvahám o spokojenosti a štěstí člověka -
"Pokud jde o štěstí, žádný výzkum zatím nepřišel s jednoznačnou definicí štěstí a není jasné, jak by se něco takového vůbec dalo objektivně určit.
Biologové jsou přesvědčení, že náš duševní a emocionální svět je řízen mechanismy, které jsou výsledkem milionů let evoluce. Podobně jako ostatní duševní stavy, ani subjektivní pocit pohody není určen jen vnějšími parametry – platem, společenskými vztahy nebo politickými právy. Je to výsledek složité souhry nervů, neuronů a synapsí a různých biochemických látek, jako jsou serotonin, dopamin a oxytocin...Dějiny štěstí jsou ovšem mnohem složitější, než si biologové myslí… "
Zde autor uvádí příklady, co a pro koho v různých dobách představovalo smysl života a poukazuje na značné rozdíly a vyslovuje závěr:
"Štěstí možná tkví ve sladění osobních představ o smyslu života s převládajícími představami společnosti. Je-li můj osobní příběh ve shodě s příběhy lidí kolem mne, snadno sám sebe přesvědčím, že můj život má smysl, a mohu v takovém přesvědčení najít štěstí.
To je ale poměrně deprimující závěr. Závisí štěstí opravdu na sebeklamu?"
V souvislosti s vývojem lékařské vědy autor mj píše – "Co když se medicína pustí do vylepšování lidí? Budou na to mít nárok všichni, nebo vznikne elita supermanů?
Poprvé v dějinách si svět zakládá na uznání zásadní rovnosti všech lidí, ale zároveň stojí na prahu společnosti, v níž žádná rovnost existovat nemůže. Tradiční vyšší společenská třída tvrdila, že je chytřejší, silnější a nadřazená spodině. Většinou si to ovšem nalhávala. Nové možnosti lékařské vědy by vlastně sebeklam vyšší třídy mohly odstranit. nadřazenost by se mohla stát realitou."
Kapitola Bionický život je o možnostech náhrad končetin tzv bionickými, ovládanými pouhou myšlenkou, ale i sluchu a zraku pomocí technických implantátů. Ale je také úvahou o důsledcích možnosti vytvoření tzv kyborgů. Kapitola Jiný život se zabývá informacemi a úvahami o genetickém programování.
A dost děsivé představy nastoluje závěrečná kapitola Frankensteinovo proroctví:
"Frankensteinský mýtus konfrontuje člověka s faktem, že jeho poslední hodina se blíží. Pokud nenastane nukleární nebo ekologická katastrofa, technologický vývoj již brzy nahradí Homo sapiens nějakou novou bytostí, která bude nejen jinak vypadat, ale i jinak přemýšlet a cítit."
Doslov – Zvíře, které se stalo bohem
"Před sedmdesáti tisíci lety byl Homo sapiens je takové bezvýznamné zvířátko, které si v koutě Afriky hledělo svého. Během následujících tisíciletí se stal vládcem celé planety a hrůzovládcem jejího ekosystému. Dnes stojí na prahu možnosti stát se bohem a možná získá nejen věčné mládí, ale i božskou schopnost tvořit a ničit.
Lidská vláda na Zemi bohužel zatím vytvořila jen pramálo věcí, na které bychom mohli být pyšní.
…
Lidé jsou sice schopni ohromujících výkonů, ale nejsou si jistí, oč se vlastně snaží a spokojeni nejsou o nic více než dříve. Pokročili jsme od kánoí ke galérám, parníkům a vesmírným lodím, ale nikdo neví, kam směřujeme. Máme více moci, ale nevíme, jak s ní naložit. A co je horší, chováme se nezodpovědně. Počínáme si jako bohové, kteří stvořili sami sebe, uznávají jen fyzikální zákony a nikomu neskládají účty. Zabíjíme a ničíme ostatní tvory a přírodu, ženeme se za pohodlím a zábavou, ale spokojenost nenacházíme.
Může být něco nebezpečnějšího než nespokojení a nezodpovědní bohové, kteří nevědí, co chtějí?"
I přes ten znepokojivý doslov, trvám na tom, že kniha rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji - pět set stran zajímavého a v podstatě napínavého čtení. Za mne šest hvězdiček!
Naprosto perfektní knížka, na kterou jsem narazil úplnou náhodou. Člověku dá zajímavý rozhled o světě. Prostě super a všem doporučuji. Je napsána velice čtivě.
Tak tahle kniha byla naprosto skvělá a já jí asi ještě dlouho budu všem kolem doporučovat.
Harari nám v ní nenásilnou formou předkládá celou historii lidstva, přičemž kniha končí úvahami nad naší budoucností a kam nás naše momentální forma žití zavede a jestli to bude správně nebo ne. Ostatně úvahám nad tím, co bude, se autor věnuje v nadcházející knize Homo deus, na kterou se taky chystám.
Spousta věcí mi díky této knize byla objasněna, spoustu věcí jsem si po letech zase připomněla a co víc, zjistila jsem, že x věcí, které nám ve škole byly předkládány jako hotová věc, byly úplně jinak. Kniha je psána v relativně krátkých kapitolách, takže má spád a čte se svižně, těch 500 stran, které v českém překladu má, vám uteče jako nic. Mnoho otázek, které Harari v knize překládá, nás nutí k zamyšlení. A to mě baví. Kolikrát by to ale ve čtenáři mohlo snad i probudit depresi.
Zajímavou věcí, která mi do té doby tak nějak unikla, byl fakt, že jako lidé jsme se ke zvířatům nikdy nechovali nějak zvlášť hezky. Ale nikdy to nebylo tak šílené jako dnes, kde se jako lidé považujeme za pány tvorstva, snažíme se jít proti přírodě a ze zvířat jsme si udělali jen pouhé produkty. Jednáme s nimi jako s neživými věcmi a já nevěřím, že za to někdy v budoucnu nepřijde odplata. Za to, že jsme takhle (a ne jen velkochovy) moc ovlivnili přirozený chod přírody.
Tato kniha zároveň patří mezi jednu z těch, do kterých jsem si s radostí psala, podtrhávala a budu se k ní určitě ještě vracet.
,,Lidé jsou sice schopni ohromujících výkonů, ale nejsou si jistí, oč se vlastně snaží, a spokojení nejsou o nic více než dříve. Pokročili jsme od kánoí ke galérám, parníkům a vesmírným lodím, ale nikdo neví, kam směřujeme. Máme více moci, ale nevíme, jak s ní naložit. A co je horší, chováme se nezodpovědně. Počínáme si jako bohové, kteří stvořili sami sebe, uznávají jen fyzikální zákony a nikomu neskládají účty. Zabíjíme a ničíme ostatní tvory i přírodu, ženeme se za pohodlím a zábavou ale spokojenost nenacházíme.
Může být něco nebezpečnějšího než nespokojení a nezodpovědní bohové, kteří nevědí, co chtějí?"
Velmi provokativní a svěží pohled na dějiny člověka od "modelu" Homo Sapiens vyprávěné s velkým odstupem a v kontextu s dalšíma událostma na planetě. Takto bych ve zkratce shrnul knihu, která mě velmi bavila číst a často nutila k zamyšlení, alespoň pokud jste ochotni přistoupit na autorova pravidla a snažíte se na všechny dějinné zlomy dívat jeho očima. A to očima izraelského historika, což je pohled, jak znám Izraelce z jiných knih a jejich přístup ke světu, velmi kritický a sebekritický, což my Češi máme rádi. On nás má zřejmě taky rád a jsme v knize často zmiňováni nebo alespoň dějiny na našem území.
Nečekejte knihu plnou letopočtů a suchým popisů kosterních nálezů. Knihu díky své zkratkovitosti a vyprávění radši nedoporučujte své staré učitelce dějepisu nebo ji z toho klepne. Autor bere všechny nové poznatky a dává je do souvislostí a snaží se najít na vývoji lidstva ty hlavní zlomy jako kognitivní revoluce, zemědělská revoluce, kulturní revoluce atd. a jaký to mělo vliv na planetu (většinou devastující) a jaký na samotného člověka. Asi nejlepší bude uvézt pár přikladů z knihy, jakým neotřelým způsobem se snaží autor naše dějiny popisovat:
První zemědělská revoluce, kdy se z lovců a sběračů staly "otroci" svých políček, znamenala extrémní změnu úplně ve všem. Teď ji hodnotíme kladně, že nám to prospělo. Ne zřemě tak lidem ve své době. Podle všech nálezů měl lovec/sběrač kvalitnější život - pracoval, rozuměj obstarával postravu, 4 hodiny denně, měl pestrou stravu, pohyboval se přirozeně, musel znát kvůli přežití plno věcí (dokonce je zde teorie, že po přechodu k zemědělství se zmenšil mozek), moc se nestávalo, že by umíral hlady. Na poli ale dřel od úsvitu do soumraku způsobem, na který tělo nebylo stavěno, občas se neurodilo a přišel hladomor, díky populační explozi žil v nuzných podmínkách, jednotvárná strava, přišly nemoci, začaly tvrdé vyhlazovací války (lehko si něco ulovíte jinde, když jste závislý na svém políčku) apod. Byl pak člověk šťastnější? A byl pak v továrních halách a nebo dnes za obrazovkou počítače?
Dále mě bavil třeba pohled na různé idealismy (jako komunismus, nacismus a další) jako svým způsobem náboženství. Ostatně s náboženstvím si zde nebere vůbec servítky. Nekritizuje ho, protože bez něj by se lidstvo nepohnulo, ale popisuje ho jako sdílený blud či pohádku (komunismus), díky které se podařilo nasměrovat jedním směrem velkou skupinu lidí a udržet ten pytel blech pohromadě. Dříve byl schopen udržet nějaký alfa samec max. 80 členů pohromadě ti lepší i více, ale pak se tlupa rozpadla na další tlupu. Díky náboženství se podařilo udržet časem i milionové celky. No, nesmějme se, teď nás pohromadě nedrží pravda tolik náboženství ale konzum a kapitalismus - co je větší zlo?
Když jsem zmiňoval to náboženství, tak dlouho se mělo za to, že se už na všechno na světě přišlo, je to zapsané ve svatých knihách a stačí ten text jen správně pochopit a co tam napsané není, není pro člověka nijak důležité. Pokud jste tedy potřeboval něco vědět, stačilo najít někoho chytřejšího (kněze většinou), který tu informaci má a pokud ne, tak ji má někdo ještě chytřejší. Radikální změna uvažování, která postupně přišla, ale změnila svět a to díky přiznání si, že skoro nic nevíme a že se to musí teprve objevit. To nastartovalo vědu, objevitelské výpravy, technologie. Taková blbost, řeknete si, ale jen díky této změně přístupu v myšlení Britové z pár ostrovů vybudovali největší říši v dějinách lidstva, i když jinde měli pro to mnohem lepší výchozí pozice, ale na novoty kašlali.
Autor se snaží opravdu velmi rychle posouvat dál a popisuje změny z pohledu příchodu peněz, velkých říšů a jejich rozpadů, otroctví, průmyslu, vědy, rozpadu rodin a komunit, ekologie, zotročení zvířat až do lehkého nakouknutí do budoucnosti, kdy Homo Sapiens zmizí a přijde nový druh postavený na genetických úpravách, propojení s technologiemi apod. Připravuje si tak půdu pro svou další knihu Homo Deus. Za mě je to super kniha, ale je dobré nad tím, co čtete, přemýšlet a nebrat vše jako bernou minci. Je to popis dějin s názorem, autor má nějaký světonázor a ten se promítá i do jeho vysvětlování údálostí desítky tisíc let starých a to ač se snaží sebevíc stát z povzdálí a koukat na dějiny s nadhledem.
Kniha, která na mnohé otázky odpovídá a ještě víc jich klade. To je ale dobře. Autor složité věci popisuje jednoduše, za což má můj obdiv, to neumí každý. Moc se mi například líbilo vysvětlení ekonomiky - zjednodušené, ale přesné. překvapila mne (nejen) teorie vzniku zemědělské společnosti, ale když to člověk domyslí, tak musí dát autorovi za pravdu. Určitě si přečtu i další Harariho knihy.
Kniha je nepochybně velice čtivá, autor má dar v jednoduchých větách vystihnout poměrně komplexní myšlenky, některé analogie jsou vážně povedené. Není to žádná vědecká práce, cílová skupina je zcela zřejmá. To v žádném případě nepovažuji za negativum, minimálně pro shrnutí a utřídění myšlenek a též jako rozcestník posouží i pokročilejším čtenářům. Styl psaní, kromě zajímavého tématu, výrazně přispívá k čtivosti knihy. Subjektivně, za účelem hodnocení, si knihu rozděluji na dvě části.
V první části jsou kapitoly věnovány vývoji lidstva, myšlení, kultury. Hodnotím 4-5*, jednotlivé kapitoly čtenář téměř prolétne, nicméně neměl jsem pocit, že jsem zjednodušováním o něco ochuzen. Výběr témat / příspěvků je povedený. Zcela jistě jsem měl výraznější pocit souvislého toku dějin než třeba v sérii Dějiny světa https://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-sveta-vysehrad-dejiny-sveta-1-128498 .
V druhé části se autor zabývá, více či méně, moderními dějinami. Kulturním posunem vlivem průmyslové revoluce a moderní doby, Impérii, různými –ismy, dotkne se i náboženství. Přes veškerou snahu o objektivitu (tu opravdu nelze upřít) autor nedokáže skrýt své, alespoň částečné, zaujetí proti „západnímu imperialismu“. Ať již skladbou vět, volbou slov nebo prostě jen volbou témat. Kromě výše naznačeného textem probublává tématika ochrany přírody, exploatace přírodních zdrojů, týrání zvířat. Problematika západního/evropského imperialismu je zde v přímém protikladu k např. Civilizaci od Nialla Fergusona. Postmodernistický způsob uvažování se projevuje též v problematice genderu a globalismu a náhledu na budoucí vývoj globální společnosti. Uznávám však, a nečte se to lehce, že plíživé omezování svobod, omezení manévrovacího prostoru jednotlivých států a postupný zánik národních států autor pravděpodobně odhadl velice přesně a zřejmě je v kontextu dnešní doby nevyhnutelný. Závěrečný nástin dalšího vývoje, zejména biotechnologií, jsou pak již čiré spekulace. 2*.
S doporučením váhám, druhá část knihy se konzervativně smýšlejícímu jedinci nečte snadno, byť, znovu připomínám, s mnohými myšlenkami nelze objektivně nesouhlasit. Přesto, jako obvykle, času stráveného s knihou v žádném případě nelituji. Minimálně poskytla mnoho látky k přemýšlení.
Velmi čtivá populárně naučná kniha. Autor své názory a poznatky předkládá pomocí srozumitelných příkladů a historických paralel, takže ač má 500 stran, přečtěte knihu velmi rychle.
Cesta Sapiens na vrchol je bezesporu fascinující a z mnoha z dnešního pohledu "bezvýznamných" událostí jde mráz po zádech. Kniha skvěle dává do kontextu různá odvětví lidského poznání, což na ní hodnotím asi nejkladněji.
Na mnoha místech se samozřejmě autor nevyhne ani (často asi oprávněnému) moralizování, ale to i společně k možným výhledům do budoucna vede minimálně k podnětnému zamyšlení se.
Doporučuji jako nenáročnou knihu, ze které se můžete hodně dozvědět.
Příběh lidstva je docela úchvatný i úděsný. Ne tak kniha, která o tom píše.
Čtení o tom, jaké jsme konkurenční bestie, co vyplení na co přijdou, nebylo příjemné. Celkově mi kniha připadá přínosná a zajímavá, hlavně ze začátku, kdy kniha vychází z historických faktů/domněnek. Závěr knihy, kde se už dost teoretizuje, mi přišel slabší.
Kniha mi trochu připomínala knihu "Příběh lidského těla", ale zaměřenou také na lidskou povahu a kulturu.
Zaujímavá kniha. Síce niektoré prirovnania a súvislosti sú veľmi zjednodušené (písané ako pre školákov), ale chápem, že autor chcel obsiahnuť čo najširší záber čitateľov...
Oceňujem prekladateľku, ktorá vhodné príklady zasadila do nášho prostredia.
Výborná kniha. Autor souvislosti okolo vývoje lidstva dává do velmi širokého kontextu a zároveň v rámci toho vysvětluje i věci, která mnohdy bereme automaticky, ale ony tak automatické nejsou (nebyly) nebo jejich původní význam mohl být dříve zcela jiný.
Milujem knihy, ktoré Vám v hlave rozsvietia a pomáhajú spájať jednotlivé fakty a udalosti do súvislostí. Táto kniha mi dokázala, aké dôležité je byť v histórii ako doma...človek si tak tiež dokáže s nadhľadom utvoriť vlasný objektívny názor na mnohé fake news a populistické politické vyhlásenia, ktorých sú plné noviny. Preto ma desí, že sa história na školách po celom svete dostáva do úplného úzadia, ľudia sa tak už nedokážu poučiť z minulosti, ani len z tej nedávnej... a oberajú sa tak o svoju budúcnosť.
Kniha, kterou by měl povinně přečíst každý maturant. Autor disponuje obdivuhodným rozhledem a nabízí čtenáři řadu podnětů, které vedou k položení dalších otázek (a tím pádem přečtení dalších knih). Přesto jednu hvězdu srážím za jeho přílišný pozitivismus a redukcionismus člověka, který jednoduše není intelektuálně poctivý.
Jedna z knih, kterou by si měl asi přečíst každý kdo má alespoň nějaké intelektuální ambice. Většina uvedených informací sice je tak nějak známých, nicméně kniha je napsaná velmi přehledně a příjemným jazykem. Je členěná do krátkých kapitol, které dodávají četbě spád. Čtení přímo vybízí k zamyšlení, mimo jiné, nad malicherností problémů které nás obklopují. Nejvíce mne zaujala závěrečná pasáž týkající se možné budoucnosti lidstva, proto si určitě přečtu i druhý díl Homo Deus.
V této souvislosti ve mně rezonuje zajímavá úvaha kdy Harari poukazuje na fakt, že budoucnost většinou neumíme správně odhadnout - "Když lidskou představivost inspiroval let Sputniku a Apolla 11, tvrdilo se, že do konce století budeme žít ve vesmírných koloniích na Marsu a Plutu. Nevyplnilo se téměř nic. Objevil se však nepředstavitelný Internet."
Velké množství informací, návodných i zodpovězených otázek z různých oblastí života na malém prostoru. Otázky provokují k přemýšlení, některé kapitoly by u slabších jedinců mohly vyvolat i depresi .Rozhodně nelze všechny myšlenky přijímat , jsou to názory autora.
Velmi zajímavá kniha, která určitě stojí za přečtení. Je nabitá informacemi, ale přesto velmi čtivá. Určitě se k ní budu vracet, i když spousta zde napsaných názorů je samozřejmě dost diskutabilní. Kdo ale vlastně může vědět, co se nejvíce blíží pravdě? Každopádně kniha zaujme a svým způsobem pobaví, a to je hlavní.
Myslím, že takhle nějak by se měly vyučovat dějiny. V souvislostech. Politicky neutrálně.
Pane Harari, děkuji. Cítím se zase trochu více Amerigem Vespuccim než Kryštofem Kolumbem.
Výborně zpracovaná kniha. Čtivá, přitom má velký potenciál rozšířit čtenáři obzory a ukázat nové souvislosti. Je to kniha, která mě přinutila zamýšlet se nad zdánlivě samozřejmými věcmi. Zaujala mě i poslední kapitola v níž byly nastíněny úvahy o budoucnosti lidstva a už se těším, až si přečtu další autorovu knihu, v níž se tomuto tématu bude věnovat podrobněji.
Zajímavá faktografická kniha okořeněná filozofickými úvahami.