Silmarillion
J. R. R. Tolkien , Christopher Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504466/bmid_silmarillion-BlH-504466.jpg
4
2925
2925
Pán prstenů série
>
Súbor príbehov, ktoré spolu dávajú obraz Sveta, od Stvorenia až do doby ľudskej (i keď veľmi dávnej). Kniha vznikala s prestávkami v priebehu viac ako päťdesiat rokov. Tolkien celý život vytváral tento svet, svet v ktorom sa odohrávajú príbehy Silmarillionu a svet, ktorý poznajú a obdivujú milióny čitateľov. Tak vznikala Stredozem, Aman, Valinor, stovky postáv, udalostí, okamihov ich života, tak vznikali nové mýty a písma.... celý text
Literatura světová Fantasy Mytologie
Vydáno: 2008 , Slovart (SK)Originální název:
The Silmarillion, 1977
více info...
Přidat komentář
Spojovací článek mezi pradávnými mýty a moderní fantastikou. Víc asi netřeba dodávat.
Uf. Dočteno. Po dlouhé době, ale nakonec dočteno. Na jednu stranu klobouk dolů před Tolkienem, protože ten jeho svět, který stvořil, je úchvatný. Bohužel to vyprávění o něm je silně pokulhávající a strašně únavné. Není to kniha před spaním. Musíte vnímat. Hodně. Hlavně jména a názvy, protože když se vám v jednom odstavci protočí 5 jmen (a to kolikrát 3 patří jedné a té samé postavě), začíná se motat hlava kolem. Neustálé listování do rejstříku taky na čtivosti nepřidá.
Sumasumárum - jako doplněk k Hobbitovi a prstenové trilogii super. Ale upřímně řečeno, znovu bych to číst nechtěl.
Knihu rozhodně doporučuji každému koho baví příběhy Středozemě. Děj je obsáhlý a velmi dobře propracovaný, neměl bych nic k vytknutí.
Tak tomu vravím epopeja (kratšie vydanie) :D Zo začiatku asi do prvej tretiny knihy som sa pod náporom tých rôznych (a pritom tak podobných) mien strácal, no potom to už bolo lepšie. Príde mi to ako Biblia- príbeh o stvorení sveta, len s tým rozdielom, že Silmarilion je omnoho prehľadnejší, kratší, zaujímavejší a "realistickejší"- skrátka omnoho lepšie zvládnutý než Biblia, "ktorá si o sebe myslí neviem čo, no nieje ani milióntinu z toho za čo sa pokladá"- (resp ľudia ju pokladajú).
Ano, klobouk dolů před fantazií pana Tolkiena, ale tuto knihu beru spíše jako encyklopedii. Popisování rodů, mnoho jmen...jako osvětlení vzniku Středozemě perfektní, ale pro mně Pán prstenů je Pán prstenů.
Dílo, u kterého jsem se neustále divil, jak je Tolkienův svět propracovaný. Jaká škoda, že už nedostaneme více příběhu z tak úžasného světa. Pro fanoušky Pána Prstenů je tato kniha povinnost.
Tak konečně jsem se dokopala k tomu, že jsem si konečně Silmarilion přečetla. Dlouho jsem to odkladala, nakonec mě výzva (2019) donutila znovu se podívat na své oblíbené místo do Středozemě. Není to opravdu tak záživné čtení jako Pán prstenů nebo Hobit, a určitě nestačí si Silmarilion přečíst jen jednou, ale nakonec vás to pomalu vtáhne do toho světa, že na konci knihy nechcete odejít a láká vás to znovu, už po několikáté, si zase přečíst Hobita a Pána prstenů :-)
OK, sorry, tohle se nedá, už u toho už potřetí usínám. Na Silmáče se musí člověk koukat dvojí optikou, podobně jako třeba na Stokerova Drákulu. Tedy si uvědomit, že je to první kniha určitého typu zakládající žánr nebo subžánr.
V Tolkienově případě je nutno vnímat Silmáč jako zřejmě první knihu pojednávající o zrodu velmi propracovaného fantasy universa. Něco jako Wolfenstein v rámci 3d stříleček. Snad jen s tím rozdílem, že ani první Wolfík za celou dobu neztratil svoji atraktivitu a jeho značka je stále žívá a vyvíjející se. To u Tolkiena neplatí a je to jeden z důvodů mé neadorace tohoto autora.
Pokud se na Silmarillion podívám dnešní optikou, je to poměrně dost naivní a šablonovitý mýtus o vytváření a vývoji fantasy světa. Knize silně neprospívá minimum dialogů a tuna popisu, které čtení činí dosti únavným. Od doby úsvitu Středozemě se propracované vesmíry a světy staly v žánru fantastiky celkem standardem a existuje mnoho horších, lepších a srovnatelných. Kromě toho rozestavení postav a základní konflikty trpí díky své černobílosti, které zkrátka v žánru už celkem odzvonilo. Iluvatar chválí bezbřehou poslušnost Valar a Melkor, který si dělá zkrátka věci trochu po svém, je vyvrhel, hajzlík a zlý výrostek Hugo. Už při první scéně se zpíváním a uvedením existence tak nějak do chodu jsem chtěl Iluvatarovi jednu ubalit a začal Melkorovi fandit.
Sečteno a podtrženo: "Díky, Ronalde, za první jiskru. Evoluce žánru už nás ovšem dostala trochu jinam."
Silmarillion - kniha, na kterou jsem se chystala již dlouho, ale věděla jsem, že to nebude jednoduché čtení, a tak jsem to tak trochu odkládala. Rozhodně to není kniha, která by byla pro každého čtenáře - spousta jmen, spousta míst, člověk se v tom při chvilce nepozornosti ztratí, ani neví jak. Nicméně člověk musí žasnout nad Tolkienovou nezměrnou fantazií, nad tím, jak měl každou maličkost do puntíku promyšlenou.
Čím dál jsem knihou postupovala, tím více mě pohlcovala a když skončila, byla jsem zklamaná, že už je konec. Určitě se ke knize chystám znovu vrátit, jelikož si myslím, že jsem pořádně nevstřebala ani třetinu. Opravdové mistrovské dílo.
Tleskám.
Je to tezka kniha, na kterou clovek musi mit klid a soustredit se jinak se v tech pribezich ztrati raz dva. Skvele to doplnuje souvislosti a veci co sem driv o tomto svete nevedel, ale i tady se najdou nudne kapitoly o nicem. Kdyz to vemu kolem a kolem tak to co s takovyma detajlama Tolkien vytvoril, takovou fakt bibli da se rict... Musel asi fakt šňupat... Co se tyce jeho fantazie to byl fakt borec...
Tak na čtvrtý pokus jsem to nakonec přečetla i já (se spoustou vlastních poznámek). Silmarillion je nesmírně náročná četba a rozhodně stojí za to. Určitě se nevyplatí začínat číst, pokud člověk nemá dostatek času, pak se v tom množství jmen (dost podobných) ztratí a dost možná ho přejde i chuť ke čtení.
Jinak je kniha úžasná, po přečtení máte pocit, že jste součástí tohoto světa, který je tak detailně propracovaný. Dočetla jsem asi před hodinou a už teď si dělám plány, jak ji přečtu znovu.
Silmarillion je dosiaľ jediná kniha, ktorú som prečítal už tretí krát. Azda by bolo vhodné zamyslieť sa, prečo je tomu tak. Tajomné príbehy plné legiend o udatných hrdinoch, úlisných zradcoch a ich epických konfrontáciách, to ma ma vždy bralo, jasné. Žánrovej literatúry podobného druhu a často pochybnej kvality som prečítal toľko, až som jedného dňa prestal a do týchto vôd sa dnes vraciam len po uistení, že už vopred viem, že taká kniha bude stáť za prečítanie. Aj Silmarillion je plný onej epickej fantastiky, ktorú som v študentských časoch tak rád a bez rozvahy vyhľadával, no zároveň, je niečím oveľa viac. Tie nespočetné diela, ktoré vedome, či nevedome z Tolkienovej tvorby vychádzajú, si z nej v drvivej väčšine vypožičiavajú len zlomok toho, čo sa v nej ukrýva. Berú si vyvolených hrdinov, strety monštróznych armád, sličných elfov, húževnatých trpaslíkov, čarodejníkov so špicatými klobúkmi...a tam snaha, či schopnosť replikovať hĺbku a hodnotu Silmarillionu končí (berme teraz Silmarillion, ako dielo zastrešujúce takmer celý Tolkienov svet, čím aj je). Tou pridanou hodnotou sú vzťahy a súvislosti, ktorými sú celé tisícročia histórie Ardy prepojené. Jednotlivé príbehy, veky, postavy, nie sú len novými epizódkami používajúcimi spoločné reálie fikčného sveta. Nie sú to iba ďalšie skutky hrdinov bojujúcich s novými a novými nástrahami. Práve naopak. Ozveny činov a udalostí raných vekov sa nesú až do čias bojov o prstene moci. Fëanorova kliatba sprevádza osudy Noldor počas celých vekov ich života v Stredozemi. Melkorove lži utvárajú a ničia národy tak, ako Valar tvarujú a bortia povrch Ardy. Nič nie je len tak. Všetko dáva zmysel vo väčšom kontexte, všetko má viac vrstiev, všetko má svoje morálne hodnoty. Azda preto ma Silmarillion stále tak baví a láka. Nie je to len príbeh. Je to svet, mýt, legenda, ktorá viac než k fantastickej literatúre patrí k skutočným bájam.
Dá sa takéto niečo napodobiť ? Možno áno, ale to by autor musel so svojim svetom stráviť minimálne toľko, čo Tolkien. A teda celý život.
Legendy Středozemě s veškerou možnou epikou, jakou si jenom lze představit. Těžké pro mě bylo prokousat se prvními cca padesáti stranami, jež poeticky vykreslují vznik světa a všechno co s tím souvisí. Pak už ale naprosto skvostná jízda, kdy jedna epochální událost střídá druhou a válečné konflikty jdou až na samotnou dřeň, přičemž vyprávění rámuje tragika hodná nejlepších řeckých dramatiků. J. R. R. Tolkien měl zkrátka perfektní cit pro literární formu, takže i když si člověk uvědomuje, že to všechno tahá z kouzelného klobouku, působí to neuvěřitelně autenticky, málem lépe, než naše vlastní mýty.
Je to ale rozhodně čtení spíš pro fanoušky, než pro běžné konzumenty, protože je poměrně důležité mít k tomu všemu vztah. Zároveň nejde o klasické fantasy čtení, kdy skupina dobrodruhů zachraňuje svět - tohle je komplexní historie fiktivního světa, která ohromí svou propracovaností a dokáže pohltit jednotlivými epizodami i celkově starosvětským pojetím. Spisovatelův opus magnum, o tom žádná.
Představte si, že jste starověký národ. V průběhu tisíciletí máte miliony příslušníků, desítky tisíc spisovatelů, kněží, vizionářů a bájeslovců, bezpříkladné množství času a prostředků. S vynaložením titánského úsilí vymyslíte komplikovanou a krásnou mytologii, přičemž si konkurujete s podobně snaživými kulturami na celém světě. A je to tuhé soupeření! A pak si prosím v nějakém 20. století přijde jeden jediný člověk, sedne si do kamrlíku někde v Oxfordshiru a vypálí všem těm namyšleným starodávným národům rybník svou vlastní mytologií – úplně nejkomplikovanější a úplně nejkrásnější. To naštve, ne?
Abych pravdu řekl, i přes veškerou racionalitu a vědecké myšlení odmítám uvěřit, že by to se stvořením světa a jeho prvními věky bylo jinak, než se píše v téhle knize. To by totiž byla nesmírná škoda, kdyby se to nikdy nebylo bývalo stalo! Zlatý strom Laurelin a stříbrný strom Telperion mísící svá světla, probuzení Provorozených u stínů sladkého Cuiviénenu, dlouhý pochod přes hory a pláně zatímco duněla Naharova kopyta nad světem... a všechny ty velké bitvy a srdce protínající milostné příběhy, Lúthien tančící pro Berena na palouku mezi bolehlavy a Finrod Felagund vzdorně zpívající čarodějnou píseň, aby obětavě zachránil přítele... Mám vypočítat úplně vše? Skoro by se mi chtělo!
Musím se na tomto místě též přiznat, že příliš nevěřím výrokům o tom, že přečtení knihy umožňuje čtenáři prožít další život: do hrdinů se obecně vzato odmítám vžívat, neboť to obvykle bývají pošetilí a sobečtí všiváci. Jsou však výjimky, u kterých ten omšelý citát platí – a příběh o válce o silmarily je z těch výjimek dost možná tou nejzářivější. Protože pokaždé, když knihu vyjmu z police a pustím se do ní, jako bych znovu cítil hanebnou lásku k dílu svých rukou, znovu prožíval ty strašlivé roky ve stínu Morgothovy hrozby a hrdě pochodoval vstříc zachmuřenému severu a zradě, bez naděje v srdci, ale s hrdostí o to bodavější. A to prosím i přesto, že většině bohů, elfů a lidí v Silmarillionu vystupujících (s hrdinnými Noldor v čele) to pošetilé a sobecké všiváctví také už asi nikdo neodpáře.
Pro spoustu lidí těžko překousnutelné, ale když se dostanete přes Hudbu, je to nářez! Teda ne... není... i tak vás to možná místy uspí, ale i tak úžasné čtivo.
Kniha pro skalní fanoušky Pána prstenů. Kniha se velice podrobně zabývá historií Středozemě od vzniku, až do konce období čtvrtého věku kdy byl Sauron definitivně poražen a nastal věk lidí. Celou knihu je velmi těžké sledovat osudy všech postav, protože je jich tam bezpočet a v hlavě mi zůstalo jen pár jmen, která mě zaujali. Krásně popsaný vznik světa spolu s příchodem Valar což je takové božstvo Středozemě přes příchod prvních elfů trpaslíků a lidí. Samotný vznik dvou stromů z Valinoru přes jejich zánik a vznik slunce a měsíce. Války mezi Valar a Melkorem, výroba Silmarionů, odchod elfů ze zaslíbené země opět válka s Melkorem a úpadek elfů. Nejvíce mě asi zaujala povídka o Belenovi a Lúthien a jejich pouti a získání ukradeného Silmarionu. Knihu doporučuji, ale s upozorněním, že je to vcelku náročné čtení hlavně pro fanoušky Tolkienova světa.
Wow. Wow wow wow. To byl tedy kus práce. Opravdu hluboké díky Christopherovi Tolkienovi, že tyto skvosty uspořádal a nenechal je zapadnout do prachu dějin. První část knihy o stvoření světa mi dala trochu zabrat a celkově děj knihy je opravdu propletencem dějin a mýtů. pro někoho tak může být jeho četba až přehnaně složitá. Já jí ale doporučuji, protože jde o silný stavební kámen celé mytologie a rozhodně stojí za to vytrvat, pokud Vás místy něco láká knihu odložit. Klenot ve sbírce o Středozemi.