Saturnin
Zdeněk Jirotka
Slavná humoristická kniha, která pobavila již několik generací čtenářů. Na jejích stránkách se čtenáři dozví, co se stane, když věrný sluha Saturnin přestěhuje svého pána z pohodlného bytu na loď, kde se pak objeví teta Kateřina se synem Miloušem, a co se přihodí při rodinné dovolené u dědečka, jehož dům je díky povodni načas odříznut od civilizace. Všem nepříjemnostem, katastrofám a přetvářce tety Kateřiny naštěstí umí s jiskřivým vtipem čelit Saturnin. Jeho schopnosti jsou téměř geniální, jak o něm píše v jednom dopise dědeček: „V bláznivých nápadech toho chlapíka je kus poezie, jeho humor, fantazie a podivuhodné myšlenkové přemety dovedou udělat detektivku z jízdního řádu."... celý text
Přidat komentář
Vůbec nechápu jak je možné, že se mi tato kniha dostala do rukou az teď.
SKVĚLÝ HUMOR :-)
Bavila jsem se od první kapitoly, honba lva, zašívání nepřítomné plachty, rentgen nohy a další skvělé příhody jsem si užila do posledního písmene :-)
DOPORUČUJI!!! :-)
Vtipné. Coby humoristický román by být měl, žejo. Škoda, že toho Saturnina tam nebylo víc. Ale toš je to důležitá postava. Jakoby se ukázal na scéně jen aby ovlivnil všechno dění kolem, a najednou ho opět nebylo. Ale to motání se kolem ženské mě nudilo - už nevím jak se jmenuje, ta hlavní postava - , ale tlustá tetka Kateřina mi to vynahradila. Na facku bába, jsem ale důvěřivá. Asi bych jí skočila na špek.
Samozřejmě nedostižná klasika. Jirotka psal nenapodobitelným lehkým stylem, který postupem let jen zraje - tím, jak reálie, v kterých se Saturnin odehrává, stárnou a stávají se bizarnějšími samy o sobě.
Není moc knih, které bych přečetl tolikrát jako tuto, ale vždy si to užiji se vší parádou.
Knihu jsem si přečetla už několikrát a několikrát jsem viděla i filmové zpracování. Pokud člověk potřebuje zlepšit náladu, s tímto výběrem nikdy nešlápne vedle.
Nakažlivý humor, gentlemanský sarkasmus padající na zpychlé hlavy, absurdum vyzdvižené téměř ke smyslu žití. Neb nebrat se tak vážně člověku neuškodí.
Kniha, která pozvedne náladu a svým náhledem na lidské charaktery a chování dodá i tolik potřebný nadhled.
Má nejoblíbenější kniha. Humorné zpracování obyčejného muže, jeho příbuzných, zvaných i nezvaných hostů a hlavního hrdiny, sluhy Saturnina. Krásné komické příběhy psané starší češtinou, která se mi libí a krásně se čte. Česká klasická komedie. DOPORUČUJI!
Tuto knihu jsem si pořídil přes informaci na twitru. Všechny názory na tuto knihu co jste zde napsali jsou pravda. Ta kniha je super a humor je skvělý.
Osobně považuji Saturnina za nejlepší humoristickou knihu, která byla v Čechách kdy napsána. Tento způsob humoru je mi velmi blízký a vždy mi zvedne náladu. Je to jedna z knížek, které mám vždy po ruce, kdybych měl splín.
Jirotkův Saturnin patří k mým nejoblíbenějším knihám a jako vždy mě nezklamal. Jeho humor a fantazie vždy potěší.
Tato krásná kniha je opravdu poklad naší literatury. Velice čtivé a odpočinkové čtení, při kterém se pobavíte a zasmějete se. Pro mě je kniha o něco lepší, než filmové zpracování.
Jedna z nejvtipnějších knih, jaké jsem kdy četla. Toto nezaměnitelné, strhující, vtipné a nesmírně originální vyprávění jsem měla přečtené během chvilky a nejradši bych si ho přečetla znovu.
Klasika s nezaměnitelným stylem a humorem. Tuhle knihu může člověk číst stále dokola. Seriál také velmi povedený.
Humorný příběh sluhy a jeho pána. Většinou mi u tohoto druhu románů leze na nervy snaha o vtipnost za každou cenu nebo neustále se opakující stejný druh humoru. Tady je to ale v pohodě a jednoznačně u mě vede scéna s Miloušovým “knírkem”.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství prvotina humor zfilmováno česká literatura léto humoristické romány stereotypy komorníci klasická literaturaAutorovy další knížky
2008 | Saturnin |
1999 | Muž se psem |
1969 | Sedmilháři |
2000 | Pravidla se změnila |
1994 | Velká kniha sedmilhářů |
Knížku "Saturnin" jsem poprvé četla už v dětství a až dodatečně jsem se dověděla, že byla napsána za války. Ještě později jsem viděla seriál a divadelní hru a líbilo se mi to všechno moc. Pana Jirotku mám navíc ráda i jako jednoho ze Sedmilhářů.
Často si vzpomenu na nějaký úryvek, ať už na ty proslulé, nebo i méně známé. Třeba na tahle slova doktora Vlacha: "Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo ostatně v naší moci, aby jenom hřála. "
A ještě taková drobná zajímavost – představte si, co se mi přihodilo. Když mi byl do mojí knihovny přidělen k pultu počítač, pojmenovala jsem ho po Saturninovi. A ukázalo se, že on to ví a chová se podle toho. Tak nevím, jestli jsem mu radši neměla říkat Haštal podle věrného sluhy z „Námluv komtesy Gladioly“ – ten by si mě tak nedobíral. Pro srovnání: druhý počítač, určený pro čtenáře, kterému říkám Malej, to je úplné jehňátko, bezelstné a poslušné.
U obou už byla provedena výměna za nové, ale jména zůstala – a vlastnosti také : o)