Sirotčinec v údolí
Philip Fracassi
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542550/bmid_sirotcinec-v-udoli.jpg
4
88
88
Pensylvánie, rok 1905. Do odlehlého chlapeckého sirotčince, spravovaného trojicí katolických kněží, přivede jedné bouřlivé zimní noci šerif podivného muže… Philip Fracassi je bývalý hollywoodský scenárista, nyní hororový spisovatel na plný úvazek, žijící v Los Angeles. Tento román je jeho třetí hororovou knihou vydanou v češtině.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2024
,
Gnóm!
Originální název:
Boys in the Valley, 2023
více info...
Přidat komentář
Příběh se dobře čte, atmosféra sympaticky děsivá, postava vypravěče hezky propracovaná. Přesto mě však Sirotčinec nezaujal natolik, abych měla chuť se k němu vracet.
Knihu jsem přečetla za jeden den, čte se dobře, ale z chování kněží k sirotkům, člověka mrazí. Také bych si přála jiný konec, ale k tomuto tématu asi patří.
Měl jsem z toho trochu strach .) , ale zbytečně, skvěle se těch téměř 400 stran čte.
Knihu určitě ocení ty z vás které baví téma: posedlost ďáblem a vše okolo. Co bych autorovy vytknul je ten konec příběhu. Ten jsem čekal trošku jinší.
Vítejte v zapadlém chlapeckém sirotčinci v Pensylvánii roku 1905.
V sirotčinci který mají na starosti kněží kteří zasvětili své životy bohu a víře v něj. Jeden by si řekl, že pokud máte víru jste dobrým člověkem pro opatrování opuštěných dětí. Můžete jim předat svou víru v boha...a ukázat že i když měli těžký život může být i lépe.
Jenže....
Tito kněží rádi trápí a týrají tyto děti. Ať je to nesnesitelný hlad a opravdu těžká práce. Až po brutální fyzické tresty...nehledě na ten nejkrutější trest - JÁMU
To je přesně to co nám autor na začátku předá...utrpení chlapců a jejich každodenní boj o život.
Ale to není vše, vždycky může být hůře.
A sirotci zjistí že jejich hlad bylo to nejmenší co je mělo trápit. Jednou v noci přivede šerif do sirotčince muže na pokraji smrti.
A tehdy vše začne.
S mužem přišla do sirotčince smrt a nejtemnější zlo.
Od tohoto okamžiku jsem četla a nevěřila...s každou stránkou byl příběh brutálnější a brutálnější. Bylo to užasné čtení...plné toho nejhlubšího zla které si dokážete představit.
Pokud existuje bůh...byl zrovna obrácený zády k těmto dětem a jejich životům. Aspoň takový jsem měla pocit. Že bůh prostě neexistuje.
Autor totiž dokáže dokonale vystavět atmosféru. To je hlavní tahoun tohoto hororu. Ponurá a znepokojivá atmosféra sirotčince je až hmatatelná. A to i postavy v knize...s chlapci jako čtenář soucítíte a chcete aby se měli dobře. Naopak kněží není problém nenávidět do morku kostí.
Proto s klidem mohu říci, že se jedná o jeden z nejlepších hororů co jsem kdy četla. Autor napsal temný a zvrácený příběh. Plný zla a utrpení....
Pokud chcete horor co má koule....je to přesně tento.
Jedna z těch knih, které si úplně říkají o zfilmování. Příběh začíná jako psychothriller, pak trochu koketuje se satanismem (místama dokonce s Vymítačem) a končí jako napínavá vyvražďovačka. Když se něco podělá, stane se ještě něco horšího. Body plus za dobře napsané postavy. Každé jsem úplně všechno uvěřil, takže jsem si knihu skutečně užil. Jen bych uvítal silnější desky na obálce.
Začalo to působivě. Zasněžený sirotčinec, přísní kněží, skvěle vykreslené postavy, náznaky budoucích děsů. Bohužel, druhá polovina je sice pořád funkční, ale jinak poměrně ničím vybočující satanský horor. Dobré, ale nenaplněné očekávání.
Keďže majiteľ Gnóma! je... Nazvem to diplomaticky. Neortodoxný. Tak síce chápem, že ho lákajú aj iné žánre, ale osobne si myslím, že toto sympaticky malé vydavateľstvo odjakživa najlepšie fungovalo vtedy, keď vydávalo „len obyčajné“ horory. Predstavilo nám v bravúrnej forme Lairda Barrona, ale tiež Philipa Fracassiho. Philipa som dlho považoval za predsa len toho slabšieho z dvojice Barron/Fracassi, ale roky ubiehali, nové príbehy daných autorov pribúdali (našťastie) a ako vyladenejší a konzistentnejší autor sa napokon vyprofiloval, možno trochu prekvapivo, nie Laird, lež práve Philip. Kým Laird Barron sa tak nejak motá od rôznych experimentov k všelijakým žánrovým odskokom a pripadá mi to tak, že už to bude len a len horšie, lebo sa proste ako autor nudí a chce rozprávať čoraz nepredvídateľnejšie príbehy a „nejaký“ horor akoby ho už ani pravdupovediac príliš nezaujímal (na čo má samozrejme právo, ale ja mám právo povedať, že sa mi jeho nový smer nepáči), Fracassi na sebe ako hororový autor pracuje a zlepšuje sa a po zbierke Hleď, prázdnota a novele Sacculina, prináša nový temný príbeh. Veľmi, veľmi temný. Jeho literárna reč je filmová, ale v dobrom. Píše chytľavé a rýchle dialógy, uveriteľné postavy, drsné scény a má dar tvoriť autentickú atmosféru. Svoje robí samozrejme aj unikátne prostredie: začiatok 20.storočia,sirotinec v údolí, zima ho odtrhne od zvyšku sveta (od ktorého je beztak izolovaný aj počas zvyšku roka, ale cez zimu je to fakt že extrém) a skupina chlapcov a kňazov čelí zlu, ktoré sa, ako niektorí slovenskí politici, ničoho neštíti. Asi by som to charakterizoval ako crossover Pána múch, del Torovho Princa bez kráľovstva, Vyháňača diabla a série [REC]. Za mínus by som označil počet postáv, ktorý je taký vysoký, že medzi nimi zrejme budete mať hokej, škoda. Trvám si na tom, že sú dobre napísané, len je ich skrátka priveľa. Kniha sa dá rozdeliť na dve polovice: prvú pomalšiu, kedy sa budujú postavy a atmosféra a druhú, ktorú by som prehnane opísal ako akčné jatky. Kým v iných knihách (ale tiež filmoch) ma vo všeobecnosti láka skôr prvá, atmosférická, než druhá akčná (ako príklad, možno trochu od veci, by som uviedol Mimic... a zas sme pri Guillermovi del Torovi), v Sirotčinci v údolí ma paradoxne prvá atmosférická polovica nudila a naplno som sa do príbehu zažral až v druhej, akčnej.
Čekal jsem asi trošku víc, tady mě Fracassi ničím nepřekvapil. Tak nějak mi to přišlo jako materiál na scénář k nějakému béčkovému hororu. Ale to taky vzhledem k původní profesi autora není tak úplně překvapení.
Tak tahle kniha je fakt skvělá. Konečně kniha, která ve mě zanecha stopu. Plno napětí, převratů a prostě fakt skvělý horor.
Prostředí a místa příběhu, ponurá... Do úmoru stále odříkávání modliteb, je k zešílení... Každodenní, nekončící dřina venku na polích, je ďábelsky frustrující - vyčerpávající..., i bez možných kouzel, či černé magie, pro mnohé hotové peklo na zemi...
Tak proč musel autor z tohoto příběhu udělat ještě větší hrůzu - horor?
Protože mohl... ; ) A díky tomu jsem si užila tři efektní, strašidelné večery plné útrap, napětí, šílenství a lstí, které mi vzpomínku na Sirotčinec v údolí, jen tak z hlavy nepustí.
Tohle bylo skvělé. Napínavé, čtivé, skvělá atmosféra, nechutné popisy. Horor dle mého gusta.
Parádna vymetačská klasika. Jediné čo by som tomu vytkol, je dlžka. Sacculina ukázala, že skvelý horor nemusí mať 300 strán aby obsiahol všetko podstatné a tu sa ten koniec predsa len trošku naťahoval. Francassci nieje King, ktorý efektívne buduje množstvo postáv stovky strán, je to skôr Kubrick, ktorý dobre pracuje s menším počtom postáv a neustálou taživou atmosférou. Každopádne sa veľmi teším na ďalší jeho počin.
Začátek byl takový klasický rozjezd ... ale už cca od první čtvrtiny a posedlého pacienta ... se život v sirotčinci obrátí o 180° ... kniha je rozdělena na 4 části... takže zkrátka za mě skvělý horor ...
Doslova půlku svého života čtu Stephena Kinga, a proto mi bylo úplně jasné, že pokud toto dílo komentoval slovy: "Pěkná kniha.", bude to jistě traumatizující zážitek. I přes to jsem opravdu nebyla připravená na to, co jsem v této knize nalezla. Perfektně napsané, od příběhu se nedalo odthrnout ani na minutu, celou dobu čtení jsem třeštila oči a cítila potřebu se po pokřižovat. Skvělé, odporné, nádherné, zvrácené, citlivé, kruté a syrové. Doporučuji.
Sirotčinec v údolí nabízí klišé, ale ověřené klišé, které funguje. A tím myslím nejenom boj dobra proti zlu (svěcenou vodou a modlitbou proti ďáblovým úskokům a lstem), ale i děti v hororu. Protože děcka jsou strašidelná i tak, ale zasaďte je do centra dění v tomhle žánru a je to ještě horší (jestli se vám před očima při čtení těchto řádků vlní kukuřičné klasy, je to v pořádku). A ještě i tu klasiku, že někdy jsou největšími nestvůrami samotní lidé. Občas jsem měla trochu problém se stylem, jakým to bylo napsáno, tak aby to "dobově" sedlo předpokládám (odehrává se to v roce 1905), přišlo mi to takové okaté, zejména některé rozhovory byly křečovité, a rozptylovalo mě přeskakování mezi ich formou a er formou, ale zbytek mi to vykompenzoval. Úzkostná atmosféra, napětí, které se postupně zvyšuje a poté i akce a pár pěkných mrtvolek se tu objeví.
Mimochodem při čtení jsem si vzpomněla díky prostředí, kde se kniha odehrává, na V pekle jsme všichni Hébert a byla to milá asociace :)
Philip Fracassi - Sirotčinec v údolí
Peter, hlavní vypravěč příběhu, žije v roce 1905 se skupinou dalších chlapců v jednom odlehlém, starém pensylvánském sirotčinci. O chlapce se zde stará hrstka kněží, kteří je vedou velice tvrdou a nekompromisní rukou. Už tak dost tvrdý život v sirotčinci se naprosto změní příchodem neznámé, temné síly.
Svým názorem na Sirotčinec v údolí půjdu hodně proti proudu. Očekávání jsem měl velká. Na základě recenzí jsem se těšil na originální, dobře napsaný a velmi temný ho®or. Místo toho jsem bohužel dostal knihu, která je mezi jinými ho®ory se stejnou tématikou (kněží/klášter/démon) naprosto průměrná a předvídatelná. Většina příběhu jede přímočaře po vymezených kolejích, plných klasických žánrových klišé. Autor občas sice zkouší vybočit zvratem, který se snaží působit originálně, na mě ale bohužel tyto zvraty nijak nefungovaly a nemohl jsem se zbavit dojmu, že se autor jen snaží zabalit žánrová klišé do "hezkého obalu".
Ho®or ale samozřejmě nemusí být nutně originální, aby byl dobrý. Důležitá je děsivá, ponurá atmosféra a schopnost vyvolat strach. Autor Sirotčince v údolí ovšem rezignoval na popisné pasáže, kterými by dokázal atmosféru sirotčince budovat (potenciál je přitom velký). Jde poměrně rychle na věc a po krátkém seznámení s těžkým životem chlapců začíná ještě kratší poznávání tajemna a pak kniha rychle končí s pokusy o strašení a přechází do rutinní akce.
Autorův styl mi v rámci žánru přišel poměrně standardní a ničím zvlášť zajímavý. Zároveň ale není ani vyloženě špatný, řekl bych, že je to takový žánrový standard. Kniha se čte velmi rychle a před čtenáře nestaví žádné překážky. Celé vyprávění je hlavně o rychlém posouvání děje, s minimální snahou nabídnout něco víc.
Sirotčinec v údolí se mi opravdu netrefil do vkusu. Z velké části to je určitě i nenaplněným očekáváním. Obecně je ale mezi lidmi velmi oblíbený. Jako klasický žánrový ho®or fungovat může, o originální, zajímavě napsanou a děsivou knihu se ale dle mého názoru nejedná.
Hodnocení 2/5
Kniha je tak skvělá, že nepotřebuje komentář. Měl jsem pocit, že místo čtení sedím a sleduju filmovou kameru.
Napínavé, hrůzostrašné, čtivé až do mrazivého závěru.
Nedivím se vysokému hodnocení, taky dávam 10 z 5.
Chcete horor, kde se snoubí stará Pensylvánie, osamělý sirotčinec, kde se ne všichni chovají dobře k chlapcům, mrazivou zimu a do toho řádění démonů? Tak si přečtěte tuhle knihu.
Ano, možná to není převratné dílo svojí kategorie, ale jestli něco Philip umí skvěle, tak je to budování atmosféry a napětí a skvělé popisy, které Vám zaručí, že se budete cítit tak, jako byste tenhle příběh prožívali na vlastní kůži.
Sirotčinec je sice v první řadě horor, ve kterém se probouzí zlo, ale také je to příběh o dospívání na pokraji společnosti, budování přátelství a lásce.
Zlo se tu vžívá do malých chlapců, což dodává knize opravdu hororový ráz, jelikož jestli je něco děsivé, tak jsou to za mě prostě vraždící děti.
Philip píše knihy, které se mi umí strefit do noty, už jeho Sacculina mě dostala do kolen, byť se jednalo o krátkou novelu. Sirotčinec je sice obsahově mnohem větší, ale přesto ho přečtete velmi rychle.
Na konci knihy je navíc s Philipem skvělý rozhovor, který mi potvrdil, že je to člověk na stejné životní notě jako já.
Jediné mínus, které bych našla je snad jen to, že v celém příběhu není zmíněno o jaké démony se jedná. Padne tu jen věta: "je nás mnoho", což mě osobně moc neuspokojilo. Knize to ale plusové body rozhodně neubírá.
Moje hodnocení: 9/10