Sběratelka sirotků
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472307/bmid_sberatelka-sirotku-SCp-472307.jpeg
4
503
503
Zatímco svět oslavuje konec Velké války, blíží se další hrozba – španělská chřipka. Nová hrůza dolehne i na Filadelfii, kde žije třináctiletá německá imigrantka Pia, jejíž otec narukoval do americké armády, ale stále se ještě nevrátil domů. Město se ocitá v karanténě, objevují se znamení nákazy a lidé nosí masky, za níž skrývají nejen strach z nákazy, ale temnější úmysly…Jak Pia zjistí, když musí zanechat brášku samotného a shánět potraviny. Bernice Grovesová zešílela z žalu, když ztratila kvůli chřipce vlastní dítě. A rozhodne se pro něco strašlivého: rozervat rodiny v jejich nejzranitelnější chvíli a vytvořit nové, dokonalé Američany…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The Orphan Collector, 2020
více info...
Přidat komentář
Tato kniha diky covidu čekala na přečtení dlouho, protože přeci jen čist o rouskach, karantenach a podobnych vecech clovek nechce kdyz se to skutecne deje...
Kniha určitě stoji za přečtení, čte se moc hezky, i když tema neni lehke, ale jsem rada ze zapletka je cista fikce a opravdu se to nedelo i kdyz kdo vi...
Kniha byla velmi čtivá, má zajímavý děj.
Začátek byl naprosto hororový, lidé umírající na epidemii, rozkládající se mrtvoly v bytech, hladovějící děti.
Hodně smutné čtení bylo vyprávění ze sirotčince.
Paní Hudsonová byla tak milá,až to bylo k nevíře.
Naopak Bernice byla zosobněné zlo.
Pia, hlavní postava, trpělivá, snášenlivá i obětavá. Všechno čím si prošla, jí pomohlo stát se člověkem kterým se stala.
Moc dojemná a surová knížka a určitě se podívám po dalších knížkách od autorky.
Kniha se mi cetla celkem tezko, hned ze zacatku mi to tak moc pripomnelo Covid situaci, ze jsem myslela, ze knihu odlozim. Nakonec jsem rada, ze jsem to neudelala. Tak jak sestra Wallisova me hodne nikdo nes…silny pribeh.
Román o hrůzách pandemie španělské chřipky, která vypukla ve Spojených státech na sklonku první světové války, by na mě silně zapůsobil i v případě, že bych nic podobného nezažila, ale protože mám proticovidová opatření a strach z neznámé nemoci z posledních dvou let ještě čerstvě v paměti, číst Sběratelku sirotků bylo o to náročnější.
Trošku mě mrzí, že téma španělské chřipky autorka relativně brzy opustila. Myslela jsem, že šíření nemoci a její následky budou pro příběh stěžejní, ten se ale točil spíše kolem hlavní hrdinky, třináctileté Pii, která se po vypuknutí pandemie ocitne v sirotčinci a snaží se dostat zpět domů ke svým dvěma malým bratrům. Je to tedy spíše příběh o ztrátě blízkých a o zlu, které číhá v každém z nás.
Ačkoliv válka ani nemoc nehrály v příběhu tak velkou roli, jak jsem původně předpokládala, přesto byl příběh opravdu silný a nezapomenutelný. Osud Pii a jejích bratrů mě dojal, a to i proto, že byl postaven na reálných historických událostech. Bylo skvělé dozvědět se o této části historie a rozhodně je to něco, na co bychom neměli zapomínat.
Od této knihy jsem se nemohla odtrhnout, velmi mě zasáhla. Naprosto děsivý příběh s šílenou hlavní postavou. Často se píšou příběhy o válce, ale tohle byla moje prvotina o Španělské chřipce. Bylo hodně zvláštní, se o epidemii dozvědět více vzhledem ke covidu. Nicméně tohle není kniha jen o chřipce, ale o neskutečné lásce k dětem a zároveň o velké krutosti lidí, kteří by se o děti vůbec starat neměli. Za mě jedna z Top knížek letošního roku. Moc doporučuji, ale je nutné si připravit kapesník.
Pravda, velmi nekomfortní čtení, stejně jako Willard a Pro tvoje dobro. Na to, že bývá Wiseman označována za autorku knih pro ženy, má nadstandardní smysl pro vystižení drsných až drásavých skutečností a pro kruté detaily... Myslela jsem, že na mne budou nejvíce působit fakta o epidemii španělské chřipky, která v roce 1918 trvala v zámoří, konkrétně ve Filadelfii, jen necelý rok, přesto změnila chápání světa, jak ho všichni znali a uvrhla ho do chaosu a hrůzy. Válka se postarala o ledacos, ale tak bezprostředně smrt mezi civilním obyvatelstvem neúřadovala nikdy... Ale ač bezdětnou, drtily mě osudy dětí - a daleko nejděsivější pro mne byla ne životní nejistota a beznaděj u Pii, ale bytostná bigotnost a xenofobie u Bernice. Tak konkrétní a srozumitelný popis následků nenávisti vůči všemu, co neznám, co mne podle mých představ ohrožuje a co nepovažuji za sobě rovné či alespoň srozumitelné, a tak to eliminuji, převychovávám, předělávám k obrazu svému, si člověk hned tak nepřečte. Navíc zde emoce stříkají z každého řádku, i když popis faktů je víceméně věcný. A spousta věcí mi docházela a dochází postupně...
(SPOILER) Toto na mě byla až moc velká temnota, u čtení jsem se necítila dobře, ale je tam mnoho úmrtí dětí a moc únosů opět dětí... Beznaděj, děti vržené do neznáma. Bernice byla šílená, ale chápala jsem ji, přišla o dítě a špatně to uchopila, ale je to šílené, tudíž chápu, že zešílela, o dítě jsem také přišla a bolest je to nezměrná, sice jsem ji nesnášela, ale chápala. U čtení jsem neměla vůbec dobrý pocit a rozhodně knížku nebudu už číst znovu. Navíc v době, kdy nad námi stále visí Covid to působilo ještě hůř.
Když pominu, jak to bylo se španělskou chřipkou, tak příběh pěkný, zároveň smutný.
Téměř neodložitelná kniha. Příběh u jehož čtení jsem se místy cítila fyzicky dost zle. Určitě stojí za přečtení!! Autorka píše poutavě, rychle. Síla, odhodlání mladinké Pii je obdivuhodná.
Stává se vám také, že si někdy o nějaké knize uděláte dopředu určitou představu, tak nějak podle názvu a anotace vydedukujete o čem bude a pak nemůžete vyjít z údivu, když se do ní začtete a uvědomíte si, že jste to úplně špatně pochopili a je to úplně o něčem jiném? Mně se tohle stalo u Sběratelky sirotků.
Myslela jsem si, že je příběh o dívce, která sjednocuje sirotky, kteří přežili španělskou chřipku a zachraňuje je… nemohla jsem se víc mýlit.
A z tohoto důvodu pro mě tato knížka byla jistým zklamáním. Byla totiž úplně o něčem jiném a já jenom kulila oči.
Bylo hodně zajímavé číst o epidemii španělské chřipky. Jak moc se to podobalo naší pandemii koronaviru, to bylo až děsivé. Není tedy divu, že kniha u nás vyšla v této době.
Možná, kdybych si tuhle knížku také přečetla ještě v čas, kdy to u nás bylo tolik aktuální, tak bych na to také pohlížela jinak…
Ale mně se hodně příčilo, jaké je vlastně bylo hlavní téma knihy a jedna hlavní postava mě doslova vytáčela do běla.
Přesto jsem knihu hltala a hltala a potřebovala jsem vědět, jak to skončí. A zároveň jsem si už moc přála, aby všechno to utrpení skončilo.
Byla jsem po celou dobu čtení v takové jakési depce a bylo mi fakt špatně. Asi se hodí i upozornit, že co se týče dětského utrpení, tak to může pro některé být fakt silná káva…
Přesto jsem moc ráda, že jsem si knížku konečně přečetla, protože jsem se na ni chystala víc než rok. A rozhodně můžu prohlásit, že na ni nikdy nezapomenu. Natolik byla silná.
Přesto jí hodnotím 3,5 hvězdičkami a mrazí mě z ní ještě teď…
V příběhu se ocitáme ve Filadelfii, kde se po konci první světové války objevila velká hrozba – španělská chřipka. Sledujeme zde Piu, která zůstane sama. Musí se postarat o malé brášky, ale v této době je to opravdu těžký úkol. Pak tu potkáme Bernice, která přišla o svého malého chlapečka a ze žalu se rozhodne pro hrůzné činy.
Autorčina předchozí kniha Pro tvoje dobro mě naprosto okouzlila, proto jsem se rozhodla i pro další její knížku. Možná to bylo vysokým očekáváním, ale kniha mě lehce zklamala. I přesto byla zajímavá, a proto hodnotím vysoko.
V dnešní době nejde neporovnat covidovou situaci se situací před sto lety v době španělské chřipky. Je tu tolik podobných scénářů, že se na Vás okamžitě přenese smutek. Navíc kniha připomněla i nelehkou situaci kolem uprchlíků. Ač to autorka při psaní rozhodně nezamýšlela, kniha tak reaguje na spoustu současných problémů.
V knize se hodně často opakovaly stejné myšlenky a pocity, díky tomu byla kniha pomalejší. Ale i přesto jsem potřebovala číst dál, abych věděla, jak to s Piou dopadne. Ve druhé polovině knihy mi vývoj příběhu připadal bohužel až moc pohádkový.
I přesto to byla zajímavá kniha o smutných tématech, jsem ráda, že jsem si ji přečetla a rozhodně ji můžu doporučit i vám.
Nádherná kniha, dlouho se mí nestalo,abych brečela.Velmi silný příběh.Rozhodné doporučuji.
Něco málo jsme se dozvěděli o španělské chřipce, která byla spíše okrajovým tématem. Bernice mi byla více než nesympatická.. Každopádně můžu doporučit, kniha se četla dobře.
Amerika, španělská chřipka,jedna rodina, která přišla díky této nemoci o matku,sama se musela postarat o své dva několikaměsíční dvojčata brášky,bohužel to ne vždy tomu osud chce,aby vše šlo lehce, bohužel je některé okolnosti nakonec rozdělí, a jak to nakonec dopadne,to si přečtěte v této krásné knížce
Skvělá knížka, sice velmi smutná, ale rozhodně mohu doporučit. Hvězdu strhávám za poněkud pomalejší rozjezd, prvních 100 stran jsem se nemohla moc zacist. A také mi nějaké události přišly až moc velká náhoda a trochu nereálné. Plus dávám za originální námět i období, který jsem ještě v žádné knize neviděla.
Skvělá kniha, ačkoli s drsným obsahem. Silný příběh zasazený do období epidemie španělské chřipky, což je samo o sobě zajímavé a aktuální v dnešní době. Čtenářský zážitek, opravdu!
Krásná kniha. Je fascinující, že autorka dopsala knihu o epidemii španělské chřipky a pak přišel Covid. Je to pro nás zajímavé srovnání - kvalita života nyní a v roce 1918 ve Filadelfii. Hlavní hrdinka Pia je silná osobnost, které musí držet palce každý čtenář. Příběh Bernice je také strhující, až mrazivý a burcující. Víc už prozrazovat nechci. Kvalitní knížka. Čtyři hvězdičky proto, že Willard a pro Tvoje dobro se mi líbily ještě více, jinak je to na hodnocení plné.
Štítky knihy
Amerika osudy lidí 1. pol. 20. století přistěhovalci, imigranti společenské romány sirotci sirotčince karanténa pandemie španělská chřipkaAutorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
| 2025 |  Návrat do Coal River |
Za me asi nejslabsi z knih autorky. Pro me byla druha polovina knihy cela neuveritelna. Zajimave tema prodeje sirotku a preprodej deti a jejich ztraceni, nicmene od okamziku, kdy je Pia premistena na vypomoc uz jsem jen cekala konec.