Skleněný pokoj

03.11.2015

Jedna z nejlepších knih, která se mi kdy dostala do rukou.
Příběh manželů Landauerových a jejich známých, kteří ve skleněném pokoji prožili svoji část života.
Kniha je členěna na pět hlavních sekcí. První a druhá sekce (nejzásadnější z knihy) mne naprosto dostala. Popis obývacího pokoje byl tak dokonalý, že jsem měla pocit, že stačí zavřít oči a sama stojím na podlaze, na které je položeno krémové linoleum, slunce probouzí onyxovou stěnu k životu, stačí jen zmáčknout tlačítko a okna zajedou, studený vzduch proudí dovnitř...
Hlavní dějovou linii (Liesel, Viktor , Hana, Oskar, Kata) dlouho asi nezapomenu.
Jen si myslím, že kniha by měla skončit v tom nejlepším, což bohužel tady nebylo. Tomáš a Zdenka - (část č.4) jen příběhu uškodila. Jak již naznačuje JitkaJak, "trapnost Hany" v této části bych vynechala. Přišlo mi to naprosto nevhodné.
Kvůli této části a závěru, který se mi také moc nelíbil bych dala čtyři hvězdičky, ale vzhledem k první zásadní části hodnotím za *****.
PS: Třeba se jednou do vily č. 45 v ulici Černopolní sama podívám, až uznám, že je k tomu ta pravá chvíle... (příteli, děkuji za doporučení knihy)

27.10.2015

čekal jsem od knihy víc. Závěr byl opět předvidatelný a tentokrát velmi strohý...

20.10.2015

příběh byl zajímavý, ale velmi velmi rozvláčný - příběh zdenky a tomáše na konci je zdlouhavý, dostaveníčka katy a viktora dostávají podle mě moc prostoru ... že je centrálním bodem příběhu nemovitost, kam se jednotivé linie sbíhají, rozbíhají a zase sbíhají, je dobrý nápad, ale zase kolem nemovitosti spousta řečí, které by se daly zopakovat jednou (prostor, linie, bílá, světlo, onyxová stěna, zajížděcí okna) a stačilo by, ale autor je v pravidelných periodách mele stále dokola až je to otravné. a sexuální linie linoucí se celou knihou mi taky vadila. tak buď je to o sexu nebo o nemovitosti nebo o válce, ale hlavně pořádně. tohle bylo o všem dohromady a o ničem pořádně

11.10.2015

Měl jsem strach z tématu, z toho, že bude nudný, ale naprosto zbytečně. Perfektně napsaná kniha, zajímavý příběh, osudy jak vily, tak lidí s ní spojených. Bravo!

19.09.2015

U této knihy hlavně oceňuji nápad autora, který skloubil historii brněnské vily Tugendhat s fiktivním příběhem jejích majitelů. Na konci jsem si musela položit otázku: Do jaké míry byl příběh všech zůčastněných fiktivní....?

Upřímně: chystám se do Brna.

17.08.2015

Mám rád architekturu. Mám rád Miese. Mám rád Tugendhat. Kniha mi dějově přišla celkem běžná. Životní příběhy v těžké době, křehcí lidé, křehké vztahy.. Co Mawer popisuje hezky je prostor a myslím, že plně pochopil, co Mies od architektury očekával. Ostatně architekta považuji za nejlepší postavu knihy. Další hrdinové se tak nějak mísí v tom skleněném pokoji a buď tam tančí, čtou noviny, souloží nebo mluví. A na konci mi řišlo, že to tak mělo asi být. Tedy, že lidé žijí a ten dům a speciálně ten pokoj se stahovacími okny zůstal. Prostor navždy spoutaný architektem kosti a kůže. Životní osudy jsou pak vlastně podružné. No a proč ne? Dobrá letní kniha.

11.08.2015

Davam plus za dobu, ve ktere se to odehrava, taky za cesko nemecke prostedi, o kterem strasne rada ctu. Vazne mi prislo, ze tam bylo az moc nahod, za to rozhodne minus, ze autor pribeh na konci tak potopil. Cekala jsem vic po ostatnich nadsenych komentarich, ale uplne zklamana nejsem. Na zacatku jsem mela potize se zacist, taky bych knihu klidne zkratila tak o 50 stranek.

27.07.2015

Knížku jsem přečetla během dvou dnů. Nemohla jsem se odtrhnout od příběhu Viktora, Liesel a vily.
Zřejmě v nejbližší době navštívím Brno :-)

11.07.2015

Pěkná kniha, od níž jsem se nemohla odtrhnout. Moje první od Mawera.

03.07.2015

Musím poopravit své rozpaky z prvních stran knihy. Sice se v ní objevuje mnoho erotických okamžiků, ale téměř všechny mají své opodstatnění. Je to kniha, která člověka nutí přemýšlet. Vždycky, když dočtu nějaký příběh odehrávající se na pozadí historických událostí 20. století a pustím si současné zprávy, vždycky si říkám jak dlouho ještě bude trvat než se lidstvo poučí z vlastních chyb.Na to, že knihu psal cizinec, je velmi dobře vykreslena našeho historie i smýšlení. Jakou moc mají peníze? Co je to láska a může existovat ve více formách? I to jsu otázky, které se během čtení vkrádají na mysl.Krásná vila a její osud jsou jen třešničkou na dortu.

27.06.2015

Není to kniha, od které bych se nemohla odtrhnout. Na druhou stranu jsem se vždy těšila, až knížku vezmu do ruky a dozvím se, jak si rodina vedla, kam je osud zavál... byl to pro mě zajímavý, poučný příběh. Ráda bych se do vily někdy podívala...

19.06.2015

Knížka byla docela fajn, dobře se četla. Ale ke konci mi to bohužel začalo připadat nějak přitažené za vlasy. Neseděl mi příběh té tanečnice a jejího Tomáše, Hana tomu pak vysloveně trapně nasadila korunu. Úplný závěr, ono setkání "holčiček", tak to už bylo vážně moc. Pro mě to celé prostě mělo skončit dřív, takhle z knihy nemám nijak zvlášť dobrý pocit.

12.06.2015

Je smutné, že autora nenapadlo nic jiného, co by se dalo dělat ve skleněném pokoji než souložit...

24.05.2015

Autor knihy hned na jejím začátku uvádí, že konkrétní příběh rodiny Landauerových je fikcí, která se odráží na historických událostech kolem reálně existujícího domu, a já v tom nevidím žádný problém. Na této knize přece není důležitá "malá" (občas pikantní) osobní historie jednotlivých postav, ale trefné vylíčení "velkých" dějin, které bouřily okolo vily, okolo naší země. Atmosféra první republiky, druhé světové války a komunismu je dobře zachycena a je skvělé, že se do ní dokázal vcítit a ostatním zahraničním čtenářům ji zprostředkovat britský autor. Postihnout ducha doby, emoce, strach, zvraty v osudech různých majetkových či národnostních skupin atd. lze nejlépe skrze osobní příběhy. Není důležité, jestli rodina, která ve vile skutečně žila, skutečně prožila to, o čem se v knize píše. Důležité je, že to mohly prožít (a také prožívaly) tisíce jiných rodin (teď samozřejmě nemám na mysli bulvární detaily typu "ten podváděl tu a ta spala s tím", ale emigraci, odloučení, ztrátu, beznaděj, absurdní shledání po letech).

28.04.2015

Mimořádná kniha. Kdo se po dočtení nemá chuť rozjet do Brna a vidět ten dům na vlastní oči, nemá srdce :-).

23.04.2015

Moje první kniha od Mawera. Nevím, proč jsem se mu tak dlouho cíleně vyhýbala. Úžasný román, který mě pohltil hned od první strany. Styl psaní mi perfektně sedl. Opravdu jsem prožívala osudy rodiny Landauerových, moje představivost, co se vily týče, běžela na plné obrátky. Jedním z plánovaných letošních výletů bude určitě Brno a vila Tugendhat.
Vřele doporučuji k přečtení :-)

15.04.2015

Skvělá čtivá knížka, zajímavě popsán osud vily a jejich obyvatel, která pobaví a zároveň poučí. Děj se odehrává od meziválečného období do devadesátých let minulého století, osudy hlavních hrdinů se protkávají celou knihou. Těším se, až vilu sama navštívím a nasaji její atmosféru. Za mě 5 hvězd.

13.04.2015

Vilu jsem také vloni navštívila. Skutečný skleněný pokoj je nádherný... Z knihy Skleněný pokoj jsem měla rozpolcené pocity. Osud smýšlené židovské rodiny v reálném prostředí - velmi silný příběh, který zlidštil minimalistickou architekturu, poučil o historii Brna a určitě navnadil spoustu čtenářů vilu Tugendhat navštívit - to vše napsáno bez souhlasu pozůstalých skutečné rodiny Tugendhatových. Ještě pořád nad tím přemýšlím- nevěra, lesbické vztahy - má to nějaký reálný základ, nebo chtěl autor knihu trochu ,,okořenit"?
Pokud by VŠE byla fikce, tak tak za 5, ale v tomto případě stěží za 3.

07.04.2015

Pěkný a velmi poutavý příběh. Působivě popsaná atmosféra architektury domu a doby, jen střední část příběhu braná trochu z rychlíku, kniha se mi ale líbila. Velkou kaňkou je vykalkulovaná participace na známé vile nejdříve bez vědomí a poté za nesouhlasu pozůstalé rodiny Tugendhatových. Vedle brilantního příběhu působí mix smyšlených a reálných historických souvislostí jako nepochopitelný koktejl a'la vařila kočička dort aby ho co nejlépe prodala.. Aby toho nebylo málo, přichází Mošova divadelní dramatizace a Hřebejkovy plány na filmovou adaptaci, Mawer kasíruje, rodiny se už podruhé v zásadní životní situaci nikdo neptá a ta se jen diví. Osobně ji přeji pevné nervy a ujišťuji ji, že jsem vilu dvakrát navštívil i bez knihy a že po jejím přečtení jsem si zjistil v čem zásadním se kniha odklonila.