Škola Malého stromu
Asa Earl Carter
Víte něco o duši amerických Indiánů? Víte, že stromy mluví? Víte, jak posílat zprávy prostřednictvím hvězd? Víte něco o smíchu a slzách v lidském srdci? Zaposlouchejte se do Školy Malého stromu a pochopíte pozoruhodnou jednotu člověka, přírody a kosmu. Příběh Malého stromu – chlapce, kterého vychovává babička s dědečkem z kmene Čerokíů. Učí jej moudrosti předků, řemeslu, umění přežít a vyjít čestně se světem i sám se sebou. Pocit štěstí a dokonalé pospolitosti je však krutě narušen. Kniha se stala bestsellerem, byla přeložena do mnoha světových jazyků a byla předlohou stejnojmenného filmu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , TympanumOriginální název:
The Education of Little Tree, 1976
Interpreti: Lukáš Hlavica
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mi byla doporucena a jsem za to rad, nebot je uzasna kniha. Pristupoval jsem k ni s cistym stitem - netuse nic o obsahu ani autorovi. Po precteni par komentaru jsem byl proto prekvapen, ale to nic nemeni na hodnote teto knihy. Nevadi mi, ze jsou zde fakticke nepresnosti, nevadi mi, jaky byl autor (neposuzuj knihu podle autora :).
Kniha ma sve kouzlo a nuti k zamysleni nad dnesnim svetem, nad sebou samym. To je duvod, proc davam vsechny hvezdy.
Pokud se potřebujeme usebrat a uzemnit, je tohle to pravé. Všechno je najednou tak prosté a jasné...vztahy, svět okolo i politika:).
...a jak vyprovází les kloučka z hor, to je čarokrásné..
Som rád, že som si knihu prečítal bez toho, aby som zisťoval bližšie informácie o autorovi. Je mi to skrátka jedno. Kto chce, nech to rieši. Ja som si knihu užil a to je pre mňa dôležité.
Neřešme autora, berme příběh Malého stromu jako inspiraci. Nemusíme žít v lese, za indiánskou babičku a dědečka se asi stěží proměníme, ale můžeme si srovnat priority, vypnout mobily a jiné polykače času a povídat si s našimi stromečky o současném světě. Je také zajímavý, plný tajemství, pravidel, povinností i mouder. Sdílejte čas spolu a ne vedle sebe, jedině tak vznikne ono krásné pouto, které nás při čtení této knížky tak dojmulo.
Jedna z Top věcí vůbec. Tak prostá, poutavá, tak lidská... Nádherné vyprávění o vztahu člověka k přírodě, zvířatům, ke své rodině a člověka k člověku. Vztah, který musíme živit a ne ho nechávat mizet jako to děláme.. jinak to bude na tom světě o ničem :(
Nádherná kniha pro milovníky přírody, moudrá a laskavá s nejobyčejnějšimi radostmi, které nám každodenně venku v přírodě nabízí běžný život, jen to vše umět vidět a cítit stejně jako oni... Čerokiove... děkuji za ni. Tuhle knihu budu mít vždy při sobě...
Tohle byla nádhera. Smutné, ale plné tolika moudrosti. Poslouchal jsem namluvené a vychutnával si každou větu. Než...
... než jsem se chtěl podívat na autora a zjistit o něm více, a čekalo mě velké překvapení. Kniha je čirá fikce. Autor nebyl jako dítě žádný sirotek a v mládí byl docela vyhraněný rasista. O to víc mě fascinovalo, nakolik sugestivně se mu podařilo příběh vystavět a popsat indiány, vytlačované ze svých území. Téměř vše jsem mu zbaštil i s navijákem. Jen mi v průběhu čtení přišlo divné, jak pětiletý kluk zvládá určité činnosti a reaguje v určitých situacích - ve skutečnosti by hlavní postavě muselo být podle mého laického odhadu tak 8-10 let.
Je tu pár věcí, které perfektně zapadají do našich představ o indiánech. Ano, našich. Protože je však kniha fiktivní, dnes bohužel nelze zjistit, z jakých pramenů autor čerpal a nedá se určit, nakolik jsou indiánské zvyky pravdivě popsané nebo na reálném základě. Bohužel. Člověku se chce věřit, že to alespoň zčásti pravdivé je. Protože je to plné tolika moudrých slov...
Narážky na střet vrchnosti (tedy politiků) a obyčejných lidí jsou perfektní a naprosto nadčasové. Křivda spáchaná na původních severoamerických obyvatelích byla nesmírná nespravedlnost. A asi nebude nikdy dost papíru popsaného vyprávěním o tom.
Pokud budete chtít knihu někdo číst, přečtěte si ji a o autorovi si toho moc nezjišťujte. Zůstane vám nádherný dojem. Tato kniha je opravdu skvost. Přes všechnu rozpačitost ohledně autora. Zasloužených 5 hvězd, rozhodně se k ní ještě vrátím.
Krásná kniha. Líbí se mi v knize, krom příběhu mladého chlapce i popsaná indiánská filozofie o duši a životě.
Život v přírodě není můj šálek kávy, kniha se ale četla dobře. Zato faktografická poznámka obsahuje několik nepřesností. Především násilný odsun do Oklahomy nebyl v roce 1938, ale v roce 1838. Zmiňovaných 18 000 indiánů tehdy vlastnilo území dnešního státu Georgia (150 000 km2). Menší část z nich, ti bohatší, se přesunuli do Oklahomy dobrovolně, přičemž cestovali pohodlně kočáry. Dnešní Čerokíové se neživí prodejem suvenýrů, ale díky ropě, nalezené na jejich území, a provozováním kasin patří mezi nejbohatší indiánské kmeny.
Paradoxně členy Ku-klux-klanu spojovala s indiány Čerokí nenávist vůči unionistům, federálním úřadům a politikům z Washingtonu. Myslím, že příběh plně souzní s politickým přesvědčením autora:
"Dědeček souhlasil s tím, že profesor se choval podezřele a že to moh bejt klidně politik, kterej se vydával za profesora. Řekl, že se to všude hemží politikama, který slušnejm lidem tvrděj, že žádný politici nejsou. Jenže, řekl dědeček, možná že to byl profesor, protože se říká, že to jsou většinou blázni."
Za mě kniha, která člověku vyrazí dech a v závěru ho takřka rozbrečí. Škoda, že není delší a že se člověk víc nedozví o souvislostech, které už pro nás dnes nemusí být srozumitelné... Celkový dojem: 95%
Tahle knížka je něco mezi Knihou džunglí, Pollyanou a Malým princem, plná prostých mouder , rad a pohledů na svět a na život.
Připadá mi jako třpytivý kamínek, který někdo hodil jako žabku do špinavé a kalné vody ne příliš hezké řeky. Jak kamínek poskakuje, odráží se v něm paprsky slunce a odlesky tančí po vlnách. Najednou už nám řeka nepřipadá tak kalná a kraj okolo tak nepřívětivý. Zahřeje nás u srdce a máme touhu se zatočit do kola. Ano, takhle se má pohlížet na život a na svět kolem nás.
Jenže pak uděláme tu chybu, že zvědavě zvedneme zrak k tomu, kdo ten kamínek hodil, v očích kmitne nevěřící šok a poklesne nám brada…
Už se mnohokrát debatovalo o tom, že kniha a autor jsou dvě rozdílné věci. Já, i když se snažím tak na to nahlížet, tak to prostě neumím. Naopak, myslím, že autor vtiskne do každé knihy kousek svého já, nějaký pohled, vzpomínku, názor..Samozřejmě nevěříme, že se Tolkien setkal s hobity, ale asi by nás dost vzalo, kdybychom zjistili, že byl odpůrce sci-fi, nebo že Čapek ve skutečnosti strašně nesnášel zvířata a nejvíce psy..Čtenář podle mě musí tomu autorovi věřit a pokud zjistí, že jeho životní postoj je v hrubém nesouladu s myšlenkami knihy, nebo že se chová ošklivě, vnímá to jako osobní zradu. I mě velmi zasáhlo zjištění, že moje oblíbená Enid Blytonová, nebyla vzor mateřské ctnosti a její děti velmi strádaly a postrádaly cit a mateřskou lásku právě u autorky láskyplných a krásných dětských příběhů. Takže fakt nevim, kniha je nádherná, ale autor minimálně jednu hvězdu sráží. Budu doufat, že od chvíle, kdy ji napsal, si ty myšlenky vzal za vlastní.
Právě jsme shlédli skvělé divadlo u místního prázdninového evangelického kostela na Vysočině.
Mimo to vše, co píšou ostatní mi přijde, že kniha je malou biblí či evangelim :)))
Malý strom je už mnoho let mou krásnou vzpomínkou na dětství synů, mladší léta a něco, co bych nazvala čistou studánkou. Dá se číst ve skvělých i těžkých časech. Vždy objevíme něco nového!!
Už od malička mě Indiáni fascinují. Prošla jsem si romantickými představami v Mayovkách, přes různé rodokapsy až po skutečné přičichnutí ve formě povídání o skutečném životě Indiánů dnes, spojených s některými prožitými praktikami a rituály.. A tahle knížka to všechno krásně doplňuje. Indiáni jsou až do dnešních dní sví. A jsem ráda, že po přečtení téhle knížky vím, co to doopravdy znamená...
Krásný příběh, který dojme a zaujme. Ovšem trvalo mi, než jsem se popasovala s životopisem autora a pochopila, proč zrovna on napsal knihu o indiánech. Nejvíc souhlasím se zde již uvedených názorem, že chtěl poukázat hlavně na to, jak jsou jiní a že patří do lesů a do hor mezi divokou přírodu. Jenže si říkám, že díky tomu mají mnohem bohatší život než my, bílí, kteří se pachtíme za tak lacinými cíly..Bráno paušálně, vyjímky existují všude :) Takže přes další autorovy ne úplně dobré skutky, musím mu poděkovat, že kniha dojmula a zaujmula, i když jeho cílem bylo možná něco úplně jiného, těžko říct..Nemůžu si stále srovnat, že tolik příkladných myšlenek a postřehů o životě a souznění napsal takový rasista..
Po knize jsem sáhla, protože mě vždy fascinoval život indiánů, jejich hrdost, nezdolnost, moudrost a selský rozum, souznění s přírodou... Tolik bych si přála, aby lidé v dnešní společnosti brali přírodu jako něco, co se musí chránit a opečovávat a ne jako něco, z čeho můžou pořád jen brát a nic nedávat zpět.
Co se týče příběhu samotného, bylo to pro mě pohlazení po duši a studnice moudrých slov, která se ke čtenáři dostávají především prostřednictvím dědečka Malého stromu. Kniha odráží mnoho situací, kterými si prochází lidé, kteří jsou něčím jiní. V závěru knihy je v podstatě ukázáno, že původní obyvatelé Ameriky a noví, bílí lidé, nemohou žít pospolu a jedinou cestou je žít odděleně.
Což mě přivádí k tomu, že jsem před dočtením knihy netušila, jaký byl člověk, který tento krásný příběh napsal. Možná, že kdybych to věděla, tak po knize ani nesáhnu.. Nechci však hodnotit autora, ale knihu. A musím říct, že ta byla skvělá...
O autorovi ať už si udělá obrázek každý sám.
Štítky knihy
zfilmováno Indiáni člověk a příroda rozhlasové zpracování babička dědeček boj za svobodu literární mystifikace fiktivní životopisy, biografie
Autorovy další knížky
1996 | Odvedu vás do Sierry Madre |
2000 | Škola Malého stromu |
Velmi poutavě napsaný příběh o tom, že je pro dítě důležitější láskyplné prostředí prarodičů, kteří předávají moudrost předchozích generací než zdánlivě spořádáný sirotčinec, kde se ve jménu Boha a dobra dějí velmi zlé věci a ničí se dětská duše. Kniha ukazuje, jak je pro nás důležité znát své kořeny, rodinnou historii a jejich životní moudrost a zkušenost. A že mnohem více než slova jsou pro výchovu dětí důležité naše činy. Moc se mi líbila, stejně jako mému 11letému synovi, který ji četl sám od sebe už 2x.