Sběratel
John Fowles
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224252/bmid_sberatel-3hF-224252.jpg
4
915
915
Věznitel Frederick Clegg je psychopatický sexuální deviant, který si díky výhře v loterii může dovolit přestat pracovat a „starat se“ jen o svou zajatkyni. Takto realizuje svou touhu po vztahu s krásnou ženou a po manželství, které by mu otevřelo dveře do bohatšího a kultivovanějšího světa. Clegg je v podstatě mírný, nenásilný člověk, který ale nechápe, že plnohodnotný lidský vztah může vzniknout a rozvíjet se jen ze svobodného rozhodnutí. Miranda, studentka výtvarných umění a nadaná kreslířka, Clegga intelektuálně i osobnostně výrazně převyšuje. Je si toho vědoma a dokáže jím obratně manipulovat. Tragické vyústění své situace však odvrátit nedokáže.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2014 , Kniha ZlínOriginální název:
The Collector, 1963
více info...
Přidat komentář
Zase jeden vyšinutý magor, neoblíbená hlavní postava, kterou nedokážu vystát...to znamená, že je to dobře napsaný.
Bomba. :D John zvládl napsat hezkou malou knížku postavenou na psychologii dvou postav. Obě se skvěle doplňují, a i když je děj lehce předvídatelný – podobných filmů a knih jsou doslova desítky, ne-li stovky – stálo to za to. Opravdu mě bavilo sledovat myšlenkové pochody sběratele a bylo to celé moc hezké. :) A ano vím, je to knížka o nehezkých věcech, ale když ty jsou napsané tak uvěřitelně, že to bylo super. :)
PS: Není určeno pro citlivé osoby. :)
Kniha mě docela rozhodila. Pořád jsem doufala ve šťastný konec, ale to by pak nebyla detektivka, že. Ten motýlkář se jevil jako mírně zaostalý, ale tím horší bylo jeho sociopatické uvažování. No, docela děs.
Napínavé od začátku až do konce.
Psáno ze dvou pohledů-pohledu psychopata, kde je vidět jeho nevzdělanost a citová prázdnota a z pohledu citlivé a inteligentní dívky.
Po delší době jsem sáhla po knize, která tak úplně nezapadá do mých obvyklých žánrů – po (psycho)thrilleru. Musím však říct, že Fowles si vskutku zaručil moji pozornost od první stránky. Zajímavá psychologická sonda do přemýšlení muže – sběratele motýlů, který uvězní dívku, do které je zamilovaný, ale přestože ji drží zavřenou, bere ji jako svého hosta, chce se na ní pouze dívat, promluvit s ní, to je vše, poskytne jí všechno, co chce, kromě toho jediného, co od něj požaduje ona – svobodu. Tím se odkrývá zajímavý pohled na vztah těchto dvou osob a na věznění, ve kterém se od vás ale vlastně očekává vděčnost, protože dostanete vše, co chcete, nikdo vás nezneužívá... a přitom by mohl! Protože jste mu vydaní na milost a nemilost. Kniha je psána z vícero pohledů, čímž poskytne kvalitní vhled do prožívání této situace z pohledu obou protagonistů. Příběh mě stále držel v napětí, co bude dál, takže jsem knihu zhltla během dvou-tří dnů a těším se, až si od autora přečtu něco dalšího.
Únosce-amatér a chytač motýlů Frederick a studentka malířství Miranda a jejich hra na kočku a na myš, kde si myš začne nasazovat masku kočky a vy jste zmatení, kdo tady vlastně manipuluje kým a kdo má koho v moci? Jak se dívat na motivaci, na únosce a chápat ho... emoce a postoje obou protagonistů skáčou nahoru a dolů, ale současně vědět, co je morálně špatné... a obráceně, unesená Miranda přecházející téměř do záporné úlohy, je přitom obětí. Není nad to, když vás společnost prostě vyloučí ze svých řad, ale stále chce, abyste dodržovali její pravidla... tohle je hodně zajímavej pohled na psychothriller s jinak relativně nijak zvláštní zápletkou díky "pohledům z obou stran". Fowles určitě zasluhuje moje uznalé "Hmmmm." Zajímavým faktem je i že tuhle knihu u sebe měla řada sériových vrahů, kteří ji do jisté míry imitovali nebo se jí nechali inspirovat.
Číst tuto knihu byla opravdu radost. Ve smyslu toho, jak výborně je kniha postavena a napsána. Psychlogický romám, který jde až na dřeň. Při čtení mi doslova běhal mráz po zádech. První část knihy (psaná z pohledu Kanibala) je velmi dynamická a během chvilky se dozvídáme vše, o co v příběhu jde. Resp. z té věcné stránky - co všechno se stalo. A je velmi zajímavé, že při čtení prostého popisu věcí vzbuzuje hlavní hrdina, Sběratel, Kanibal, pouze soucit. Ve druhé části (psaná z pohledu Mirandy formou deníku), která plyne výrazně pomaleji, ale mnohem hlouběji popisuje vnitřní prožívání jednotlivých osob, se postupně z Kanibala stává "monstrum". Vše vygraduje v naprosté zhnusení.
Uvědomovala jsem si, jak velmi je důležité vzdělání a jakýsi životní nadhled pro vnímání světa kolem nás. Svět Mirandy je mnohem pestrobarevnější, vnitřně bohatší, a nic to nemění na tom, že jde vlastně o dívku "z dobré rodiny", narozdíl do Kanibala. Jeho "jednoduchost" mě rozčilovala, a přitom si dovedu představit, jak moc lidí by s ním soucítilo a vlastně mu rozumnělo. V tom smyslu, že Miranda působí "povýšeně a nafoukaně". Není to však povýšenost ani nafoukanost, je to komplikovanost jejího vnitřího světa a vnímání věcí, kolem ní. Ale to je právě to důležité. Vidět věci kolem sebe z různých stran, nespokojit se s tím, že život je pouze "černý a bílý". Není.
Téma svobody - něco, co je pro citlivé osobnosti tak důležité. Miranda mohla být zahrnována dary, přepychem, mít vše, nač si vzpomněla. Mnohem důležitější však pro ni je pocit svobody. Ten se nemůže vyrovnat žádným hmotným statkům. A troufám si říci, že ani bezmezné lásce. Pocit svobody je stav mysli. Pokud nejsme svobodní, tak náš život ztrácí smysl. A je jedno, jak svobodu vnímáme.
Našla jsem v knize spoustu myšlenek, které by stálo zato si uchovat. Tak snad alespoň jedna, která souvisí s názvem knihy a s celou atmosférou příběhu:
"Já vím, co pro něj jsem. Motýl, kterého chtěl vždycky chytit. Vzpomínám si, jak G.P. řekl (když jsme se poprvé setkali), že sběratel je ze všech živočichů ten nejhorší. Měl ovšem na mysli sběratele obrazů. Vlastně jsem to tentokrát nepochopila, myslela jsem si, že chce jen šokovat Karolínu - i mne. Ale má samozřejmě pravdu. Sběratelé jdou proti životu, proti umění, proti všemu."
Strhující čtení. Vše podstatné je vlastně napsáno již v anotaci a komentářích čtenářů, tak jen pár myšlenek k doplnění.
Vykreslení psychologie obou hlavních postav je skutečně velice precizní a nevídané, autor dokáže jít až na dřeň lidské psychiky a způsob, jakým to dělá, je neobyčejně působivý a přesvědčivý. Konfrontace dvou naprosto odlišných osob, povah, světů a společenských (sociálních) tříd snad nemůže být podána jasněji a názorněji. Na jedné straně stojí zástupce střední vrstvy, obyčejný a nudný úředníček Clegg, žijící vcelku zbytečný a fádní život, úzkostlivě dbající pouze na to, aby vždy jednal "správně" a ve smyslu daných, platných konvencí. Je to člověk uzavřený, vcelku osamělý a samotářský, povrchní a citově chladný, přitom ale svým způsobem jemný, bez přátel, společenský život a společenské problémy ho nezajímají, stejně jako umění, literatura, malířství, hudba, prostě nic. Jeho jedinou životní radostí je sbírání motýlů. Tedy do okamžiku, kdy uvidí krásnou studentku umění Mirandu a protože (bohužel) má smysl pro krásu, dojde postupem času k přesvědčení, že by dívku také rád vlastnil a zařadil do své sbírky. A také se o ni, poté, co ji unese, příkladně jako o cenný sběratelský předmět i stará. Fowles skvěle vykreslil Cleggovu psychiku a tak si při čtení s hrůzou uvědomujeme, že Clegg vůbec nemá pocit, že by vězněním Mirandy dělal něco špatného, jeho pohled na krásu je jen statický, a to i v případě Mirandy coby živého tvora a jeho rostoucí lhostejnost a vůbec neschopnost pochopit, uvědomit si a přijmout, že dívka vězněním trpí, dává tušit neblahý konec. Na druhé straně stojí jeho oběť, zástupce vyšší společenské třídy Miranda, dvacetiletá atraktivní a inteligentní studentka umění, která Clegga jako osobnost ve všem převyšuje, a navíc je povahově jeho pravým opakem - je symbolem všeho, co dělá život nevšední, zajímavý a smysluplný - symbolem svobody, nespoutané volnosti, dynamiky, vášně, odvahy, intelektuální vyspělosti, všestranného zájmu, nadání a talentu, a v neposlední řadě je i symbolem vzdoru zaběhlým společenským pravidlům a banalitám dospělého života. Zvláště v částech, kde popisuje a líčí svůj rozvíjející se vztah ke staršímu muži, malíři, kterého miluje (a o čemž se vlastně postupně přesvědčuje a utvrzuje až psaním svých vzpomínek do deníku v době svého věznění), si můžeme vychutnat opravdu brilantní a fascinující introspektivní vhledy do vnitřního světa Mirandy, za což má autor můj obdiv, protože aby muž takhle dokonale dokázal vystihnout nebo jen "přečíst" psychologii mladé dívky nebo dívčí duše, chcete-li, to mi hlava prostě nebere. Intelektuálně vytříbený sloh autora je dále umocněn užitím řady výstižných a velmi zdařilých přirovnání, což ve svém součtu ve čtenáři navozuje pocit nevšedního a ojedinělého čtenářského zážitku.
Autor nám ve Sběrateli předkládá excelentní, stylově čistý a velmi silný psychologický thriller, horror, aniž by k vybudování hrozivé a dokonale bezútěšné atmosféry potřeboval fyzické násilí, brutální scény, hromady mrtvol a potoky krve, tedy atributy tak vlastní dnešním populárním a většinou překombinovaným thrillerovým bestsellerům, které již s realitou života mají pramálo společného a mohou se tak odehrávat spíš jen ve fantazii jejich autorů. Přesto nám Fowles dokáže ze svých skromných ingrediencí a díky svému vypravěčskému umu připravit dokonale zdrcující, odporný a šílený konec, kdy citlivému čtenáři již samotnému nebude zrovna nejlépe, a tak v něm bude ještě po dočtení posledních řádků nějakou dobu doznívat a z hlavy mu hned tak rychle nevymizí...
Knihu jsem poslouchala v audio-verzi a můžu říct, že je opravdu geniálně zpracovaná. Hlavní postavu jsem zpočátku vnímala jen jako zamindákovaného chudáčka, vůči kterému nedokážu cítit nic jiného než lítost. To se však postupně měnilo....následoval pocit hnusu a opovržení...a na konci se mi z něj udělalo fyzicky špatně. Nesouhlasím s názorem jednoho z komentujících, že byla Miranda arogantní. Byla to obyčejná, dospívající dívka, se spoustou snů a nadějí, která měla život před sebou. Být na jejím místě, chovala bych se vůči němu stejně (nic jiného než despekt si totiž "hlavní hrdina" nezasluhuje).
Výborná kniha. Naprosto mě dostal přerod z obyčejného člověka, který prostě jen nevěděl, jak reagovat lépe, na sociopata, který už zlo konal vědomě. Výborné psychologické propracování postav. Zprvu jsem s hlavním hrdinou skoro soucítila. Na konci jsem měla husí kůži.
Psychologickou sondu první půlky jsem zhltla hned, u Mirandy jsem si už dala pauzu, tolik mě nevtáhla, zčásti proto, že zpočátku nepřináší do dané situace moc nového. Mirandina část je však sondou do společnosti vyšší sorty dané doby, ukazuje Mirandin osobní boj s touto společností, její vnitřní růst, snahu někam patřit, kterou zpětně hodnotí v situaci, kdy celý svůj život přehodnocuje. Druhá část má jiný ráz, ale díky ní teprve poznáváme Clegga i Mirandu. Nenechte se odradit zpomalením děje, zmírněním napětí, dočíst až do konce za to určitě stojí ;)
Přiznám se, že autora jsem neznala, narazila jsem na knížku v Levných knihách a zaujala mě anotace, tak jsem ji za nějakých 49 Kč koupila. Půlku jsem přečetla na jeden zátah a zbytek mi trval asi 3 večery. Byla to neskutečná psychologická hra dvou postav, každá jasně vyhraněná a propracovaná, zvlášť teda náš Kaliban (sběratel). Na konci mě ovládl ironický smích. Nicméně je to skvělá věc a chystám se na další věci tohoto autora.
Skvělá kniha. Zachránily mě zápisky Mirandy, už se vyprávění toho psychopata nedalo vydržet. No, psychopata... je to takový obyčejný člověk, který říká, co se sluší, nerozumí knihám, nechápe umění, nedokáže prožít žádnou krásu, chce jen vlastnit. Dávejme si pozor, takových lidí znám!
Zase jednou dík za čtenářskou výzvu,, asi bych jinak na tuhle knihu nenatrefila.
Audiočetba, no, síla, ale jaksi citově naladěná, od aktéra bez rodinných vztahů a celý vývoj jeho osobnosti nemá v realitě šanci na vysněný ideál.
Citace :" Moc člověka kazí a peníze jsou moc."
Moc peněz je silná, ale někdy prostě nestačí, a tak si city tvoří problémy, dramata.
Snad umění a kouzla proher by se mělo vyučovat.
Pokračování v plánu, doufám v předěl.
Kniha zůstala v bytě po předchozí majitelce, tak jsem si ji přečetla.
Autora neznám, čili moje premiéra.
Okamžitě jsem se začetla a musím říct, že mi lezli oči z důlků z nadšení.
Fantazie fungovala perfektně, možná proto, že osobně znám jednoho, který by mohl být pachatelem.
Za mě opravdu zdařilá kniha a asi ne poslední od tohoto autora.
Opravdu zajímavá. Po asi 100stranách rychlého čtení to šlo potom o něco pomaleji. Ale stala za dočtení! :)
Zvrácená osobnost hlavního hrdiny tomu dala šťávu. Měl představivost, to se musí nechat.
Děvče si ovšem svůj úděl nezasloužilo.
Tohle je určitě nejdivnější příběh, který jsem kdy četla, zároveň ale jako sonda do obou hrdinů naprosto dokonalý. Nemohla jsem to odložit a asi na to delší dobu nezapomenu.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura thrillery posedlost psychologické thrillery únosy
Kniha oslní zejména zásluhou rozdvojení vypravěčů a vyděsí překvapivým závěrem. Postarší filmové zpracování je podstatně slabší.