Saturnin
Zdeněk Jirotka
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200441/bmid_saturnin-kCP-200441.jpg
5
7675
7675
Humoristický román Zdeňka Jirotky s postavami vypravěče, nepředvídatelného sluhy Saturnina, tety Kateřiny, jejího syna Milouše, krásné slečny Barbory, strýce Františka, doktora Vlacha a vypravěčova dědečka. Jde o nejúspěšnější Jirotkův román, který značně vyniká nad ostatní autorova díla.
Přidat komentář
Od knihy jsem měla velká očekávání, přesto mě velice příjemně překvapila. Vždy, když jsem si myslela, že přesně vím, co se bude dít dál, tak jsem se mýlila. Autor (převážně postavou Saturnina) dokázal děj vždy pořádně zamotat a ozvláštnit.
Ačkoliv nemám v lásce audioknihy, tuto knihu jsem tak "přečetla" skoro celou, jenom na posledních pár desítek stran jsem měla dílo v ruce. Knihu jsem četla na doporučení a rozhodně toho nelituji, je to velice lehce napsané a je to humorné, moc jsem si četbu a poslech užila, rozhodně doporučuji!
Milé čtení bez násilného vnucování humoru (oproti např. Aristokratce, která mě naprosto znechutila). Jsem ráda, že jsem dala šanci všemi oblíbené české klasice. Teta Kateřina je ale pěkná ... ehm. :)))
Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvil Oldřich Vízner. Namluvená knížka byla skvěle, žádné ostré sykavky, hlas vypravěče byl moc příjemný, skvěle si hrál s intonací hlasu a se zpracováním postav. Do knížky jsem šla jen kvůli tomu, že jí máme v maturitním seznamu a jelikož k papírové formě by mi trvalo než bych se dostala, zvolila jsem audio. A lépe jsem udělat nemohla! Vůbec jsem nečekala, že by mě Saturnin mohl tolik zaujmout a bavit. Líbilo se mi, že vlastně moc nevíme kdo příběh vypráví, neznáme ani jeho jméno. Vidět Saturnina a všechny příhody z jeho pohledu bylo tak ještě o to zajímavější. Bavil mě příběh, prostředí a postavy byly jedna lepší než druhá. Poslouchala jsem vždycky ráno při líčení a bylo mi líto když jsem musela skončit s poslechem. Vracela jsem se k příběhu moc ráda a vůbec jsem nechtěla aby skončil. I konec mě bavil, opět byl vtipný jako celý zbytek knihy. Navíc přirovnání a přísloví ve kterých mluví teta Kateřina byly pro mě jako pro člověka který je miluje boží zpestření. Fakt jsem si to moc užila, rozhodně se to zařadí mezi moje oblíbené klasiky a vůbec by mi nevadilo, kdybych si ji za rok u maturity vytáhla. Tahle knížka je opěvovaná právem.
Chápu že pro někoho to může být zajímavá kniha ale popravdě, čekala jsem víc. Možná i kvůli tomu jak ji všichni chválí. Doufám že už to nebudu muset číst znovu...
Vše již bylo napsáno přede mnou. Úsměvná , nadčasová kniha plná humoru. Velmi se mi líbílo i filmové zpracování s úžasným filmovým obsazením Oldřicha Víznera, ale i Janu Synkovou coby velice svéráznou tetu Kateřinu a ostatních.
Jsem velice ráda, že naším klenotem je humor a to v každé situaci. I z této knihy, která je doprovázena jednoduchými, ale výstižnými kresbami k umocnění různých situací, si do života přenáším pár hlášek.
Patří mezi ty knihy, kdy máte splín, stačí , jen tak otevřít a přečíst jen pár vět a hned vidíte svět barevněji. Více takových lidí, jako "Saturnin".
(SPOILER) Kniha byla super. Saturnin vymyslel, jak se zbavit tety Kateřiny humorným způsobem. Potom, jak škodil Miloušovi, bylo také vtipné. Knihu doporučuji!
Knížku jsem Teda poslouchala jako audio a nemohla jsem to vypnout. Celou dobu jsem hltalakazde slovo. Bylo to vtipné, byla tam láska, zápletka i trochu drama. Určitě jsem ji nečetla naposledy.
Tak tohle jsem si vychutnávala při cestování vlakem. A smála jsem se u toho tak, že jsem si musela dávat pozor, abych nevypadala jako blázen. Ale zase - kdo ze spolucestujících viděl obálku knihy a přistihl mě při zadušeném výbuchu smíchu, nikdy se netvářil pohoršeně.
Možná, že to taky četli... :-D :-)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, kterou můžu číst znovu a znovu a neomrzí :) Měla jsem co dělat, abych se při čtení na veřejných místech nahlas nezasmála :D
Je mi to moc líto, ale nikdy jsem té knize nepropadla. Nebavil mě její jazyk a vlastně ani ten příběh s těmi příšerně divnými a otracvnými postavami.
Klasika, ke které se čas od času vracím. Oblíbila jsem si postavy z této knihy, i když některé jsou na zabití... Líbí se mi i poklidná atmosféra, pokud do ní nehodí vidle svérázný Saturnin.
Ze začátku jsem byla překvapená, jak se filmová podoba knihy skoro vůbec neliší. Časem jsem zjistila, že ve filmu mi spoustu věcí unikalo, spoustu vtipů, které jsem si v knize hezky vychutnala.
Jinak knížka vtipná je, není to humor u kterého se třeba řehtáte, ale pohladí na duši. A v kombinaci s filmem, je to skvělé dílo a obě verze se skvěle doplňují.
Doktor Vlach vždycky říká, že nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.
Tak tenhle odstavec mě asi jako jediný z knihy opravdu dostal. Celkově mi kniha nepřišla moc humorná, bohužel jsem se nezasmála ani jednou, a to jsem si ji vybrala pro doporučení na veselé čtení. Asi jsem barbar, ale mně to prostě nebavilo. Ale čeština krásná!
Ke knížce mě přivedl Radkin Honzák v rozhovoru na frekvenci 1 o tom, jak zvládat situaci s koronavirem. Citoval tehdy postavu dědečka: "My bychom tak rychle nezestárli, kdybychom si nepřestali hrát." Myšlenku tohoto citátu jsem pochopil až na samém konci knihy.
Saturnin se mi líbil, škoda že kniha není více o něm a představuje postavy až rovnoměrně. Historky s tetou mě totiž dokázali nevýslovně otrávit, až jsem měl nutkání knihu rychle zavřít. Přijde mi také, že se v celé knize moc kouří, což kazí atmosféru (i když ve filmovém ztvárnění si to člověk určitě více uvědomí).Nejvíce mě pobavila komická historka s Miloušem, tetou, dekou a Saturninem, kdy se dědeček vrací z deště do chalupy.
Jako odborníka ve zdravotnictví mě také zaujala myšlenka doktora Vlacha o tom, že když člověku řekneme že je tělesně nemocný - má třeba vysoký tlak a že by měl dělat to a ono a co by neměl dělat - tak to vezme a řídí se tím, ale když se člověku sdělí, že je duševně chorý a měl by se léčit, tak to hned bere jako urážku. Tudíž, že si ve společnosti duševní a tělesné nemoci nejsou rovny.
PS: Pražská kavárna, ve které je na začátku knihy zamyšlení o házení koblih, je nyní podnikem Imperial Café pana Pohlreicha. Bohužel ani jako dekorace zde tác s koblihami poeticky nezbyl. Velká škoda! No ale dávám si za úkol se vynasnažit, a alespoň ty umělé sehnat, a zkusit je podniku nabídnout.
Štítky knihy
přátelství prvotina humor zfilmováno česká literatura léto humoristické romány stereotypy komorníci klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Saturnin |
| 1999 |  Muž se psem |
| 1969 | Sedmilháři |
| 2000 | Pravidla se změnila |
| 1994 | Velká kniha sedmilhářů |
Naprosto geniální knížka, chytrý humor, Saturnin, kterého musíte prostě zbožňovat. K téhle knížce se ráda vrátím.