Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25479/bmid_skleneny-pokoj-1s7-25479.png
4
2829
2829
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2009 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
Nezlobte se na mě, že dávám odpad. Jen tím chci na něco poukázat. Příběh byl podle mě zdařilá "červená knihovna", plná vztahů, sexu, erotiky s dojemným koncem. Má v sobě navíc dějinné události v pozadí a odehrává se v krásné vile. Co tedy namítám? Vila byla postavena jako výraz názoru "ornament je zločin", cožpak není už samotná tato kniha svojí líbivou kýčovitostí v protikladu k strohé pravdivosti vily? I kdybych přijala skutečnost, že příběh je vymyšlený, stejně není dobře napsaný, žádná hluboká psychologie postavami nehýbe, děj jede dál, ať se děje nevěra a ať je to přitažené za vlasy jak chce. Postava Hany, která prochází všemi fázemi děje, jako bisexuálka vyžadující sex, je toho důkazem. Další věc, která mě mrzí, že autor zneužil skutečné rodiny Tugendhat jako podkladu pro svůj příběh a tím, že řekl, že rodina v jeho příběhu je smyšlená si "umyl ruce". Nedivím se, že se potomkům rodiny tento román nelíbí, když hlavní, co se v něm odehrává je, že otec měl milenku z které si udělal zvláštním kotrmelcem konkubínu. Nevím, proč je zapotřebí psát takové knihy, když samotné příběhy židů za války jsou zajímavé, i rodina Tugendhat měla zajímavé osudy.
Perfektni knizka, zajimavy pohled na dum v ruznych casovych rovinach, a take na osud jednotlivych postav.Jejich vyvoj v prubehu let.
Tuto knihu jsem měla dlouho v knihách, které jsem měla v plánu číst. Z důvodu, že se jedná o knihu z mého oblíbeného Brna a i vilu samotnou jsem několikrát míjela. No, musím říct, že lituji, že jsem se do ní nepustila už dříve. Moc pěkná knížka, rychle se četla. Jediné čeho lituji, že až na popisy vily samotné jde o smyšlený příběh lidí, kteří v ní žili. Myslím, že většinu čtenářů, přepadne po dočtení knihy touha si ihned vyhledat nějaký dokument o domě a skutečné rodině, která v této jedinečné vile žila a určitě bude chtít i vilu osobně navštívit. Já tedy ano.
S knihou jsem byla spokojená. Nepřečetla jsem ji sice jedním dechem, ale příběhy tohoto typu si dávkuji po částech a delší dobu. Vilu jsem navštívila již na střední škole a díky této knize jsem si její krásy připomněla. Bylo zajímavé dovědět se něco i o hlavních postavách. Kniha je spjatá s historií českého národa, což mi připomnělo "vážit si" dnešní moderní doby bez války.
Puvodne jsem chtela knihu ohodnitit 5*, protoze se mi opravdu hodne libila a velice dobre cetla. Presto 1* davam dolu za caste popisy zenskeho klinu a nabyti dojmu, ze kazda zena touzi po lesbicke lasce a ceka na svou "milenku".
Zajímavý a působivý příběh, i když smyšlený. Chtěla bych číst o skutečných osudech rodiny T. Rovněž další knihy od autora bych ráda četla.
Vilu Tugendhat jsem nedávno navštívila a prohlídka mě natolik uchvátila,že mě to přimělo šáhnout po tomto knižním titulu. Román je místy věrohodně popisný a dobře napsaný,že mi umožnil znovu se v představách dotknout onyxové stěny, projít vilu a užít si její krásy. V neposlední řadě i smyšlený příběh rodiny a přátel byl zajímavý,nejvíce jsem si oblíbila svéráznou Hanu.
Krásně napsaná knížka. Za mě 5 hvězdiček. Příběh se mi moc líbil, vilu bych nejradši jela omrknout na vlastní oči. Nejdřív jsem se bála, jestli se začtu, ale nakonec jsem knížku četla schválně pomalu, aby mi déle vydržela. Můžu všem vřele doporučit.
Krásně napsaný příběh, ktery by mi asi unikl, kdybych ho nedostala jako dárek. Když jsem knihu dočítala, pravě otvírali vilu T. po rekonstrukci - a byla jsem jedním z prvních navštěvníků. Skoro mě mrzelo, že nebyl napsaný podle skutečné události.
Už ať je konec října a budu mít konečně možnost se do opravdového Glasraum podívat. Tohle je kniha, u které si přejete, aby neskončila. Aby osudy hrdinů byly popsány podrobněji, protože jsou tak vzrušující a neuvěřitelné, a vy si přejete, aby ještě pokračovaly. Aby se kruh ještě neuzavřel.
Ze všech stran jsem na knihu slyšela samou chválu, v knihovně zarezervováno na půl roku dopředu, takže jsem byla opravdu zvědavá a natěšená. No, ve výsledku bych řekla spíš lepší průměr. Místy jsem se nemohla odtrhnout, místy jsem se musela nutit.. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale doporučovat ji nebudu.
Netušila jsem původně , co od knihy očekávat. Byla jsem velmi překvapena nejen osudem vily samotné, ale i všech lidí, kteří byli s její historií a životem v ní spojeni. Opravdu krásná kniha a mohu ji jen doporučit.
Musím souhlasit s několika dalšími čtenáři, že ve chvíli, kdy čtete tuto knihu, máte nutkavou potřebu vilu Tugendhat navštívit. A pak sednete k internetu a chystáte si prohlídku zarezervovat, a s překvapením zjistíte, že tři měsíce dopředu jsou všechny víkendové prohlídky beznadějně vyprodané a na další měsíc ještě rezervaci nelze provést. Co s tím? Asi mi nezbývá nic jiného, než vyčkávat a v duchu si tento skvost funkcionalistické architektury pouze představovat.
Oceňuji pasáže knihy, kde autor zmíněnou stavbu popisuje. Dále pak znalost českých reálií a novodobé historie. Je vždy velmi zajímavé číst knihu o Česku (Československu), české kultuře, historii z pohledu nečeského autora. Nevadí mi přejmenování reálných osobností, naopak si myslím, že je to tak správné, protože kniha je částečně fikcí opírající se o skutečné události.
Propletence jednotlivých vztahů mohou být někdy až "přitažené za vlasy", ale stále jde o smyšlený příběh. Navíc díky tomu je kniha čtivá, plná překvapivých zvratů a naděje do budoucna. A navíc v ní hraje jednu z hlavních rolí (po knize Vyhnání Gerty Snirch) moravská metropole. Kdo má rád architekturu, rodinné ságy, Brno a minulé století, tak může s klidným srdcem po knize sáhnout a nebude zklamán.
Z nějakého zvláštního důvodu, asi pod vlivem inspirace osudem vily Tugendhat, jsem očekávala více faktů o domě samotném. A ejhle, z knihovny jsem si donesla čtivý, syrový, šťavnatý a dramatický příběh lidí v domě. Je neuvěřitelné, kolik se toho může udát na omezeném počtu metrů čtverečních, pokud kolem hřmí 20. století. Je to zvláštní, ale možná nejvíc mě zaujala postava Viktora - člověka, který je racionální, praktický, nesnáší ornament, vezme si docela chladnou ženu (můj názor), ale v podstatě to vše popře vztahem k jiné, živočišní ženě, a v určité chvíli je dokonce ochoten zapomenout na vše, na rodinu, na povinností k dětem a riskovat i svůj život. Je to pro mě možná důkaz toho, jak jsme my lidé složití... Tahle kniha by určitě neměla chybět v mé domácí knihovně.
Velmi čtivá kniha, dojemný příběh na pozadí historie známé architektonické památky. Čekala jsem trochu víc fakt o vile samotné, dá se říct, že by se příběh mohl odehrávat kdekoli jinde a nemělo by to téměř žádný vliv. Nakolik jsou fakta o vile pravdivá netuším, ale když jsem se bavila s kamarádkou architektkou, tak říkala, že se musela hodně odprostit od těch bludů, co tam k tomu byly... Nicméně je to vážně dobrá kniha, která vtáhne do děje a jen tak nepustí. Jen teda musím říct, že mi tam vlastně ani jedna postava nebyla primárně sympatická, spíš mě většina z nich štvala. Ale je evidentní, že na hodnocení to vliv nemá.
Když se mi dostala kniha do ruky, nevěděla jsem vůbec, co od ní očekávat a nakonec jsem byla velmi překvapena. Moc se mi líbila, i když příběh nebyl veselý, líbila se mi ta "reálnost". Určitě se k ní ještě někdy vrátím
Tato kniha popisuje československou realitu druhé poloviny 20. století. Je to naprosto skvěle popsaná historie vily Tugendhat, která každého zaujme od první věty a nepustí až do úplného závěru. Příběh začíná stavbou této nadčasové vily , která ukazuje bohatství jejich majitelů. Bohužel po vpádu nacistického vojska, musí rodina vilu i zemi opustit. Ale vile žije dál až do dnešní doby. Osud vily nám ukazuje i osud našeho národa.
Knížka je naprosto úžasná, velice čtivá. Můžu jenom doporučit.
Jak píše níže HanaMalina, po přečtení knihy mám chuť se do vily podívat a také si o vileTugenhat zjistit další informace, jak to bylo doopravdy.
Přiznám se, že mě osobně některé části úplně nebavily, ale i když to není úplně "můj šálek čaje" tak je čtivá a zajímavá a zato jiné části krásně popisují vilu i to co se dělo v minulosti Brně, až mám pocit, že jsem tam byla.;)
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Na úvod bych chtěla předeslat, že miluji renesanci a funkcionalismus se mi vůbec nelíbí, přesto už mám rezervovanou prohlídku ve vile Tugendhat :-)
Dům je popsán kouzelně a barvitě. Nelze číst tuto knihu a nezatoužit se tam podívat, byť tuším, že budu zklamaná..Vždyť jako studentka jsem kolem mnohokrát prošla a nikdy mi nepřišlo na mysl, že by to byl až takový div..
Na jednu stranu jde jen o obyčejný příběh jedné židovské rodiny, která měla více štěstí než jiní, samozřejmě s nezbytnými historickými kulisami ať už válečné hrozby, fašistické vlády nebo komunistických represí, na druhou stranu je to poutavě vyprávěná kniha plná citů, emocí i lidské nenávisti. Pokud čteme román, nemůžeme ho brát jako historický dokument, a proto mi to nepřipadá jako zneužití rodiny Tugendhat. Stejně jako mě nepobuřuje, když čtu A. Dumase a jeho Tři mušketýry.
A na závěr jedno malé upozornění. .Doporučila jsem v knihovně tuto knihu jedné starší paní, milovnici architektury. Když mi ji vracela, jen zakroutila hlavou, nad mým dychtivým dotazem, jak se jí to líbilo. „ Ale děvečko zlatá, cos mi to dala, vždyť tam byl lautr samej sex.“:-)