Saturnin
Zdeněk Jirotka
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400773/mid_saturnin-Xuo-400773.jpg
5
7675
7675
Slavný humoristický román Zdeňka Jirotky vyšel poprvé v roce 1942 a od té doby se dočkal více než dvaceti vydání v českém jazyce a osmi vydání cizojazyčných. Po více než 60 letech se s Jirotkovým románem, jehož hlavním hrdinou je legendární věrný sluha Saturnin, bojující s tetou Kateřinou a jejím synem Miloušem, mohou seznámit čtenáři i německy ve výtečném překladu dr. Joachima Brusse. Knihu doprovázejí originální barevné ilustrace Adolfa Borna.... celý text
Přidat komentář
212 stran utrpení. Nechápu, co se na tom všem líbí? Mě kniha nepobavila ani nic jiného. Při každém pokusu o vtip jsem spíš koulela očima. Bohužel, mě se kniha nelíbila a znovu už ji nechi vidět.
Kniha mého srdce... Ráda se k ní vracím.. Na druhou stranu se mi ale přece jen víc líbí filmová postava Saturnina - pan Vízner ji ztvárnil bravurně...
"Doktor Vlach vždycky říká, že nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života."
Taková poznámka k téhle geniální knize, kterou mám od roku 1986, kdy jsem ji četl poprvé, čím dál tím raději. Píše se tu (ta ona je zdravotní sestra): „Saturnin chtěl vědět, zda by se pan doktor přišel podívat, co se to děje, kdyby někdo začal na ošetřovně střílet. Byla tím poněkud zmatena, ale domnívala se, že v takovém případě by pan doktor určitě přišel.“ Já se díval o víkendu na film s van Dammem, kde se na ošetřovně střílelo ne o sto šest, ale přímo o sto sedm, a nepřišel vůbec nikdo! To je skandál, Karolinum je musí obeslat skvělým anglickým překladem.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec .. dá se číst pořád dokola a vždycky pobaví..
Abych pravdu řekla, tato kniha mě hluboce zklamala... Čekala jsem od toho mnohem, mnohem víc. Semtam mě něco pobavilo, ale celkový dojem je nevalný. U čtení jsem se docela nudila, přišlo mi to o ničem.
Vzhledem k ostatním nadšeným komentářům asi nechápu anglický humor...
Vtipné, trefné, poutavé a zábavné. Kniha, u které mě zamrzela každá otočená stránka o něco přibližující konec.
Bezvadná kniha. U ní se člověk někdy prostě musí smát nahlas. Ale jsou zde i chvilky pro zamyšlení, jako například skupiny lidí podle doktora Vlacha. Mně totiž už dlouho vrtá hlavou, do které z kategorií patřím, protože pohled na mísu koblih u mě vyvolává chuť ty koblihy sníst. :-)
Tento román Z.Jirotky snad nemá žádnou chybu. Velice rád a často se k němu vracím.
Když jsem si tuhle knihu vybrala ze seznamu povinné četby, neměla jsem nejmenší tušení, co bych od ní mohla čekat. Velice příjemně mě překvapila. Člověk se při četbě opravdu pobaví. Občas jsem se musela smát i nahlas, protože jinak to nešlo.
Vždy, když jen slyším název, už mám na tváři úsměv. :) Četla jsem ji ve škole, během hodin, protože jsem se od toho zkrátka nemohla odtrhnout, a několikrát jsem díky svým výbuchům smíchu už byla málem vyhozena za dveře. Teta Kateřina a Saturnin v parodii na pana Erbena, tomu se zkrátka nic nevyrovná. :)
Jen dva autoři dokázali vytvořit dokonalý anglosaský humor: angličan Wodehouse a čech Jirotka.
Ano, tak toto je má srdcová záležitost. Moc se mi líbí styl humoru, zejména Saturninovi destrukčně vtipné hlášky s jeho neochvějnou vážností.. :) A zároveň je to snad jediná kniha, podle které byl natočen stejně dokonalý film. Bravo!
Štítky knihy
přátelství prvotina humor zfilmováno česká literatura léto humoristické romány stereotypy komorníci klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Saturnin |
| 1999 |  Muž se psem |
| 1969 | Sedmilháři |
| 2000 | Pravidla se změnila |
| 1994 | Velká kniha sedmilhářů |
“Je to hloupé, že člověku je vždycky jasno, co měl udělat, až je pozdě.”
Příjemná, vtipná knížka. Dokonalý příklad lehkého, přívětivého humoru. Děj není nijak složitý, většina knihy i jejího vtipu je v dialozích. Na první pohled mne zaujaly předlouhé názvy kapitol a pak také skutečnost, že přes svou délku toho obvykle moc dopředu neprozradily. Spád dílo nepostrádá a to hlavně díky neustálým zásahů Saturnina a (šťastné) náhody.
Má nejoblíbenější část se odehrává na venkovském sídle vypravěčova dědečka, v době bojkotu Miloušových pokusů o sblížení se slečnou Barborou. Představa korpulentní, dědictví chtivé tetinky, házející brambory do okna mne vskutku pobavila.
Kupodivu jsem si nenašla oblíbenou postavu. Nejsympatičtější mi asi byl doktor Vlach se svou historkou o klíči na borovici a trefnými poznámkami.
Sloh byl dobrý, nic bych mu nevyčítala. Konec se mi moc nelíbil- mívám problémy s happy endy. Snad jen poznámka o tetiččině svatbě mírně zlepšila výsledný dojem.
Kniha byla velmi čtivá, líbila se mi, ale nepociťuji potřebu se k ní nějakých deset, dvacet let vracet. Ačkoli ji hodnotím velmi kladně (90 %), nejmenovala bych ji mezi nejlepšími, které jsem kdy četla.