Sen letící želvy
Nora Eckhardtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369694/mid_sen-letici-zelvy-ptg-369694.jpg
4
71
71
Román o filmech, snech, lásce, kočkách a psech, a o vrahovi mladých žen. Viktor, dramaturg kina Obzor, má sklony k melancholii, trpí nespavostí a touží natočit velký film. Jeho žena Elena, krásná a věčně optimistická učitelka jógy, má svého muže ráda, ale na jedné premiéře potká někoho, kdo ji zcela okouzlí. Do příběhu vstupuje Oskar, kuchař, který ve volném čase venčí cizím lidem psy a má s nimi zjevně své záměry. Vztahy se komplikují a počet vražd zatím narůstá. Jak s tím vším souvisí tajemný Pan Z., který ve své podzemní skrýši provádí věci, které se nesmí dostat na povrch? V magické atmosféře plné snů, nadějí ale také osobních selhání, podvodů a provinění se rodí drama, které změní životy všech. Neotřelá kniha ukáže, jak je důležité umět odlišit (Schrödingerovu) kočku od psa, červenou od zelené a život od filmu.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem se chvíli nemohla začíst, ale po úspěchu druhé autorčiny knihy jsem si řekla, že nejdřív dočtu první rozečtenou, a brzy mě to chytlo. Fascinuje mě, jak to měla autorka promyšlené, vodila si mě jako loutku. Pokaždé když přišlo na nějaké další rozuzlení, buď jsem byla úplně zaskočená, nebo si říkala a jó, vždyť tam byly náznaky, jak to, že mi to nedošlo! Bavila mě ta různorodost postav, velmi sugestivní popisy děje, neotřelé nápady, ta protkanost odkazem na různé filmy. Momentálně nosím i šperk z autorčiny nové kolekce, takže jsem bedlivě sledovala i každou zmínku o špercích, je znát, že tenhle koníček autorku už nějakou chvíli drží. Jediné co bych vytkla - korektorka na můj vkus nechala moc věcí, ale zas to nebyly překlepy, takže od čtení ty chyby nějak vyloženě nerušily ani nebránily porozumění...
Tato kniha byla příjemná změna po všech těch jiných populárních knihách. Moc se mi líbilo, že je psaná tak snově a přitom o obyčejně neobyčejném životě,. Nebo naopak? Každý z hlavních hrdinů po něčem touží, ať už po rodině, slávě, pěnězích... A každý je trochu divný patron.
Tento příběh mi připomíná mojí hlavu v kocovině, v depresi nebo nenaplněné lásce. Sny, dramata... ukazuje, že ani zdánlivě obyčejný život není obyčejný. Všichni máme své třinácté komnaty, tužby, bláznivé nápady... A taky, že si mnohdy nevážíme právě té krásné, vzácné "normální" existence.
Kniha se mě dotkla někde ve fantaskní hloubce. Hlavní postavy si o svůj osud samy řekly, ať už naivitou, nebo svými psycho sklony. Přesto bych jim více přála takový konec, jaký viděl Viktor ve svém blouznění.
Kniha mi byla svým stylem psaní, vnímáním světa, osudem postav i jejich neduhy velice blízká a tak bych jí vlastně ráda dala plný počet hvězd, ačkoli mi tam možná něco malého, k úplné spokojenosti chybělo, takže nakonec dávám čtyři. Každopádně bych si určitě od autorky ráda přečetla něco dalšího.
Za mě dobrý, zůstal mi takový temný, mysteriózní pocit a neztotožňuji se s nízkým hodnocením této knihy zde.
Řadím se k názoru - je to zvláštní kniha - a to doplňuji citací z knihy str.224 "Celé je to špatně. Celé od začátku se to musí předělat."
Zhruba posledních 60 stránek velice čtivých, napínavých a konec neuvěřitelný. Chvílemi jsem se ztrácela a netušila zda je to skutečnost nebo jen představy. Přesto doporučuji k přečtení.
Hlavní zápletka vlastně nebyla hlavní zápletkou. Ze začátku vás na něco navnadí a pak to zmizí. Zásadní děj byl rozepsán jen na pár stranách. Četlo se mi to hezky, ale ze začátku jsem se dost nutila do čtení. Dobré do hromadné dopravy, na odpolední odpočinek u kávy spíše ne.
Nakonec dávám dvě hvězdy. Jednu ironickou za rozsah ( beze srandy obdivuju, jak obšírně se dá psát o ničem), druhou, už upřímně míněnou za jistou bizarnost a milou absurditu. Víc než závěr knihy mě šokovaly některá čtyř až pěti hvězdová hodnocení zde a nadšené komentáře. Za mě to byla děsná slátanina, ale dočetla jsem, takže jistou chytlavost knize nemůžu upřít.
Je to takové zvlášťní, chvílemi se mi to líbilo, chvílemi mě to ne snad nudilo, ale spíš se tam autorka věnovala moc podrobnostem a na to já nemám nervy.
Konec nebyl úplně špatný a celkově se mi dost líbil styl, kterým to bylo napsané, zvlášť ty zmínky o filmech mě bavily. A zjistila jsem, že mám nové vysněné povolání, chtěla bych dělat to, co Viktor.
Vůbec nevím, co si o tom myslet. Hned po úvodu bylo jasné, kdo je záhadný pan Z. A i pak bylo jasné, kdo je Egon. A jinak? Celé takové divné, už teď vím, že o knize nic nevím. Asi je pro opravdu náročné či víc inteligentní čtenáře, než jsem já.
Zpočátku jsem se seznamovala s příběhem pomaleji, později jsem nemohla přestat. Konec knihy nutí k zamyšlení a to je dobře. Měla jsem obavy, že to vyšumí a nic z toho nebude. Nakonec dobré čtení, děkuji.
V podstatě pozoruhodný prozaický debut, který sráží jen značně dopředu odhadnutelné zvraty, a rovněž nevybroušená žánrová oscilace mezi románem společenským, psychologickým a kriminálním. Autorka se ovšem v budoucnosti může stát jedním ze silných hlasů aktuální české prózy. Velké plus za velmi dobře vystižené prostředí kinařského undergroundu.
Sen letící želvy je přesně ten typ knihy, u které vůbec nevím, co si myslet. Příběh pro mě byl jako na houpačce - zajímavě rozvinuté pasáže střídaly ty, u kterých jsem vrtěla hlavou a moc nechápala, co tam dělají. Myslím, že se autorka mohla držet trochu víc při zemi a nezakomponovávat tolik elementů. Ačkoliv dotahuje jednotlivé odbočky do konce a v knize mají (asi) svůj smysl, Sen letící želvy na mě přeci jen působil trochu chaoticky a mám vážnou obavu, že za týden si na nic moc nevzpomenu.
Hodně rozpačitá je zejména poslední třetina knihy, která se podivně vleče. Nemyslím si, že je rozuzlení až tak šokující a spíše ve mně prohloubilo zaražený dojem. Pochválit bych ale naopak chtěla pasáže s panem Z (raději však nebudu blíže rozvádět :))
„O minutu později zjistí želva, že jí zem zmizela pod nohama. A poprvé v životě vidí svět ne z výšky pěti centimetrů, ale z výše sto padesáti metrů a pomyslí si: Jakého já to mám v orlovi skvělého přítele...”
Propracovaný román, při němž autorka čerpala nejen ze svých zkušeností s prací v kině, ale našli se zde i jiná témata, která byla více rozepsaná a nebylo jich málo. V knize jsem tak narazila na mnoho “naučných” pasáží. Konkrétní (kvůli spoileru) nebudu jmenovat, ale určitě po přečtení budete vědět, co jsem měla na mysli. Zároveň byla kniha taková, realistická. Řešením různých detailů, ale i narušení intimního života jsem pociťovala naprosto relistický obra ze života. Ze začátku mi byl nejvíce sympatický Viktor a jeho bratr, Elena trochu také, ale taková naivní a tak moc jsem si ji neoblíbila. Konec byl překvapivý jen napůl: pasáž před epilogem mě moc nebavila, najednou se zdála být zdlouhavá, detaily takové nudné a měla jsem jisté podezření, avšak epilog jsem nečekala, ten vnímám spíš pozitivně. Kniha mě bavila a líbila se, ovšem kdyby se nejednalo o knihu na bookclub, tak kvůli obálce bych si jí asi ani nevšimla.
Jedním slovem ÚŽASNÁ knížka. Nora Eckhartová mi nepřišlo jako typicky české jméno, a proto jsem byla příjemně překvapená, když jsem zjistila, že celý příběh se odehrává právě v Čechách. Přesněji řečeno přímo v Praze. Moc se toho o knize však napsat nedá ... Vlastně, dalo by se o ní psát další a další řádky, ale mám pocit, že cokoliv napíšu, je vlastně spoilerem a já tak připravím budoucího čtenáře o napětí a překvapení. Příběh je velmi čtivě napsaný pohledem čtyřech postav - zaměstnance kina a milovníka filmů Viktora, jeho manželky Elen, jeho bratra Oscara a v neposlední řadě také jistého pana Z. V příběhu se prolíná láska s nevěrou a nechybí zde sériový vrah, vraždící mladé a krásné maminky. Tím kniha získává lehký nádech thrilleru, ale spíše mi přijde jako psychologický román. Více už se rozepisovat raději skutečně nebudu. Vím ale bezpečně, že se moc těším na další autorčiny knihy a ukládám si Noru Eckhartovou na mezi své oblíbené ????
Nejvýjimečnější je pro mě tato kniha tím, že ji u nás v knihkupectví omylem zařadili mezi světovou literaturu.
Nora Eckhardtová nezapře inspiraci artovými filmy. Ty jsou často prázdné, do sebe zahleděné, usilující za každou cenu o jakoukoliv jinakost, nekompaktní a na závěr překombinované, aby přišly s vykonstruovanou pointou. A přesně takový je Sen letící želvy, kde líbivý název nemá téměř žádný význam, snad jen to, že se celá kniha opravdu vleče jako želva. Viktor je snad nejméně záživná a sympatická postava, se kterou jsem měl kdy při čtení čest. Epilog doporučuji před přečtením vytrhnout a spálit, protože mi zkazil i ten náznak dobrého dojmu z knihy.
Zjevení na české scéně, alespoň podle mně. Nejdřív je to vlastně psychologický román, kde se to různě prolíná a protíná, nerozumí si to a hádá se to a překopává si to život, a hle, náhle je to málem detektivka. Za mně velká spokojenost a těším se na příští kus.
Nějak nevím, co si o této knize mám myslet. Začátek vypadal nadějně, do knihy jsem se poměrně rychle začetla. Ale poslední třetina dojem zkazila. Připadala mi zmatená, neorientovala jsem se v pasážích, které přeskakovaly z reality do fantazie a závěr působil jednak neuvěřitelně a jednak trochu odfláknutě.
Velmi obtížně jsem se začítala a poměrně dlouho jsem vlastně nevěděla, co čtu. Velmi rozvinuté věty se spoustou podrobností odbíhajících od hlavní myšlenky, prolínání snů se skutečností, pár vražd a odkazy k filmům a slavným scénám z nich. Na mne toho bylo až příliš. Autorku nezatracuji, snad další její kniha mi sedne víc.
Štítky knihy
nevěra vraždy manželství sérioví vrazi psychologické romány romány české romány kina, biografyAutorovy další knížky
| 2023 |  Kniha, kterou posypal hvězdný prach |
| 2018 | Sen letící želvy |
| 2024 |  Druhá strana řeky |
Jak praví klasik: nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré. Přišlo mi, že v té žánrové směsi bylo nakonec všeho dost málo. Náznak psychologického románu, ale opravdu jen náznak. Nějaké ty vztahy, ale vcelku nezajímavé. Občas trocha humoru, ale opravdu jen občas a opravdu jen trocha. Detektivní složka odbytá a poměrně prvoplánová. Prostředí pracovníků kina připomíná jakýkoliv jiný pracovní kolektiv, opět nic vyloženě zajímavého. Postavy lehce nesympatické a docela nevýrazné, v zásadě mi bylo jedno, jak to s nimi dopadne. A s výjimkou konce se to celé dost vleklo.
Zkrátka – ta žánrová nevyhraněnost tomu podle mě dost ublížila.