Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456941/bmid_skleneny-pokoj-Ws2-456941.jpg
4
2844
2844
Román inspirovaný skutečným osudem brněnské vily Tugendhat Vysoko nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a majitelé musí opustit vilu i zemi. Román, jenž na pozadí životních osudů majitelů vily zrcadlí tragédii celého českého národa, byl v létě roku 2009 nominován na prestižní cenu The Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2018
,
Kniha Zlín
Originální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mě okouzlila, v Brně jsem žila 7 let, mám blízko k architektuře, některý mobiliář znovu rýsovali moji učitelé, vilu jsem navštívila. Tedy interiér, zahradu, okolí vily jsem si dokázala představit. Poslední dobou čtu ráda detektivky, nejsem úplně románová. Ale tato kniha mě dostala. Autor, který není z této země popisuje nelehké časy tak krásně a romanticky, tleskám. Co se týká popisu knihy, rozdělila bych ji na 3 části: 1. příběh vily a také se dozvídáme především o hlavním hrdinovi, o jeho myšlenkách, vše plyne jako na nějakém obláčku, romantika první republiky. 2. část na mě působí rychle a jsme především ,,v hlavě" hlavní hrdinky, hlas muže se ztrácí a můžeme pouze domýšlet co si myslí. 3. část vnímám jako příběh vily, skvostu, který vše přečkal a oslavu toho, že myšlenka zůstala zachována.
(Málo kdo ví, že interiér vily se objevil v ne úplně známém, ale skvělém českém filmu Post Coitum, že zde bylo podepsáno rozdělení Československa a jen dodám, že prostor, který teď vznikl po rekonstrukci vily a zahrady, která se táhne až k vile Low-Beer je prostě nádherný, je tam prostě hmatatelně cítit minulost...). Krása.
(Ve filmu mě pobavilo, že návrhy budoucí vily jsou s architektem diskutovány v dalším brněnském skvostu - ve vile Stiassni..).
Od kamarádky doporučení,tak jsem se do toho pustila.. ze začátku jsem se trápila,ale pak jsem se začetla... líbilo se mi to..trochu historie neuškodí..
Nevím no. Většinou mám raději knihu než film. V tomto případě se mi film líbil víc než kniha. Nedokážu přesně říct, co knize chybělo, ale něco ano. Příběh je to zajímavý, ale škoda. V tomto případě nejde dát víc hvězdiček.
Po přečtení prvních stránek jsem myslela, že knihu snad ani nedočtu. Začátek byl hodně “architektonický”, ale pak se příběh hezky rozjel. Poslední část mi však přišla už zbytečně přehnaná. Taky mi vadily neustálé narážky na Skleněný pokoj. A celou dobu šlo poznat, že to psal prostě chlap :)
Já se bohužel opravdu začetla až za polovinou knihy a jsem celkově spíše zklamaná. Téma jako takové je velmi zajímavé, ale zpracování mi nesedlo. Poprvé po velmi, velmi dlouhé době jsem i přeskakovala dlouhé vnitřní monology a popisné části a zaměřovala se na dialogy, které ovšem byly místy až na hranici triviálnosti. Škoda, škoda.
Moc zajímavé čtení, velmi mě po přečtení láká jet se do Brna hned podívat! A také zjistit, v čem je příběh shodný se skutečnou rodinou Tugendhat...
Velice poutavé vyprávění. Ačkoli člověk ví, co přijde, co je nevyhnutelné, pořád doufá, stejně jako postavy v díle.
(Dlouho jsem nechtěla knížku číst, jelikož jsem už viděla film, ale naštěstí ve filmu hodně věcí chybí, především historických souvislostí.)
Kniha mě mile překvapila, dost dlouho jsem se po ní pídila. Nyní dočteno, je mi to skoro líto...
Osud této vily si zaslouží, aby se o ní vědělo a psalo. Pokud jste tak trochu jako já, už jste jistě zkoukli fotky vily a možná jste byli i na virtuální prohlídce...
Možná se mě tato kniha dotkla právě proto, že jsem kolem této vily nesčetněkrát prošla, babička totiž bydlela na Černopolní o pár čísel dál a moje máma byla jedna z těch baletek, co tam chodily tancovat...
(SPOILER)
Od knihy, která dostala prestižní ocenění, jsem očekávala, že bude více čtivá. Na začátku jsem se musela do čtení nutit, pak se to zlepšilo, ale znovu přišly nudnější pasáže a do děje mě vtáhl až konec knihy.
Mile mě překvapilo zasazení příběhu do historických událostí a výstižné popsání dobové atmosféry. Autor poukázal na to, že dějiny nemají vliv pouze na životy jedinců, ale i na architektonické památky. Ale zatímco obyvatelé vily odcházejí a přicházejí noví, kouzlo skleněného pokoje zůstává stejné bez ohledu na politickou situaci.
Rušivě na mě působilo množství erotických scén a milostných trojúhelníků. Vážně by se bez toho příběh líčící osudy významného architektonického skvostu neobešel? A bylo nutné vtisknout téměř každé ženské hrdince lesbické sklony?
Závěr knihy, kdy se setkají Marika s Otýlii působí hodně nepravděpodobně, možná měl autor knihu ukončit o pár kapitol dříve a čtenář si mohl osud Katy a její dcery domyslet.
Ačkoliv jsem s knihou nebyla úplně spokojená, po jejím přečtení jsem si vyhledala informace o skutečné historii vily Tugendhat a v blízké době se chystám i na její prohlídku.
Na knihu jsem se moc těšila, po všech těch hodnoceních. Pro jistotu jsem se nedívala ani na film. Bohužel, zase taková pecka to pro mě nebyla. První část knihy mi přišla až nudná. Příběh mi přišel zajímavý asi až od momentu, kdy se rodina odstěhovala. Pak už to bylo svižné, i když některé dějové linky mi přišly nedotažené, některé zase velmi rychle ukončené.
Zase trochu jiný příběh z válečných let.
Styl psaní se mi velmi líbil a děj byl propracovaný,ale konec mohl být o 30-50 stran dříve. Zde by se mi velmi líbil otevřený závěr.
Nádherné čtení... Knihu mi podsunula kamarádka se slovy, že pokud jsem viděla televizní zpracování, mám na něho zapomenout, že tohle je "jiná liga" - a měla pravdu. I když jsem si z filmu leccos pamatovala, nechala jsem se dějem strhnout a opravdu pohltit. Nemohu dát jinak, než plný počet hvězd. Super.
(audiokniha - nedoposloucháno) Navnaděn dvěma skvělými romány o odbojářce Miriam, jsem se se těšil i na další autorovu knihu. Navíc jsem si nedávno pouštěl na Youtube moc pěknou prohlídku o této opravdu pozoruhodné vile s Adamem Gebrianem.
Bohužel na to, aby mne kniha zaujala to nestačilo. Ve výsledku mi přišlo, že navrhování a stavění, byt´ sebezajímavější stavby, není úplně nosným tématem pro román.
Dojemný příběh o jednom funkcionalistickém mementu, které poukazuje na pomíjivost. Knihu hodnotím vysoko, i když má řadu nedostatků, jako třeba těžkopádný styl.
Čtení knihy pro mě bylo něco úžasného.
Je to jedna z těch knih, které nechci dočíst, ale zároveň toužím vědět, jak bude pokračovat a jak nakonec skončí. Čte se ladně, slova protékaly mojí myslí stejně přirozeně jako voda v řece. Žádné zdlouhavé okamžiky, děje, linie. Jen čistá symfonie slov, ke které se ráda někdy vrátím, tedy...až ji vstřebám.
Jakmile jsem přečetla prvních pár řádků, bylo mi jasné, že se jen tak neodtrhnu. Mělo to fakt skvělý spád. Všechny situace a momenty jsem chápala, byly dobře popsané. Jejich životy jsem prožívala spolu s nimi, stavbu domu si představovala, jako bych byla u jeho zrodu. Románky hlavních postav byly příjemně popsané, mnohdy až příliš živé (některé scény bych určitě více rozvedla, bavily mě, zajímaly). Závěr byl mile překvapivý...
Kniha je jeden ze skvostů, který je radost číst a vlastnit. :)
Viděl jsem film a knihu jsem od té doby odkládal. Film mě zklamal. O to víc jsem byl překvapený a nadšený, když jsem knihu začal číst. Za mě je skvělá. Čtivá, dynamická, poučná. Osobně mám rád historii, takže pro mne bylo nejzajímavější pojetí příběhu na pozadí dějin naší země v minulém století. Určitě doporučuju.
Až do poslední části knihy jsem četla s nadšením a bavila mě. Poslední část nudná a vlastně zbytečná. Má oblíbená postava Hana mě v závěru knihy vůbec nebavila a místy i otravovala. Celkově ale hodnotím kladně.
Kniha bezkompromisně předčí film!
Ačkoliv fiktivní příběh, tak vás nutí ponořit se do tématu hlouběji ... Chuť dát si ve vile Tugendhat kávu a sledovat proměnu světla během dne je velmi nutkavá ....
Škoda, kdyby tuhle knihu napsal nějaký český spisovatel... Představuji si nové varianty: kdyby to mohl být Čapek (humanistický román s atmosférou 1. republiky), Hrabal (vzpomeňte jeho Vlaky nebo Obsluhoval jsem...!) nebo Páral (haha, ten psal o milencích a vrazích!) či... dosaďte sami podle svého očekávání. Tři hvězdy jsou akorát.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Velké zklamání. Ze začátku mě kniha bavila, ale jakmile byl dům dostavěn, román se překlopil v nudný a banální milostný příběh. Na to nejsem cílová skupina. Taky mi dost vadila nevyzpytatelná úprava reálií - autor pracoval s historickými fakty volněji než volně. Po přečtení jsem zjistil, že kniha byla dokonce zfilmována, ale zkoušet, zda je toto zpracování lepší, určitě nebudu.