Sekáč (limitovaná sběratelská edice)

10.05.2017

Největším kladem knihy je typicky pratchettovský, tudíž zcela netradiční pohled na zombie. Rumpál Žička rozhodně nehodlá nikomu trhat hlavy, naopak v klíčové chvíli zabojuje za všechny. Záporem je věčná autorova bolest - překombinovaný a zmatený závěr. Jistě, na happy end se v tomto případě můžeme spolehnout, ale jak jsme k němu vlastně dospěli? Vyřešení katastrofálního přebytku životní síly je vyloženě hrůzostrašné. Ještě že každý odstavec vyvolává výbuchy smíchu, jinak by se jednalo o horror.

10.01.2017

Velmi zajímavá kniha, zvláště přesah do našeho světa. Nicméně Smrť je opravdu sekáč. A i když toto téma nemusí někomu sednout, přidám zde pár citátů, aby bylo jasné, jak dobrá je to kniha:

Nutnost této události cítí dokonce i... městští lidé, kteří mají s přírodními cykly a přírodou společné jen to, že svým volvem kdysi přejeli ovci.

...jako člověk, který se snaží naprogramovat videorekordér podle návodu, jejž přeložil z japonštiny do holandštiny korejský pěstitel rýže... tápal Rumpál Žička dál.

Starší pAsák dokázal udělat s konverzací totéž co hustý sirup s kolečkami v hodinách.

"Jediné, co to dokáže, je potulovat se kolem a požírat věci," odpověděl pohrdlivě děkan.
"Hoďte na to špičatý klobouk," ohrnul arcikancléř rty, "a můžete to prohlásit za člena fakulty."

10.01.2017

Asi moje nejoblíbenější se Smrtěm. Ten si dal jednou konečně pauzu a svými činy všechny překvapil :D

18.09.2016

Ačkoliv se mi snažili změnit názor, Pratchettovy knihy se mi prostě těžko čtou. Nevím přesně jak to vyjádřit, snad příliš chaotická skladba slov. Každopádně příběhově i humorově bezvadné čtivo. A tak jsem skončila na průměrných 3 hvězdičkách.

22.08.2016

Vlastně obsahuje dva více či méně nezávislé příběhy, v každém jsou zajímavá přirovnání :) klasika :)

19.07.2016

Ať už se zrovna nacházíte v jakékoli části mnohovesmíru, na planetě libovolného tvaru, ležící na zádech nějakého obřího tvora, dvě věci jsou vždycky jisté. Daně a smrt. Smrt si přijde pro každého, a jelikož výjimka potvrzuje pravidlo, pro Smrtě si smrt ještě nikdy nepřišla. Až doteď, kdy bezejmenní auditoři (de facto takový berňák fantasmagorického zeměplošského života = zase ty daně) usoudili, že Smrť se pro budoucí výkon svojí práce stal až příliš osobitým, a je potřeba ho proto nechat zemřít a ve výkonu služby nahradit někým podstatně nudnějším. A tak se vedle milionů přesýpacích hodin objevily jedny zbrusu nové, odvěký Smrť konečně začíná ochutnávat skutečný život, a jako na potvoru nového Smrtě ještě nesehnali. Nikdo neumírá a písek se sype...

Smrť vždycky patřil mezi moje nejoblíbenější Pratchettovy postavy, nikdy mě nepřestane bavit si představovat, jak při jednotlivě popisovaných činnostech asi vypadá (kupříkladu bych dal nemalý peníz za to, abych si mohl na vlastní oči očíhnout jeho styl sečení obilí), a hlášky a situace s ním spojené jsou nejenom spolehlivě absurdní a vtipné, ale taky patří mezi ty nejhlubší a nejcitlivější, které mistr Pratchett vyplodil.

Je proto škoda, že všechny tyhle fantastické chvíle ředí hned dvěma dalšími liniemi. V případě té první (Rumpála Žičky) to tolik nevadí, nemrtvý geront patří mezi kreativnější a sympatičtější obyvatele Zeměplochy, a navrch je obklopený celou řadou ujetých menších postav (bánší Soulolit a bubák Šlýžkal ftw!), v případě druhé (Mágové) to už ale docela drhne. Linie totiž působí vyloženě okrajově, přitom ale skutečně zabírá zhruba třetinu všech stránek, děj nijak neposouvá (narozdíl od Rumpála), a dokonce i ty vtipy se opakují příliš. Celá jedna třetina knížky je tak v podstatě šedý průměr, který jinak vynikajícího Sekáče sráží dolů. I tak se však jedná o silný přírůstek do výborné série.

Mort, Soudné sestry, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

21.05.2016

Smrť je skvělej, jak se snaží pochopit lidi. Kniha je vážně plná dobrého humoru…

28.04.2016

Tak já nevím. Sekáč, to je kniha tvořená dvěma dějovými linkami, první sleduje události v Ankh-Morporku, kde přestanou umírat lidé, a nastane vzpoura nákupních košíků (nebo, co to sakra bylo), druhá zas vypráví o Smrťovi, kterak chtěl okusit život smrtelníků. Nejlepší scény jsou opravdu ty se Smrtěm, které jsou dost pochmurné, a vtipu tu ani moc není. Jeho objevování lidskosti a prostého lidského života je to nejzajímavější, co jsem zatím ze Zeměplochy četl. Problém je s linkou nemrtvých v Ankh-Morporku. Ve druhé polovině to začne dost ztrácet dech, jak kdyby autor už nevěděl jak dál. Dohromady, to vše vytváří dost nekonzistentní celek, který ve mně zanechal velký zmatek v tom, co si o knize myslet.

27.04.2016

Do poloviny knihy jsem se nemohla začíst, ovšem pak vše nabralo na obrátchách, napínavé jako kšandy , nemohla jsem se nakonec od knihy odtrhnout jak vše vyřeší a jak to všechno dopadne .

25.04.2016

Tak přiznám se, že téma "nemrtví" mě nikdy moc nelákalo a nezajímalo, ale u Terryho jsem doufala, že mne nezklame.
Nezklamal!
Po úvodní části, kdy si Rumpál Žička zvyká na novou roli a vedení Neviditelného univerzity se ho snaží mermomocí dostat na onen svět vlastními silami, když Smrť trestuhodně selhal, přichází na řadu paní Bochánková se svou jedinečnou vlastností odpovídat na otázky ještě dříve, než byla položena otázka (důsledek předbíhající se jasnozřivosti) a groteskní Klub nového začátku, sdružující zombie, upíry, bubáky a lidodlaka. Naprosto jsem si zamilovala stydlivého bubáka Šlýžkala, který vyřešil svůj problém prostě tím, že si dveře, za kterými je ukrytý nosí všude sebou. Bránice dostávala zabrat i u výuky kokrhání kohouta Cyrila:
"Bylo další ráno. V kurníku na hřadě se pohnul kohout Cyril. V šeru na něj zazářila písmena napsaná křídou.
Soustředil se.
Zhluboka se nadechl."
"Kukurukukúú!"
"Teď, když se mu podařilo vyřešit problém paměti, zbývalo vypořádat se už jen se svou dyslexií."

Hospodaření slečny Zahořalé s Vilémem Klikou bylo doslova idylické....až mi bylo líto, že skončilo.
Třešinkou na dortu pro mne ovšem zůstává hluboce vryté:
Krleš!
"Je to všeobecně veřejný pozdrav, dále také citoslovce vyjadřující odmítavý postoj uživatele a v neposlední řadě také bojové zvolání, zvyšující hladinu adrenalinu v krvi"

10.03.2016

Pro mě zatím nejlepší díl Zeměplochy. Kromě klasického Terryho humoru vidím přidanou hodnotu ve dvou bodech:
1. pro mě dojímavá scéna Vilémova přístupu k prvnímu snu
2. Krleš!

10.03.2016

Dobrá kniha. Humoru je v ní tak akorát.

08.02.2016

Moje první kniha o Zeměploše a musím říct velké překvapení. Styl psaní mi hodně připomínal dětskou knížku Edudant a Francimor (knížku - né ten trapný večerníček). Takže bomba, ale musím si dát pauzu a pak se určitě vrhnu na další. A u mně jednoznačně vede dyslektický kohout Cyril :-)

06.02.2016

Knihy se Smrtěm jsou parádní :-D

11.10.2015

Krleš!

29.09.2015

„Už jste někdy viděl hrát zombie na kytaru? Nejhorší na tom bylo, že jsme mu pak museli pomáhat hledat prsty.“

19.09.2015

„Jak se jmenujete?“
Cizinec na ni chvilinku zíral a pak se začal zmateně rozhlížet kolem.
„Ale no tak,“ řekla slečna Zahořalá. „Nebudu přece zaměstnávat osobu beze jména, pane…?“
Postava upřela zoufalý pohled k nebi.
PANE NEBE?
„Nikdo se nejmenuje Nebe.“
PAN… DVEŘ- KLIKA?
Přikývla.
„Proč ne. Může to být Klika. Vzpomínám si na jednoho chlápka, kterého jsem kdysi znala, a ten se taky jmenoval Klika. A křestní jméno? Neříkejte mi, že nemáte ani to. Musíte být nějaký ten Vilém, Ríša nebo Vlastimír.“
ANO.
„Cože?“
NĚJAKÝ TEN.
„Který?“
EHM. TEN PRVNÍ?
„Jmenujete se Vilém?“
ANO?

10.06.2015

Po delší době jsem vzala do ruky zeměplochu s ne tak vážným tématem, kde humor hraje prim. Od té doby co jsem četla pyramidy jsem se takhle skvěle nepobavila.
Doufám, že jsem se se Šlýžkalem nepotkala naposledy...

13.03.2015

Dlouhá kniha, která mě občas nudila. Mezi ne zrovna čtenářsky nejlepšími pasážemi knihy jsou zařazeny výborné scény. Chvíli mi trvalo, než jsem knize přišel na kloub. Humor, který je vážně povedený se výborně doplňuje s vážným poselstvím knihy. Velice optimistický a příznivý pohled na umírání, může jistě mnohým lidem jistým směrem pomoci.