Šílené výčitky
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353246/bmid_silene-vycitky-4zR-353246.jpg
3
1121
1121
Novinka od autorky Sedmilhářek a Manželova tajemství je konečně tu! Pedantská účetní Erika a bohémská violoncellistka Clementine toho mají společného jen málo, ale přesto jsou prakticky odjakživa nejlepší kamarádky. Jenže zatímco bezdětná Erika by pro Clementine strčila ruku do ohně, nábožně lpí na každém slovu své kamarádky a s oblibou jí radí, jak vychovávat dcery, Clementine se do téhle role nechala kdysi vmanévrovat svou soucitnou matkou a po většinu času jí ta její otravná obdivovatelka pořádně leze na nervy. A pak je jednoho krásného, slunečného dne pozve obě i s jejich manžely, Samem a Oliverem, Eričin soused na grilování. Co se na nějaké obyčejné garden party mohlo přihodit tak strašného, že teď všichni litují, že pozvání přijali? A hlavně – čí je to vina?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Truly Madly Guilty
více info...
Přidat komentář
Tak tahle kniha mě docela zklamala. Neustále jsem čekala co se na to grilování stalo, bylo to zbytečně dlouhé. Po odhalení zápletky se to jen táhlo dokonce. Občas se objevila nějaká novinka, ale to absolutně nepomohlo. Kdyby byla kniha poloviční byla by mnohem lepší.
Hodnotím jako skvělé, moc se mi to líbilo. Zážitek mi umocnilo čtení v originále. Styl podobný Sedmilhářkám. Prolínání časových rovin a úhlů pohledu zaručuje bohatý zážitek, to cibulovité pojetí mě baví, postupně odkrýváte další vrstvy a nic není černobílé a nikdo není dobrý/špatný. Ano, sice se tam toho moc dějově nestane (stále se to motá kolem oné inkriminované grilovačky), ale mně to vůbec nevadí, nic mi nepřišlo zbytečné. Tenhle styl autorky (jako Sedmilhářky) mi sedí mnohem více než její ostatní knížky. Velmi lidská kniha. Nezbývá mi než doufat, že další knihu autorka napíše v podobném psychologickém stylu.
Výčitky jsem měla já při četbě této knihy. Zvědavá jsem byla na to, co se přihodilo, ale cesta k rozuzlení se mi zdála tak neskutečně dlouhá, že jsem měla silnou chuť podívat se na konec a knihu odložit. Z části to u mne byly zřejmě starosti, které mě potkaly, že jsem knihu patřičně nedocenila, protože jinak literaturu od Liane Moriarty mám moc ráda.
Opět velmi zajímavá kniha - trochu odlehčení po všech těch detektivkách, které jsem v poslední době četla. Zvláštně rozdělené a drží čtenáře v napětí, co se vlastně stalo na grilování. Trocha psychologie, doporučuji ...
Tak tahle kniha se mi hrozně moc líbila. Bavilo mě to napětí, kdy už se konečně dozvím, co se stalo při grilování, vážně moc pěkné čtení.
Trápení..to pro mě bylo, když jsem knihu četla. Nebavila mě, pořád jsem čekala co bude.. zklamání.
Se Sedmilhářkami nelze srovnávat. Prvních 50 stránek jsem měla bojovala s tím, abych knížku nevrátila do knihovny. Pak už to bylo lepší, ale Sedmilhářky a Manželovo tajemnstí byly mnohem lepší knížky!
Nemyslím si, jak tady bylo řěčeno, že se se nic nestalo, ale mít knížka o plovinu stránek mín, bylo by to OK.
Skvělá kniha, prokreslené hlavní postavy, úžasné dialogy, spousta vedlejších zápletek, podle mě jedna z nejlepších knih spisovatelky. Nechápu čtenáře, kteří píší, že se zas tak nic hrozného nestalo!! Já bych to měla před očima do konce života. Moriarty zkrátka umí psát.
Zacatek mel paradni rozjezd. To stale zminovane tajemstvi me tak pritahovalo, ze jsem mela chut preskocit na konec, abych se dozvedela, co se onoho osudneho dne stalo. Bohuzel prostredni cast byla tak moc natahovana, ze jsem ji jen preletla a precetla si jen primou rec. Posledni tretina, kdy se vse rozpletalo uz byla zase zazivna a rychle se cetla. Nebyt tech cca 100 stran byla by to jedna z nejlepsich knih autorky. Takhle slo jen o velmi prijemny prumer, ktery ovsrm stoji za to precist. Nejlepe v lete venku na dece :)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Dočetla jsem dneska ráno a i když dojmy pomalu slábnou, musím říct, že tahle kniha od Liane Moriarty mne dostala. Určitě víc než Sedmilhářky (kdybych neviděla seriál, do knihy bych se těžko vpravovala, už jen kvůli orientaci ve skladbě kapitol - kdo zrovna mluví, zda v minulosti či přítomnosti) a asi i víc než Alice, kterou jsem zatím měla jako top. Opakovaly se v ní sice podobné motivy (např. touha po dítěti), ale výrazněji mne to při čtení nerušilo.
Kompozice vyprávění příběhu je opět stejná, jako i u ostatních knih - lineárně vedle sebe běží dvě dějové linky, ta z přítomnosti a ta z minulosti, takže čtenář se teprve postupně dozvídá, co se vlastně stalo a proč se postavy v současnosti chovají tak, jak se chovají. Moriarty má dar si mistrně hrát s domněnkami čtenáře, který má od počátku domýšlivou snahu se zorientovat a domyslet si, co se stalo, takže nejprve si říká: co si to provedly Erika s Clementine? Potom: snad se Sam nevyspal s Tiffany... nebo Clementine s Videm? A čím hlouběji se do knihy noří, čím víc je vycukaný z toho, co se sakra na tom grilování stalo?! Z určitých náznaků si začne domýšlet: že se něco stalo některému z dětí? A děsivá jistota začne sílit, když si uvědomí, že o Ruby se v knize už nějakou chvíli nemluvilo... Tenhle moment mi došel, když jsem nemohla v noci usnout, a skorem se mi jako matce dvou dětí udělalo špatně. Protože vím, že Moriarty se s tím někdy nepáře, polil mne studený pot a říkala jsem si: Ne, to snad ne, že by Ruby umřela?? A ihned jsem pracně uklidňovala sama, že v kapitolách z přítomnosti bylo řečeno, že Clementinina matka dceři hlídala OBĚ děti, nebo že když se Clementine připravovala na konkurz, jedna z kolegyň do ní ryla, jestli je Sam připraven vozit HOLKY do školy. Trochu jsem se vydýchala, ale i tak mi nebylo dobře z pomyšlení na tom, že by v knize mělo dojít ke smrti dítěte.
Šílené výčitky trápí v knize vícero postav - v určité míře se s nimi potýká každý. Figury ve hře jsou vykresleny opět velmi čtivě a (s výjimkou Eriky, ale u té to asi byl účel) i sympaticky. Koneckonců i Oliver, který zprvu působil jako největší suchar, se nakonec ukázal jako ryze kladný hrdina. Muži jsou opět k sežrání (opakuji: Pokud Moriarty zrcadlí realitu, asi se rozvedu a půjdu si najít Australana) a jediný, s kým jsem se úplně nemohla ztotožnit, byla Erika. Což ovšem nebyla zcela její chyba, ale spíše mé životní zkušenosti. Nicméně snad každá žen v mém okolí má nějaký dysfunkční přátelský vztah s nějakou kamarádkou, která jí toho vlastně moc nedává, v podstatě ji spíše štve, ale stejně ten vztah obě udržují...
Na tomto románu oceňuji to, že na rozdíl třeba od Hypnotizérky, při jejímž čtení jsem taky byla napnutá jak kšandy chlapíka visícího na větvi stromu nad propastí, byly naťuknuté motivy do jednoho vyřešeny. Nejen, že zdárně došlo k ukončení tématu "příprava na konkurz", ale zodpovězeny byly i otázky proč se trápila Dakota a proč roztrhala knížku, proč Holly začala zlobit či co se stalo Harrymu. Dokonce jsem dostala odpověď i na to, nač jsem se vlastně neptala, a co mi bylo vsunuto podprahově - kam se Clementine se Samem ztrácely v domě věci nebo spojitost s tragédií v lunaparku s Harryho osobní historií (to už působilo trochu překombinovaně, ale účelově to postavilo nerudného souseda do sympatického světla a vyvolalo lítost čtenáře).
V neposlední řadě oceňuji práci autorky s jazykem (který vyniká díky hodně dobrému překladu - ani jednou jsem nenarazila na nějaké rušivé místo, i občasné použití pojmů a slovních spojení v angličtině - kvůli absenci českého ekvivalentu - nerušilo). Namátkou třeba dva příměry týkající se deště:
Vlhký vzduch ho fackoval jako naštvaná ženská.
Lidé chodili přikrčení, jako by se snažili podlézt oblohu.
Teprve u téhle knihy (a že mi to trvalo!) mi došlo, že Moriarty ve svých knížkách vždy skrytě upozorňuje na nějaké palčivé téma. V Manželově tajemství na smrt dítěte, v Sedmilhářkách na domácí násilí, v Zamilované hypnotizérce na to, že lidem může z velkého citu hodně hrábnout, ... Tady to bylo o tom, že i malá nepozornost stačí, aby se stalo něco fatálního. Při čtení jsem byla naprosto paralyzovaná, jestli to skončí dobře, a když jsem se s úlevou dozvěděla, že Ruby byla zachráněna a zůstala bez následků, spadl mi ze srdce obrovský balvan, takže tentokrát jsem neurotickou pozornost zaměřila na manželství Sama a Clementine. Na 60 % jsem si byla jistá, že krizi neustojí, i když jsem tentokrát autorku prosila, aby to rozvodem nekončilo. A kdyby Erika nakonec ještě počala přirozenou cestou, byl by to už úplný happy end a já si šla dát limonádu.
Moriarty také umí velmi umně skrýt do děje nejrůznější pravdy - tentokrát mne zasáhly ty, které se týkaly manželství Clementine a Sama:
(...) a najednou ji napadla strašlivá myšlenka, že možná podvědomě uvěřila tomu, že Sam nic necítí, když nebrečí, nebo že necítí tolik, neprožívá věci tak intenzivně a do hloubky jako ona. Vždycky se zajímala pouze o to, jak jeho činy působí na její pocity, jako by jeho úkolem bylo dělat všechno jen pro ni a kvůli ní a starat se jedině o to, s jakými to ona přijme pocity, jako kdyby muži byli nějaký produkt nebo služba a ona si konečně vybrala tu správnou značku, která funguje tak, jak má.
(…) Promiň mi, že když jsme poprvé čelili krizi, vyplulo na povrch všechno, co bylo na našem manželství špatně, místo všeho, co je na něm dobré. Promiň mi, že jsme se obrátili proti sobě místo jeden na druhého.
Ze začátku se mi to docela líbilo. Trošku mi trvalo, než jsem si zvykla na přeskakování příběhů hlavních hrdinů. Ale nehorázně mě zklamala zápletka knihy. Podle mě naprostá hovadina. Podle toho, co se tam řešilo, jsem čekala tedy něco mnohem víc, než jen...No, každopádně jsem šťastná, že jsem ji dočetla a nemyslím si, že si něco od autorky zase půjčím. I když, kdo ví. A jsem vážně moc ráda, že jsem si knížku nekoupila, ale jen půjčila v knihovně.
Kniha byla ctiva, slyl autorcina psaní se mi líbí. Ale přesto jsem měla pocit, že uz jsem neco podobného četla.
S každou další novou knihou této autorky stále čekám, že mě tak pohltí, jako první dvě ( Manželovo tajemství a Na co Alice zapomněla). Bohužel zůstává zatím jen u toho čekání. Ani ostatní knihy nejsou špatné, ale něco jim chybí. Takže zatím stále čekám a doufám...
Jako u všech předchozích děl byla kniha zajímavá a poutavá, postupně se rozvíjela psychologie postav a vztahů.
Trochu mě rozčilovalo, že se první polovinu neustále mluvilo o "grilování", až jsem si říkala, jestli se vůbec někdy dozvím, co se tam vlastně stalo. Doporučuji ale vydržet, stojí to za to.
Nemůžu si pomoct, ale tyhle knížky mě prostě baví. Sice jsem si po Posledním výročí říkala, že už asi další číst nemusím, pak mi to ale nedalo, a jsem ráda. Je pravda, že bych možná některé pasáže zkrátila, přece jenom to není příběh na víc než 400 stránek. Ale i tak...byla jsem napnutá, co se stalo, a vůbec jsem neměla tušení. Takže budu opět čekat na další knížku...
Než jsem se dozvěděla, co se to vlastně stalo, tak jsem si říkala, že je autorka docela domýšlivá, když si myslí, že bude čtenář do úmoru čekat a čekat, co se stalo na nějakém blbém grilování. A paradoxně když jsem dospěla do toho bodu, kdy jsem se to konečně dozvěděla, moje pozornost upadala a začala jsem se fakt nudit. Ale jako vždy u této autorky: podle mě má skvělé postřehy z obyčejného života, kdy se člověk pousměje, uchichtne, pokývá hlavou, jojo, tak to si myslím taky, akorát bych to nedovedla takhle trefně popsat. A kvůli tomu budu Liane Moriarty číst dál.
Dve hvezdicky jsou za ctivost, ale pointa hrozne slaba.. uplne jsem litovala tech par ztracenych veceru..
(SPOILER)
ŠÍLENÉ VÝČITKY JSOU ZDE NA DATABÁZI VELMI NEDOCENĚNOU KNIHOU !!!
Když jsem vloni zjistila, že vyjde nová kniha oblíbené spisovatelky, srdce mi poskočilo radostí. Jenže jak postupně přibývaly komentáře, začala jsem se trochu bát. Proto mi kniha několik měsíců ležela doma v knihovně. A čím víc zklamaných komentářů, tím větší obava, že zklame i mě. Ale pak jsem dostala obrovskou chuť už zjistit, co se vlastně na párty stalo. I když jsem už tušila. Jako první mě při čtení anotace napadly dvě věci- to, co se tam stalo a že se v knize určitě bude řešit neplodnost. Trefila jsem se v obou případech, i když já měla ještě tragičtější verzi konce té události.
Liane Moriarty mě naštěstí nezklamala. Naopak. Začala jsem číst ve čtvrtek v podvečer a dočetla v sobotu v 1h ráno. Byla by přečtená dřív, kdybych nebyla v práci, kde jako na potvoru bylo dost hostů. Takto mi učarovala.
Již od prvních stránek je kniha čtivá. Je to psáno přesně tím stylem, který mám ráda. Tři rodiny, která spojuje událost, na kterou by učástníci chtěli zapomenout. Událost, která je zároveň od sebe odhání. Dvě kamarádky, které jsou rozdílné jako noc a den a přesto, i když si to sami moc neuvědomují, jejich přátelství je výjimečné. Jsem tak nadšená z knihy, že mi docházejí slova. Naštěstí to jiní uživatelé, kterým se kniha líbila, vystihují za mě.
Já tedy jen ještě přidám. Nenechte se odradit. Kniha za to stojí. Neobyčejně obyčejný příběh. Liane píše knihy, které jsou tak ze života..
"Tom," pravil najednou.
Znovu se obrnila a otočila se zpátky. Bylo to tady.
Do očí se mu nahrnuly slzy. Vzápětí se mu už řinuly po tvářích. "Tak se ten klučina jmenoval. To jen kdyby vás to zajímalo. Jmenoval se Tom."
Štítky knihy
nevěra přátelství děti pro ženy rodina grily, grilování psychologické příběhy mezilidské vztahy kamarádky violoncello
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
"Člověk si troufá vyskočit mnohem výš, když ví, že má kam dopadnout". Jedna z mnoha životních pravd, které se v této knize přímo anebo mezi řádky dozvíte. A já, nehledě na nižší hodnocení, říkám Bravo Liane Moriarty, zrajete jako víno. Za mě je tato kniha bezkonkurenčně nejlepší, kterou napsala, a to se mi Sedmilhářky líbily velmi. Bravurně vystavěný příběh, s logickým dořešením všech dějových linek, výborné charakteristiky jednotlivých členů všech tří grilujících rodin, které jsem si všechny zamilovala, i když každou pro něco jiného a navíc jako bonus postavy Sylvie a Pam, výborně vykreslených matek hlavních hrdinek. Musím zmínit kapitoly děkovné večeře u Pam a úklidu zahrady u Sylvie, tolik jemného a inteligentního humoru na pár stránkách! A potom je tu Harry a jeho příběh, který tam zpočátku ani nepatří, aby nakonec gradoval v úžasný závěr, který autorka opět dovedla k dokonalosti. Děkuji moc za tento čtenářský zážitek a nemohu se dočkat další knihy.