Sekáč
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532558/bmid_sekac-65d4ecf7da908.jpg
5
1675
1675
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 11. díl >
Kritický nárůst životní energie způsobuje na Zeměploše zmatek. Vzduchem létá haraburdí, nadávky se zhmotňují do podoby zmutovaných komárů, blábolící mágové čelí invazi nákupních vozíků – a staří ne a ne umřít, ani když jim ostatní „pomůžou“ a zakopou je pár sáhů pod zem. Rodí se odbory nemrtvých a ožívají i kopky hnoje... Kam se poděl Smrť? Neodešel, jak si mnozí mysleli... dostal padáka! Tou dobou se kdesi na venkově zjeví cizinec v sedle ušlechtilého bílého koně a nabroušená kosa ho poslouchá snad na slovo. Inu, na farmě slečny Zahořalé se při žních hodí každý pomocník, a tak se sekáč pouští do práce, i když někdy tak trochu po svém...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Reaper Man, 1991
Interpreti: Jan Vondráček
více info...
Přidat komentář
Tak musím říci, že tento díl se nám četl asi nejobtížněji. Mně samotné se až na několik momentů skoro nelíbil. Ocenila jsem Smrťovu touhu užít si života i to, jak to nakonec prováděl. Dialogy se slečnou Zahořalou mě také bavily. Nelíbilo se mi časté střídání prostorů, dějů, postav, vždycky jsem se těšila právě na Smrtě a jak se srovná s tím nováčkem. No, musel požádat o pomoc, což je docela nečekané, ale i sympatické, když uvážím, že jde právě o Smrtě. Ovšem ilustrace jsou skvělé a mají jen jedinou chybu - mělo by jich být daleko více!
Hlavní myšlenka je výborná jako vždycky. Kolik životní síly je najednou přebytečné, když se prostě přestane umírat? A co bude dělat Smrť na penzi? Miluju Smrtě. Pratchett nenapsal dokonalejší a milejší postavu, než je Smrť. Za mě ale nic nebude lepší než Mort, kde je Smrť ale i další postavy pro mě naprosto nepřekonatelné. Tady mě druhá linka moc nebavila, mágové byli fajn, ostatní postavy byly zajímavé, ale trochu otravné. Chtělo to víc Smrtě.
Proč se mořit se Sartrem, Camusem a jinými, když Smrť vám předloží existencialismus z první ruky? Musím říct, že jeho úvahy, stejně jako působivé ztvárnění osamělého sekáče klasů, na mě mimořádně zapůsobily.
Linka s Rumpálem Žičkou je podobně povedená - a i ta pěkně doplňuje to ústřední téma: co kdyby vymizela (byť dočasně) smrt..?
Bezvadný humor jako vždy, když čtenář otevře Pratchettovy texty, originální nápady i v detailech.. Ale nemůžu se tentokrát ubránit podezření, že právě kupení těch myšlenek bavilo autora nejvíc, zatímco jejich dotažení už tolik času věnovat nechtěl. Dojem nicméně zkažený nemám. A co víc, myšlenka smrti je (aspoň o něco maličko) méně znepokojivá. Píšete (psal jste) to zkrátka skvěle, sire...
Má osobní vánoční výzva. Každý rok kolem Vánoc přečíst jednoho Pratchetta.
Příjemné čtení, které nijak neurazí, ale popravdě ani nějak nenadchne, ale umí zaujmout a kdo trochu hledá a jen nečte slepě text objeví během čtení několik zajímavých myšlenek.
Smrť je prostě Smrť...
Nikdy nepochopím, prečo má niekto potrebu prekladať mená a názvy. Už tak Pratchett nie je úplne pre mňa a ešte som sa musel cítiť celý čas trápne.
Smrť je jednou z mých nejoblíbenějších postav, a když se v knize objeví jako jedna z hlavních postav, tak je kvalita zaručena. Tentokrát se Smrť zaměří na zcela novou zkušenost, na důchod. Doteď jen věděl, jaké to je umírat, nyní zjišťuje, jaké to je žít. Dalším kladem této knihy je, že se zde zrodí má oblíbená postava Krysí smrť.
Druhá dějová linie je jen o něco málo zajímavější. Je o nejstarším mágovi Rumpálu Žičkovi, jehož prostřednictvím se seznamujeme s další neviděnou sociální skupinou Ankh-Morporku – s nemrtvými, kam patří i různé nadpřirozené postavy.
Slabinou knihy je pouze záporák, kterému musí Rumpál Žička (a mágové NU) čelit. Přijde mi, že achillovou patou T. Pratchetta jsou neosobní záporáci. Pratchett si totiž pro své romány často vymýšlí nebezpečí pro Zeměplochu, jako jsou třeba Věci z Podzemních rozměrů, jejichž pohnutky může čtenář jen těžko pochopit. Takovéhle hrozby pro Zeměplochu ale pak vnímám spíše jako magické živelné katastrofy. Daleko raději tedy mám Pratchettovy „lidské“ záporáky, které dokáže vykreslit naprosto dokonale. V této knize se sice objeví Smrťův oponent, ale je zde tak krátce, že si ho moc neužijeme, a i ten by se dal považovat za další živelnou katastrofu. Přesto se jedná jen o drobné výhrady, které mi nijak nekazily požitek ze čtení.
Nevím, mně přišly některé věci takové nedokončené. Chyběla mi na konci zmínka o Sally a o Lupinovi s Ludmilou. Škoda, měla jsem ty postavy ráda.
Na druhou stranu mě velice pobavily Vypočítavé borovice a skvělá byla linie o zápolení Smrtě/Viléma a paní Zahořalé na venkově. Mágové nic moc.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Mágové jsou pořád idioti, i když tady náznak inteligence byl - navíc se dovídáme více o Výsměškovi a Žičkovi - ten už idiot není :) Asi poprvé jsou mi mágové sympatičtí a evidentně Pratchett neměl v lásce obchoďáky.
Část s Vilíkem je mnohem osobnější a tak nějak abstraktně lidská. Dost melancholická a hořkosladká - čekal jsem že se slečnou Zahořalou to dopadne trochu jinak a čekal jsem víc Azraela.
Jen nevím jak to dopadlo s Sally - uniklo mi to, nebo to tu nebylo?
Celkově je kniha dost jiná, než předchozí a laťka se opět zvedá, jsem zvědavý co přijde příště.
Smrť nahodil lacláče a dal se na farmařinu - obilí seká po klásku (to by jinak přece bylo neosobní) a rajtuje na vesnické tancovačce. Oproti této venkovské idylce se v metropoli Ankh-Morporku samozvaně rojí košíky a staví obrovský nákupák...
Terry opět prokázal své mistrovství ve vyprávění a fantazírování. Vše korunuje Smrtěm, který postupně objevuje svou lidskou stránku a tento přidělený život si hodlá užít naplno, a v druhé linii zmateným senilním mágem Rumpálem Žičkou, který místo aby umřel, zahazuje senilitu a zmatenost (narozdíl od ostatních mágů) a stává se z něj hrdina, co zachraňuje situaci - tohoto sympatického staříka si nutně musíte oblíbit. Totéž platí i pro Regiho Půlbotku - tomu sice pan Pratchett nepřidělil tolik prostoru, ale jeho neustálá snaha a boj za práva mrtvých jsou nesmírně sympatické.
Ve všem tom břitkém anglickém humoru se ukrývá i velká hloubka a filosofie, jak už je to u Terryho knih zvykem - @smazenaryba hodnotí Sekáče, že je to "tá najkrajšia, najromantickejšia a najveselšia kniha o umieraní" - tak pod to se jen podepíšu! :)
Sekáče určitě stojí za to si přečíst - ocení především milovníci Smrtě (a to bych tipla, že je u Pratchettovců většina).
Howgh! Tedy... Krleš! :)
Solídna zemeplocha kde smrť dostane padáka a odíde kosiť obilie, čo vedie ku kritickému nárastu životnej energie ktorá potom presakuje do reality a spôsobuje že rôzne predmety lietajú rôzne vzduchom a nadávky sa zhmotňujú nad hlavou nadávajúceho v podobe zmutovaných komárov. Medzi tým všetkým sa potáca starý Rumpál Žička, zmätený z toho že sa mu nedarí umrieť a stále oxiduje medzi živými, ktorý sa mu ale snažia nezištne pomôcť napríklad tým, že ho zakopú na križovatke. Nemŕtvy zakladajú odbory, nezmysly tárajúci mágovia bojujú ( sme zlý! ) s obživlou kopou hnoja a inváziou nákupných vozíkov a bubák sa ukrýva za dverami ktoré si nosí so sebou po ulici... a zrodí sa krysí Smrť! Humoristicky to teda funguje a aj tá Smrťova existenciálna linka o spoznávaní života do toho pasuje, takže celkovo hodnotím výrazne pozitívne. Akurát to ústredné "zlo" je snáď až príliš abstraktné a koniec sentimentálny, ale to k tomu asi patrí tiež.
Ze začátku jsem se neuměla začíst. Navíc tam bylo velké množství poznámek pod čarou a to mě hodně rušilo. A čekala jsem, že kniha bude o Smrti, který šel pracovat na statek a o tom byla tak max. třetina knihy
Super kniha, u které jsem se bavila od začátku do konce. Je to jedna z knih, kterou nemůžete odložit, protože chcete číst dál a dál. Jediné, co mi na této knize vadilo, byla dějová linie s nákupními košíky. Přišla mi tam naprosto zbytečná.
Kniha mě velice překvapila. Nejedná se od začátku o smutný příběh, u stránek se zasmějete a prožijete opět fantastické dobrodružství, ale k závěru knihy vše nutí k zamyšlení a trochu i ke smutku. Moc zajímavá kniha velkého autora.
Sekáč mi nesedl zdaleka tolik jako jiné Pratchettovy knihy. Zápletka ve mně nevzbudila žádné nadšení a i po dočtení jsem z ní moudrý nebyl. Předně si myslím, že i když autor dělal co mohl, napsal dva příběhy, které se nikde neprotly, dokonce spolu ani nutně nesouvisely. První z nich - polidšťěný Smrť, byl zajímavější a atmosféričtější než dobrodružství Rumpála Žičky. K mágům jsem odbíhal jen nerad, protože i přes slušný začátek jejich vyprávěcí linie pozvolna vyvanula. Což je můj druhý problém. Byl bych mnohem raději, kdyby autor spojil do jedné knihy Sekáče (Smrtě) a Erika (Fausta).
Začínám už si zvykat na to, že mě Pratchett pokaždé něčím překvapí. Něco takového jako je Sekáč jsem opravdu nečekala. Bavila jsem se nesmírně, opět jsem se podivovala nad autorovou obrazotvorností a fantazií a místy jsem se i trochu dojala. Každá část Úžasné Zeměplochy je neuvěřitelná!
Jedním slovem mega jízda, aha to jsou slova dvě :) Paráda, chechtal jsem se, Rumpál Žička, ten prostě nemá chybu. Jeho odchod se jen tak nezapomene, chvílemi jsem se bál, že nám Vilda nějak měkne, ale nakonec to byl zase ten starý sekáč. Závěr byl vskutku emočně silný, ale zvládl jsem to. Takže, vřele doporučuji a těším se na další díl.
„víte, život je zvyk, kterého se člověk velice těžko zbavuje“
Takže, jestlipak víte, co se může stát, když se začne Azrael, jehož myšlenky, kdyby existovaly v reálném vesmíru, daly by se rozměry udávat jen s pomocí rychlosti světla, nudit? A navíc, když zrovna v ten samý čas, exaktně řečeno, kdy se budoucnost přelévá do minulosti zrníčky „teď“ (jsou to přesně ty vteřiny, které v nekonečném běhu mění bude v bylo a najdete je u SMRŤE, ve všech těch hodinách a hodinkách, které tam pro nás všechny obhospodařuje), takže, zrovna v ten samý čask, kdy auditoři, kteří pečlivě dohlížejí na to, aby vesmír byl patřičně oddělen od času, objeví mezi myriádami světů ten plochý a na něm OSOBNOST, která se tam zničehonic objevila a auditorům způsobuje vrásky na čele, pardon, pardon, naši auditoři samozřejmě žádné čelo nemají, oni nemají ani žádnou osobnost, protože moc dobře vědí, jak je to nebezpečné, takže tam, kde byste hledali čelo a za ním myšlenky (nějak to prostě normální lidskou řečí popsat musíte, i když víte, že to vlastně není možné), takže, tam někde se objevila určitá zachycená nepravidelnost, a samozřejmě, je známo, že tam, kde dochází k podobným výkyvům, tak přesně tam se objevuje osobnost ... tedy „on“ ... někdo, kdo o sobě může tvrdit ... „já“ ... a to je vždycky velký problém. Že vy taky používáte zájmeno „já“ nebo „můj“? Nevyvíjíte se takhle náhodou v osobnost, že ne? To byste pak totiž mohli mít s auditory pěkné opletačky, podobné jako je má zrovna teď SMRŤ. Že by to byl nějaký žert? ... na to má SMRŤ jednoduchou odpověď: "MÁM DOJEM, ŽE SMYSLEM PRO HUMOR JSEM SE PRÁVĚ NEPROSLAVIL." Jenže Albert je z toho celý vedle: „ ...vy přece nemůžete umřít, protože jste Smrť, musel byste navštívit sám sebe, vždyť by to bylo jako s tím hadem, který si požírá svůj vlastní ocas.“ "JENŽE UŽ JE TO TAK", milý Alberte, když si Azrael něco „umane“, a Smrť si nedává pozor a začne používat osobní zájmena, začnou se dít v realitě takové nepravidelnosti, že auditoři nad nimi prostě jen tak nemůžou mávnout rukou, takže teď má i SMRŤ vyměřený svůj vlastní čas a proto se rozhodne velmi rychle: "VIDÍŠ? MÁM SVŮJ VLASTNÍ ČAS!"
„A když ho teď máte, co s ním chcete dělat?“ zeptal se Albert.
Smrť vysedl na koně. "UTRATÍM HO!"
Plop ... byl to zvuk, jaký by vydala první kapka deště, která dopadla do stoleté vrstvy prachu... „Mám takový dojem, jsem si skoro jistý ... podívejte, smrt musí pokračovat, ne? Smrt je něco, co je věčné, nemůže se to přestat dít. Kvůli tomu vlastně existuje život, ne?“
Takže, tomu je samozřejmě potřeba urychleně udělat přítrž, a jak jinak, než pro JEHO vlastní dobro, že ... no a co se týče intelektuálních kvalit, tak od toho tu jsou samo sebou mágové, aby se o to pokusili ...
A co z toho všeho plyne? ... tak na to si už musíte přijít sami ... na tuhle dobrodružnou cestu vám přidám jen ještě jeden malý, soukromý, postřeh ... Smrť je mnohem víc lidský, než ta celkem početná skupina lidí, kteří se rozhodli, že ten svůj vyměřený čas ... jen tak promrhají.
A jaké z toho plyne ponaučení? ... hlavně si nezapomeňte napsat do diáře ... „znovu se narodit“ :-).
Velice dobrý díl. Skvělý ne, na to jsou některé pasáže lehce obsáhlejší, než mají právo být, ale celý nápad se Smrťovým odchodem na odpočinek je výborný a všichni víme, že jeho postava je psaná s láskou a péčí, což je v částech, kde se "Vilík" vyskytuje, velice patrné. Škoda, že těchto pasáží není více.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Musím uznat, že zeměplošský Smrť je sympaťák. VO-STREJ.
Ale nejvíc jsem se bavila díky děkanovi, jeho bojové nasazení a nadšení bylo strhující :D :D Krleš!