Saturnin
Zdeněk Jirotka
Slavná humoristická kniha, která pobavila již několik generací čtenářů. Na jejích stránkách se čtenáři dozví, co se stane, když věrný sluha Saturnin přestěhuje svého pána z pohodlného bytu na loď, kde se pak objeví teta Kateřina se synem Miloušem, a co se přihodí při rodinné dovolené u dědečka, jehož dům je díky povodni načas odříznut od civilizace. Všem nepříjemnostem, katastrofám a přetvářce tety Kateřiny naštěstí umí s jiskřivým vtipem čelit Saturnin. Jeho schopnosti jsou téměř geniální, jak o něm píše v jednom dopise dědeček: „V bláznivých nápadech toho chlapíka je kus poezie, jeho humor, fantazie a podivuhodné myšlenkové přemety dovedou udělat detektivku z jízdního řádu."... celý text
Přidat komentář
Pokud jste se nezasmáli na prvních dvaceti stránkách, už to ani nezkoušejte - tato kniha není pro vás. Pokud jste se neváleli smíchy ani nad tetou Kateřinou, tak zapomeňte i na další humoristické knihy. Na českém humoristickém nebi je postava Saturnina jedním z bohů a pan Jirotka unikát - Čech píšící lepší jemný anglický humor než sami Angličani.
Že bych se smál, to ne, jen jsem se občas pousmál nad Saturninovými výstřednostmi. Bylo to takové odpočinkové čtení.
Musím se přidat k těm, kteří žádné kouzlo v téhle knize neobjevili. Já neustále čekala, kdy se budu konečně naplno smát a párkrát jsem se pousmála. Zkrátka: mnoho povyku pro nic.
Krásná, milá, dokáže vykouzlit úsměv. Můžete po ní sáhnout kdykoliv. I filmové zpracování přesně odpovídá duchu knížky, což se stává vyjímečně.
Saturnin se pro mě asi stal srdcovou záležitostí české literatury.
Nikdy by mě nenapadlo, že tohle řeknu...
...ale chvála Bohu za maturitní četbu!
Jinak by se mi tahle knížka do rukou asi nedostala...
...a já bych měl kratší život (už dlouho jsem se tak nezasmál!)
Knížka, kterou můžete otevřít kdykoli na kterékoli straně. Pár jich přečíst, nasát trochu lepší nálady a zase ji zavřít. Už ji příliš dobře znám, na to, abych ji posté četla celou. Ale pár stránek vždy potěší. Navíc se mimořádně povedlo i filmové zpracování. Když čtu knihu teď, postavy vidím, jako ty filmové. Všechna čest. to se tu tak známé knihy podaří málokdy.
Tak už to mám za sebou. Halelujah! Snad shoří v ohni pekelném ten, jenž spáchal tento zločin proti humoru. A vy satanisti byste se měli stydět! Humor je slabá záležitost. Další stádium Hahahátorství je vtip. Pak "prdel". Oppositum od humoru je zneuctění lidskosti, což se náramně povedlo paní Jirotkové...tedy, pardon, panu Jirotkové. Doneslo se do mě, že psal ve vaně...mno, asi to byla vana s bublinkama (a jakýma). Kterak se na dvacáté stránce humor změní v horor. Ani velmistr Král by nedokázal vyvést onu hrůzu. Zdendo, Zdendo, s tebou to jde z kopce!
Lehké zklamání. První polovina je opravdu pěkně napsaná, plná nadlehčeného humoru, od druhé poloviny jde ale děj někam, kde bych ho vůbec nečekal, jakoby se jednalo o dva různé autory, kteří knihu psali. Ke konci mě příběh dokonce začal nudit a přál jsem si, aby už skončil. Škoda.
Osobně mne zaujalo hlavně různost postav a přitom to nebyla přehnaně záměrná směsice těch nejpodivnějších tvorů. Líbilo se mi, jak rychle se kniha odvíjela a jak na každou situaci každá postava reagovala přesně podle jejího gusta, takže jsem si mohla rozvinout občas i předvídací schopnosti. Naopak mi nepřipadala vtipná, ale mne je obecně těžké rozesmáti knihou, takže to autorovi ani nevyčítám, i když byli situace, kdy jsem se přistihla, jak se pousmívám. Že by patřila k mým nejoblíbenějším se říci nedá a ani nemám potřebu ji čísti v nejbližší době znova.
Nezbývá mi,než se přidat k těm,kteří tuto knihu milují.Jedna z knih,která pohladí a obohatí život.Díky za ni.
“Je to hloupé, že člověku je vždycky jasno, co měl udělat, až je pozdě.”
Příjemná, vtipná knížka. Dokonalý příklad lehkého, přívětivého humoru. Děj není nijak složitý, většina knihy i jejího vtipu je v dialozích. Na první pohled mne zaujaly předlouhé názvy kapitol a pak také skutečnost, že přes svou délku toho obvykle moc dopředu neprozradily. Spád dílo nepostrádá a to hlavně díky neustálým zásahů Saturnina a (šťastné) náhody.
Má nejoblíbenější část se odehrává na venkovském sídle vypravěčova dědečka, v době bojkotu Miloušových pokusů o sblížení se slečnou Barborou. Představa korpulentní, dědictví chtivé tetinky, házející brambory do okna mne vskutku pobavila.
Kupodivu jsem si nenašla oblíbenou postavu. Nejsympatičtější mi asi byl doktor Vlach se svou historkou o klíči na borovici a trefnými poznámkami.
Sloh byl dobrý, nic bych mu nevyčítala. Konec se mi moc nelíbil- mívám problémy s happy endy. Snad jen poznámka o tetiččině svatbě mírně zlepšila výsledný dojem.
Kniha byla velmi čtivá, líbila se mi, ale nepociťuji potřebu se k ní nějakých deset, dvacet let vracet. Ačkoli ji hodnotím velmi kladně (90 %), nejmenovala bych ji mezi nejlepšími, které jsem kdy četla.
Štítky knihy
přátelství prvotina humor zfilmováno česká literatura léto humoristické romány stereotypy komorníci klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2008 |  Saturnin |
| 1999 |  Muž se psem |
| 1969 | Sedmilháři |
| 2000 | Pravidla se změnila |
| 1994 | Velká kniha sedmilhářů |
velmi vtipná a čtivá kniha - jedním dechem :-)