Sklenená izba
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404318/bmid_sklenena-izba-riN-404318.jpg
4
2844
2844
Bohatý český priemyselník židovského pôvodu Viktor Landauer a jeho manželka Liesel sa počas svadobnej cesty zoznámia s rakúskym architektom Reinerom von Abtom. Jeho modernistický prístup k architektúre ich nadchne natoľko, že si ho najmú ako projektanta svojho nového domu. Von Abt pre nich vytvorí neprehliadnuteľnú majestátnu vilu s veľkými oknami, unikátnou ónyxovou stenou, bielymi stropmi aj podlahami – dom, v ktorom sa snúbia čisté línie, vzdušnosť, racionalita a harmónia. Landauerovci v ňom vedú pestrý život, bohatý na intímne chvíle aj búrlivé večierky, na ktorých sa zúčastňujú významné osobnosti prvej republiky, ale iba dovtedy, kým ich bezprostredná hrozba nacistickej okupácie neprinúti opustiť mesto aj krajinu. Román, ktorý bol v roku 2009 nominovaný na prestížnu Bookerovu cenu a podľa knihy nakrútili aj rovnomenný film, je inšpirovaný príbehom brnianskej vily Tugendhat.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , Slovart (SK)Originální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
Začátek byl na hraně, chvilkami jsem chtěla knihu odložit, ale nakonec jsem příběh ustála celý.. Ne že by kniha byla špatná, ale asi nejslabší kterou jsem letos četla. Měla jsem pocit, že knihu píší minimálně tři autoři, naprosto rozdílný střed knihy, pak i konec ... Kniha je trochu zklamáním ..
Pro zvídavé: na téma Fakta a fikce Skleněného pokoje byla zpracována diplomová práce. Zajímavé. Odkaz: https://is.muni.cz/th/v3voc/Bakalarska_diplomova_prace_-_2014.pdf
Co se týče Mawerovy tvorby, tak mohu srovnávat pouze s knihou Pád, která mi přišla malinko lepší a psychologicky propracovanější. Stejně jako ostatní i já měl s knihou občasné problémy. Nejhorší byl vlastně začátek a přiznám se, že do četby se mi tak moc nechtělo. Ty permanentní popisy architektury a minimum děje. Pak se to ale tak po 60 stránce začalo nepatrně obracet, až se to dostalo do něčeho, co jsem hltal po nocích a velmi mě to bavilo. Velkým problémem pro mě bylo i takové zvláštní odosobnění autora od postav, což možná způsobovaly některé typy vět při popisu toho, co postavy dělají. Na vině však mohl být i český překlad. Za mě tedy horší čtyři hvězdičky. A co musím autorovi přiznat je, že se jedná o nejlepší marketing, který kdy vila Tugendhat měla.
Já asi nikdy pořádně neocením to, jak Simon Mawer píše. Nápad skvělý, docela i popisy a dialogy. Ona to vlastně není špatná kniha, ale.. Přemíra sexu, kterému se někdy autor snaží vtisknout nějaký hlubší smysl (ale spíše to bývá komické). Přemíra nevěry – a tady chci něco říct: buďto je každý muž opravdu hovado anebo pan Mawer zkrátka nechtěl zpracovávat nějaké větší motivace k nevěře mužů. Ať tak či tak, moc jsem to nepochopila a nelíbilo se mi to.
Skvěle napsáno. Zprvu se mi do ní moc nechtělo, ale velmi mile mě překvapila, od poloviny jsem se od ní už neodtrhla a musela dočíst. Autor si s tématem vyhrál a příběh vykreslil takovým způsobem, že nad ním už několik dní přemýšlím. A to mě baví :-) Vřele doporučuji!
Měla jsem knihu delší dobu a pořád se mi do ni nechtělo pustit. Nakonec byla velmi ctiva a vůbec mě nenudila, i když jsem občas zrychlila u pasáží popisu myšlení postav. Ale jinak hezké a da se ze čtení i lehce něco odnést.
Autor objevil způsob, jak posunout jeden z mnoha příběhů o útlaku různými politickými režimy do nové roviny, a to prostřednictvím architektonické památky v hlavní roli. Za mne mimořádně atraktivní čtení. A to, aniž bych chtěla cokoli zlehčovat či normalizovat, nikoli díky příběhům hlavních postav (kdy podobných osudů najdete v literatuře spoustu), nýbrž právě díky zapojení stavby do příběhu způsobem, jakým to autor provedl.
(SPOILER) Popis atmosféry bez chybičky, některé momenty ze života asi ne podle reality ale pěkně propracované.
Knihu jsem přečetl v angličtině a moc se mi líbila. Oceňuji hlavně dvě věci - jak si autor hrál s jazykem a do angličtiny přimíchával česká (a německá) slova. Dále bylo také velmi zajímavé podívat se na československé dějiny 20. století očima zahraničního autora.
Komentář kap66 níž je podle mě přesný. Nevěděla jsem, co mi vlastně v knize (stejně jako v několika dalších od stejného autora) chybělo, vždyť příběhy jsou propracované, témata zajímavá... Ano, je to určitý nadhled, humor, zlehčení, kterého se mi tam pokaždé nedostává. Dějová linka, popisy, atmosféra, to všechno funguje, jen je celek tak nějak strohý, bez osobní angažovanosti... Přesto samozřejmě dobře odvedená práce a v tomto případě i atraktivní představení brněnské vily Tugendhat.
Vilu Tugendhat bych jednou moc ráda navštívila, zatím znám z obrázků a teď i z popisů v knize. Právě popis atmosféry "Skleněného pokoje" se mi na knize líbil nejvíc. Kniha se četla dobře, jen mi vadilo několik věcí. Nevím, jak to přesně vyjádřit, řekněme míra fikce. Hlavní manželský pár, stavitelé vily, byl autorem vymyšlený, se zkutečnou rodinou Tugendhatových měl společného vlastně jen to, že těsně před válkou odešel do Švýcarska a pak do zámoří. Jiné postavy např. V. Kaprálová jsou v knize samy sebou, bez fikce. Chápu, že vymyšlenost hlavních postav umožnila autorovi pustit se do velmi odvážného mapování citových vztahů stavebníků vily. No a právě ta odvážnost byla další věc, která mi úplně nesedla...
Úžasná knížka, poutavý příběh. Viděla jsem i film a ten je jen slabý odvar knihy. Vřele doporučuji. :-)
Velmi dobré: dramatická doba, přesněji dramatická velmi odlišná období Československa (relativně nedávno minulá, přesto pro nezúčastněné velice vzdálená) a moderní architektura, která překvapuje (i když pro domov bych si to rozhodně nevybrala), v kombinaci s osudy několika výrazných postav a jejich rodin (trochu nadbytečný a zdlouhavý příběh moderní mimo rodinu, přespříliš sluníčkový závěr). Rozhodně pro mne zatím nejlepší autorova kniha. 90%
Naživo jsem vilu nikdy neviděla, ale rozhodně je dle fotek a popisů unikátní, stejně jako její osud - ráda si o ní najdu ještě dodatečná fakta (a porovnám s románem ;-).
"Viktor se vždycky řídil zásadou, že budoucnost je něco, co je potřeba zařídit, manipulovat, ohýbat a kroutit tak, jak si dotyčný přeje, a teď vidí, jak to bylo bláhové. Budoucnost se prostě přihodí."
"Výška by měla člověku poskytovat určitou ochranu, měl by díky ní být méně zranitelný, schopný mít život, emoce, vlastní osud pod kontrolou. Ale není to tak. Když pláče vysoký člověk, působí to tak nějak komicky."
Pár drobností, které mi úplně neseděly: jen jednou jedinkrát Viktor oslovil Liesel jako Elišku (měli být Češi, tak proč německá podoba jména?); Liesel ke konci zmiňuje, jak dopadla "celá Viktorova rodina" (o ní ale nebyla ani zmínka v celé předchozí historii, ani rodiče, ani sourozenci zmiňování nebyli, jakoby Viktor byl sám samotinký na světě); jak dopadla Kati (z Maričiných vzpomínek se leccos mohlo vytratit, ale jak se dostala k milosrdným sestrám)?
Míru fikce jsem nezkoumala, podivila jsem se jménu hlavních hrdinů (Landauer - čtyřkolové, ale kočáry), jak žila a dopadla rodina skutečných vlastníků, to doteď nevím. Ale nemohu se zbavit dojmu, že v tom novém brožovaném vydání nebyla úvodní poznámka autora s upozorněním, že vše je prakticky fikce.
Osobní poznámka: naše prvorepubliková doba mi vždycky připadala úžasná, ten rozmach, rozvoj, ta svoboda, ty vymoženosti, ale čím dál tím víc mne udivuje, jak se to vůbec podařilo a kdy se to vlastně stihlo, když hned zpočátku 20. let už uchvátil moc Duce a těsně u nás začal vystrkovat drápy uřvaný Rakušák, který na počátku 30. let uchvátil moc definitivně a do pár let rozpoutal válku. A do toho už dekádu po vzniku republiku tu byla celosvětová hospodářská krize. To vše muselo na lidi a jejich podnikání a plánování světlé budoucnosti vrhat nemilosrdné stíny, pošlapávat skvělé podnikatelské plány a rozhodně se ani osobně nežilo nijak lehko se všemi těmi narůstajícími tlaky z okolí. Můj obdiv zůstává a roste, jak to v téhle malé zemičce naši předci skvěle zvládali.
Dostala jsem knihu darem od bratra. Normálně bych o ni asi ani nezavadila, neb mi je tento druh moderní architektury poněkud protivný. Ale protože se darovanému koni na zuby nekouká, začala jsem se prokousávat i touto vilou.
Neobvykle dlouho jsem se do knihy začítala. Vlastně jsem se až musela do čtení nutit. V jednu chvíli jsem ji i odložila a musela si spravit chuť na 3 úplně jiných knihách. Nakonec jsem se vrátila. A nakonec hle - od poloviny jsem už byla zaháčkovaná a všechny osudy mě zajímaly.
Jen úplně poslední kapitola mi přišla zbytečná.
Ale hvězdu dolů za ten úvod.
Knihu jsem četla hlavně proto, abych pochopila to, co mi ve filmu nějak uniklo, protože si s ním scénárista moc hlavu nelámal. Ale film a kniha jsou dvě naprosto odlišné veličny, které pevně spojuje pouze ten Dům stojící nad Brnem, kterým kráčely dějiny a projel Rus na koni. Autor moc dobře propletl fikci se skutečnými událostmi a vytvořil zajímavý a docela složitý příběh.Taky mě baví, když cizinec píše o naší historii a nestane se z toho hysterie. Tenhle pán je ještě ke všemu dobrý vypráveč. Jeho popisky a styl vyprávění mě z míry nevydly a ani nijak nešokovaly, nebylo čím.
Zajímavě fiktivní příběh na reálném základu o okolnostech,historii,osudech lidí,kteří měli co do činění z jedním ze skvostů moderní architektury-vilou Tungendhat.Úplně jsem se vžil do procházení něčeho tak nádherného,co bylo v Brně postaveno.Osobně jsem čekal,že tohle téma zpracuje Kateřina Tučková.
Kniha je dobře čitelná,psaná nezaujatě ke kterékoliv postavě v knize.Já ji kombinoval s informacemi na Vikipedii a stránkách vily T.
Všechny vily,které mají spojitost s brněnským továrníkem Low-Beerem jsou skvosty a i zmíněný Německý dům v Brně byl po architektonické stránce zajímavý
Kniha z mého milovaného Brna, která mi poněkud dlouho unikala. Bez mučení se přiznám, že jakožto rodilý Brňák, jsem o vile věděla poměrně málo..vlastně jen to, co nám kdysi povídali na základce. Kniha mi tedy velmi obsáhle doplnila obzory a rozhodně nelituji, že jsem se do čtení pustila. Nicméně jsem čekala asi víc, dlouho mi trvalo než jsem se do příběhu vůbec začetla.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Příběh je skvěle napsán a také vyprávěn. Postavy, jejich vývoj a povahy jsou výborně napsány. Konec byl velmi dobře napsaný, ale zároveň jsem se nemohla ubránit pocitu, že tam minimálně jedna kapitola chybí. A proto mi konec přišel sice uzavřený, ale zároveň neúplný.