Sibiřská výchova
Nicolai Lilin
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89782/bmid_sibirska-vychova-89782.jpg
4
237
237
Sibiřská výchova série
1. díl >
Autobiografický příběh Nicolaie Lilina je fascinujícím portrétem podněsterské komunity Urků, jež byla ve třicátých letech minulého století násilně přesídlena do oblasti dnešního Moldavska, svými kořeny však dodnes tkví v sibiřském prostředí a tamním způsobu života. Lilinovo vyprávění, rámované popisem autorovy vojenské služby v Čečensku, tvoří spontánní sled epizod z doby vlastního dětství a dospívání v podněsterském Benderu a čtenáře postupně zasvěcuje zejména do zákonů a zvyků místní sibiřské zločinecké enklávy. Ve vzpomínkách na to, jak dostal svůj první nůž, byl poprvé uvězněn nebo se zúčastnil skutečného boje, nás tak autor postupně zasvěcuje do zvláštní soustavy hodnot urcké komunity, jež navzdory zločinnému životnímu stylu vyznává nemalý počet originálních mravních zásad...... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2011 , PasekaOriginální název:
Educazione siberiana, 2009
více info...
Přidat komentář
Už ani nevím kde jsem na ni přišla...takže jsem od ní dopředu nic neočekávala... Musím říci, že to byl zajímavý pohled do prostředí zločinců, těžko uvěřit, že se to dělo v letech mého dětství a v podstatě ne zas až tak daleko od nás... I kdyby z toho polovina byla pravdou, je to mazec...za mě ano, časem určitě přečtu i další knihy...
Ježiš, jak já jsem ráda, že jsem žena, že jsem se narodila ve střední Evropě, že jediné zákony, které musím uznávat, jsou jasně dané právním systémem... Lilin píše výborně, je to strhující, děsivé, přitažlivé, odporné, morbidní - a nedá se od toho utéct.
Naprosto skvělá kniha! Patří mezi můj top knih. Přes některé odstavce jsem se dostávala těžko (rvačky, vězeňské praktiky, atp.), ale jo!
Tvrdá, krutá i nádherná knížka, kterou budete buď milovat nebo nenávidět. Až neskutečně jsem sympatizovala s těmi "zlými", protože existují i ještě horší. Přečteno jedním dechem.
Ja som asi dosť pozadu, čitateľsky, mentálne i názorovo, ale toto sa mi hrčilo pred očami. O čom to vlastne malo byť? Chaotické, priblblé vysvetľovanie nejakých tradícií zloduchov zo Sibíri, žijúcich v Moldavskej Sovietskej republike. Jujha, nešlo mi to dole krkom.
Nebýt čtenářské besedy s autorem, asi by se mi tato kniha do rukou nedostala. Lilin působil takovým zvláštním dojmem, klidem a nadhledem, že mě tato kniha lákala ke čtení, i když podle tématu bych si ji nevybrala. A tak jsem odcházela 14.11.2013 z Krásných ztrát s touto knížkou a vepsaným věnováním. Nakonec uplynula dlouhá doba než jsem měla chuť ji otevřít, myslela jsem, že bude příliš drsná. Řekla bych, že není, i když nad některými částmi zůstává rozum stát a člověku se nechce věřit, že se tohle dělo ve stejném čase a na stejném kontinentě jako naše klidné a bezpečné dětství a dospívání. Četlo se to dobře, jen je zvláštní, že tohle všechno prožíval člověk narozený v roce 1980.
"...hodně jsem četl, seznamoval se s novými lidmi a začínal jsem si uvědomovat, že cesta zločinu, kterou jsem dřív nazýval dobrou a čestnou, je cestou extrému, již společnost označuje jako "nenormální." Ale ani normální společnost na mě nepůsobila nijak zvlášť dobrým dojmem, lidé mi připadali slepí a hluší k problémům druhých, a dokonce i svým vlastním." ... "Typická ruská morálka mě rozčilovala, každý byl připraven vás odsoudit, kritizovat váš život, ale sám se pak nedostal dál než k večerům před televizí, k touze nacpat si lednici dobrým levným jídlem, opíjet se na rodinných oslavách, závidět sousedům a dělat všechno pro to, aby i oni záviděli jemu."
Tak tady jsem, jak tak čtu ostatní komentáře, úplně mimo. Vůbec mi to nejde číst, hrozně mě to od samého začátku rozčiluje. Knihu definitivně nedočtenou odkládám a oddychuji si.
Vyprávění o životě v prostředí, o kterém My Evropané nemáme ani ponětí a komunitě, která nám připadá jako z jiného světa. Pokud je to pravda a nemám důvod tomu nevěřit, pak je to opravdu síla.
vyborna kniha! skvele napisane! po nej som hned zhltla aj druhe a tretie volne pokracovanie...
Hodně zábavná kniha, když to teda nebudete brát jako popis reality ale jako klasickou beletrii. Lilin sám nikdy netvrdil, že jde o autobiografii, bacha na to. Mám trochu problém s glorifikování násilí, že se před tim pokřižujou a bazírujou na nějakejch dementních pravidlech to moc nezachraňuje, ba naopak. Pocit nadřazenosti je patrnej z každý pasáže, přitom jsou to jen obyčejný paraziti, který by bez většinový společnosti nemohli ani žít. Jako sbírka hustejch a bez debaty hodně nadsazenejch historek je to ale pecka, furt se něco děje, v záplavě jmen se dá snadno ztratit ale ani to nevadí. Pasáže z vězení můžou mít i jistý výchovný dopad, tohle fakt vypadá jak peklo na zemi.
Dobrá kniha, nevím, na kolik věřit, že je reálná, ale ta doba určitě nebyla pohodová a i vzhledem k chování některých policistů v příběhu se nemůžeme divit postoji Urků k nim.
Skvělé! Výborný vypravěčský styl. V díle je hodně moudrosti, surovosti, ale i zábavy. Mentalita urků je pro nás těžko pochopitelná, drsná, ale v té části světa asi jediná možná.
Nejvíce mě pobavil plán jak odmontovat rudou hvězdu z kremelské věže, která údajně je celá ze zlata. Také jsem si zavzpomínal na písničku Čunga čanga, kterou jsme zpívali při hodině ruštiny.
Opravdu mě tento autor mile překvapil.
Kniha, která se tváří, že je napsána podle skutečných událostí, je sice čtenářsky přitažlivější, protože vědomí skutečnosti čtenáři přináší větší míru vzrušení, zároveň však na sebe bere i závazek pravdomluvnosti, tedy aspoň tehdy, nepřizná-li se autor k částečné fabulaci. Tu jsem však nikde nezaznamenal. Ačkoliv pro obyčejného, urckých poměrů neznalého čtenáře je jen těžko rozpoznatelné, že autor nepřehrává, nebo že čtenáře zcela nemystifikuje, čtenář nabývá různých subjektivních dojmů. V mém případě mi vypravěč i hlavní hrdina Kolyma připomínal kolegu z práce, jehož příběhy z uběhnuvšího víkendu jsou sice postaveny na pravdě, působí na mě však, že jsou často zatíženy určitým patosem spasitelské autostyzace. Zdá se tedy, že většina Kolymových přátel má obrovské štěstí už jenom z toho důvodu, že se pohybují v jeho přítomnosti. Bez jeho rétorických schopností, vražedného instinktu i břitkého intelektu by totiž z většiny zločineckých dobrodružství nevyšli živí. Jsem ctitelem pokory a jakákoliv forma jájínkovství je pro mě aspektem rušivým a jen těžce stravitelným. Kniha, film, umělecké dílo, nebo možná vlastně cokoliv co ve mně probouzí nedůvěřivost, mi brání se do díla dostatečně vcítit, to nejdůležitější jakoby protéká kolem, požitek se nedostavuje.
A chce se mi vytýkat i nadále, ale záhodno je také kompenzovat mou umrčenost. Sibiřská výchova je kniha nebývale brutální, jednoduše napsaná, ale také dobrodružná, napínavá a čtivá. Hledal jsem knihu oddychovou, prázdninovou a mohu říci, že jsem ji našel. Bohužel mám zas o něco méně ideálů o bývalé SSSR. Vlastně musím popřemýšlet o tom, zda mi ještě vůbec nějaké zbyly.
Neuvěřitelné čtení. Jako by to byla nějaká fantasy, ve které čteme o vymyšlené zemi a vymyšlených lidech s vlastními složitými a pro našince nepochopitelnými pravidly chování. A to hrůzostrašné vězení pro mladistvé, kde se ale nacházejí i dvanáctileté děti... a to vše v 90. letech 20.století...?
Drsný pohled na různé druhy organizovaného zločinu v sovětské a postsovětské společnosti, kdy staří tzv. sibiřští zločinci s drsnými, hodně překvapivými, ale aspoň trochu předvídatelnými pravidly chování jsou nahrazováni tou nejhorší lůzou, kdy jde jen o peníze a moc a jediný způsob komunikace je násilí a smrt. Ano, a konečně vím, co je "vor v zakoně"....
Štítky knihy
Rusko ruská literatura 80. léta 20. století 90. léta 20. století organizovaný zločin zločinecké bandy
Sibiřská výchova
Od této knihy jsem měla poměrně velká očekávání, ale bohužel jsem se nemohla začíst. Nevím proč, ale prostě mi to nějak nesedlo. Styl byl až moc suchý, nevím, prostě mě to dvakrát nezaujalo.