Saturnin
Zdeněk Jirotka
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158995/bmid_saturnin-158995.JPG
5
7711
7711
Humoristická novela z nadčasového bezčasí první republiky v Praze a kdesi v Čechách. Díky vydařenému filmu znají "hlášky" z knihy i notoričtí nečtenáři. Prostě Saturnin...
Přidat komentář
Tři hodiny, přesně tak dlouho mi trvalo, než jsem Saturnina přečetla. Jakmile jsem knihu otevřela, už jsem jí nemohla odložit. Mnoho čtenářů poukazuje na Saturninovu genialitu. Já jsem si ale zamilovala vypravěče. Celá kniha je psaná suchým humorem, který ocení a pochopí jen málo lidí. Saturnin je určitě jedna z klasik, které by měl mít každý ve své knihovně. Nadčasová, lehká a humorná, co víc si přát?
Nemám ráda dočíst knihy, které mě vůbec nezaujmou. Ale pořád jsem si myslela, že v knize najdu něco wau. Moc se mi to nepodařilo. Proto knížce dávám nejnižší hodnocení. To není kniha napsaná pro mě.
Knihu jsem četla po několika letech znova a znovu jsem se tak náramně bavila - pousmívala, smála i plakala smíchy. Naprosto brilantní kniha, která by se měla ordinovat proti splínu a blbé náladě. Děkuji Vám, pane Jirotko.
Asi jsem jediná, ale kniha mě velmi zklamala, je pravda, že tento žánr nemusím, ale nenalezla jsem v knize nic “wau”
Bezkonkurenční humor, pravda - inspirace Wodehousem je jistě patrná. Jenže - Saturnin je náš! Filosofická úvaha na téma "házení koblih" je nesmrtelná a nejen ta. Výborné filmové zpodobnění Saturnina Oldřichem Víznerem taktéž, stejně tak, jako všechny ostatní postavy. A když si k tomu uvědomíme, že Jirotka knížku napsal v roce 1942 (!), pak klobouk dolů...u mne plný počet :-)
Super knížka u které jsem se bavila od začátku do konce. Ráda se k ní ještě někdy vrátím.
To je tak, když se léta zarputile bráníte povinné četbě a pak zjistíte, jak hloupí jste byli :) Krásná kniha, rozhodně doporučuji přečtení všem.
Kniha, kterou jsem v životě přečetl asi nejvíckrát. Až mě štve, že ji znám v podstatě nazpaměť :-) Kdybych tak mohl utrpět selektivní amnezii na knihy, které jsem kdy četl, to by byla paráda.
Tak skvěle napsané postavy, to se vídá málokde. Bývají - jedna, dvě, čtyři hlavní, ale v této úžasné knížce jsou skvělé všechny.
Pro mě jedna z mála 5 hvězdičkových knih. Díky pane Jirotko!
Dobrý humoristický román. Přestože od jeho napsání již uběhla řada let, dovede pobavit a rozesmát. Líbil se mi i film a zpracování v Divadle ABC.
Popravdě já z toho zas tak unešenej nejsem. První třetina je skvělá, ale poté je děj nudný. Nic moc se tam neděje a celkově to prostě nefunguje.. Ale musím uznat, že to je napsané čtivě a mile. Kniha je spíš taková oddechovka..
Štítky knihy
přátelství prvotina humor zfilmováno česká literatura léto humoristické romány stereotypy komorníci klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Saturnin |
| 1999 |  Muž se psem |
| 1969 | Sedmilháři |
| 2000 | Pravidla se změnila |
| 1994 | Velká kniha sedmilhářů |
Tak mi najednou přišlo na mysl položit si otázku: ČÍM vlastně je Saturnin tak jedinečný, tak okouzlující a tak legrační. Téměř unisono se tu všichni rozplývají nad jeho pohodářstvím, humorem a zábavností, ale sám Jirotka svůj román přece označil za satirický. Takže ta moje otázka tedy zní: proti čemu je ta satira namířena? Vlastně mě docela překvapilo, když jsem pochopil, že hlavním terčem Saturninovy satiry je pokrytecký, prázdný patos, zbytečně velká gesta a vylhané pozérství. Proti tomu všemu Jirotka staví takovou tu bodrou sousedskou normálnost: kuchařka nemizí jako strašidlo, nýbrž si prostě na chvíli odskočí domů a povodeň jí odřízne cestu zpátky, Saturnin taky nezmizí jako oběť trestného činu, ale prostě si jenom zajde na houby, zdánlivě proradný továrník nechce za každou cenu zaprodat svou dceru boháči, ale jednoduše má dcery dvě a rozhodně se jim nechce míchat do života, a tak dále a dále, aspoň jeden příklad se najde skoro na každé stránce. (Ještě překvapivěji mi to vlastně připomnělo Goscinniova Asterixe a zvláště pak postavu Obelixe, permanentně zesměšňujícího tentokrát starořímský válečný patos a pokrytecké hrdinství římských dobyvatelů). Napoví to už sama povaha nejzápornější postavy: Teta Kateřina je především nesmírný pozér, ustavičně si hrající na něco, čím není, což nakonec ve výsledku přece jen malinko oslabí její zápornost: spíše než padouchem je teta Kateřina politováníhodnou ženskou, která "toužila po penězích přímo horečně, a když je měla, utratila je způsobem, který bych nazval pitomým, kdyby mi mé vychování nebránilo používat takové výrazy" (abych uzavřel citátem z knihy).