Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25479/bmid_skleneny-pokoj-1s7-25479.png
4
2829
2829
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2009 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
"Zdá se mi absurdní, že svět jde dopředu, a přitom vytváří hranice tam, kde dřív nebyly."
Na knihu jsem narazila až v souvislosti s loňskou čtenářskou výzvou, ale teprve návštěva vily Tugendhat mě přiměla k jejímu přečtení. Je neskutečné, jak se Mawerovi podařilo vykreslit pocity, které má ten, kdo vstupuje do obytné části vily Tugendhat, do skleněného pokoje. To, co jsem četla, byly moje pocity.... Ten prostor a světlo mi (mimo jiné) vehnaly slzy do očí, a když jsem četla popisy v knize, ocitala jsem se na tom místě znovu a znovu.
Co se samotného příběhu týče, je hodně těžké si udržet uvědomění, že rodina a postavy jsou fiktivní (až na některé, což zmíněnému uvědomění nepřispívá), protože se objevují na pozadí skutečných dějin. (Člověk se pak potomkům úplně nediví, že knihu tak nenávidí).
Mawer to vypravěčsky zvládl skvěle, jako by všechna ta období prožil, a právě jednotlivá období a změny v politickém klimatu ženou celý příběh vpřed. Uprostřed stojí hlavní postava, dechberoucí a ojedinělý dům, který všemu zdánlivě nečinně přihlíží, a také lidé milující a chybující v dramatických podmínkách 20. století.
"Je na jednotlivcích, aby přiměli své vlády k činům."
P.S.: Film změnil přesně ty "detaily", které z knižního příběhu dělají výjimečný zážitek.
Už před lety mě očaroval nejen příběh vily, ale především stavba jako taková. Vloni jsem byla na prohlídce, a naprosto mě okouzlila, především tím, jaké technické vymoženosti v té době už byly dostupné. Proto jsem věděla, že knihu si budu chtít přečíst. Čekala jsem ale víc. Přišlo mi, že příběh hrozně skáče, a já jsem pořád odtrhována od jedné linie. Na konci jsem měla pocit, že jsem ochuzená o vyprávění rodiny, když jsme se ke konci ocitli úplně někde jinde. Na jednu stranu se mi ale líbí, jak se autor drží skoro zuby nehty historie, a jde s ní ruku v ruce. I když změnil jména postav i vily, stejně (kdo zná historii) pochopí, že se snaží být jí nějak věrný. Díky za tento příběh, který mě vtáhnul, i když jsem od něj čekala něco trošku jiného. Konečné rozuzlení mě lehce zklamalo a překvapilo. Především co se týká Hany.
Dobrý. Ale chápu nejmladší dceru Tugendhat, že ji kniha pobuřuje. Člověk má tendenci si spojovat osudy skutečných majitelů s literárními postavami.
Začátek se slušně rozběhl, ale přepálil, až konec spíše klopýtal.
Samotný příběh byl silný, nosný, jenže ho navrtaly těžko uvěřitelné náhody spolu s motivem Skleněného pokoje, který je, ano, chápu, motivem hlavním, zároveň však neustále omílaným, až na něm není nic vzrušujícího. Po čase ten architektorgasmus vyprchá.
Jemná lyrika filmu byla o poznání lepší, jednodušší, opravdovější.
Zaujme od první věty? No, pravdou je že do strany 100 je to čtivé, ale pak se tam začnou cpát zbytečné věci např. popis nahých ženských těl a tak kniha ztrácí na kvalitě a bylo to čím dál nudnější až to kleslo na velké dno. Takže ta druhá hvězdička je za samotnou vilu Tugendhat.
Auto se dotýká v rámci jedné knihy dosti zajímavých a diskutovaných témat - od architektury, přes homosexuallitu a období válečné i poválečné (na cizince velmi podrobně popsáno).
zajímavé, zajímalo by mě, co z toho skutečně odpovídá právdě. Asi při příští návštěvě Brna zkusíme zavítat i do vily Tugendhat.
Nečekaně dobrá kniha. Na cizince překvapivě dobré vystižení doby nejen u první republiky, ale i poválečných období. Stejně dobře autor vystihl i postavy. Kupodivu i homosexualita, která ve většině současné literatury působí jako trapné klišé, v tomto případě zapadá do kontextu.
Zajímavý je i styl psaní - občas strohý a do toho zase bohatě popisný. Podobně jako kontrast moderní srchitektury Tugendhatky a okolních 'klasických' staveb. Jsem zvědavý jestli se bude opakovat v dalších knihách, nebo šlo o záměr pouze u tohoto díla.
Film mě nenadchl. To ovšem vůbec nevadí, kniha s ním totiž nemá nic společného. Skoro bych tvrzení, že je Skleněný pokoj pro film předlohou, brala za drzost. Nejspíš jsem se ještě nesetkala s tak extrémním překroucením původního děje...
Kniha nabízí mnohé. Líbí se mi hrátky s jazykem a pocity, působí živě, uvěřitelně. Poznáme hned několik dějových linií a osudy různých postav. Občasné zdlouhavé pasáže se knize dají odpustit, vyvažuje je všechno ostatní. Chytlo mě to od začátku a bavilo do úplného konce.
Výborná kniha od které jsem se nemohla odtrhnout. I když měla některé pasáže zdlouhavější a více popisné, hodnotím to pozitivně, protože člověka to trochu přibrzdí při čtení a vede ho to k zamyšlení a vcítění se do okamžiku a místa. Zaujalo mne i začínání kapitol bez jmen postav. Ať je příběh zcela pravdivý nebo nikoli, rozhodně je krásně napsaný.
Nádherně napsaný příběh, a ten smutek při čtení posledních stran, že už je konec - to je vždycky důkaz, že mě spisovatel dostal. Jen teď nevím, jestli se mám jít podívat na film...
Kniha je tak dobře napsaná, že jsem celou dobu místo textu měla před sebou obraz. Jako bych v té vile chodila vedle jednotlivých postav. Vydařený způsob, jak jednomu betonovému, skleněnému a možná studenému domu vdechnout život.
Nádhera! Moc krásný příběh. Konec mohl být důkladnější a propracovanější, ale jinak se mi kniha velmi líbila.
Příběh hezký.Za přečtení určitě stál. Asi jsem čekala víc, když už je ta kniha sfilmovana.Postavy Zdenky a Tomáše mi přišly zbytečné. A některé části takové nedotažené.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Příběh slavné brněnské vily Tugenhat a jejích obyvatel v divokém 20.století. Tato Mawerova kniha se mi moc libila.