Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428618/bmid_sikmy-kostel-3Jk-428618.png
5
7359
7359
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
Kronika, jakou napsal Holeček, Jirásek a jiní. Nic víc, nic míň. Všude žili a žijí lidé, bohatí, chudí, lepší a horší, ženy a muži. Jásot v souvislosti s touto knihou nechápu.
Šikmý kostel.
Tato kniha je teď na vrcholu všech recenzí, ale já jsem ji četla, protože mi ji dala dcera, aniž bych věděla, že je či bude bestseller, takže jsem nevěděla, že se stane něčím jako Morštajnové Hana.
Znáte město Karwiná? Myslíte si, že jo, ale dnešní Karviná tehdy byla Fryštát. Karwiná už neexistuje, protože horníci vlezli do ďury a rubali a rubali, až se Karwiná propadla a dnes už neexistuje. Zůstal jenom šikmý kostel.
Kniha začíná koncem 19. století, kdy ženy, aby ušetřily peníze za sůl, dělaly solné poutě, z Karwiné do Wieliczky. Těhotné, se čtyřletýma děckama šlapaly šest dnů, aby ušetřily za sůl. Pak si čtrnáct dnů léčily zpocená nasolená záda.
Jejich život? Chlapi vstávali ve čtyři, aby se pěšky dostali do šesti do ďury, kde rubali 12 hodin, roby robily doma od rána do večera. Barkdy se chlapi nevrátili, když buchl metan. Pak dostaly roby od hraběte Larische jakési odškodné. Nic moc.
Našla se jedna, která unikla z roboty do Darkova-lázní, ale bohužel v roce 1914. Z lázeňské paní se stala sestra.
1918 se ve Vídni a Praze tančilo a zpívalo, hola, máme republiku. Na československých a polských hranicích se bojovalo o Těšín. Tak už byli ti chlapi unavení válkou, že nebrali zajatce.
Není to příjemná knížka, ale takový byl život.
Nejhorší věta přichází od Barbory: "Děti, naše smůla už je pryč, čeká vás celé krásné 20. století´.
Dobrá rodinná sága z Karviné. Přesně ve stylu žánru. Nic víc, nic míň. Autorka někdy trošku uměle pošupuje figury, aby se jich dotkla všechna klíčová místa i události (lázně a vztah s mladým doktorem). S nářečím šetří, aby to neubíralo čtivosti. Za mě jí to ale ubírá na zajímavosti, literárnosti. Koho zajímá daná problematika, doporučím spíš Hornické vdovy od Kamily Hladké. Tohle bylo zbytečně vyhajpované. Na druhý díl se rozhodně nechystám.
Nejsem čtenář historických románu, ale párkrát se stalo, že na doporučení (naléhání) si nejaký přečíst, většinou se mi moc líbil. Do tohoto příběhu jsem se pustila se stejným očekáváním a raději si zvolila audioknihu. Do skoro tři čtvrtě knihy jsem byla opravdu nadšená, ale pak se to rázem změnilo a vyprávění se mi začalo táhnout jak týden před výplatou. Poslouchala jsem audioknihu o 16 hodinách a po zjištění, že díl druhý má o deset hodin více, jsem se rozhodla, že si ho rozhodně neposlechnu. Nicméně své čtenáře si kniha našla a jsem za to ráda. Za mne jsou to pouhé 3* :o)
Když jsem poprvé viděla, že kniha bude vycházet, tak má první myšlenka byla, že musím vědět, zda je ten název jen náhoda nebo zda Šikmý kostel v názvu knihy je Kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné – dolech. Když jsem zjistila, že to není shoda náhod, ale že je myšlen opravdu tento kostel, tak jsem hned věděla, že knihu chci číst, protože už od dětství jsem kolem tohoto kostelu jezdila a jezdím doteď.
Poprvé jsem knihu četla pár měsíců po vydání a jelikož se chystám na druhý díl osvěžila jsem si první díl formou audioknihy a velmi ráda jsem se vrátila zpět za známými postavami a připomněla si jejich životní cesty a věci, které se mi od prvního čtení vykouřily z hlavy. Audiokniha v podání paní Vilmy Cibulkové mě velmi bavila. Možná se dá říct, že i malinko více než psaná kniha, kde jsem v jisté části už byla trošku unavená a příliš mě to nebavilo, to se mi u audioknihy nestalo.
Do druhého dílu se plánuji brzo pustit a už se těším na setkání se známými postavami i postavami novými a také, že opět nahlédnu, jak se vlastně v tehdejší „Karviné“ žilo.
Hodnocení 4,25*/5*
Takové ufňukané čtení to je. Vsechno je hrozne narocny a tak tam porad nekdo fnuka a znenadani je to jeste narocnejsi a fnuka o to vic. Pak se to na maly moment bez vlastniho pricineni zlepsi, jenze to se tam taky fnuka. Nakonec prijde valka no a to uz je uplna fnukaci symfonie.
Necekal jsem pozitivni knihu, ale hlavni postavy se celou dobu nechaly vlacet tezkym zivotem a prislo mi, ze nic pro jeho zlepseni z vlastni iniciativy neudelaly.
Takze 2 hvezdy, plus jedna za to, ze jsem se neco dozvedel o kraji, ve kterem jsem se narodil.
kniha se četla sama, nějak jsem se k tomuto typu románu musela pročíst a teď si moc užívám příběhy těch nejobyčejnějších, úplně jiný svět pro mě (holky narozené v devadesátkách) nepochopitelný a tak vzdálený. líbili se mi všechny postavy, dokonce i zapšklá Barbora, už to prostě tak bývá, že někdo miulost nenechá odejít. dozvěděla jsem se i pár historických zajímavostí. určitě si přečtu i další díl, jen si dám menší pauzu, abych si užila všechny ty dojmy
Dlouho jsem se bránila se do rozsáhlé románové kroniky pustit, některé události dějin jako bych si raději nechtěla připomínat. Jsem ovšem ráda, že jsem knihu nakonec otevřela, protože mi trvalo asi jen 20 stran než jsem se do děje natolik položila, že nešlo knihu odložit. Tohle mě nesmírně bavilo, autorka dokáže líčit všechny události, zvraty v životě lidí s takovou přesvědčivostí, jako kdyby byl čtenář toho všeho součástí. Kniha navíc otevírá témata, která jsou poplatná i dnešní době, což je ještě více znát v druhém díle, a otevírá ta, o kterých jsem ani z hodin dějepisu nevěděla vůbec nic.
Mrzí mě, že nesdílím to nadšení nad knihou. Měla jsem velká očekávání, všude vidim vysoká hodnocení. 5 hvězd. Říkám si, že to bude hodně emotivní. Literární tutovka.
Bohužel to na mě nezapůsobilo. Byla to dobrá kniha, ale jestli chcete opravdový vývoj postav a generační román, tak se podívejte na Johna Steinbecka a jeho knihu Na východ od ráje. Tam jsou postavy charakterově opravdu bohatě.
Měla jsem tady problém si vytvoři spojení s postavami. U mě je ten problém, že mi nesedí negativní dopady doby spolu s negativními charaktery. I když se jim autorka snažila dát dobré úmysly, tak to se nesetkalo s úspěchem u mě.
Nelíbila se mi ani glorifikace incestního vztahu. Jako není to v pořádku a já bych mnohem lépe přijala tragickou lásku, než církevní požehnání sňatku dvou lidí s příbuznou DNA. Brrrr. Něco je tabu oprávněně.
Téme války a důlního neštěstí se tu jen tak mihlo. Jasně, na pozadí se to řešilo bohatě, ale já jsem z toho necítila, že by se to postav tolik dotklo. Asi tam chyběla ta jiskra, která by ve mě zažehla emoce.
Líbil se mi moc náznak emancipace a utlačování žen ve společnosti. O to víc mě mrzí, že ani více jak 100 letech to téma stále musíme řešit.
Závěrem - komu bych to mohla doporučit. Asi někohomu, koho opravdu zajímají rodinné ságy a dramata. Trocha historie k tomu. Někomu, kdo je jako já spíše na objevování příběhu než postav, tak o nic nepřijdete, když se tomu vyhnete.
Dnes, kdy chci psát svůj komentář, došlo na Karvinsku k důlnímu neštěstí s jednou obětí. Přes všechna zabezpečení a s moderní technologií. Jak nebezpečná to tedy musela být práce před více než sto lety. Přesto do dolů fáraly stovky horníků, aby zajistili obživu svým rodinám. A právě proto začínali každou směnu modlitbou.
Příběh je kronikou jedné oblasti, založený mimo jiné i na vyprávění starousedlíků. Přináší také nový pohled z hlediska národnostního z kraje, kde polština spolu s češtinou zněla ve všech chalupách. Ale díky válce a později politickým manévrům poválečných vlád byly vytyčeny hranice, které rozdělily nejen město Těšín, ale i mnoho rodin. Určitě knihu doporučuji.
Krásně napsaná kniha plná pohnutých osudů.. Čtení pro mě dostává další rozměr i tím, že daný kraj znám a u šikmého kostela jsem sama několikrát byla. Jen takový fun fact - je šikmější než věž v Pise;)
Čas běží a proudy, které hnaly vlajkovou loď literárního mainstreamu, již zeslábly natolik, abych mohl tuto knihu taky uchopit a nedostat z toho kopřivku. Smířil jsem se i s tím, že v podnázvu knihy je napsáno "románová kronika", a tudíž to bude takový ten příběh odnikud nikam, který postrádá části jako úvod, zápletku, závěr, o kterých se mě marně snažila moje učitelka češtiny přesvědčit, že by je dobrý příběh měl mít. Po letech ji musím dát za pravdu, rozhodně je to tak lepší. Před čtením jsem si také myslel, že hlavní myšlenkou této knihy bude vystihnout genius loci karvinska a postavy a jejich propletence budou hrát hlavně úlohu prúvodcú. S tím jsem začal číst a seznámil se s Barkou (nebo Barunou, Barčou, už ani nevím), ženou prostou a jednoduchou tak, že ani tím nejostřejším nožem byste se v ní dúvtipu nedořezali. Postav časem začne až zbytečně moc přibývat, ale svou prostotou se od Barky příliš neliší. Celou knihou se táhne zdúrazňované utrpení, ženy tu musí vařit, drhnout podlahu a někdy chodit do práce a děti musí třeba chodit do kurníku pro vejce a s kozou na pastvu, chuděrátka sedřený. Muži jsou v knize spíše do počtu a jako problémový element, chodí na šachtu, chlastají, a umírají vždycky, když se to nejméně hodí. Sami asi cítíte, že je to nějak málo a autorka z toho moc vařit neumí, tak jako dva nosné pilíře vytáhne dúlní neštěstí a velkou válku, a ten čas mezi taknějak přeskočí. Autorka píše dost povrchně, jako kdyby psala noviny. Takže z knihy vím, že žila nějaká Barka a ta měla dcery Barboru a Tonku a kamarádku Julii a Lojzičku a ta měla kozu Lízu a motal se tam Juraj a ten chlastal a tak dále a furt víc a furt dokola. Nebavilo mě to, ale dostal jsem se až na konec a moje znalost karvinska a rubání uhlí se posunula jen o pár polských slov jejichž významu stejně nerozumím.
Moc hezke i kdyz smutne cteni. Libi se me styl psani pani Lednicke.
Kniha se cetla dobre, a rozsirila jsem si znalost historie. Jelikoz o Karvinskych dolech jsem vedela jen stripek, i kdyz jsem ze Slezska.
Barbora mi k srdci nepřirostla, ale chápu, neměla to lehké. V tomhle kraji nikdo.
Tohle je jedna z těch knih, kterou by si měl přečíst každý, protože v sobě má kus naší ztracené historie.
Kniha Šikmý kostel měla na sociálních sítích velký hype, tak jsem byla moc zvědavá, jak se mi bude líbit. A líbila se mi moc, možná jsem čekala že z ní budu odvařená trošinku víc, ale po Na smrt ještě podobná pecka ještě nepřišla. Každopádně skvělá kniha mapující osud hornické vesnice a jejich obyvatel. Těším se na druhý díl, který budu pořizovat vzápětí, dokud mám stále v paměti tento první.
Úžasná kniha popisující těžký život ve Slezsku. Autorka dokázala přenést do knihy historii regionu v neuvěřitelně čtivé podobě. Parádní počin…
Kniha plná silných lidských příběhů, psaná z pohledu několika různých postav. Střípky zapomenuté historie. Jakoby člověk i cítil ve vzduchu uhelný prach, tak věrohodně autorka o této krajině vypráví. A mě se to moc líbilo, i když je člověku trošku smutno z nelehkých osudů hlavních hrdinů. Doporučuji k přečtení.
(SPOILER) Moc hezky napsané. Ač jsem v Karviné, a dokonce ani v Ostravě nikdy nebyla, dokázala jsem se vcítit do prostého myšlení a životních podmínek Barbory a jejích souputnic v drsném životě, protože z podobně prostého prostředí pochází moji rodiče a sama jsem vyrostla na vesnici, z níž jako by vypadly promluvy hlavních postav, ač zeměpisně jde o opačný konec země. Země… To je velké téma poslední části knihy, kde jsou vlastně její hranice, když nikdy neexistovaly a teď někde být musí. Hlavně aby si každý zabral co největší území s doly a železnicí. Příběh Barbory a jejích tří dcer, s nimiž zůstala po tragédii v dole sama, mě chytl a těším se na další díl, ačkoli už bez Barbory, nerudné, ale přirozeně autoritativní hlavy rodiny. Její místo teď patrně převezme Barka.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské Slezsko
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kniha je to každopádně povedená a pěkná, dobře se čte, je napsána poutavě. Obvykle čtu jiný typ knih, bylo pro mě zajímavé sledovat osudy hlavních postav. A trochu se stydím, když napíšu, že jsem od tohoto bestselleru čekala trochu víc. Nemyslím to špatně, kniha je opravdu čtivá a autorka si zaslouží smeknout klobouk, ale zkrátka některé pasáže mě bavily, u jiných se mi zavírala víčka.
Kdybych měla vypíchnout nějakou postavu, tak je to Julka. Její osobnost a životní síla byla obdivuhodná, tato postava se mi fakt líbila. Ostatní v druhé polovině knihy spíš jen tak nějak pro mne vlály prostorem.
Každopádně si ráda přečtu další díl.