Saturnin
Zdeněk Jirotka
Slavná humoristická kniha, která pobavila již několik generací čtenářů. Na jejích stránkách se čtenáři dozví, co se stane, když věrný sluha Saturnin přestěhuje svého pána z pohodlného bytu na loď, kde se pak objeví teta Kateřina se synem Miloušem, a co se přihodí při rodinné dovolené u dědečka, jehož dům je díky povodni načas odříznut od civilizace. Všem nepříjemnostem, katastrofám a přetvářce tety Kateřiny naštěstí umí s jiskřivým vtipem čelit Saturnin. Jeho schopnosti jsou téměř geniální, jak o něm píše v jednom dopise dědeček: „V bláznivých nápadech toho chlapíka je kus poezie, jeho humor, fantazie a podivuhodné myšlenkové přemety dovedou udělat detektivku z jízdního řádu."... celý text
Přidat komentář
Ačkoliv úplně nechápu, proč zrovna tahle kniha se stala nejlepší českou humoristickou knihou, rozhodně nelituju, že jsem si jí přečetla. Potkat Saturnina osobně by rozhodně za ten zážitek stálo! :-)
"Saturnin je vůbec velmi důmyslný muž. Dodnes nechápu, jak to udělal, že se Miloušovo lehátko, obyčejně uprostřed výprávění, zázračným způsobem složilo a pohřbilo blazeovaného světáka ve svých troskách."
Co více dodat? Prostě výborná kniha. :-)
Kniha, která rozhodně zvedne náladu. Četla jsem ji několikrát a určitě se k ní budu stále vracet. Tento druh humoru je už dnes hodně vzácný.
Viděl mockrát, četl ještě víckrát. Pak stačí jen projít kolem tenisových kurtů a v hlavě mi naskakují věty jako: "Servírujete jako babička..." Případně "Toto je cvičná stěna" ".......kterou bude potřeba zvýšit."
Výtečné. Skvělé.
"A nešlo by to zařídit i bez toho střílení?"
Nastala chvíľa, na ktorú sa obvykle teším, ale teraz sa jej trochu desím... chvíľa pridať komentár. Nech mi odpustia všetci Saturninovci.
Bolo to milé a vkusné, takým zvláštnym spôsobom – bolo to... fajn. Nesmrteľným, typicky ľudsky nedokonalým charakterom postáv svojej knižky autor nastavil zrkadlo osobitým štýlom, ktorým nemôže uraziť nikoho na svete (hádam ani tetu Kateřinu). Ukázal im (nám) ich (našu?) malosť, daromnosť a duševnú obmedzenosť (tú dosť paradoxne práve u doktora Vlacha, ktorý vedel v rámci svojich bezhraničných možností ´inšpiratívne´ zaklincovať všetko). ... Hm. Pri čítaní krátkych kapitoliek som mala pocit, akoby som s jemným úsmevom (a nejasnými očakávaniami) zľahka kráčala po tichej vode, ktorá ma občas pohladí – roztomilo a úplne neškodne. Fakt som čakala, kedy to príde – neprišlo! (Ale ako to?)
Ja som tam nenašla nič svetoborné, nič prevratné (prečo všetci omdlievajú?). Nič, kvôli čomu by som si uznanlivo povedala „Áno, tak pre toto sa skutočne oplatilo Saturnina čítať“. Nenarazila som na nič, čo by tu už niekde niekedy nebolo, no zaobalené v drsnejšej, surovejšej, asi komplikovanejšej (a mne prístupnejšej) forme – okej, som skazená a nič som nepochopila. ... Ale nie je to detinské? Napriek všetkému plytké a písané na efekt? Saturnin ma beznádejne uspával, či už som ho čítala ja sama alebo mi z neho čítali (týmto srdečne ďakujem za dobrý úmysel a snahu). :-)
Dobre, nejdem už nič-ovať (či ničiť?) – pozor, je tam n, nie p.
„Všechno bylo špatné. Počínaje vázankou a konče charakterem.“
Navyše ani Jirotkov humor nie je pre mňa tým pravým. Je až príliš láskavý. Mrzí ma to, ale je to všetko tak.
Matička zem, buď mi ľahká – letí na mňa prvý kameň. :-)
Ačkoli jsem několikrát viděl film i seriál, až teď se mi povedlo dostat se ke knížce. Musím říct, že i tak mě bavila a když jsem ji četl cestou do práce v metru, lidi se na mě divně dívali když jsem se hlasitě smál. Mám pocit, že takové knihy už se bohužel dnes nepíší. Když si člověk uvědomí, že to je přes 70 let stará záležitost a ty pravdy odtud pořád platí, je to opravdu neuvěřitelné.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Již jsem četla na střední škole, nyní jsem se opět rozhodla po ní sáhnout. Velmi zajímavý jazyk, mnoho humorných scén, opravdu doporučuji všem.
Saturnin pro mě znamená laskavý poetický humor, krásný vytříbený jazyk, úsměvné příběhy, zajímavé postavy a postavičky, výstižné ilustrace Michala Hrdého a spousta krásných českých přísloví, které nás dnes a denně provázejí naším životem...
Asi budu nejspíš za vyvrhele, ale pořádně nevím, co si o téhle knize mám myslet. Jediné, co se mi na knize líbilo, byl ten příběh okolo Barbory, vypravěče a dědečkova domu. To se četlo dobře a svižně. Postava Saturnina mi nebyla vůbec sympatická a ten příběh (a už vůbec tu postavu) neshledávám nijak vtipným. Konec se mi nelíbil už vůbec. Dlouho jsem se rozhodovala mezi 2 a 3 hvězdami.
K maturitní četbě by člověk čekal větší "brak" (nemyšleno ve smyslu nesmyslu, ale v čtivosti atp.). Nakonec to je pěkná knížka doplněná sice kresbami, ale úplně neodpovídajícími mým představám.
Člověk se občas musí pousmát, ale že bych si tam našla nějakou oblíbenou postavu, takového klaďase, kterému bych celou dobu držela palce, to zas ne.
K maturitě ale rozhodně lepší než Rozmarné léto. ;)
Kniha mě nijak neoslnila, zato filmové zpracování s Ondřejem Havelkou a Oldřichem Víznerem nemá chybu.
Saturnina jsem jako malá nedočetla, a proto jsem si ho chtěla zařadit do čtenářské výzvy, abych si to zkusila ještě jednou. Najednou se mi kniha četla sama, ohromně mě bavila, nasmála jsem se a předčítala z ní nejvtipnější pasáže každému, kdo se namanul. Až mě mrzelo, jak rychle jsem ho přečetla, protože ten optimismus a příjemný humor v něm byl doslova můj šálek kávy. Nic jiného než pět hvězd si nezaslouží!
Saturnin je jedním z nejzaručenějších přípravků na dobrou náladu. Vyzařuje z něj taková pohoda, dobrosrdečnost a laskavý humor, že člověk lehce dosáhne pocitu, že je vše v pořádku, žádné starosti nikdy neměl, nemá a mít nebude a nikdy mu nebylo lépe. Prostě terapie. Vždycky mne napadne, že i kdyby Zdeněk Jirotka nenapsal nic jiného, stačilo by to na vrchovatě naplněný spisovatelský život.
Jistě, jsou tací výjimeční lidé, kteří dokáží při Saturninovi usnout po dvou třech větách, ale nemyslím, že by jich bylo mnoho. Anebo spíše je Saturnin zastihl v nesprávnou chvíli. Také se mi to stalo. Doma mi jej podstrčili, když mi bylo asi deset. Doplácal jsem se asi na padesátou stranu a praštil s tím. Pamatuji si hlavně, že mi tenkrát (v normalizačních husákovských časech) přišlo naprosto neuvěřitelné, jak člověk v Československu může mít sluhu.
Po několika letech ale bylo už vše zcela jinak a především z doktora Vlacha, Milouše a dědečka se stali moji milí společníci. Do slečny Barbory jsem se samozřejmě zamiloval a jistě jsem nebyl sám. Knížka má i několik málo slabších místeček (pro mne třeba epizodka s panem Brudíkem), ale jinak nedopřává čtenáři oddechu, o jeho bránici a mimických svalech vůbec nemluvě. Asi nejraději mám - kromě sbližování se slečnou Barborou - pasáž věnovanou vyhlášení svaté války romanopiscům, tj. činnost "Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru", z jejíchž nálezů si dovolím ocitovat:
---
"Jeďte pryč!" vykřikl na Dalea a sám vyskočil otevřeným oknem na opačné straně salonu. Dale byl rychlý jako blesk. Prolétl dveřmi s oběma kolty v rukou, vyšvihl se svému koni do sedla a zmizel v oblaku prachu...
"Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru" k tomu podotýká, že podle podniknutého šetření, výpovědí očitých svědků a jiných údajů vypadalo to poněkud jinak...
... senzační odjezd páně Daleův viděli jen dva lidé: pan Jim Stone ... a malý pihovatý chlapec... Oba shodně vypověděli, že něco takového jakživi neviděli. Dale s oběma revolvery v rukou se jakýmsi divokým, z filmů odkoukaným skokem octl v sedle a zaryl koni ostruhy do slabin. Další výpovědi svědků byly poněkud zmatené.
Chlapec tvrdil, že se kůň s Dalem pokusil odjet na střechu hostince a strašně přitom řičel. Že Dale přitom vylétl ze sedla, urazil hlavou zábradlí verandy, prohnul plechovou reklamu na Singrovy šicí stroje a zůstal ležet jako "dočista zabitej".
Jim Stone ... dodal ... že chlap, který má plné ruce revolverů, skočí na koně a vrazí mu ostruhy, aniž ho byl předtím od té verandy odvázal, je pitomec a zaslouží, aby si tu svoji zatracenou hlavu urazil.
---
(kráceno)
Štítky knihy
přátelství prvotina humor zfilmováno česká literatura léto humoristické romány stereotypy komorníci klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2008 |  Saturnin |
| 1999 |  Muž se psem |
| 1969 | Sedmilháři |
| 2000 | Pravidla se změnila |
| 1994 | Velká kniha sedmilhářů |
Něco ke komentáři, který napsala "Salonka". Jirotka jistě nezamýšlel napsat něco světoborného a převratného. Napsal pouze obyčejný lidský příběh z té doby, který okořenil svým vlastním příjemným humorem. Myslím, že to, že není psán drsnějším a surovějším způsobem, který pisatelce vyhovuje, je právě to, čeho si většina "Saturninovců" cení. Lidsky příjemný a teplý humor duši pohladí, což je v dnešní drsné době velmi zapotřebí. Já osobně jsem po této knize sáhla vždy, když mi bylo ouvej, Smích a dobrá nálada, jež četba této knihy lidem dává, je ta léčivka, kterou velmi potřebujeme.