Setkání v mlze
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152314/setkani-v-mlze-152314.jpg
3
58
58
Sedm mistrovsky ztvárněných povídek, jež vyprávějí převážně o náhodných setkáních a nahlížejí do myšlenkových pochodů svých hrdinů. Děj je křehký, stejně tak jako jsou křehké mezilidské vztahy. Postavy se vynořují jakoby z mlhy, nesměle odkrývají své nitro a nechávají na protihráči - partnerovi, aby našel smysl jejich jednání. Partner, a s ním i čtenář, chápe, rozumí a hluboce s nimi soucítí. Dominuje tu komunikace mezi lidmi, hluboké lidské porozumění a pochopení. Ve světě plném násilí čtenáře potěší, že pokud člověk chce, má vždycky schopnost se se svým protějškem dohodnout, jako třeba dva vojáci znepřátelených stran, které osud svedl v mlze a kteří šli kousek cesty pospolu.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2009 , Ikar (ČR) , Knižní klubOriginální název:
Begegnung im Nebel, 1994
více info...
Přidat komentář
Dvacátá sedmá kniha Johannese Maria Simmela. Vůbec nerozumím, co jsem to právě přečetl. Knihu, nebo spíš sbírku, šesti nebo sedmi povídek, které …, vlastně ani nevím, co. Alternativy jsou dvě. Buď překladatel z originálu popustil uzdu svému pisatelskému střevu, nebo Simmel vydal něco, co snad nikdy vydat nechtěl. Absolutně netuším, kdo tu knihu psal. Simmel? To snad ne. Naprosto neidentifikovatelný styl psaní. Ač povídky od Simmela opravdu nemám rád, tak tyto povídky byly to nejhorší, co jsem od Simmela četl, co snad autor napsal. Možná jsem jen postižen tím, že více jak dva roky čtu jen Simmela a přesně se mi vepsal styl jeho psaní pod kůži a nemohu rozdýchat, co jsem zrovna přečetl. Nic neříkající povídky nebo když už něco říkaly a děj by se dal uchopit, jako u hlavní povídky Setkání v mlze, byla pak povídka napsána takovým stylem, který se opravdu velmi velmi těžko čte, špatně udržujete nit, o čem vlastně autor píše a musíte některé pasáže číst dvakrát a stejně nepochopíte. Jsem rád, že jsem ji přečetl, dočetl, nepřečtu nikdy více a nikomu nedoporučím.
Ne, oblast povídek je prostě slabší stránka autorovy tvorby. A to mám ještě pocit, že mé hodnocení je ovlivněno tím, že autor patří k mým oblíbeným, takže doporučuji spíše četbu vynechat.
Simmel byl oblíbený autor mé maminky. Protože už se nemám koho zeptat na oblíbenou knihu, vybrala jsem si ho do Výzvy. Před lety jsem od něj také četla pár románů, které se mi líbily, ale tyto povídky mě moc nezaujaly.
Simmel a poviedky. Kombinácia, ktorá ma zaujala a ja som so zvedavosťou otvárala knihu, ktorá v konečnom dôsledku bola tak trošku sklamaním. Sedem krátkych poviedok a ja si trúfam napísať, že nijak zvlášť zaujímavých, čo svedčí o tom, že Simmelovi sedia dlhé romány, ale na krátke príbehy akosi nestačí.
Odporúčam ako čítanie pre zaujímavosť a porovnanie s jeho ostatnými knihami
Některé z povídek jsou přímo brilantní, promyšlené a čtenář s v ních najde. Některé však pro mě byly naprosto neatraktivní a dokonce i nepochopitelné.
Část díla
- Cesta bez konce 1947
- Dobrodružství malého Waldemara 1947
- Melodie 1947
- Nekrolog za vraha Pierra Lamuira 1947
- Setkání v mlze 1947
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Simmel je můj oblíbený autor. Ale tyhle povídky jsou spíš takový průměr.
Nejvíc se mi líbilo ,, Setkání v mlze" a povídku ,,Dobrodružství malého Waldemara" jsem nepochopila. Chyběla mi tam pointa.