Sítě
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508956/bmid_site-vj2-508956.jpg
4
1341
1341
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání. Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!... celý text
Přidat komentář
Nejvíce se mi líbila první povídka. Prostřední mě moc nebavila a třetí byla fajn. Všechny tři příběhy byly o ženách s nízkým sebevědomím, avšak každý úplně z jiného úhlu.
Velmi se mi líbila prostřední povídka. Pořád jsem nad tím přemýšlela a bavila by mě samostatná kniha s Karolínou a otcem Ambrožem, protože mě obě tyto postavy přímo fascinovaly. První a třetí povídka za mě takový standard na který jsme u autorky zvyklí. Dávám 3* protože (přestože byly velmi dobré) u dvou ze tří povídek jsem měla pocit, že už jsem něco hodně podobného už někdy četla.
Tři příběhy tak rozdílné, tak podobně zároveň o tom, kam nás může zavést naše sebevědomí, jak moc to ovlivní nás život a celou naši existenci. Moc pěkné vhledy a vykresleni pocitu jednotlivých hrdinek. Doporučuji.
Takové ženské čtení nejen pro ženy. Tři povídky. Tři hlavní ženské hrdinky.
První povídka měla celkem slušný rozjezd, co mě ale vykolejilo, bylo posledních cca dvacet stran, kdy došlo podle mého názoru k obratu od literatury k časopisovému čtení. Za mě reálně nevěrohodné (bohužel) prozření hrdinky takzvaně na poslední chvíli po cca několikaměsíčním vztahu. Nevím proč, tedy, zda Dvořáková chtěla svou hlavní hrdinku Kristýnu ochránit před parazitickým partnerem, nebo protože chtěla edukovat své čtenářky/popř. čtenáře. Obojí na mě působilo rušivě, protože edukaci zvládne každý časopis, nadto je toto téma (tj. psychopatické osobnosti, byť se odborně od pojmu psychopatie upustilo) poměrně dobře známé i široké veřejnosti (nejen časopisecky, ale jde i o různé popularizační knihy typu Hadi v oblecích, Sociopati odvedle apod.).
Druhá povídka tematizuje něco, kde je Dvořáková takzvaně doma a je to vidět. Formou emailů a zápisků z jakéhosi sezení věřících (či jak to nazvat) zprostředkovává tři perspektivy Karolíny, lidsky moudrého kněze Ambrože a manžela Karolíny Standy, čerstvého konvertity s tendencemi k fanatismu. Středobodem je zobecněně řečeno možnost, resp. nemožnost věřící ženy v reprodukčním věku svobodně rozhodovat o svém těle, konkrétně takzvaná církví aprobovaná metoda počítání plodných a neplodných dnů jako jediný akceptovatelný antikoncepční prostředek - pokud to nevyjde a nevyjde to často nebo téměř vždy, tak je to proto, že je prostě v rukách božích nebo/a jde o selhání dotyčné ženy; obojí představuje brutální způsob ´vyvlastnění´ ženské tělesnosti. Zároveň zde, jak mám za to, Dvořáková nepřímo sděluje, že i v katolické církvi (jako ostatně v každé jiné) existují různé proudy, krajně exaltované (v knize společenství věřících kolem faráře Vojtěcha, které mi připomínalo prapodivnou sektu) a liberálnější (kněz Ambrož), které na toto téma nahlíží různým způsobem, tj. s menší či větší mírou empatie. Z pozice laika (katolická církev je mi poměrně vzdálená) a pozorovatele mám podezření, že v této oblasti bude liberálních/empatických duchovních jako šafránu. I proto oceňuji, že Dvořáková toto téma otevřela, pro mnoho praktikujících věřících (nejen žen) může být aktuální a pro ty, co jsou mimo církev, zajímavé.
Třetí povídka mi sedla úplně nejméně, byť je vidět, že oblast zdravotnictví je autorce blízké a popisy nejen nemocničního prostředí jsou krutě autentické, stejně jako propojení zdravotnictví a byznysu. Hrdinka Naďa je vykreslena snad až příliš jednostranně nesympaticky jako manipulativní mrcha toužící jedině po vysněné plastice, ale jede to celé jakoby po povrchu. Trest na konci mi připadá jako z říše deus ex machina, jakoby Naďa nebyla už tak obětí své bizardní touhy a soukolí zdravotnického systému, ale autorka ji ještě měla potřebu ztrestat, možná vedena i vidinou edukace svých čtenářek, což mi přišlo ještě víc nesympatičtější než hlavní postava samotná.
Tři silné příběhy o ženách. Zajímavá kniha, ale místy psaná zbytečně zkratkovitě. Umím si představit, že kdyby se každá z těch částí víc rozepsala, vydala by na samostatnou knihu.
Obsahově výborná kniha, moc se mi líbila a doporučuji! Kdybych ovšem neznala předchozí díla autorky, obal knihy by mě spolehlivě odradil. To se po dobu čtení naštěstí dalo vyřešit balícím papírem.
Tři příběhy, tři ženy, tři osudy.. Zajímavě napsaná knížka, tři na sebe nenavazující příběhy žen, jejich životní postoje k žití a (nejen) vnitřní boje z pohledu psychologa. Obzvláště se mi vryl do paměti druhý příběh s tématikou rodiny a vlivu náboženského fanatismu na ni.
Od autorky jsem četla Chirurga, Vrány, Zahradu a protože se mi knihy líbily, tak jsem si půjčila Sítě a Dědinu v knihovně. Sítě jsem přečetla za den.
Tahle kniha mi přišla jinačí než, ty které jsem četla od této autorky. První dva příběhy mi přišly podobné. V obou mi byly osoby Jáchyma a Standy strašně nesympatické. Poslední příběh mi nedělal moc dobře, protože celkově lékařské prostředí mi nahání hrůzu a tady mi nepřišlo nic pozitivního. V prvních dvou jsem něco našla, tady v tom posledním nic pozitivního nebylo.
Po Vránách jsem se těšila na další silné příběhy, ale zdaleka to nebylo ono. Témata tedy zajímavá jsou, to každopádně, ale neseděla mi forma psaní. A nějak jsem těm příběhům nevěřila, že by je hlavní hrdinky řešily zrovna tímto způsobem.
Silná témata, ale styl psaní mi neseděl. Připadalo mi, že vzhledem k otázkám, které se řešily, je to takové zkratkovité a odfláknuté.
Výborné. Moje první kniha od Petry Dvořákové a rozhodně ne poslední. Jsem ráda,že v českém rybníčku lze najít poctivou, pěknou literaturu. Děkuji
3 ženy, 3 příběhy, 3 pohledy. A každý zajímavý. Sice by každý příběh vyšel na 1 knihu, protože to co nezaznělo, a co by zaznít mělo, a současně všechno relativně rychle "vyřešené". V reálu to tak opravdu není. Práce s lidmi je náročná. Navíc je opravdu důležité aby člověk si situaci uvědomoval a chtěl ji řešit. Přesto nebo právě proto, jsou takovéto knihy velice důležité!
Autorku ještě neznám a nad knihou jsem dlouho váhala, aby to nebylo obyčejné ženské čtení z naší současnosti. Ale to jsem se na celé čáře spletla: připoutaly mne všechny tři příběhy tak, že jsem byla velice překvapená. Kdepak červená knihovna či ženské čtení, natož obyčejné (aspoň doufám, že případy to nejsou zcela obvyklé, ale spíš zřídkavé) - byly to totiž hotové psychothrillery, ovšem ze života!
Příběhy a hrdinky se lišit snad nemohou víc. Nečetla jsem v daném pořadí, začala jsem novelou poslední, nejkratší, ale asi nejtěžší, protože příběh samotné hrdinky mne zaujal zejména drtivým průletem nemocničním prostředím a jeho vývojem v naší moderní době. Jakkoli hrdinka chtěla jako sestra pomáhat, zdravotnictví ji po mnoha letech usilovné práce nakonec semlelo tak, že podlehla všudypřítomnému cynismu. To sice nebyl důvod její touhy po moci, obsese až kolapsu, ale rozhodně tomu dalo základ...
"Prachy umožňujou člověku mít a smět věci kolem sebe ovládat. Mít kontrolu nade vším ve svým životě je první stupeň moci. Až máte zvládnutej svůj život, můžete zkusit ovládat ty ostatní. ... Problém moci je ten, že chcete pořád víc."
Pak jsem se vrhla na novelu první, nejdelší. Děsivé a komorní, pouze z rodinného prostředí: jak dokáže zničit život jeden psychopat, když si ho pustíte domů jako milujícího partnera... Té zlovolné manipulace, oddělování hrdinky od jejích příbuzných a přátel a dokonce i od jejího malého synka, hnus. Jakkoli se pohledu zvenčí zdají náznaky zřejmé, psychopati svoji "profesi" umějí dokonale - jsou okouzlující a nikdo jim neodolá, natož aby jim snad nevěřil či podezíral z nekalých úmyslů. Psychoterapie nakonec hrdince pomohla vidět za svůj zamilovaný úzký pohled, i když vítěznému jednoduchému odstřihnutí se od psychopata jsem moc nevěřila (že by to bylo až tak snadné).
A nakonec prostřední novela o jednom obráceném křesťanovi a co to znamenalo pro jeho manželku a velkou rodinu. Rovněž děsivé, ovšem velice uvěřitelné. Dramatické vyvrcholení nakonec dopadlo ještě dobře, což je od autorky pozitivní přístup (i když jako návod pro ženy matky v podobné situace není úplně použitelný).
"Zdá se mi, že největší překážkou mé víry je víra všech v mém okolí."
"Nerezignujte na rozum a vlastní úsudek, je to náš dar od Pána Boha."
Spousta deprese a hrůz v mysli a za zavřenými dveřmi, ale velice dobře podáno i s odbornějšími vsuvkami (psychoterapeutické postřehy i psychologie obrácených na víru). Nejsou to přímo rady, jak postupovat, ale příběhy, z nichž se jistě lze poučit.
Sítě mohou opřádat kohokoli z nás - ani jedna hrdinka nebyla zrovna slabá, submisivní, nechající se vláčet proudem. Ale neustálý tlak okolí a událostí udělá své a i (nebo zejména) pro inteligentní ženy to znamená, že o sobě začnou pochybovat. Pak je třeba zobjektivnit si nějak vlastní pohled na sebe sama, což není zrovna jednoduché.
Jakkoli děsivé čtení, vynikající.
Další skvělá kniha od Petry Dvořákové. Obdivuji u ní to, jak umí úžasně popsat charaktery postav, jak jde do hloubky a také to, že píše neuvěřitelně čtivě. Všechny tři povídky mě bavily, ta první se trochu táhla, ale zbylé dvě jsem zhltla na jeden zátah. Hlavně poslední povídka mě dostala asi nejvíc. Opravdu síla. Ráda si přečtu další knížku od této autorky.
Všechny tři příběhy v knize byly velmi silné. Oceňuji podrobné vykreslení postav.
(SPOILER)
Po Chirurgovi pro mě trošku zklamání. První dvě povídky se mi zdály nejprve snad až nepravděpodobné (příběhy jakoby vytvořené jen pro účely povídek pro ženy), nicméně nakonec jsem si uvědomila, že podobné exempláře jako jsou jejich hrdinové/hrdinky, jsem už někde potkala. Což je vlastně hrozné. Knížky Petry Dvořákové nejsou brutální, přesto jsou děsivé. Jsou "ze života".
1. Povídka - Na první pohled úžasný muž (z něhož však už od prvních stránek čiší, jak je slizký a odporný) šikanuje svoji partnerku poznamenanou traumatem z dětství. Toho chlapa bych zbila, úplně jsem při četbě zuřila. A jeho partnerce bych taky nějakou asi vlepila, aby se probrala.
2. Povídka - Pro "změnu" tyranie ze strany manžela, který se dal na víru. Příběh se vyřeší zdánlivě absurdně (pan svatý se spustí), avšak ouha, pak si uvědomíte, že něco podobného potkalo např. vaši kolegyni ...
3. Povídka - Jak původně slušné děvče semlel zdravotnický systém ... zde bez šťastného konce. I když hrdinka poslední knížky opravdu neudělala dobrý dojem, nakonec jsem ji nejvíc litovala a z mého pohledu byla největší obětí. Kdo ví, kam bychom se sami vyvinuli na jejím místě....
Jo tak to bylo něco,knížku jsem dala na jeden zátah.
První povídka se malinko táhla.
Druhá už se četla svižněji.
A třetí mě úplně rozsekala,ta se mi líbila asi nejvíc.Páč mám ráda příběhy z nemocničního prostředí.
Tři příběhy. Každý jiný, ale všechny mají něco společného. Všechny ve mně vzbudily velké emoce. Nedokázala jsem zůstat chladná, každé postavě jsem buď fandila nebo jí zatracovala. Občas jsem se přistihla, že mám chuť křičet "tak už se prober, vždyť to je zmetek, copak to nevidíš"? Ale opravdu jsou situace, kdy je těžké vidět skutečnost, kterou si nechceme připustit. Tahle kniha mě opravdu zasáhla. Hlavně kvůli tomu, že to všechno je naprosto realistické. Nepochybuji, že takové příběhy se dějí dnes a denně. Doporučuji.
Štítky knihy
ženy psychoterapie zdravotnictví poruchy osobnosti manipulace (psychologie) sebedůvěra, sebevědomí církev osudy žen křesťanské manželství plastická chirurgie
Původně jsem šla do knihovny pro Vrány, ale zrovna byly půjčené, tak jsem po přečtení přebalu sáhla po této knize. Musím dát plný počet. Všechny tři příběhy ve mně tak silně rezonovaly. Nejvíc teda první, sama mám s jedním psychopatem zkušenosti, první láska se mi moc nevyvedla, takže o to víc jsem to prožívala. A hlavní hrdinky z prvních dvou příběhů, to si člověk může říkat jak jsou blbý a že to nevidí, ale sama vím, že je to fakt těžký, i když vám okolí dává najevo že něco není v pořádku, tak váš partner má přece vždycky pravdu a ví co je správné pro vás pro oba. No uf. Takže teď se chystám na Vrány a určitě na něco dalšího od autorky.