Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25479/bmid_skleneny-pokoj-1s7-25479.png
4
2799
2799
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2009 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room , 2009
více info...
Přidat komentář
Nejprve jsem viděla film. Nevím sice jak byl hodnocen, ale už dlouho jsem neviděla něco tak špatně natočeného - dobří herci, krásné prostředí moderní architektury a přesto se nepodařilo dát do kupy víc než melodramatický příběh, navíc řemeslně odfláknutý. Přesto jsem si řekla, že zkusím knihu. Příběh jistě nebude tak ukňouraný, jako na plátně. A měla jsem pravdu. Celou první polovinu knihy jsem si moc užívala. Jenomže všeho moc škodí a autor se do svého příběhu takříkajíc zamotal a nevěděl, zřejmě, jak z něj ven... To co bylo na začátku parádní čtení s výraznými charaktery, zasazené do mimořádně atraktivních kulis, stalo se zhruba na konci války rozbředlou kaší, kde se jen násilně autor pokoušel dohrát osudy hlavních postav.
Také mi nepřipadá úplně namístě, aby se muž snažil popsat hloubku citu mezi dvěma ženami. I zde došlo k zjednodušení, které malinko připomíná laciné porno. V knize se například celkem 3x objevuje věta: "Tak a je to venku... " To vážně autor neumí jinak vyjádřit jak těžké je sdílet své city s druhou osobou?
Knížku jsem už četla asi před šesti lety, přesto to teď bylo jako poprvé. Moc jsem si z ní nepamatovala. Jenom chvílema jsem věděla co bude dál. Nelepší je určitě začátek knihy o stavbě vily. Také mě bavily popisy krajiny a města, co jsou z vily vidět. Nebo lidí, kteří se zde scházeli k poslechu hudby. Vlastní příběh rodiny po útěku byl zdlouhavý, ale konec až dojemný. Nejvíc oceňuji jak autor, který je cizinec a nikdy zde nežil, dokázal vystihnout mentalitu lidí a jejich život v té době.
Nemohu porovnat filmové zpracování s knihou, protože jsem film neviděla, ale knížka mě nadchla. Vím, že příběh je fiktivní, ale i tak mě moc bavil. Dokázala jsem se vžít snad do každé postavy a prožívat to s nimy. Bylo to napsané s takovou lehkostí a přirozeností opravdu mě to bavilo. Ráda bych se do vily podívala, ale prý jsou vstupenky skoro rok
dopředu vyprodány. Tak snad někdy.....;)
Občas mě nudily nějaké pasáže, které byly zdlouhavé, ale příběh mě okouzlil. Ta propojenost, výstižnost té doby...
Na knihu mě navnadil film i pozitivní recenze zde, ale žádné nadšení se bohužel nekonalo. Příběh mi přišel hrozně vleklý a nezáživný, knihu jsem se ani nemohla přinutit dočíst. Velké zklamání.
Kniha se mi libila, i kdyz nektere pasaze mi prisly prilis zdlouhave. Ocenuju, jak autor vystihl dobu a myslenky lidi v ni, presto, ze je to zahranicni autor.
Po přečtení jsme prostě s manželkou museli do Brna... A ani na místě nás nečekalo zklamání.
Knihu jsem četla už před lety, moc se mi líbila - skvěle vyprávěné, kvůli filmu jsem se k ní znovu vrátila. A jak už zde bylo zmíněno, chci se tam jet podívat...
Nejdříve jsem se nemohla začíst, ale pak se kniha dobře rozvíjí. Pěkně zpracované téma brněnské vily.
Co více dodat? Vše již určitě bylo napsáno. Nádherná kniha. Ze začátku mi lehce vadil na můj vkus až zdlouhavý a detailní popis vily a všech jejich materiálů. Celá kniha, popisovaná doba a vila samotná je ale tak elegantní, honosná a krásná, že nelze dát méně než 5*.
Ačkoliv se mi kniha četla dobře, tak mi "lesbický" příběh mezi Liesel a Hanou "lezl na nervy" respektive kdyby tato dějová linka v příběhu nebyla, nic by se asi nestalo.
Nicméně během četby jsem nepřestávala žasnout nad tím, jak cizí autor dokázal tak brilantně popsat dobu první republiky, pocity ve společnosti apod.
Během četby máte neustále zvyšující potřebu jet se do vily podívat (zklamu vás: vstupenky pro rok 2019 jsou již vyprodány).
Za mě palec nahoru. A ačkoliv chápu potomky, že se jim kniha nelíbí jelikož si spousta lidí neuvědomí, že se jedná o fikci (co se rodiny týče), tak jsem moc ráda, že kniha vyšla a má takový úspěch...
Zajímavý příběh s realným základem, ale souhlasím s ostatními, že první část knihy byly poměrně zajímavější než ta druhá, která působí dojmem, jakoby spisovateli došel dech a chtěl překotně dovést příběh až do současnosti. Nicméně stojí zapřečtení, obzvlášť pro mne, která se chtěla především dozvědět něco více o této pozoruhodné brněnské stavbě a docela mne navnadil k tomu, abych vilu v budoucnu navštívila.
Příběh slavné brněnské vily Tugenhat a jejích obyvatel v divokém 20.století. Tato Mawerova kniha se mi moc libila.
"Zdá se mi absurdní, že svět jde dopředu, a přitom vytváří hranice tam, kde dřív nebyly."
Na knihu jsem narazila až v souvislosti s loňskou čtenářskou výzvou, ale teprve návštěva vily Tugendhat mě přiměla k jejímu přečtení. Je neskutečné, jak se Mawerovi podařilo vykreslit pocity, které má ten, kdo vstupuje do obytné části vily Tugendhat, do skleněného pokoje. To, co jsem četla, byly moje pocity.... Ten prostor a světlo mi (mimo jiné) vehnaly slzy do očí, a když jsem četla popisy v knize, ocitala jsem se na tom místě znovu a znovu.
Co se samotného příběhu týče, je hodně těžké si udržet uvědomění, že rodina a postavy jsou fiktivní (až na některé, což zmíněnému uvědomění nepřispívá), protože se objevují na pozadí skutečných dějin. (Člověk se pak potomkům úplně nediví, že knihu tak nenávidí).
Mawer to vypravěčsky zvládl skvěle, jako by všechna ta období prožil, a právě jednotlivá období a změny v politickém klimatu ženou celý příběh vpřed. Uprostřed stojí hlavní postava, dechberoucí a ojedinělý dům, který všemu zdánlivě nečinně přihlíží, a také lidé milující a chybující v dramatických podmínkách 20. století.
"Je na jednotlivcích, aby přiměli své vlády k činům."
P.S.: Film změnil přesně ty "detaily", které z knižního příběhu dělají výjimečný zážitek.
Už před lety mě očaroval nejen příběh vily, ale především stavba jako taková. Vloni jsem byla na prohlídce, a naprosto mě okouzlila, především tím, jaké technické vymoženosti v té době už byly dostupné. Proto jsem věděla, že knihu si budu chtít přečíst. Čekala jsem ale víc. Přišlo mi, že příběh hrozně skáče, a já jsem pořád odtrhována od jedné linie. Na konci jsem měla pocit, že jsem ochuzená o vyprávění rodiny, když jsme se ke konci ocitli úplně někde jinde. Na jednu stranu se mi ale líbí, jak se autor drží skoro zuby nehty historie, a jde s ní ruku v ruce. I když změnil jména postav i vily, stejně (kdo zná historii) pochopí, že se snaží být jí nějak věrný. Díky za tento příběh, který mě vtáhnul, i když jsem od něj čekala něco trošku jiného. Konečné rozuzlení mě lehce zklamalo a překvapilo. Především co se týká Hany.
Dobrý. Ale chápu nejmladší dceru Tugendhat, že ji kniha pobuřuje. Člověk má tendenci si spojovat osudy skutečných majitelů s literárními postavami.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Pěkná kniha, trochu náročnější na čtení a přemýšlení. Určitě nečekejte oddechovku. Jediné, co mě trochu vytáčelo, bylo udělat z ,,každé,, ženy lesbičku. A opravdu nejsem prudérní a nemám nic proti lásce ke stejnému pohlaví. Knihu doporučuji přečíst, pokud vás zajímá historie a architektura této vily. Jen se nesmí zapomínat, že příběh jednotlivých postav je smýšlený.