Sebemilenec
Simona Monyová (p)
„Mám za sebou neobyčejných šestnáct měsíců. Život s Otmarem byl vzrušující a naprosto jedinečný – něco jako výlet na Mars. Padly na něj moje celoživotní úspory, pravda. Ale já si to doopravdy užila. Jenže kdo by chtěl zůstat na Marsu věčně...“
Přidat komentář
Ten název knihy je opravdu výstižný a všeříkající. Jsem přesvědčena, že i v tomto případě čerpala autorka také ze svého života. Opravdu to bylo něco jako výlet na Mars. Nejprve opojný stav beztíže, pak ale nevyhnutelně následoval tvrdý dopad zpět na Zemi. Kéž by taková životní zkušenost přinesla s sebou i obezřetnost v navazování dalších vztahů. Bylo to poučné. Líbilo se mi i filmové zpracování se Simonou Stašovou v hlavní roli.
Hodně příběhů mně připadá napsáno inspirováno z autorčina života. A tento patří mezi ně. Simonu Moniovou mám moc ráda, přečetla jsem celou její tvorbu a ani jedna knížka mě nezklamala. Na to jak je tenká , má ženám rozhodně co říct. Můj názor je , že by všechny její knížky měly být povinné pro ženy a hlavně dívky, aby věděly , co vše život může přinést a jak se k tomu postavit nebo hlavně nepostavit. Za mě skvělá knížka.
Přečetla jsem rychle,snad po přečtení některé ženy prozřou a nenechají na sobě parazitovat,prostě kniha ze života.
Jako vždy, kniha ze života. Co dodat, každý je sám strůjcem svého štěstí a komu není rady, tomu není pomoci. Čtivě a vtipně napsaný příběh, který suprově ztvárnila Simona Stašová.
Knihu autorka psala ze sveho zivota. Pozdeji ji Jeji muz v roce 2011 ubodal k smrti.
Ve me kniha zanechala velmi mnoho a predevsim fakt ze ji autorka pise ze zivota a pozdeji skonci jako obed domaciho nasili je pro me velice tragickou skutecnosti. Smutne a realne cteni i film se Simonou Stasovou je velice dobre natoceny. Je dulezite nezlehcovat tyto situace a podivat se okolo sebe.
Muze se stat ze se i my nenapadne a pomalu staneme jednou z obeti, ikdyz si rikame ze nas se to netyka. Doporucuji jak knihu tak film.
Opět mi přijde, že tento příběh musel být napsán ze života, i když autorka to popírala. Vždyť se stačí porozhlédnout kolem sebe a spatříme spoustu podobných sebemilenců. Čtení je to rozhodně poučné, oči otvírající.
Autorka umí vtipně psát o špatných zkušenostech a její knihy jsou opravdu ze života. Je vidět, co všechno je žena schopna překousnout kvůli lásce a pocitu že někomu na ní záleží.
Já si nemůžu pomoct, ale knížky paní Monyové ve mě vyvolávají pocity bezmoci - to jsou fakt všichni chlapi tak špatní a nečeká nás s nimi nic dobrého? :-D Já vím, že ne ve všech knížkách je chlap tím semenem zla ve vztahu, ale ve většině jo. Tam chytne druhou mízu, tam jde jenom po penězích, v jiné knize je zase narcis zahleděný do sebe....chápu, život není jen růžový a vztahy také nejsou jen o zamilovaném žvatlání a v průběhu života se v nich komplikace vyskytnou a nevadí mi, že o tom autorka píše (proto taky čtu její knihy), jen vyjadřuji své pocity při četbě Monyovek. Ale jinak tato knížka mě bavila, stejně jako většina knih od autorky, přečteno za chvíli, ideální četba do autobusu :-) oddechovka. Film jsem viděla až po přečtení knížky, a i když mám ráda S.Stašovou, tak jsem se nedodívala, protože nebyl úplně podle předlohy a to já nemám ráda :-)
Trošku jsem měla pořád nervy na hlavnií hrdinku, ale kniha povedená, měla nějakou myšlenku.
Čtivá kniha. Ale nezanechá zásadní stopu. Dobře se čte, ale neponouká k zamknutí se doma a čtení.
Tak zatím jsem měl asi štěstí, protože jsem se opět u Monyové bavil.
Jen je zvláštní, že v každé knize, co jsem zatím četl, je startérem událostí, byť třeba i v pozadí, rozvod. I když zde s odstupem, ale i tak.Vypadá to,že kdyby se hrdinka nerozvedla, tak se jí nic
z toho horšího, co pak následovalo, nemohlo stát.
Vtipné, trochu předvídatelné, relaxační čtení.
Hezky napsané, ale čekala jsem, že hlavní hrdinka dostane dříve zpět rozum, který zcela ztratila v okamžik svého slepého zamilování, hlavně, když už měla za sebou tolik let života. Ve svém okolí bohudík neznám žádnou podobnou ženu.
Autorovy další knížky
2011 | Srdceboly |
2003 | Tchyně a uzený... |
2006 | Sebemilenec |
2005 | Krotitelka snů |
2011 | Citová divočina |
Moje třetí setkání s Monyovou, a pořád se nemůžu zbavit dojmu, že je to strašný brak. Ono se asi nedá čekat, že by to byla nějaká povznášející literatura, i když autorka se o to často snaží svými, někdy až filosofickými, příměry (vypuzení článku tasemnice, nebo mě zaujal příměr, že po rozvodu se vlekla životem a zanechávala za sebou krvavou stopu). Bohužel tyhle snahy vyznívají v kontextu jednoduchého a prostého příběhu značně tragikomicky. Přijde mi to jako kočkopes...buď píšu prosté příběhy a obyčejným stylem, nebo příběhy k zamyšlení, které mají pro čtenáře nějakou přidanou hodnotu a pro které se hodí košatý jazyk, jaký občas používá autorka. Tohle je někde mezi a mně to prostě nesedí. Je to odpočinková literatura, která nepotřebuje, aby člověk zapínal mozek a nenutí ho číst každé slovo, ale spíš přeskakovat očima po jednotlivých řádcích.