Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285387/bmid_skleneny-pokoj-UQd-285387.png
4
2879
2879
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu majitelů vily zrcadlí tragédii celého českého národa.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
Jde o strhující příběh inspirovaný brněnskou vilou Tugendhat. Příběh je napsaný tak dobře, že se mi promítal před očima. Opravdu to bylo jako by někdo zapnul filmovou promítačku a já se jen dívala. To se mi dlouho nestalo! Myslím, že právě to zastínilo některé nepravděpodobné dějové události, které zmiňují někteří čtenáři (např. příchod Katy do domu Landauerových). Půvabné na celé knížce mi přijde to, že se příběh točí okolo Skleněného pokoje. Jako by nejen lidé, ale také věci mohly vyprávět, co zažily a viděly. Nevím proč, ale vybavuje se mi seriál Náhrdelník. Při čtení závěrečné kapitoly se mi zase vybavovala scéna z filmu Želary, kdy se Aňa Gaislerová spolu s Ivanem Trojanem vydává do Želar, kde se po letech setkává s kmotřičkou Jaroslavou Adamovou. Celá knížka na mě působí jako by se jednalo o skutečný příběh známé vily. To je možná dáno také tím, že Mawer používá k popisu příběhu skutečné osoby, události (např. spavá chřipka) a to, že používá česká jména.
Skvělá kniha, která se mi dobře četla. Hned jsem zatoužila po návštěvě vily Tugendhat. Aspoň jsem ji navštívila virtuálně a vypadá přesně tak, jak jsem si ji v knize představovala. Doporučuji.
Obsah knihy nijak nevyčnívá z řady, ale popisy prostředí, doby, charakteristiky postav dodávají tomuto knize na kráse. Oslovila mě a určitě se k ní vrátím.
Přestože jsem si moc přála, aby se mi román líbil bez výhrad, z původního plného hodnocení musím jeden bod ubrat. A to jen kvůli přeslazenému závěru. Vylíčení atmosféry každého z popisovaných období působí věrohodně a čtenářovo vědomí blížící se války v kontrastu s bezstarostností poklidného života nic netušících hrdinů je skličující. Představa vily uchvacuje (v mém případě oživená nedávnou návštěvou), postavy nejsou černobílé a jejich více či méně náhodné setkávání a proplétaní osudů mi (až na vytýkaný závěr) nepřišlo tak nereálné jako některým jiným čtenářům. Náhody se přece dějí, co by ne. Ale posledních pár stran mělo zůstat v autorově šuplíku. V příběhu o vile s tak pohnutým osudem je závěr plný radostného setkání trochu násilný a k požadované katarzi by možná mnohem lépe posloužilo trochu více tragična, které k této stavbě (potažmo k celému jejímu historickému pozadí) zkrátka patří. No nic. Jdu si změnit nick na cynik.
Což o to, četlo se to pěkně. Chtěla jsem si to přečíst, abych se dostala do brněnské atmosféry, což bylo fajn. Také se mi líbilo pozadí historie Československa. Některé postavy jsem si oblíbila, věřila jsem jim jejich chování. Na druhou stranu mě rozčilovala tak omletá zápletka nevěry spolu s nepravděpodobnými náhodami. Tak za tohle ta hvězdička dolů.
Ale za pěkné prostředí a hezkou čtivost... Ty čtyři hvězdičky proč ne. Ale dala bych tomu asi 70%.
Nádherná kniha. Ve škole byla výuka minulého století zaměřena buďto jen na suchá data, nebo na politické strategie jednotlivých prezidentů a stran. Ve filmech se režiséři zase zaměřovali na válečné momenty. Tato kniha nabízí pohled především na obodobí druhé světové války z lidského hlediska. Nedělá z lidí bohy, ale obyčejné lidské bytostí zkoušené láskou, ale i příkořími. Jistě, pár věcí bylo krajně nepravděpodobných, například obrovská náhoda, když Katalin v Brně narazila zrovna na Landauerovi, nebo jak se Marika v závěrů setkává s Ottilií. Ale sám autor říká - je to fikce - a proto mu těchto pár "vylepšení" ráda odpustím.
Vila byla v knize téměř zneužita k prázdnému příběhu. Nelze se divit potomkům původních majitelů, že netouží po žádných podobných knihách ani filmech. Zcela souhlasím se 790511.
Autor je sice cizinec, ale českou mentalitu vystihl dokonale - zejména v osobě soudruha Laníka.
Kniha byla jako na vlnách - hezké pasáže s příjemným dějem a vykreslením postav střídali pasáže slabé - chápu, že náhoda existuje, ale nebylo jí v této knize až moc? Sex patří k životu, ale přišlo mi, že je mu zde věnováno až moc místa, možná na úkor větší propracovanosti děje a postav. Na druhou stranu, hlavní výhodnou knihy je, že se dobře četla a každého určitě naláká (dříve či později) k návštěvě Brna.
Mawer chce psát o vztazích, ale vypadá to, že jediná zápletka, kterou zná je nevěra. Je smutné, když si autor namlouvá, že píše něco šokujícího a čtenář pak jen znuděně zívá. Sexuální posedlost, vyprázdněné vztahy, to jsou věci které byly popsány milionkrát a mnohdy i zajímavějším způsobem. Dobové reálie Československa, hlavně toho socialistického jsou vykresleny typicky naivním pohledem cizince. Naštěstí se nepouští do podrobnějších detailů. O vile píše v podstatě pořád totéž. Doufal jsem, že mnohem víc prostoru bude věnováno samotné přípravě projektu a stavbě, ale tato část naopak prošuměla jako něco nepodstatného a na desítkách stran místo toho autor předkládá v podstatě univerzální příběhy z manželského života. Přiznávám se, že závěr mě dokázal trochu dojmout, přestože byl dost vykonstruovaný.
Jeden z nejlepších románů, co jsem poslední dobou četla.
alper: Zemanova kavárna je na Jezuitské 687/6. Jde to i bez vykřičníku ;o)
Pro mě docela zklamání. Mawer se mi podle této knihy jako valný autor nejeví. Postavy jsou nerozpracované a ploché (byť v závěru se alespoň Hana začínala jevit zajímavě), dějové motivy jakbysmet. I ty české dějiny, v jejichž kulisách se román odehrává, nejsou o mnoho více než kulisami; žádného postřehu o nich se nedočkáme (kromě klišovité postavy kovaného oportunisty Laníka). Neschopnost vymyslet, o čem román bude, Mawer nahrazuje čím jiným než motivy sexuálními, nejvděčnější obezličkou současných umělců. Pořádné zavrtání se něčemu pod kůži v jiném než doslovném významu chybí. Zkrátka působí to jako začátečnická práce (i když, porovnávat to s tím, co psal Thomas Mann ve svých pětadvaceti, nedosáhne se Mawer ani na toto označení).
Silné momenty to ale přeci jen mělo. Obzvláště vylíčení atmosféry vily a magie jejích prostor bylo podané sugestivně a přinejmenším nalákalo k ověření na vlastní oči.
Velmi čtivý román,od kterého jsem se nemohla odtrhnout.A také inspirace pro můj další výlet do Brna.
kniha je velice čtivá ale je to vymyšlené ač na mnoha místech to sugeruje,že je to pravda
jako obyvatelce Brna mě vadí omyly autora ...názvy ulic budov i chyby v ve znalosti českých dějin
Souhlasím s tím, že se jedná o výbornou knihu. Pro pocit intenzivnějšího prožitku popisovaných vnitřních prostorů vily doporučuju před přečtením vilu Tugendhat navštívit (což znamená, že máte na čas čtecí utrum), rovnou to pak můžete vzít přes Zemanovu kavárnu na Josefské...anebo se rovnou přestěhujte do Brna - pak už nezbývá, než s knihou splynout......(Titi: máš pravdu, jsem se upletl)
Úžasný román, nemohla jsem se od něj odtrhnout. Pro "hladka" Zemanova kavárna je na Jezuitské ulici, ono se to dost plete :)
Skvělé, nevadí, že část je fikce. Já to beru jako dva oddělené příběhy. Osud vily, který je v knížce velice blízko pravdě a příběh rodiny, která mohla žít i jinde. Moc se mi to líbilo, a každému vřele doporučuji. Jsem zvědavá jak proběhne rekonstrukce vily, a jen co bude lepší počasí pojedu se tam podívat. Nenám to zase až tak daleko.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Z knihy jsem byla velmi nadšená. Moc se mi líbilo zpracování osudu rodiny i domu na pozadí historických dějinných událostí. Ani mi tolik nevadil "sladký" konec, jak tady někteří zmiňují. Každopádně uznávám, že poslední kapitolka tam byla možná už zbytečná.