Šílené výčitky
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353246/bmid_silene-vycitky-4zR-353246.jpg
3
1121
1121
Novinka od autorky Sedmilhářek a Manželova tajemství je konečně tu! Pedantská účetní Erika a bohémská violoncellistka Clementine toho mají společného jen málo, ale přesto jsou prakticky odjakživa nejlepší kamarádky. Jenže zatímco bezdětná Erika by pro Clementine strčila ruku do ohně, nábožně lpí na každém slovu své kamarádky a s oblibou jí radí, jak vychovávat dcery, Clementine se do téhle role nechala kdysi vmanévrovat svou soucitnou matkou a po většinu času jí ta její otravná obdivovatelka pořádně leze na nervy. A pak je jednoho krásného, slunečného dne pozve obě i s jejich manžely, Samem a Oliverem, Eričin soused na grilování. Co se na nějaké obyčejné garden party mohlo přihodit tak strašného, že teď všichni litují, že pozvání přijali? A hlavně – čí je to vina?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Truly Madly Guilty
více info...
Přidat komentář
Děj se hrozně táhnul, několikrát jsem měla chuť knihu odložit. Nakonec o celé knize ani není co říct a celé by se to dalo shrnout do dvou vět... Za sem tam malé překvapení dávám 2 *, ale hodně jsem se rozmýšlela...
Další kniha této autorky a opět podobná šablona-něco se stalo a autorka postupně rozkrývá tajemství...
Zde se něco stalo na grilování, všichni mají svá traumata a problémy a postupně se vše odkrývá. Byla jsem hodně zvědavá, co se vlastně stalo, což se čtenář dozví zhruba v polovině knihy.
Konec mi připadal už trošku moc přitažený za vlasy, kdy se vše vysvětlilo a skončilo jako v pohádce.
Celkově se mi kniha líbila a doporučuji k přečtení.
Za mě super. Souhlasím, že začátek byl hodně rozvláčný a zdlouhavý, ale pak to stálo za to. Chápu, že to bylo roztahané schválně, aby čtenář byl napnutý, účel to splnilo.
První polovina byla zdlouhavá, možná víc než si zasloužila. Pak se spousta věcí vyjasnila a příběh se četl sám. Autorčin styl psaní mi sedí a těším se na další knihu.
Po předchozích knihách autorky mi tato přišla trochu pomalejší a nevtáhla tolik do děje. Nicméně chování postav bylo moc hezky popsáno, jak je obvyklé a to mě bavilo.
2. kniha, kterou jsem četla od autorky (první byly sedmilhářky). Nebyla špatná, ale nedosahuje takových kvalit jako sedmilharky, místy jsem se u toho i nudila
Oddychová kniha, kterou přečtěte velice rychle. Oproti jiným knihám autorky se mi zdál děj trochu jednodušší. Přesto jsem se nenudila.
Zajímavě zpracovaný příběh, po Sedmilhářkách člověk ví, co čekat. Nejen samotný hlavní příběh, ale i jednotlivé příběhy tří rodin, je to poutavé až do konce.
Austrálie, propršené Sydney, tři rodiny a jedna událost, která s nimi pořádně zamává. Odpočinková knížka o kamarádství, rodičovství, přátelství... tak trochu napínavá, trochu vtipná, trochu k zamyšlení,. S ubíhajícím dějem se čte stále líp, nabírá spád od druhé poloviny. Hlavní postavy vám možná polezou na nervy, možná vás dojmou, každopádně tento příběh se reálně může odehrát kdekoli, mně se líbil.
Tak zhruba do půlky knihy jsem byla dost zklamaná a byla jsem přesvědčena, že víc jak 3 hvězdičky tato kniha určitě nedostane. První půlka byla prakticky o ničem. Téměř všechny postavy mi byly nesympatické, snad kromě Olivera, který mi jediný přišel jakž takž normální. Pořád se zmiňovalo osudné grilování, na kterém se stalo něco příšerného, co všem změnilo život - ale k tomu, co to vlastně bylo, se knížka dostane téměř ve třičtvrtině, tudíž mně mátlo prapovdivné chování všech postav. Po odhalení zmiňované "osudné chvíle" , kdy jsem konečně pochopila sled událostí, jsem všechny postavy vzala na milost a ve finále jsem knížce odpustila i celkem nezáživnou první polovinu. Obzvlášť mi bylo líto nepochopeného, starého Harryho, který pod svou nenávistnou vizáží skrýval obrovský smutek.
Na knížku jsem narazila skoro náhodou a měla jsem chuť zkusit něco nového... tak jsem do toho šla. Na můj vkus je to dost vztahové, ale ještě se to dalo. Postavy mi sice moc sympatické nebyly, jsou na moje poměry dost afektované a působí jako takové ty ideální a dokonalé sterilní osůbky, co si kvůli nedostatku starostí zbytečně řeší nějaké hovadinky... dokud jim to něco fakt nezkalí. A ono to přijde. Autorka umí skvěle napnout, čekání na odhalení, CO se vlastně stalo, bylo skoro nekonečný... a když jsem se do dozvěděla, vlastně mě to zklamalo, první myšlenka byla "to je jako všechno"? S tím všichni tolik nadělali? Vím, nejsem matka a asi bych pak uvažovala trošku jinak. Ale tady jsem fakt nabyla dojmu, že tam někdo někoho zavraždil a znásilnil, když jsou z toho všichni tak rozhození, ne že došlo "jen" k nehodě. Špatný to nebylo a četlo se to celkem příjemně, ale po dalších knihách od Moriartyové asi nezatoužím.
Nedočetla jsem, štvaly mě ty náznaky a téměř žádný děj. Asi nejsou americké knihy pro ženy
pro mě. :-)
Četla jsem od autorky jako první knihu Sedmilhářky a ty nasadily laťku hodně vysoko. Kniha není špatná, rozhodně stojí ji doporučit. Bohužel byl na mne příběh asi málo převratový a šokující. Jedná se dle mého názoru spíše o napínavou odpočinkovou četbu. Řeší se v podstatě jen vztahová linka všech zúčasněných, ale nějaké velké překvapivé zjištění nečekejte.
Přečetla jsem hlavně kvůli tomu, abych se dozvěděla co se tedy doopravdy stalo na grilovačce a celkově mezi všemi postavami, ale přišlo mi to zbytečně zdlouhavé, štvaly mě pořád náznaky, že kvůli tomu co se stalo atd. a pořád nic jsem se nedozvěděla :)
Ze začátku nuda a zklamání, protože knížky této autorky mám ráda, ale tak skoro od poloviny už to zase byla "stará dobrá" Moriarty..
Musím říct, že příběh nebyl špatný, ale vůbec mě nebavil. začátek byl moc táhlý a nezáživný ale jelikož jsem chtěla vědět, co se stalo na grilovačce, tak jsem knihu přečetla.
Chtěla jsem vědět co se stalo na grilovačce a proto mě kniha držela a neodložila jsem jí, ale rozhodně má Moriarty hezčí knihy. Už je toho možná přespříliš a hodně splývají dohromady..
Pro mě to byla skvělá kniha. Moc velká očekávání jsem od té knihy neměla po tom, co jsem si tu přečetla komentáře. Pro mě osobně to byl závažný problém a dokážu se naplno vžít do těch hrdinů a pochopit jejich důvody. Samozřejmě to záleží jak každý smýšlíme. I když to pro mě bylo celkově takové chmurné a knihu už si asi nikdy nepřečtu, líbila se mi a myslím, že poukázala na věc, která ač je něco co všichni bereme jako samozřejmost se i tak může zvrtnout. Pro mě nejlepší kniha od této autorky.
Dlouho jsem nečetla knihu, kterou jsem opravdu nevěděla, jak mám hodnotit. Byla to moje první kniha od Liane Moriarty a začít číst jsem ji musela třikrát. Opravdu třikrát. Začátek, v podstatě první polovina knihy, se odehrává ve dvou časových osách, minulost a současnost, a je jasné, že v minulosti se NĚCO stalo. Asi je správně, že nikde nezazněl ani náznak toho, CO se stalo, takže to čtenář opravdu ani netuší, ale přiznám se, že pro mě byl ten začátek opravdu úmorný. Dvakrát jsem knihu odložila a neměla chuť se k ní vrátit. Říkala jsem si, že víc než dvě hvězdičky nemůžu dát.
Pak se ono NĚCO doopravdy stalo, kniha se rozjela, napětí, akce, začetla jsem se a bavila, říkala jsem si, tak dobře - tři hvězdičky. Násladovaly některé události, které mi přišly až trohu přitažené za vlasy a nereálné a já jsem znovu chtěla hodnocení o jednu hvězdičku snížit. Ale konec se mi líbil, takže nakonec za tři.
Pozor, malý spoiler: Hollyinu roli v příběhu jsem odhadla téměř hned, ta mi přišla průhledná od chvíle, kdy se ono NĚCO stalo. Ale Harryho roli jsem nepoznala. Jeho úloha přinesla nádherné, smutné a pro mě, přiznám se, dojemné rozuzlení, za které dávám tu jednu hvězdu navíc.
Štítky knihy
nevěra přátelství děti pro ženy rodina grily, grilování psychologické příběhy mezilidské vztahy kamarádky violoncello
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
Sedí mi autorčin styl vyprávění, knihy se čtou sami - čas od času mám na přesně tento způsob náladu.
Otázka viny spisovatele vždy velmi přitahovala a myslím, že Liane Moriarty se ji zhostila se ctí. Co hlavního by si čtenář měl odnést (dle mého názoru) je, že je nutné společně mluvit, sdílet, být pravdivý - ne jen v rodině, ale i v širším společenství a především sám k sobě....a stále se učit odpouštět..... sobě, druhým...