Saturnin
Zdeněk Jirotka
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/264428/bmid_saturnin-264428.jpg
5
7675
7675
Humoristický román Zdeňka Jirotky s postavami vypravěče, nepředvídatelného sluhy Saturnina, tety Kateřiny, jejího syna Milouše, krásné slečny Barbory, strýce Františka, doktora Vlacha a vypravěčova dědečka. Jde o nejúspěšnější Jirotkův román, který značně vyniká nad ostatní autorova díla.
Přidat komentář
Četla jsem třikrát, dvakrát slyšela audioknihu, viděla film i divadlo - Saturnin se nikdy neomrzí!
Od této knihy jsem neměla žádná očekávání, začala jsem jí číst pouze v rámci maturitní četby. A jako u spousty dalších knih, ke kterým jsem se dostala podobným způsobem, jsem za tu volbu vděčná. Příběh mě už od prvních stran chytil a zůstala jsem polapena až do konce. Sarkastický humor, který tu je, byl přesně mým šálkem čaje a bylo to snad poprvé, kdy jsem se u knihy takhle zasmála. Věřím ale, že nesedne každému.
Za mě prostě skvělé. Už to bude pár let a mám chuť se ke knize znova vrátit.
Audio: Češi rádi vytvářejí zcela satirické a bizarní světy a postavy. Švejk je celosvětový úkaz a podobný je Saturnin. U něj jsem měl zvláštní problém, že buď jsem se lámal smíchy a nebo jsem nevěděl o co kráčí. Občas byly momenty zcela úžasné a promyšlené a někdy zase táhnoucí se nic. I tak jde o zápis do dějin české literatury, ke kterému se jistě budu rád vracet.
Po letech poslouchání audioknihy, mnohonásobném shlédnutí seriálu, mě nově napsané pokračování přimělo přečíst si knihu. Zklamání bylo takové, že jsem ztratil chuť číst i pokračování. A proč? Nevím, ale četlo se mi to přeukrutně špatně.
Humor? No nějak jsem ho tam nenašel. Tyto starší knihy jsou psány tak specificky, že ne každému sednou. Mě bohužel ne.
Čteno nesčetněkrát. I nyní po letech jsem se znovu ohromně bavil. A zároveň jsem s překvapením zjistil, že je to nejen laskavým humorem, ale i jiskřivou Barborou. (Stále uvažuju nad tím, kolik je v tom popisu rodícího se vztahu třicátníka k dokonalé sportovně založené moderní dívce parodie na červenou knihovnu a kolik přirozeného citu.)
Poslechnuto jako audiokniha. Bavila jsem se neskutečně. Saturnin dělal své vylomeniny s takovou samozřejmostí, že to působilo více než přirozeně. I popis událostí byl tak skvělý, že nejde jinak, než se smát. Rozhodně doporučuji.
Saturnin je naprostá klasika české humoristické tvorby. Domnívám se, že dílo je určeno spíše starším a vyspělejším čtenářům. Mně se bohužel román dostal do rukou v šestnácti letech jako povinná četba do školy, přičemž jsem u čtení solidně trpěla.
I když je tato knížka a její filmové zpracování několikrát ročně na různých televizních kanálech opakováno, není nad to, si knihu přečíst. provázela mě před x lety a nyní též jsem neodolala a začetla se. Nové příběhy samozřejmě nebyly, ale o to více jsem si užila opakování už klasických výroků, příběhů a vztahů. Vždy pomůže odreagovat se od běžných starostí a naladit se na vlnu SATURNINA.
Humor, který pohladí po duši, vyvolá úsměv na tváři a zlepší den. Už jsem četla několikrát, teď vyslechla na ČRo a zase se k Saturninovi někdy ráda vrátím. To je láska na celý život, díky, pane Jirotko :-)
"Dovíte se že tři mušketýři ve skutečnosti nebyli čtyři ale dva."
Je to klasika a není co k tomu dodat.
Nesnáším sousloví "úsměvný příběh" Zhusta ho užívaly televizní hlasatelky, než skončily v propadlišti dějin, jako charakteristiku nějakého veselého filmu, třeba z Bakalářů.
Ale když jsem přemýšlela, jak jednoduše popsat Saturnina, napadlo mě právě toto - že je to úsměvný příběh.
Pravděpodobně se nikdo při čtení nebude svíjet smíchy, hýkat jak osel, slzet, či tak podobně. Ale je téměř jisté, že čtenář i čtenářka se budou (skoro - ať to zas nepřeženu) celou dobu nad knihou usmívat :-).
Autor používá velmi krásně jazyk a jeho popisy prostředí a především přírody jsou moc pěkné, fakt. A musím vypíchnout něco, o čem se domnívám, že mnozí čtenáři ani nepostřehli. V příběhu o panu Brudíkovi, který marně hledá svůj dům, je dvakrát zmíněno zatemnění! První vydání totiž vyšlo v roce 1942...
Mám dojem, že kdysi jsem Saturnina už četla, vybavila se mi příhoda se zápalkami bez hlaviček... Jinak absolutně vše zapomenuto... Bylo to milé osvěžení, ale stačilo, a nyní, jak říká můj oblíbenec Rexo v reklamě: pá...pá! :-)
Ale podotýkám, že nejméně jednou by se s tím nesmírně schopným a šikovným chlapíkem měl seznámit každý!
P. S. Ještě toto musím doplnit. Tuší vůbec někdo, odkud pochází všeobecně známá informace, že tři mušketýři nebyli čtyři, nýbrž dva?
Je to sice spoiler jak Brno, ale prozradím to! Ze Saturnina!
O knize Saturnin jsem si myslel, že nebude úplně můj šálek kávy. Předpokládal jsem, že kniha bude jen další nucení se do čtení pro čtenářskou výzvu. Opak byl ale pravdou a kniha mě mile překvapila. Četl jsem ji rád a dokázala mě vtáhnout do děje. Začátek knihy byl mírně zdlouhavý a nudný, ale jak děj pokračoval čtení mě více a více bavilo. Postavy v knize jsou opravdu charakterově speciální a nejsou jen klasickou typizovanou postavou. Kniha je díky humornému a dobrodružnému ději opravdu vtipná a všem doporučuji si ji přečíst.
Lidé, pro které je humor to když někdo někoho nakopne, druh humoru v této knize pochopí jen zázrakem. ;-)
Toto je tak krásna vec, že to proste nemôže voňať každému. Ani mne nevonia každý kvet a občas sa na východ slnka mračím. Na Saturnina sa však nedokážem mračiť ani po rokoch ;))
Humor mi nepřipadal vtipný a styl způsobil, že i kdybych se chtěla zasmát, nemám čemu.
Bohužel nezaujalo.
Štítky knihy
přátelství prvotina humor zfilmováno česká literatura léto humoristické romány stereotypy komorníci klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Saturnin |
| 1999 |  Muž se psem |
| 1969 | Sedmilháři |
| 2000 | Pravidla se změnila |
| 1994 | Velká kniha sedmilhářů |
Tolikrát jsem viděl filmovou verzi a říkal si, že bych si to rád i přečet. A takhle jsem si to říkal tolik let, že jsem to zas viděl asi desetkrát. Tím jsem se komplet připravil o kouzlo představ. Nemohl jsem si jen pomocí svojí fantazie vymodelovat nohy slečny Barbory a přemejšlet, jaký asi měla kadeře na svalnatých lýtkách.
Musím ale říct, že je ta knížka tak hezky napsaná a film tak skvěle natočen, až jsem měl pocit, že čtu film, nebo sleduju knihu. Seděl jsem na gauči, smál jsem se a chtěl bejt odřízlej povodní na ostrůvku v dědečkově vile. Pak bych se vypravil do srubu doktora Vlacha a zůstal bych tam klidně do listopadu. Koupal bych se v tůni a zkoušel bych vliv různých zapálených sušených bylin vdechovaných do plic a jejich vliv na funkci mozku, hlavně v kůře spokojenosti s bytím. Nevím teda co bych tam jedl, protože bejt o houbách, malinách a bukvicích nedovedu. Zároveň však nedovedu ulovit a vykuchat zvířátko a kebab nikde. Musel bych se asi spolehnout na slečnu Barboru.
Zase jsem se nechal unést. Stává se mi to, když mě takhle unese příběh kterej čtu. A teď už jdu...Sobý hnusec...Nedolovím, nedolovím...