Šílené výčitky
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353246/bmid_silene-vycitky-4zR-353246.jpg
3
1122
1122
Novinka od autorky Sedmilhářek a Manželova tajemství je konečně tu! Pedantská účetní Erika a bohémská violoncellistka Clementine toho mají společného jen málo, ale přesto jsou prakticky odjakživa nejlepší kamarádky. Jenže zatímco bezdětná Erika by pro Clementine strčila ruku do ohně, nábožně lpí na každém slovu své kamarádky a s oblibou jí radí, jak vychovávat dcery, Clementine se do téhle role nechala kdysi vmanévrovat svou soucitnou matkou a po většinu času jí ta její otravná obdivovatelka pořádně leze na nervy. A pak je jednoho krásného, slunečného dne pozve obě i s jejich manžely, Samem a Oliverem, Eričin soused na grilování. Co se na nějaké obyčejné garden party mohlo přihodit tak strašného, že teď všichni litují, že pozvání přijali? A hlavně – čí je to vina?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Truly Madly Guilty
více info...
Přidat komentář
Z počátku mi vadilo, že mi není odhalena pointa příběhu a traumat, pak mě to začalo iritovat, ale jela jsem dále, kolem 200. stránky se to zlomilo a do konce to byla moc příjemná jízda. Nakonec mne kniha přesvědčila o své kvalitě a líbila se mi velmi.
Mám tuto autorku moc ráda, několika knihami mě doslova nadchla! Tahle k nim bohužel nepatří. Ano, dokázala ve mě vyvolat zvědavost - zajímalo mě co se stalo na té zatracené grilovačce, ale ... pomerně dlouhou dobu se v knize vlastně vůbec nic nedělo. Děj se vlekl, byl rozlezlý ... pro mě bohužel velké zklamání. Budu se ale těšit na další knihu této autorky a doufat, že se mi více trefí do čtenářských představ.
Liane Moriarty mám ráda, ale tentokrát je to pro mě menší zklamání. Do knihy jsem se vůbec nemohla začíst, místy mě to až nudilo a žádná z postav mi nedokázala nějak přirůst k srdci.
Tentokrát to nebylo úplně ono, jak jsem od Moriarty zvyklá. První půlka knihy byla rozvláčná a nemohla jsem se začíst. Kupodivu nebylo v příběhu tolik postav jako obvykle, přesto jsem si neustále pletla manžely hlavních představitelek (jakoby jména Sam a Oliver zněly podobně :-) ). Příběh je to nicméně originální a druhá část knihy se četla o poznání lépe. Na můj vkus byl konec poněkud chaotický. Dala bych tak 3,5*, ale ze sympatie ke spisovatelce a k Erice (jedna z hlavních postav je účetní) zaokrouhluji matematicky na 4*.
Jednoducho som musela dať 5*! Od prvej strany ma kniha vtiahla do deja, už vo viacerých románoch sa mi potvrdilo, že Liane dokáže majstrovsky dávkovať napätie a skúšať našu trpezlivosť a zvedavosť. Perfektné vykreslenie veľmi zvláštneho priateľstva medzi Erikou a Clementine a ich manželstiev... Všetci žijú takmer v idylke, až sa nestane niečo, čo ich životy obráti naruby... Čo sa vlastne stalo, to sa dozvieme zhruba za polovicou, ale napätie neklesne. Autorka opisuje to, ako si jednu udalosť dokáže vyčítať množstvo ľudí - tí, ktorí vinu nesú, aj tí, ktorí ani zďaleka nie. A to, aké dopady to na ich ďalší život má...
Na knížku jsem se hodně těšila, ale pro mě je od autorky nejslabší. První polovinu jsem se víceméně do čtení musela nutit, na slovo grilování jsem měla alergii a všechny postavy pro mě byly nesympatické. Druhá polovina už byla čtivější, i zápletka se mi líbila.
Kniha se mi jako celek velice líbila, ale neubráním se pocitu srovnávat s ostatními knihami – pardon, ale ono se to ihned nabízí – a musím říct, že tato kniha mírně pokulhává za těmi ostatními, které jsem aspoň já přečetl. Líbí se mi nápad, který je neotřelý. Autorka vždy používá spoustu postav, kdy tady jich je jen několik a lépe se v nich orientuje. Postavy jsou tradičně skvěle a uvěřitelně vykreslené. Opět platí pravidlo, že na začátku je to s nimi úplně jiné než na konci, v tom je autorka mistryně, postavy jí zkrátka jdou a tohle není výjimka.
Proč si myslím, že kniha trochu pokulhává, spočívá v zápletce a její délce. Tahle zápletka je totiž roztahovaná do pro mě příliš dlouhé délky. Autorka strašně natahuje a občas zdlouhavě popisuje situace a vyjadřuje se k jedné věci snad desetkrát. (Ale i tak mě kniha bavila. Jen bych ji ocenil o sto stran kratší.) A, jsem jediný, kdo měl problém s těmi dětmi? Kde tyhle rozmazlence vzala? Do háje, ti byli otravní!
Retrospektiva mi nikdy nevadí, vždy ji čtu rád, v tomto případě navazovala na přítomnost a doplňovala ji, ale občas se stávalo, že byla psána z jiného úhlu a chvíli trvalo, než mi došlo, kdo to mluví. Já osobně jsem si sice myslel, že na oné grilovačce bude více lidí, než jen tři páry, ale dobře, nijak mi to při čtení neubližovalo, takže proč si na to stěžovat? :D
Nejzajímavější postava mi připadal Harry a jeho životní osud, ale mrzí mě, že byl popsán tak krátce. Podle mě by měl být jeho velice zajímavý pohled rozepsán o něco víc, abychom mohli lépe pochopit tu jeho povahu. Domnívám se, že by popis jeho života byl zajímavější, než to, co řešily hlavní postavy. Ano, bylo to poutavé, ale po přečtení té kapitoly na konci o Harrym, to všechno strčilo do kapsy.
Taky se neubráním pocitu, že tato kniha je více uzavřenější, tím, že je v ní méně postav, se ubíráte hlavně k těm hlavním, což si pravděpodobně autorka cílila, ale pokud srovnám např. se Sedmilhářkami, kde je postav tolik a všechny se ke všemu vyjadřují, to tady občas může nudit, když jich je tak patnáct maximálně a to počítám číšníky a učitelky. :) Rozhodně tuto knihu neberu jako autorčin skvost, autorka má lepší knihy, ale tato mezi nimi zapadne. :) Myšlenka je zajímavá a celé rozuzlení také… A na té grilovačce se přeci jen stala spousta zajímavých věcí, takže to za čtení stálo. :) Těm, kteří začínají s Moriarty, nedoporučuji, ale těm, kteří ji milují, protože prostě za všechno, tak se to pravděpodobně líbit bude.
PS: V poděkování autorka píše, že si přečetla spoustu literatury ke knize a já se jen ptám: Jak se to v knize odrazilo? Já se omlouvám, ale mě připadá, že ke knize nebylo nic potřeba číst a vše je tak nějak…jasné. :D Asi se mýlím, já si jen potřeboval rýpnout, protože mi to nedalo. :D :)
Leč zápletka zajímavá, dala se pojmout ještě zajímavěji. Některé pasáže nicneříkajíc a zdlouhavé. Adsi zatím nejslabší od Moriarty.
Mě osobně děj nijak zvlášť nenadchnul, to neustálé naznačování "CO se stalo na grilování" až téměř do konce knihy mě neskutečně vytáčelo, ani jedna z hlavních postav mi nebyla sympatická a konec knihy mi přišel takový nemastný neslaný.
Jako vážně? Děj úplně o ničem, rozuzlení co se vlastně stalo mě rozesmalo a když si člověk mysli, ze se to už konečně rozjede, tak je konec. Nechapu tak vysoké hodnocení. Kniha bez nápadu, děj nemá hloubku, katastrofa.
Líbí se mi, že Liane do svých příběhů zamotá nějaký psychologický podtext, který je takový neotřelý a pro mě vždy zajímavý. I tentokrát to bylo stejné, vztah Clementine a Eriky byl hodně zajímavý. Každopádně ostatní se na můj vkus trochu vleklo a bylo to moc natažené.. Jinak ale příjemné počtení.. Určitě si letošní léto na toho svého tříleťáka budu dávat víc pozor!
Kniha se mi líbila, to ano. Ale nějak jsem nemohla poznat svoji oblíbenou autorku. Na jejích příbězích miluju rozmanitost postav, jejich povahy, vše co skrývají, jak žijí atd. Tady se mi toho ale dle mého názoru moc neodkrylo. Někde to drhlo. Přesto se mi příběh líbil, i když jsem si asi do poloviny knížky říkala, že už toho tajemství je až moc, že bych se už konečně tedy mohla dozvědět, co se stalo a všichni by mohli přestat vyvádět. Pak jsem ale pochopila, proč tak vyvádějí. Stejně to ale tak nějak nebylo ono, knihu ale stejně doporučuji.
Jsem velkým fanouškem paní Moriarty - přečetla jsem všechny knížky, které u nás byly vydané a četbu této poslední jsem velmi odkládala, abych oddálila chvíli, kdy mi bude líto, že ji mám již přečtenou. Román Šílené výčitky je skvělý, moc mne bavilo ho číst a myslím si, že jeho autorka je jednou z nejlepších spisovatelek současnosti. Čtu poměrně hodně a pouze v knihách paní Moriarty dostávám pokaždé mnohem více, než čekám a než je avizováno. Psala jsem to již několikrát, ale musím to opět zopakovat, že její knihy jsou vždy velmi čtivé, pokaždé mají velmi originální a nepředvídatelnou zápletku, k níž se váže ještě několik dalších zajímavých drobných zápletek a témat, která jsou v mnohých případech až děsivě reálná, neboť se dotýkají každodenní reality a běžného života každého z nás. Nepřestává mne fascinovat způsob, jakým autorka píše a vykresluje jednotlivé charaktery svých postav. Vše je tak živé, plastické a velmi chytré. Pokud existuje nějaká kategorie kvalitního současného mainstreamového románu, pak je paní Moriarty na jejím nejvyšším žebříčku. Zpětně mohu říci, že některé její romány jsou mírně slabší než ostatní, ale v zásadě jsou všechny výrazně nadprůměrné a strčí hravě do kapsy konkurenci dalších nejen "bestsellerových" autorů. Šíleným výčitkám je přičítáno, že se v nich autorka již opakuje, že jsou zdlouhavé a že zápletka není tak výrazná jako v jiných knihách. Opak je však podle mého pravdou - síla autorky spočívá ve výjimečném pozorovatelském talentu a v tom, co je řečeno mezi řádky a z tohoto pohledu jsou Šílené výčitky jejím nejlepším románem. Moc za něj děkuji a pevně věřím, že až se HBO nabaží nové látky, paní autorka zase něco nového napíše. Už se nemohu dočkat! A zatím si ráda přečtu znovu vše, co mám již v knihovničce:-)
Do poloviny knihy jsem si v duchu stále opakovala: "Tak co, tak pro jednou nedáš své bestce pět hvězd..." Aaa konec to zabil! Slzy, dojetí, překvapení! Zase jeden knižní skvost!
Oliver se posadil naproti ní, sundal si brýle a promnul si oči. "Já jsen tvůj nejlepší kamarád, Eriko," řekl smutně. "Copak to nevíš?"
Kniha je napsaná obdivuhodným způsobem, děj není přímo strhující, ale nutí k zamýšlení, vyvolává velké emoce. U knihy mi parkrát vhrkly slzy do očí. Hlavni postavy byly skvěle vykreslene...a prestoze jsem knihu cetla celkem pres tyden, nenudila jsem se.
"Každý čin má svoje důsledky."
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Šlo o zajímavý příběh, Liane Moriarty umí psát, to nepochybně, ale ve výsledku šlo o jeden jediný den, který se neustále skloňoval na 450 stranách.
Kniha určitě zajímavá, má dobře propracované postavy, ale nějak mi tentokrát nesedla. Četla jsem ji poměrně dlouho a proto jen 4 hvězdy.
Musíš říct, že tentokrát mě čekalo zklamání. Na knihu jsem se těšila, Liane Moriarty patří mezi mé oblíbené spisovatelky.
Už u minulé knihy (Poslední výročí) jsem začala přemýšlet o tom, že dle mého názoru autorčiny knihy postrádají hloubku. Jenže mi to zas tak moc nevadilo, "oddechovky" potřebuje každý. Navíc se mi skutečně hodně zamlouval styl autorčina psaní, má talent!
Tentokrát se mi však kniha nelíbila. Příběh mi připadal hodně plytký, ujetý, nereálný. Přeskakování z minulosti do přítomnosti mě mátlo, leč mám užívání retrospektivy ráda, tentokrát mi nepřipadala vhodná. Navíc mi připadalo, že se příběh hodně táhl, bylo tam zbytečně moc emocí, stále se "chodilo kolem horké kaše", ale akce žádná.
De facto žádnou z postav jsem si neoblíbila. Jednání ani jedné z nich mi nepřipadalo přirozené, neměla jsem ráda Eriku, Clementine, Eričinu matku jsem přímo nesnášela a Holly a Ruby pro mě nebyli nic než rozmazlení fracci.
Protože chci říci i něco pozitivního, když o tom tak uvažuji, Oliver mi nevadil, líbil se mi charakter Dakoty a chování Harryho mě celkem dojalo. Takže nějaké plus se najde. :-)
Štítky knihy
nevěra přátelství děti pro ženy rodina grily, grilování psychologické příběhy mezilidské vztahy kamarádky violoncello
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
Mám ráda její knihy. Tato patří asi k těm nepatrně slabším. Zápletku jsem tušila téměř od začátku. I tak byla ale kniha velmi čtivá.