Sekyra
Ludvík Vaculík
Druhá Vaculíkova kniha, román Sekyra, představuje vývojový skok; zařadila se mezi vrcholná díla naší současné prózy. Dějovou kostrou románu je návštěva hrdiny, pražského redaktora, u bratra na valašské vesnici. Cítí potřebu zrekapitulovat si po otcově smrti jeho život, uvědomit si, co od něho převzal a v čem se mu podobat nechce a nemůže. Výprava za tragikou otcova osudu je i cestou k sobě samému, k nejvnitřnější podstatě vlastní osobnosti. Vypravěčův otec je tu představen ve třech fázích svého života.... celý text
Přidat komentář
Úžasná kniha! Intenzitou čtenářského prožitku ji řadím na roveň Demlovu Zapomenutému světlu a Vokolkovu Pátým pádem. Nesmírně živá, bolavá, formálně výborná a velmi syrově psaná, plná nesmírně sugestivních myšlenek a postřehů. Jedna z knih, na které bych osobně neměli ani čárku. 100%
Není to lehké čtení, člověk musí být neustále ve střehu. Přesto, že například v postmoderně v dílech M. Kundery jsem zalíbení našla, Sekyra mě snad příliš mátla. Sice jsem si nakonec dokázala utvořit jistý celostní obraz, ale styl psaní mi asi nesedl. Ale třeba za pár let po znovupřečtení změním názor :-)
První kniha od mého oblíbeného autora, kterou jsem četla. Ani nevím proč, ale pořád jsem ji měla v hlavě, zdálo se mi o ní, přestože o ději bych asi moc říct nemohla.
Sám autor píše na záložce, že Sekyra byl jeho první vydařený román a že se mu samému pořád líbí.
Mně se tato kniha také líbila hezky. Vyšla poprvé v r. 1966, je autobiografická a popisuje příběh autorova otce, jak si ho syn zpětně vybavuje a co ho napadá při čtení dopisů, které otec psal před válkou z práce v Iránu.
Styl pana Vaculíka je dobře čitelný. Snad jen, že neuspokojuje mou touhu číst si krásné formulace a dokonalá vyjádření. Namísto toho všechno jenom nakousává a nic nedoříkává pořádně do konce. To však zase působí autenticky a osobně: s reálnými lidmi také spíše jen naznačujeme a nedeklamujeme každou banalitu.
Počítám, že klíčové dílo předsoučasného klasika, jakým je p. Vaculík, je určitě důkladně analysováno na akademické půdě. Takto blogově bych si poznamenal, že pro mě representuje literaturu reformních komunistů; těžiště příběhu je v 50. letech, kdy p. Vaculík st. (otec autora), chalupník a vesnická chudina, se pouští do veřejných funkcí. Členem komunistické strany byl v té době i p. Vaculík ml. (autor), který to popisuje z pozice první generace v rodině, která pracuje intelektuálně, neb byl journalistou v hl. městě Praze.
Ve své době byla tato kniha trnem v oku politikům, k nimž se její obsah dostal přes vysoké kulturní činitele, kteří cenzurovali slovo, hlavně u spisovatelů. Dneska je to divné, ale tehdy stačilo málo a člověk byl ve velkém maléru.
Štítky knihy
Valašsko autobiografické prvky kolektivizace Slovácko nářečí, dialekty JZD komunistický režimAutorovy další knížky
1990 | Český snář |
1968 | Sekyra |
2004 | Morčata |
1995 | Jak se dělá chlapec |
1990 | Jaro je tady |
Mně se nejvíc líbí bratr na Slovensku, který lstivě vyprovokován tatínkem připustil, že králíkům nedal, přestože jim dal...