Shuggie Bain
Douglas Stuart
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533641/bmid_shuggie-bain-65e77bced7d58.jpg
5
250
250
Hugh „Shuggie“ Bain je osamělý, citlivý chlapec, který vyrůstá v 80. letech ve zchátralých obecních bytech ve skotském Glasgow. Politika Margaret Thatcherové připravila obyvatele průmyslového města o práci, schyluje se tu k drogové epidemii a Shuggieho matka Agnes sní o vlastním domě, listuje stránkami katalogu s oblečením a objednává si na dluh trochu štěstí. Když její manžel odejde od rodiny, nachází stále větší útěchu v pití a sociální dávky utrácí za plechovky extra silného piva. Shuggieho dospívající sourozenci si raději rychle najdou způsob, jak z domova utéct, a malého bratra nechají, aby se o matku staral sám. Shuggie se mezitím snaží stát se obyčejným klukem, jenže zjišťuje, že je všechno, jen ne „normální“. A jedinou oporou je mu matka, která se propadá do alkoholismu.... celý text
Přidat komentář
Krutý příběh, kruté dětství, spravedlnost nárokovat nelze.
Málo radostný život malého až velkého chlapce s naprosto strašnou matkou. Nepředstavitelně strašnou matkou, sobeckou, rozmazlenou, sebestřednou hysterkou, alkoholičkou navrch, která to dokáže zařídit tak, že přenese odpovědnost na své ubohé děti. Trestuhodné.
Dojetí tady cítíte málo, spíš lítost, soucit a zlobu. Škoda, že je to román s autobiografickymi rysy, takže čtenář neví, jak to bylo dál. Kolik sil musel autor vynaložit a jakou cestou jít, aby v životě uspěl a tohle nechal za sebou.
Naštěstí se mu to povedlo. Má můj obdiv.
3,5 z 5
je to strhující čtení a přesně takové příběhy jsou potřeba. ale je to taky tak nějak staromilské. Jako by autor psal "velký román" podle osnov 19. století. Při čtení má člověk pocit, má v rukou něco od britských romantických klasiků (Dickens!). Někde jsem četl, že autor rukopis dost osekal, no... možná by to ještě o pár desítek stran méně sneslo.
Autobiograficky inspirovaný román nás zavede především na sídliště do skotského Glasgow, konkrétně do doby 80. a 90. let minulého století. Hned chvilku po začátku čtení mě fascinovaly především dvě věci: zaprvé neskutečně skvělý překlad knihy, zadruhé, že mi knížka začala před očima běžet jako divadelní představení, i jsem si tam dosazovala herce z našeho městského divadla, mazec, to už se mi dlouho nestalo. Z knížky jde cítit taková pachuť zoufalství a bezmoc dělnické vrstvy, když Margaret Thatcher zavřela doly a velká řada lidí propadla alkoholu. Jedna z hlavních postav maminka Agnes je toho jasným příkladem. Nejprve od ní odejde manžel, pak obě starší děti a Shuggie se o matku musí ve svých 13 letech plně starat. Do toho řeší svou existenci a identitu. Je to bravurně napsaná a vystavěná kniha, musím (a chci) ji vřele doporučit, je skvělá.
Nejdrsnější kniha, co jsem za poslední roky četl. Nevídaná emocionální nálož. Festival beznaděje, marnosti, smutku a nepopsatelné hrůzy života na sociálním dně. Ani neumím vyjádřit své pocity. Rozhodí vás to. Příběh chlapce vyrůstajícího v 80. letech v Glasgow zdrceného reformami Margaret Thatcherové chcete dočíst co nejrychleji a zároveň se děsíte okamžiku, až otočíte poslední 507. stránku. Kulisa života bez práce, čekání na sociální dávky, dluhy, alkohol, šikana, zlo a absolutní sešup. Lítost a zároveň vděk za to, že člověk dostal privilegium pro sebe i své děti žít jinak.
A k tomu dokonalý vyprávěcí styl a fantastický překlad. Hlavně to, jak autor mění styl - když je na horizontu naděje, volí humor a lehkost. Když se příběh řítí k tragédii, styl vyprávění se mění.
Cetla jsem ji 5 mesicu.. Nekolikrat jsem ji musela na dlouhou dobu odlozit. Po prvnich kapitolach jsem si rikala: dyt tady uz se uplne vsechno stalo a posralo, co horsiho muze byt jeste tam dal?? Trochu moc na jeden Shuggieho zivot. A my, co jsme byli vychovavani v bezne rodinne atmosfere ted fnukame na terapii, jak nam to ti nasi rodice zavarili. No.
Po přečtení anotace i většiny komentářů zde jsem si myslela, že jsem na knihu dostatečně psychicky připravená, že zhruba vím. Jenže když to pak člověk čte sám, je to jiné... Marně jsem si říkala - čteš knihu... je to jen kniha... není to skutečné... No ale dost z toho nejspíš bylo... Autobiografie. Držela jsem pěsti Agnes, aby to zvládla, držela jsem pěsti i Shuggiemu...
Nechtěla bych ale nikoho od čtení odradit, naopak. Kniha je syrová, ale za mě krásná a určitě za přečtení stojí. Jsem moc ráda, že jsem ji zde objevila.
Plný počet a veliká spokojenost.
Debut ako remeň, veľmi autenticky podaný, depresívny, dosť drsný príbeh, ktorý sa na nič nehrá a vy veľmi rýchlo pochopíte, že vás nič pekné nečaká. Skvelo napísané, daľší titul si od autora rozhodne prečítam.
Příběh je to syrový a drsný, takový Glasgow za Margaret Tchatcherové zřejmě opravdu nebyl žádný ráj. Zavřené doly, rozbitá špinavá sídliště, všude nezaměstnaní horníci, kdekdo na sociálních dávkách a všude chlast. Shuggie je zvláštní kluk, který se sem rozhodně nehodí a okolní svět mu to dává pořádně sežrat. Nicméně tohle je daleko víc příběh jeho matky Angely, krasavice ze sídliště, které se život (i její vinou) vždycky obrátí tím pos*aným nahoru, až jí nakonec zbude jen ten chlast. Není to nic hezkýho.
Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami a nakonec jsem tam těch pět dal, i když musím říct, že Frank McCourt a jeho Andělin popel je přece jen o kus lepší.
Rozhodně mi tato kniha zůstane hodně dlouho v hlavě a možná, že navždy. Příběh Shuggieho, jeho sourozenců a matky alkoholičky, je velice sugestivní.
Příběh citlivého chlapce vyrůstajícího v 80.letech v Glasgow ve zchátralých obecních bytech. Život bez práce, čekání na sociální dávky, dluhy, alkohol. To je kulisou pro osobní příběh Shuggieho matky, alkoholičky. Smutek, beznaděj.... Člověk se při čtení musí zamyslet nad tím, jak strašně moc záleží na tom, kde se narodí. Neexistuje nic jako rovné startovní podmínky. Rodina z jiné sociální vrstvy, kde se matka potýká s alkoholem, má zcela jiné možnosti jak situaci řešit. Děti opuštěné alkoholičky na dávkách, vyrůstající v prostředí sociálního bydlení mohou mít sebekrásnějšní sny a touhy po lepším životě, ale většina z nich skončí stejně. Možná bez alkoholu, ale stejně neutěšeně. Brzký odchod z domova a založení nové rodiny jako útěk z rodiny současné, nedokončé vzdělání, výdělek, který nestačí na pokrytí základních potřeb, zubní protéza v 15 letech, protože je to levnější než oprava zubů. Kniha mě dostala.
Tak toto je čistá depka. Keď som dočítal, mal som chuť hodiť si mašľu, hehe... Nič pre citlivé povahy!!! Bezútešnosť a beznádej....
Výjimečná kniha. Po delší době jsem narazila na román, který mě absolutně dostal.
To byla síla. Příběh Shuggieho mně trhal srdce. Shuggie byl malý chlapec, který pro matku alkoholičku (u)dělal doslova vše. Ďábelská síla příběhu byla v detailech, zubní klapačky, zvratky, spodní prádlo.....
Alkohol je zlý a odporný (ne)přítel.
Skvělá knížka se silným příběhem a dokonalým překladem. Díky autorovi a světu za obojí. Hodnotím šesti hvězdami, protože sedmá v nabídce není.
(SPOILER)
Už dlouho mi nikdo tak poutavě nevyprávěl jako Douglas Stuart. Jako bychom si spolu každý večer sedli v klidném prostředí a poslouchala jsem jeho intimní příběh o Shuggiem a Agnes. A když se blížil konec knihy, přála jsem si, aby nikdy neskončila, abych mohla ještě chvíli pobýt s postavami v jejich smutném světě. Ze začátku jsem očekávala, že bude kniha zaměřena na Shuggieho a jeho nelehké dospívání, dostala jsem však spíše příběh o Anges a její alkoholové kariéře. Občas jsem si dokonce říkala, proč se kniha nejmenuje Agnes Bainová, a kdy už Shuggie konečně dostane více prostoru. Nakonec mi to ale nevadilo, obě hlavní postavy jsem měla ráda a obou mi bylo líto. V jednu chvíli jsem knihu musela odložit, vyvolala ve mně totiž silné pocity zhnusení a nechtěla jsem prožívat, jak se mé oblíbené postavy dostávají znovu na dno (SPOILER: to když se muži života Agnes k ní chovali jako k nějaké nižší formě bytosti a kvůli nim znovu, po pohádkovém roce abstinence, spadla do své závislosti).
Tahle kniha teď bude patřit do mých Top 5 přečtených za rok 2023.
Dovolím si použít citaci Jiřího Kodeta z filmu Pelíšky - Dejte to pryč, mně je z toho mdlo. To je můj pocit z knihy. Přenesla jsem se do špíny, hnusu a marnosti. Chlast je metla lidstva. Víc psát není třeba.
Moderní Charles Dickens. Je to skvěle napsané, ale popravdě mě osudy těch lidí moc nezajímaly. Pokud autor v takovém prostředí vyrostl a povedlo se mu odtamtud vypadnout, tak klobouk dolů.