Sběratel
John Fowles
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224252/bmid_sberatel-3hF-224252.jpg
4
915
915
Věznitel Frederick Clegg je psychopatický sexuální deviant, který si díky výhře v loterii může dovolit přestat pracovat a „starat se“ jen o svou zajatkyni. Takto realizuje svou touhu po vztahu s krásnou ženou a po manželství, které by mu otevřelo dveře do bohatšího a kultivovanějšího světa. Clegg je v podstatě mírný, nenásilný člověk, který ale nechápe, že plnohodnotný lidský vztah může vzniknout a rozvíjet se jen ze svobodného rozhodnutí. Miranda, studentka výtvarných umění a nadaná kreslířka, Clegga intelektuálně i osobnostně výrazně převyšuje. Je si toho vědoma a dokáže jím obratně manipulovat. Tragické vyústění své situace však odvrátit nedokáže.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2014 , Kniha ZlínOriginální název:
The Collector, 1963
více info...
Přidat komentář
Uff. Fowles psal tak dobře, až je mi jako čtenáři špatně.
Přitom to nejspíš začalo jen jako takový nápad.
Začnu koncem, ten je opravdu strašný, nečekaný (takhle dneska podobné knihy mco nekončí...). Fakt síla. Vyprávění z pohledu psychopata se dá úspěšně číst, i když je to v mnohém znepokojující. Až podezírám autora, že tato část má ve čtenáři vzbuzovat sympatie nebo alespoň snahu o pochopení choré mysli a ne nějaké rychlé odsouzení. Naopak část vyprávěná obětí je napsaná tak, že čtenář tu holku chvílemi nemůže vystát. Chápu, proč to tak je, proč její postava je představena tímto způsobem, v doslovu je to pěkně vysvětleno a dává to smysl. Ale neustálé zmiňování toho chlapa G. P. mi maximálně lezlo na nervy, stejně jako ten pozérský život. Celek je zvláštní mix, ale funguje velmi dobře.
Mrazivé. Nevěřila bych, že to o nějaké knížce řeknu, ale fakt to bylo psycho. I proto, že byl hlavní charakter tak nevyzpytatelný - vůbec ne násilnický nebo extra zvrhlý, jen... divný. A moc se do toho zamotal. Ale namluvené to je fakt dobře. A napsané. A je to docela tragické.
Dávám tři hvězdy, protože příběh knihy je prostě hnusný. Zpracování ovšem bylo brilantní a audiokniha v podání Jaroslava Plesla se poslouchala dobře. Zahrál toho šílence bravurně. Tak nějak jsem tušila, že kniha asi nebude mít happyend, ale i přestože byla Miranda z počátku otravná, ke konci mi jí bylo líto. Knihu jsem poslouchala na doporučení, sama bych si ji asi nevybrala. Určitě zajímavá zkušenost s tímto typem literatury, ale asi to není můj šálek kávy.
Skvělá kniha. Vlastně je to jedna z prvních vlaštovek tohoto druhu. V průběhu času má spoustu následovníc. Málokdo by tušil, v kterém roce vyšla.
Román Sběratel je o tom, kam až může vést vášeň ve spojení s labilní psychikou. Tato čistě psychologická hra je soubojem dvou osobností, kde nemusí být vítězem ten, kdo má klíče.
Vzhledem k tomu o jak jednoduchý děj se jedná, je zpracování velmi zajímavé, myšlenkové pochody obou postav jsou dobře zachycené.
Tento thriller poprvé vydaný v roce 1963 se pomalu stává klasikou a určitě stojí za přečtení.
Pro mne silné téma . Už použitá slova v popisu knihy "psychopatický sběratel motýlů....klinicky přesná studie chování člověka...", byla dobrým vodítkem.
Abych pravdu řekla, tak z knihy nejsem zas až tak nadšená. Líbil se mi příběh z pohledu Ferdinanda, ale Miranda mi neskutečně lezla na nervy. Ferdinanda mi bylo líto a abych pravdu řekla, tak jsem ho měla raději...
(SPOILER)
Muž, který udělá pro ženu (skoro) vše. Dá jí krásný pokoj, knihy, oblečení, dokonce i vaří a koupí, co si přeje. A nechce za to ani sex!
To by byla krásná pohádka, že jo? Ale je tu pár podmínek. Věnovat mu trochu času a slov, milovat ho a žit spolu šťastně až do smrti. On je úplný debil a ona pěkná snobská dívka. Takže je jasné, že šťatné soužití se nekoná. Oba jsem litovala a nesnášela zároveň. Na konci jsem měla pro Mirandu víc pochopení. Mladá, plná iluzí, které jí on vzal..
V daném žánru se podle mého skromného názoru jedná o jednu z nejlepších knih. Čte se v podstatě sama a je dobře napsaná. Doufám, že autor napíše i něco dalšího.
Komorní drama o dvou postavách s poměrně jednoduchou zápletkou. To podstatné se však neodehrává ve sklepě, ale v hlavách obou protagonistů, únosce a unesené. Fowles rozehrává souboj dvou bytostí, sběratele - nešťastníka a rodícího se monstra v jedné osobě - a krásného, mladého, nadaného motýla. Až moc mladého. Není to souboj rovnocenný, už z podstaty věci. Je zajímavé sledovat, jak se Fowlesovy osobnosti, jejich úvahy a strategie rozvíjí, únoscova rozhodně. A tak přemýšlím, jak bych reagovala já, být na místě jednoho či druhé/ho. Ani jeden mě svým uvažováním a chováním extra neoslovil, pochopení jsem ale kupodivu cítila pro oba, svým způsobem. Ne, že bych nevěděla, co je správné, aspoň si myslím, že vím, ale ví to každý? Kolik vášnivých sběratelů je mezi námi? Když nemůžu něco mít, proč si to nevzít? Takže kdo může za zrod monstra? Společnost nebo genetika? Zdařilý debut.
Do knížky jsem se pustil kvůli Čtenářské výzvě a nakonec jsem rád, že jsem si ji přečetl. Bylo zajímavé sledovat únos z obou stran účastníků. Miranda je Cleggovým přesným opakem a její myšlenky jsou podány tak, že nám musí být převážně nesympatická. Zatímco Clegg, který vlastně unesl dívku a drží ji proti její vůli ve svém sklepě, vše podává tak, že je mi ho až líto. Jednoduchým způsobem sám sebe přesvědčí, že to, co dělá, není nic špatného. Jsem zvědavý na film, ale Terence Stamp v hlavní roli mi vůbec nesedí.
Jak jsem na knihu těšila, po doporučení od známého a dle hodnocení zde, tak mě to poměrně zklamalo.. První polovina knihy, byla zajímavá a napínavá, potom jsme se dostali k pohledu Mirandy a to byla totální nuda, normálně mě z toho bolela až hlava.. Takže druhá polovina knihy za mě hrůza, konec opět Ferdinand a zas zajímavé a napínavé.. Taková houpačka.. Takže 3z5..
Část, kde vypráví Ferdinand, se mi četla sama, Mirandina část už moc ne. Ve Ferdinandově části geniálně popsané myšlení člověka, který si sám o sobě nepřipouští, jaký je, a má tendenci racionalizovat si, co dělá. Bylo pro mě nesmírně zajímavé sledovat dynamiku vztahu mezi postavami, která byla výborně vystižená. Závěr ve velkém stylu. :-)
Začátek komentáře vyzrazuje zápletku díla (bez prozrazení konce):
Nepříliš vnímavý, osamocený, společensky neobratný Ferdinand, kterému schází sociální dovednosti, úředník a ve volném čase sběratel motýlů, vyhraje v loterii velkou částku peněz. Finance mu sice umožní dát výpověď v neoblíbeném zaměstnání a mít více volného času, ovšem správného přístupu k životu není schopný ani díky novým možnostem, které se mu otevřou. Pořídí si vilu na odlehlém místě. Unese umělecky založenou dívku Mirandu, pocházející z vyšší společenské vrstvy a tuto studentku malířství pak drží ve sklepení, v němž své platonické lásce předem zařídil obývací místnost. Mirandu obdivoval už dlouho, špehoval jí, vymýšlel plán, jak jí získat a věří, že ačkoli jí bude držet v zajetí, mohl by časem vzbudit její zájem a mohli by se pak spolu "mít hezky." Domnívá se, že časem si její lásku získá, jen až ho dívka lépe pozná. Přitom to však svým závadným, psychopatickým jednáním sám znemožňuje. Sám je svým způsobem vězněm, vězněm vlastní povahy a omezených schopností.
Citlivá Miranda má zcela jiné vzdělání, vnímání světa a oproti poněkud zakřiknutému podivínskému vězniteli je i značně sebevědomá, vědomá si své atraktivity, lepší morálky a nejenom intelektuální převahy. Snaží se uniknout za každou cenu, nejdříve s ním zkouší vyjednávat, aby jí pustil na svobodu, pokouší se ho ovládat, dát mu náhled na své chování a snaží se ho přesvědčit nejdříve otevřeně, pak prostřednictvím lstí a manipulací, aby se dostala ze zajetí. Není jen pasivním, bezbranným vězněm. I když má bohatý vnitřní život, je nyní v obdobné situaci jako věznitel. Izolovaná od okolí, vydaná osudu na pospas.
!!! KONEC SPOILERU !!!
Kniha nám dává nahlédnout do uvažování dvou zcela odlišných lidí, rozdílných světů a věrohodně popisuje dva různé pohledy na život. Kontrast obou postav a bezvadně popsaná psychologie hrdinů dělá z knihy unikátní dílo.
Sběratel je beletrií, psychothrillerem, trochu detektivkou až hororem, má v sobě prvky gotického příběhu i jistou, byť neobvyklou romantickou linku. Tím dokáže oslovit širokou čtenářskou obec. Zároveň je mnohovrstevnatému dílu přisuzován filozofický i sociologický přesah, takže je určený i pro intelektuálně náročnější čtenáře, pro které jsou v románu ukryté další vrstvy, jako je například alegorická výpověď o hodnotách společnosti. Takto mluví M. Hilský v doslovu knihy o prolínání vysoké a pokleslé literatury.
Závisí tedy na každém, co v příběhu objeví a co všechno si z něho vybere.
Je dobře, že vznikají díla, která nejsou jen komerční, zábavnou kratochvílí bez prostoru k zamyšlení. Ať už bude čtenářem kdokoliv, pro každého bude v tomto literárním světě místo.
(Knihu jsem četla už před deseti až patnácti lety, zapomenout na to nejpodstatnější z ní nelze).
Co je to svoboda? Něco nehmotného, něco, co neumíme ani dost dobře popsat. Každý si pod tímto pojmem patrně představujeme trochu něco jiného. Tak nějak podvědomě cítíme, že je svoboda pro nás důležitá. Možná je pro nás tou nejdůležitější hodnotou v životě, málokdo si to však dokážeme plně uvědomit, dokud ji máme. Považujeme ji za samozřejmost. Teprve až je nám odejmuta, uvědomíme si, co vše se za významem tohoto slova skrývá.
„Z venku si nikdo neumí představit, co to je sedět ve vězení. Třeba si řeknete, no, tam by byla spousta času na čtení a na přemýšlení, nemusí to být tak strašné. Ale je to strašné. Čas se tak vleče. Odpřisáhnu, že od té doby, co jsem tady, zpomalily všechny hodiny světa svůj chod o celá staletí.
Neměla bych si přitom stěžovat. Tohle je přepychové vězení.
A ta jeho přímo ďábelská mazanost, pokud jde o noviny, rádio a tak dále. Nikdy jsem noviny moc nečetla, ani neposlouchala zprávy. Ale být takhle odříznutá od světa! Je to tak divné. Připadá mi, jako bych úplně ztratila orientaci.
Celé hodiny ležím na posteli a přemýšlím, jak odtud utéct.
Celou věčnost."
Oceňuji vhled do myšlení dvacetileté dívky ocitnuvší se v mezní situaci. Přestože nejsem ani žena, ani mi není dvacet, tudíž to nemohu dost dobře posoudit, přesto na mě Mirandino jednání a její myšlenkové pochody působili velmi uvěřitelně.
Vztah vězně a věznitele i jednotlivé situace jsou zde vykresleny tak výstižně a živě, že jsem při čtení pociťoval silnou fyzickou nepohodu.
Abych aspoň trochu tu nevolnost ze sebe setřásl, začal jsem v tom příběhu hledat nějakou alegorii. Jsme vězni systému, společenských konvencí, svých druhých já... Nedokážeme se vymanit z područí tlaku okolností. Ač se snažíme sebevíc, uhájit svobodu nedovedeme. Tak alespoň využíváme materiálních možnosti, které nám toto „dobrovolné“ vězení skýtá.
Fascinující kniha!
Spolu s McEwanovým Nevinným, Faberovým Pod kůží a Vonnegutovým Jatka č.5 je Sběratel knihou, která mnou otřásla. Donutila mě znovu přemýšlet: Co je vlastně člověk zač?
Dle recenzí jsem se na knihu těšila, ale bohužel přišlo zklamání. Zhruba do půlky mě to bavilo, pak jsem se musela nutit do čtení a ke konci už jsem knihu nemohla odložit.
Tahle kniha mě doslova nadchla. Náhodou jsem slyšel ukázku audioknihy a pak jsem si půjčil knihu. První část je vyprávěná zdánlivě obyčejným úředníčkem, který vyhrál ve sportce. Je to skvěle napsané a nemohl jsem se od toho odtrhnout. Hlavní hrdina popisuje svůj život a nápad na únos holky, do které je zamilovaný. Vše popisuje stručně a věcně. Druhá část je tvořená deníkovými zápisy unesené dívky. Trochu to ztrácí tempo. Dívka je studentkou umění a hodně přemýšlí o světě, má spoustu emocí a vzpomíná na svůj život na svobodě. Taky samozřejmě popisuje své věznění. Vynikne rozdíl v charakteru a intelektu obou postav. Pak následuje třetí a čtvrtá část, které obsahují rozuzlení příběhu. Myslím, že kromě psychodrama to je i společenský román o šedesátých letech v Anglie.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura thrillery posedlost psychologické thrillery únosy
Knihu mi kdysi na střední, věnoval kamarád. A ne, nebyl rozhodně nějaký "Sběratel." Kdyby byl, tak si tuto knihu stoprocentně nechal sám pro sebe. Každopádně tato kniha - komorní drama, téměř až "antické," do mých sběratelských kousků patří. Brilantně napsaný příběh o lidské vášni a touze ve sběru čehokoliv, třeba i ,,lidské trofeje... Husí kůži mám pokaždé, když si na tuto knihu vzpomenu.