Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285387/bmid_skleneny-pokoj-UQd-285387.png
4
2838
2838
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu majitelů vily zrcadlí tragédii celého českého národa.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
Kniha byla na mém pomyslném seznamu. Také se hodí do letošní čtenářské výzvy. Začíst se pro mě nebylo snadné. Postupně jak ze snů, lásky a touhy vyrůstala vila, začala ve mě růst i slova. Připadala jsem si jak zavalená kusy betonu a přesto toužící po světle. Vnímala jsem, že román ke mě promlouvá jako k osobě, která jde kolem, ale není součástí příběhu, protože postavy jsou natolik jiné, že jsou pro mě neuchopitelné.
Zhruba uprostřed děje jsem si vyhledala informace o vile, prošla si virtuální prohlídkou, začetla se do informací o skutečných obyvatelích.
Ke konci příběhu mě mrzelo, že autor nevysvětlil osud Katy a Hanina dítěte. Ostatní osudy dotáhl do konce i za cenu velkých náhod. Dítě za války v lágru mohlo zmizet bez jediné stopy, to ano, ale Katu by mohla vysvětlit její dcera.
Hodnocení knihy snižuji, protože se autorovi podařilo natolik oživit vilu, že tím podle mě způsobil to, že čtenář ve vile vidí i jím popsané životy. Ale ti lidé jsou, dle jeho slov, výplodem jeho představ. Nedovedu si ani představit, jak těžké to musí být pro skutečné obyvatele. Když spisovatel svým uměním vdechl život neživému kameni, proč sebral život živoucím ? Vždyť reální obyvatelé měli pohnuté osudy také.
Myslím, že mnozí čtenáři knihu berou jako fakt, jako celek. A znovu jsem si tím připomněla, že slova mají sílu stavět i bořit. Doporučuji číst jako román a vyhledat si osudy rodiny a architekta v encyklopediích.
Tahle kniha mě nadchla. Dočetla jsem ji před několika dny a stále mi leží v hlavě. Moc se mi líbí autorův styl i úhel vyprávění z pohledu vily Thugendhat i samotného Skleněného pokoje. Doba příběhu je také velmi zajímavá, inspirativní doba první republiky, která přála kultivovanému uměleckému přístupu k životu, pak nástup fašismu, válečné osudy majitelů, jejich přátel i zaměstnanců, děsivý přístup k památce v době socialismu. Příběh krásně vygradoval závěrečným setkáním ve vile, které je nabité atmosférou toho, co být mohlo, kdyby nebylo dramat doby. Jak jinak se mohly vyvíjet osudy postav i samotné Brno. Námět i autorův styl mi velmi připomíná Kateřinu Tučkovou. Jen je škoda, že se autor víc nedržel skutečnosti, alespoň co se architekta a majitelů týče.
Každému vyhovuje jiný styl - a mně se opravdu kniha moc líbila. A ještě, když si uvědomíme, že informace zjistil, nastudoval a sepsal do zajímavého románu nečech (ne Čech), tak je to obdivuhodný výkon.
Tak tohle mi vážně nešlo. Jedním slovem nuda. Ve třetině knížky jsem odložila a šla si přečíst místní hodnocení, znova jsem vzala knihu do ruky s tím, že to přece není možné a v polovině knihy odložila nadobro s tím, že je to možné. Tohoto autora mám docela ráda, ale tady mu to pero ustřelilo z ruky.
P.s. : nápad super, dějová linka nudná a kniha nezáživná až to bolí....au...
Nejde to výš než za dva. Po pár stránkách mě začala štvát hlavní ženská postava a její laciné flirtování s architektem. Pak k tomu přišly další postavy, kterým jsem prostě nevěřil ani slovo. Když se pak přidaly i naprosto zbytečné (a navíc jich bylo čím dál víc) sexuální scény, říkal jsem si - čtu knihu o historii rodiny a domu, nebo šestákovou růžovou knihovnu o tom, kterak chudinka paninka mužem podvedena byla, aby nakonec došla zadostiučinění? Copak ti lidé tehdy nedělali nic jiného, než že souložili? Všichni se všemi. Možná jo, televize nebyla, peněz, že nevěděli, co snimi, pak venku zuřila válka nebo komunisti, tak co dělat jiného... Na můj vkus až příliš často si taky autor dopředu připravoval půdu pro "zvrat", který ale byl patrný už deset stránek dopředu. Měl jsem velká očekávání, která byla naplněna jen zčásti. Ty dvě hvězdy tak zůstávají jen díky: 1. obdivu k oné budově, která je popsána jako opravdu živoucí organismus a čtenáře to nutí se tam zajet podívat, 2. schopnosti autora napsat opravdu napínavou scénu, u které ani nedutáte a jste napnutí, co se stane. Bohužel tyto scény byly v celé knize pouze dvě - odjezd z Brna a útěk do Španělska. Nevím, jestli se k Mawerovi vrátím, protože se opravdu bojím, že se opět další kniha o čemkoli zvhrne v dívčí softporno román.
Skvělá kniha, která popisuje vývoj historických událostí na pozadí příběhu vily Tugendhalt. Závěr je pro mě trochu vyumělkovaný, ale jinak výborně napsáno.
Velmi zajímavě napsaná kniha, která obsahuje historii, lásku a architekturu v období během druhé světové války a krátce před ní. Postavy jsou detailně popsány, stejně jako prostor domu, který se velmi nápadně podobá vile Tugendhat v Brně.Kniha je občas příliš obscénní, ale možná by bez toho příběh nešel tak dokreslit.Doporučuji vilu navštívit před knihou.
Měla jsem velká očekávání a bohužel jsem dočetla zklamaná. Nejenže jsem knihu četla skoro dva měsíce, protože mi absolutně se nešlo do ní začíst, ale svět znuděných milionářů mi byl nesympatický, postavy jakbysmet, a to i přes zajímavé pozadí, na kterém se příběh odehrává.
Popisy mi přišly zbytečně zdlouhavé a nabubřelé, i když autorovi se nedá upřít, že řemeslo má zvládnuté. Mně bohužel styl nesedl, kniha mi nepřišla ani za mák čtivá, trochu zajímavějším se děj stal, když se do domu nastěhoval německý vědec.
Posledních sto stran jsem četla každý druhý odstavec, jen abych to už měla za sebou. Konec až moc předvídatelný a filmový.
Velmi zajímavá kniha, ve které je válka ukázána z jiného pohledu. Poutavě napsaný příběh rodiny a jejich přátel. Doporučuji.
Strašně mi to místy připomínalo styl psaní Milana Kundery, ale jeho knihy jsou přece jen trochu jiný level. Nechci snižovat kvalitu Skleněného pokoje, je to velmi čtivý příběh, ale třeba konec je nesmírně předvídatelný. Nevěřím až v takové náhody.
Další precizně propracovaný příběh sepsaný podle skutečných událostí, přesně podle mého gusta! Opět velké díky čtenářské výzvě za téma kniha o Brně, které vylákalo tenhle skvost na můj noční stolek. Už dlouho jsem se na něj chystala a naplánovaná předvánoční exkurze do vily Tugendhat je odrazem krásného čtenářského zážitku...
K této knize jsem se dostala jen díky čtenářské výzvě a jen mi potvrdila, že tato akce má pro mne smysl. Jinak bych ji ani do ruky nevzala. Skvěle napsané. Syrově popsány reálie a historická fakta na pozadí poutavě napsaného příběhu. Už mi jen stačí navštívit Brno a na vlastní oči se projít vilou. Dávám max hvězdiček.
Jako první jsem shlédla představení Skleněný pokoj v městském divadle v Brně. Představení mě fascinovalo a inspirovalo k přečtení knihy a jelikož ta hra přesně kopírovala knihu, bylo čtení jako bych se znovu dívala na to divadlo. Herci v MDB jsou úžasní! Kniha je tedy velmi působivou sondou do této předválečné a válečné doby a i když byl příběh smyšlen, částečně kopíruje tuto dobu, vztahy, kulturu a i osudy rodiny Tugenthat, která byla předlohou. Do vily jsem se hned po přečtení vydala a dovršila tak tento zážitek.
Knihu jsem četl už dávno ,protože mi byla doporučena.
Kniha popisuje dění ve známe vile a zároveň chod dějin v naši zemi .
Není to téma co me zrovna bere ,ale četlo se to dobře .
Pěkná kniha, přečtená prakticky na jeden zátah. A vilu Tugendhat rozhodně navštívím :-)
Ale ano, bylo to barvité a působivé, i já bych po přečtení knihy ráda navštívila to velkolepé místo. Avšak příběh samotný se mi zdál tak rozpřažený do šířky, že k velké škodě nebylo možné zabíhat do podrobností. Postavy na mě působily spíše jako archetypy a figurky než jako uvěřitelní lidé z masa a kostí.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Obvykle komentáře ke knihám, které jsem nepřečetla, nepíšu. Ale Skleněný pokoj mě rozčaroval natolik, že se potřebuji vyjádřit a zastat se rodu Tugendhadových.
Přečetla jsem 70 stran. Čtivost byla nulová, postavy neuchopitelné, nemohla jsem se do příběhu dostat a "zabydlet" se v něm.
Vadilo mně, že se autor neobtěžuje nás seznámit s tím, v jakém roce zrovna postavy své životy žijí a tím tak v podstatě kašle na historii a fakta!!!
Úplný vrchol pro mě je, že zaměnil jméno uznávaného architekta a nám Čechům se v podstatě vysmál do obličeje. Použil náš architektonický klenot, naše město, ale absolutně nerespektoval okolnosti proslulé vily a osudy jejich pravých obyvatel. Mawer na mě působí velmi povrchně a pokrytecky.
Přeci jenom bychom měli mít úctu k historii a měli bychom přestat Skleněný pokoj oslavovat. Nepodporujme natáčení filmu a raději se zastaňmě Daniely Tugendhadové, která je neustále opomíjena... Její příběh jako by nebyl a s příběhem její rodiny si každý dělá, co chce...
Nějaký Brit si prostě nemůže dovolit psát nepravdy, protože takovéhle výmysly (i když fikci nepopírá) bude spousta lidí brát za reálné dějiny. Vryje se jim to do mozku a už nebudou číst dodatky autora či nebudou hledat skutečné příběhy...
Mrzí mě to, z úcty k Tugendhadovým a k lidským příběhům jako takovým...
Je to hnus!!! Uvědomte si to.
SPOILER: Vzhledem k tomu, že jsem četla rozhovory s Danielou Tugendhadovou a četla spoustu rozporuplných názorů zde na webu, jsem opravdu pohoršena tím, co se ve vile nadále odehrávalo. Nedivím se, že je možné cítit ke knize takovou nenávist.
Otázka, na kterou si odpovězte:
Dosáhla by kniha dnešní popularity, kdyby se ten samý příběh odehrával ve SMYŠLENÉ, NEEXISTUJÍCÍ vile?
Autor naši zemi, naše příběhy, naše lidi a naši vilu sprostě zneužil...
Přiznejme si, že ta kniha opravdu není tak dobrá, jak nám všichni tvrdí.