Skleněný pokoj

21.07.2017

Pokud jste ještě nebyli ve vile Tugendhat, tak po přečtení téhle knihy se tam budete chtít určitě podívat:-) Kniha se velmi dobře četla, ráda se k ní ještě někdy vrátím.

Výborně napsané sugestivní vyprávění a hned máte chuť vilu navštívit..tam to na vás všechno dýchne a bylo nebylo...stojí za to !!

14.06.2017

Knížku jsem dostala darem spolu se vstupenkou do vily Tugendhat a záměr vyšel podle plánu, protože po přečtení se do vily těším o to více.
Velmi čtivá a poutavá kniha od zahraničního autora mě velmi mile překvapila. Skvěle zachytil vilu v průběhu let – od postavení až po současnost – a také rodné Brno v průběhu válek a jiných politických proměn.
V průběhu čtení, konkrétně když jsem se dostala k příběhu Tomáše a Zdenky, jsem nabyla pocitu, že čas utekl tak rychle. Mám na mysli to, že se najednou objevil nový příběh a příběh rodiny Landauer se najednou stal vzpomínkou, u které jsem sama byla, ale je to něco, co se stalo už dávno.

02.06.2017

I když je to "vymyšlený" příběh, moc se mi líbil a jako stavařku mě zaujaly především části o stavbě vily... A ano, jsem jedna z těch, která se díky knize ještě více utvrdila v tom, že Vilu musí vidět!

28.05.2017

Knihu už jsem si chtěla nějakou dobu přečíst a teď se mi dostala do rukou.
Je až strašné, čeho se stavby stávají svědky. Lidské životy jako na houpačce. Láska - zrada, přátelství - nenávist, vítězství - porážka... Kdyby místa mohli vyprávět, to bychom se dozvěděli věcí... Jen je otázka, jestli bychom chtěli poslouchat.
Kniha je velmi čtivě psaná je fikcí, ale o existující vile Tugendhat a jejich obyvatelích. Nedivím se, že se rodina od děje distancovala, přesto ji považuji za mistrovskou studii lidských vztahů.
Autora obdivuji pro jeho znalost brněnských reálií. V Brně žiji a při popisech jsem se tady v duchu pohybovala tak, jako bych těmi místy procházela.
Knihu doporučuji k přečtení.

24.05.2017

krásný příběh

29.04.2017

Moc hezky napsaný román na pozadí brněnské umělecké památky a historie středoevropské ve dvacátém století. Nevadí mi pozměná fakta - to patří k litaratuře. Spíše se podivuji nad tím, kolik toho zná anglicky píšící spisovatel o našem regionu a jeho historii. Oproti jiným autorům se domnívám, že hodně. Vždyť se narodil v první polovině posledního století minulého tisíciletí!

07.04.2017

Hezký příběh, určitě bych vilu Tugendhat ráda viděla na vlastní oči. Nicméně jazyk pro mě byl trochu zastaralý, i když příjemným překvapením byly i pohledy do citového a milostného života postav. Ale kniha nebyla obsáhlá, takže to nebyl zase takový problém.

04.04.2017

Kniha, která se vám doslova a do písmene vryje pod kůži. Jako byste skutečně byli s Landauerovými v jejich Skleněném pokoji a žili jejich "Glastraum". Rozhodně se pojedu podívat do Brna, abych to okusila na vlastní kůži..

Román již od počátku deklamuje, že NENÍ historický. To je třeba brát v potaz. Proto si nedělám iluze, že skutečnost byla tak zajímavá, místy romantická, napínavá a vášnivá. Nicméně tuto knihu považuji za úžasný spouštěč lovu odpovědí na otázky - musím se dozvědět, jak to bylo ve skutečnosti!!! (Ale na druhou stranu chápu, že lidé v historii vily Tugendhat zběhlí budou asi protestovat.. )

30.03.2017

Jsou knihy, které přečtete a můžete hned začít číst něco dalšího. A pak je kniha Skleněný pokoj, jejíž příběh mě naprosto pohltil. Kdybych ihned po jejím přečtení začala číst něco jiného, jako bych všechny uvnitř knihy podvedla.
Skvěle napsaný příběh, skutečné reálie, fiktivní postavy, i když kdo ví kolik podobnosti je mezi hrdiny z knihy a skutečnými lidmi, kteří se ve Skleněném pokoji pohybovali. Nenudila jsem se ani chviličku. A už mám koupené lístky na prohlídku do Vily Tugendhat :)

Knihu odkládám na straně 100, těch výmyslů už je na mě moc.
Mám pocit, že autor parazituje na příběhu vily Tugendhat i na lidech s ní spjatých.
Proč je jméno architekta Ludwig Mies van der Rohe změněno na Reiner von Abta včetně původních vlastníků? Některá jména jsou naopak zachována : Václav Kaprál, Vítězslava Kaprálová.
Ani ryba ani rak.
Podobně si pohrál M. Forman s historickou skutečností v Amadeovi a těžko přesvědčovat mnohé, že vztah Salieriho k Mozartovi byl zcela jiný.
Ctím dokument nebo román - nikoliv polodokumetární román.

20.03.2017

Knihu jsem dostala jako dárek, sama bych si jí podle popisu asi nekoupila, ale nakonec jsem byla velmi příjemně překvapena. Zajímavý příběh. Erotický podtext a další kontroverzní témata mi tam nevadila, naopak příběh zlidšťovala. V historii jsem si nikdy nebyla "pevná v kramflecích", ale možná právě proto mám ráda knihy, kde se historie popisuje právě pomocí příběhů konkrétních lidí. Lépe pak chápu, co se opravdu dělo.
Mimochodem, když se mě dárce ptal, jaká kniha by mě zajímala, respektive, co jsem zajímavého četla naposledy, napadl mě jako první Kvítek karmínový a bílý. Nevím, zda to byl záměr, ale pousmála jsem se nad tím, že ač jsou knihy úplně jiné a stejně tak jejich příběh se zaměřuje a ubírá jiným směrem, připomněla mi Kata trochu Sugar.

09.03.2017

Protknutí architektury, historie, spletitých mezilidských vztahů i erotiky. Kniha se čte lehce, příběh příjemně plyne a nic nezůstane nedořečeno.

08.03.2017

(Komentář obsahuje *spoilery* - byli jste varováni) Vzápětí po dočtení se dostavil onen výjimečný whow pocit, který ale zmizel podobně rychle jako z pohledu dějin první majitelé vily a zůstalo němé rozčarování a tichá výčitka autorovi. Kulisy vyprávění jsou fascinující a vždy, když píše o Čechách cizinec, je to pro našince čtení o to poutavější (jakpak nás asi vidí?). Jenže místo aby autor využil potenciál prostředí, zalidnil jej šablonovitými postavami, okořenil (bi)sexem a zasypal běžnou směsí zklamání, bolesti a násilí, pro období druhé světové války tak typické. Pro jistotu celé vyprávění sevřel třemi pořádně bytelnými oslími mosty, to aby náhodou ty jeho náhody nemohly být reálné. Všichni muži spadají do dvou kategorií: chladní, nevěrní, moderní a úspěšní (Viktor, Werner, Tomáš) na jedné straně a na druhé ubozí, milující, staromilští podpantofláci (Oskar, Lieselin otec). Ženy jsou pak buď naivní éterické chudinky/víly (Liesel, Zdenka) nebo frivolní, zemité mondény (Hana, Eva, Kata). Nic mezi tím. A šablonovité postavy dělají šablonovité věci (muži podvádí manželky, ženy v zoufalé situaci prostituují svá těla - ale vždy podle stejného vzorce, to aby autor nemusel nic nového vymýšlet). Všechny ženy jsou navíc podle autora v jádru bisexuální, stačí jim slovy klasika "sáhnout ve sprše na švába" a je ruka v rukávě. Celou tu řeku na sebe vrstvených klišé spíná první oslí most příchodu Katy do vily, druhý postu Hany ve státní správě (někdo s její minulostí? To asi těžko, že.) vedoucí k setkání s Liesel a třetí setkání Mariky s Ottillie po revoluci. Navrch tu máme samoúčelné sexuální scény, obzvlášť ta análního znásilnění je prototypem symbolického znovuustavení mužské dominance (nic ohranějšího na tomto poli snad už neexistuje) a pak nutně i smrt novorozeněte v koncentráku, snad aby autora nemohl nikdo obvinit z měkkosrdcatosti. A samozřejmě ještě polopatické osvětlení nenávisti německého násilníka k židům, protože k něčemu takovému přeci musel být nějaký důvod, ne? (A teď tu o Karkulce.) Děj nestojí za řeč a pasáž Zdenka/Tomáš je okatě účelová - znovu tytéž modely postav, znovu tytéž situace, vše stále dokola - jen umělý prostor, aby mohla postava Hany dovyprávět svůj příběh. Nakonec tak jako ve skutečném životě skončí osudy většiny lidí v zapomění soukolí dějin, ani na postavy z knihy si za chvíli ani nevzpomenu. A tak, jako se můžou lidé (byť dočasně) zapsat do historie tím, že stvoří něco unikátního, zanechal ve mně román touhu vypravit se do Brna a skleněný pokoj vidět na vlastní oči. Čtyři hvězdy za kulisy, dvě za příběh, průměr za tři.

21.02.2017

Jako dítě jsem kolem vily chodila na procházky a už tehdy mne přitahovala svou magičností. Stejně jako kniha S. Mawera

19.02.2017

O knize jsme dopředu nic nevěděla, zaujala mě vila Tugendhat na obálce a to bylo to poslední. Reálie vily jsou asi popsány dobře, ale příběh fiktivní rodiny je pro mě těžko uvěřitelný, vadí i množství erotických scén, které jsou jakoby bokem,děj moc dopředu neposouvají,vlastně si říkám, proč tam jsou. Víckrát číst nebudu.

12.02.2017

Díky ,že jsem mohl být čtyři dny ponořen v tomto příběhu plného radosti ,smutku ,lásky ,očekávání-shledání,Moc pěkně napsaná kniha, inspirovaná osudem brněnské vily.

30.01.2017

Knihu jsem přečetla jedním dechem, nevadí mi, že příběh byla fikce zasazená do reálného prostředí vily Tugendhat, autor se tak prostě rozhodl a není nutné řešit, že osudy románových postav a skutečných obyvatel vily Tugendhat se liší. Navíc je obdivuhodné, jak autor dokázal popsat Brno, kde v době, kdy knihu psal, nikdy nebyl.

30.01.2017

Přiznám se – knihu hodnotím zcela nekriticky. K Brnu mám vřelý vztah a cokoliv se štatlu týká, získává automaticky plusové body.

Od knihy jsem očekávala příběh nabitý dějem, nabitý zvraty, nabitý životními osudy, zasazený do atraktivního prostředí. Neočekávala jsem životopisná fakta, naopak, ocenila jsem směs reality a fikce. Příběh mě pohltil. Skleněný pokoj – středobod celého příběhu – se stal na pár dnů i středobodem mého bytí. Přečteno v originále, napsáno čtivě.